Vítej, návštěvníku!

Pamela spala celý den a když se vzbudila, měla hlad a styděla se. Měla hroznou kocovinu, hlava se jí točila, trápila ji žízeň, ale kdyby jí někdo nabídl jakýkoliv alkohol, asi by se poblila. Ještě nikdy se tak strašně neožrala, a už nikdy se takhle neožere. A nejhorší je, že všichni to vědí. A posmívají se jí.

V mysli bylo ticho, šum hlasů utichl. Proboha, snad mě neodpojili od Společenství? Mohli by, po tom, co jsem vyváděla! Zasloužila bych si nasekat na zadek...

Někdo jí podal pohár vody. Poděkovala mu jediným vzdychnutím a začala pít. Pila jako velbloud, hltavě a nekonečně, a pořád neměla dost. Až po chvíli jí došlo, že vypila už dva či tři litry vody z poháru, kam se vešly tak dvě deci, vzpamatovala se a starala se, kdo jí tu sklenici podal. Nikdo tam nebyl. Potřásla hlavou, ještě se napila a pořád ještě byla sklenice skoro plná. Ale když ji napadlo, že má dost, prostě se jí rozplynula v ruce.

Nikdo se nesmál. Nikdo tady ani nebyl. Do svítání zbývalo... ano, obzor na východě se jasnil. Tak se zvedla, vydala se k Ohni a pomalu se vzpamatovávala. Nebylo jí tak zle, aby nemohla vykonat ranní rituál očisty jako vždycky. Hlavou jí táhly zmatené myšlenky, že tím se dokonale znemožnila a už nikdy s ní nikdo nepromluví. Nejlíp by udělala, kdyby někam utekla...

Už s tebou můžeme mluvit?

Misha. No jasně, ta ví všecko a nikdo jí neuteče...

To bylo skvělý! Jak jsi to dokázala?

Pamela se zarazila, nechápala. Jako co?

No tu vlnu! Byla perfektní! Hudbu umím poslat taky, i když ne tak parádní, ale ožrat při tom celej tábor?

Pamela jenom hekla. Nechápala.

Jenže to už jí v hlavě znělo tisíc hlasů, všechny nadšené. Pamela se snažila nějak se v tom vyznat, ale tápala čím dál víc. Až zmatek přerušila Čarodějka:

Chci s tebou mluvit. Dáme si konzultaci a potom to naučíš celý cowen!

Pamela neřekla nic, ani se to od ní neočekávalo. Čarodějka vydávala rozkazy, nečekala žádný odpor.

Zaplavala si v jezeře a nechala se promrazit až na hranici smrti. To ji trochu vzpamatovalo. Kamarádky diskutovaly, navrhovaly postupy a těšily se, až je to naučí. Co? Vytvářet hudbu přímo z hlavy už umí leckdo, ale tentokrát se jí nějak podařilo poslat zároveň s tím i účinek všeho, co vypila, takže se všichni příšerně ožrali. Nebo, z jejich hlediska nádherně. Nejdřív odpadly děti, zaplať pámbu. Dospělí vydrželi, zhruba stejně jako ona. Nejdéle Khazdové, trpaslíci. Možná i elfové. Jak šelmy, těžko říct. Ale vlna zasáhla i osoby, které byly vybavené imunitou vůči veškerým drogám, včetně alkoholu. Jak je to možné?

Teď teprve Pamele došlo, proč když sloužila ve Flotile, měla veškeré pití placené předem. Kdykoliv se něco pořádalo, byla pozvána, aby zahrála, někdo si s ní připil na začátku, další během večera. Zpočátku zpívala a hrála na nandelle, potom se dostávala do ráže a vytvářela hudbu přímo v mysli. Všichni měli dobrou náladu, ale tak nějak přijatelně, aby se z toho stihli vyspat do další služby. Předávala svoje pocity už tehdy? Těžko říct, nevšímala si toho. Když se dostala do extáze, koupala se v hudbě jako nyní v ledovém jezeře. Nebo v Ohni. Stávala se hudbou, a všichni ji za to milovali. Ale nikdy se nenalila tak zběsile jako tentokrát.

A ještě jedna příhoda. Když přišli do Sun City, setkali se v hospodě s elfskými dívkami. Ty elfky právě v tu dobu začaly blbnout, legračním způsobem ničit všechno, co měly. Taky při tom zdatně popíjely, Pamela byla okouzlená i zmatená, měla žízeň, taky neodolala. Ale pouze jí napadlo, že ty krásné princezny mají v úmyslu zemřít, vlastně k tomu byly odsouzeny. A napadlo ji také řešení, povolat čarodějku. Jak to, že to neudělal nikdo jiný?

Co vlastně všechno umí? Vytváří Příběhy, vytváří Hudbu. Taky se dokáže propojit s druhým člověkem, zjistit, co je v něm nepořádku, a uvést to do souladu. Tak trochu ví i postup, jak se to dělá. Umí vzít informaci z mysli jednoho člověka a předat to druhému, případně všem. Daleko lépe se jí to daří v nějakém afektu než v klidu. Pak ještě existuje spousta věcí, které dostala přenosem do mysli, ale neovládá je, jenom tak nějak si to pamatuje. Ale že by čarodějka? To snad ani ne!

Už nějaký čas Pamela neměla žádné zprávy z Města, ani o žádné nestála. Jenže Kingtown stále existoval, stále tam byl její Bar u Štěňat a něco se tam dělo. Momentálně mu vládla dívka Ginny, jejíž hlavní kvalifikací bylo, že je zrzavá jako Pamela. Zpívala hezky, vlastně čím dál líp. Čas plynul, vše se jí dařilo a byla velice spokojená. Jenže když je holka moc dlouho spokojená, vzmáhá se v ní chuť něco provést, a k tomu doposud neměla příležitost.

Až teď. Přišla ji navštívit kamarádka Luna, spolužačka z vysoké školy zvané Hogwarth. Hezká, blonďatá, poněkud střelená. Přišla portálem, což v jejich světě je normální způsob cestování, neměla s sebou nic kromě malého batůžku s kosmetikou a takovými věcmi. Ne že by neměla žádné doklady, měla několik pasů, každý jiný, ale některé je lepší neukazovat. Důvodem návštěvy bylo, že se zrovna pohádala s tím klukem, se kterým zrovna chodila, navždy se s ním rozešla od stolu i od lože a nejmíň tři dny ho nechce vidět. Stalo se jim to už několikrát, ale tentokrát je to naprosto definitivní, protože je to strašnej pitomec.

Ginny ji objala a chvilku společně brečely. Potom se svěřila, že i ona je obklopena samými pitomci. V první řadě je to její bráška Ron a kolega Harry, se kterým chodí nebo nechodí, vlastně ho má moc ráda, ale občas by mu dala pár facek, až by mu spadly brejle. Kluci jsou kamarádi a pořád někde lítají, mají svoje zájmy a Ginny jim do nich nechce kecat, i když by mohla. Kromě toho se zoufale nudí, kromě zpívání v tom baru nemá žádné povinnosti a taky žádnou zábavu. Vlastně, Luna by si mohla taky zazpívat, má pěkný hlas a...

Při této diskusi si sedly do kumbálu za barem, kde obvykle odpočívaly barmanky, a měly tam ulité uspořené flašky. Luna velmi chtěla ochutnat, o kvalitách zdejších nápojů měla nejrůznější informace, a Ginny se chtěla pochlubit, takže ochotně nalévala. O situaci v baru měl mít přehled provozní ředitel, mladík jménem Morče, ale ještě spíš jeho kamarád Hezounek, který převzal jeho povinnosti a přísně dohlížel na barmanky, aby si nic nenechávaly. Ginny to bylo fuk. Hezounek jí byl taky lhostejný a nebyl ničím nebezpečný, neboť je homosexuální buzerant.

Jak tak popíjely a navzájem si stěžovaly na celý svět, zvlášť všecky kluky, začala být Luna zvědavá, co je tady za zábavu. Bohužel nic moc. Ginny už prošmejdila, co se dalo, ale nenašla nic, co by ji extra bavilo. Nejzábavnější je z celého města její bar, jenže tady pracuje, zatímco ostatní se baví. Chodí plavat a do fitka, a snad nejlepší je místní varianta kung-fu, které se tak ale neříká, vlastně se jí říká jenom Cvičení. Jejich instruktorka je jakýsi kočičí mutant, takže dokáže fantastické věci. Ginny byla nejdřív tak slabá, že ji všichni šetřili, ale už se vypracovala aspoň natolik, aby ji začali brát vážně. Ovšem není si jistá, jestli se něco naučila nebo ne, střetává se pouze s kolegy z klubu a ještě nikdy se s nikým opravdu neporvala. A někdy by moc chtěla někomu rozbít hubu! Vezmu tě s sebou, uvidíš...

Lunu zaujalo to plavání, konkrétně: kam a jak. Slyšela, že v této zemi jsou plavky velice nežádoucí, naopak mnoho lidí se chodí koupat zcela nazí. Ginny postřehla šanci, aby se začala chlubit, Lunu to příjemně vzrušovalo a trochu děsilo. Ano, lidé tady chodí rádi nazí. Jsou plovárny, kde člověk nesmí sundat ani horní díl bikin, a důvodem je, že by to vadilo turistům. Jinde z těch samých důvodů chodí v plavkách jenom dozorující personál, protože provozovatel přišel na to, že turisté se sice příšerně stydí svléknout do naha, ale přijeli sem právě kvůli tomu. Ginny navštěvuje zařízení pro turisty, což je speciální odvětví místního průmyslu. Do místní politiky se zatím odmítá zaplétat a protože neprojevila zájem být občankou, nikdo ji k tomu nenutí. Zpočátku měla určité zábrany, ale pak ji napadlo zařídit se podle ostatních, co tam jsou. Neboj, taky si zvykneš!

Luna se zeptala, jak souvisí nahota s politikou, kterou Ginny tak ostře odmítá. Bylo jí vysvětleno, že lidé se dělí na různé kategorie. Vláda vydala množství příkazů, co občané smí a nesmí, řada se týká oblečení a účesů. Teoreticky je zakázáno svléknout se do naha vždycky a všude. Ale protože je nesmírně příjemné porušovat zákony, je řada míst, kde je to možné. Prakticky všude, kde se na tom dá vydělávat, takže majitelé si prostě nevšímají, že někdo překračuje předpisy. Kdo je vlastně dodržuje? Těžko říct. Existují domorodci, kterým nahota vůbec nevadí. Pak dlouholetí přistěhovalci, kteří podporují vládu, ale svléknou se taky vždycky, když můžou. No a turisté, kteří se na to klepou stejně jako ty, a s rozkoší překonávají svoje zábrany. Existují také dlouhodobí turisté, lidé, kteří přijeli na týdenní dovolenou a už jsou tady rok a více, a nevypadá to, že by chtěli skutečně odjet. Do této fáze se Ginny zatím nedostala.

Luna ochutnala další flašku s exotickou vinětou a mlsně se olizovala. Potom se začala opatrně vyptávat, jestli je pravda, že se všechny turistky dříve nebo později dají ostříhat. Ginny jí to potvrdila. Taky o tom uvažovala, ale Harry jí pohrozil, že ji přerazí, jestli si nechá na vlasy jenom sáhnout. Ne že by se ho bála, ale zatím tak nějak nebyla příležitost. A žádná kamarádka, která by s ní šla do luxusního salonu, kde se dělají skvělé masáže a vůbec veškerá péče o tělo. Jistě, mohla by jít sama, ale jaksi nebyla vhodná chvíle...

Tak teď nadešla. Je na čase, aby si holky začaly taky trochu užívat, když je nikdo nemá rád. Plácly si na to a vyrazily – Luna chtěla vzít s sebou flašku, která jí nejvíc chutnala, ale Ginny ji ujistila, že tam mají taky všelijaké dobroty, a pohoštění je součástí programu. Všechno vyřeší její kreditka a až se budou vracet, mohly by promést nějaké butiky a koupit si něco hezkého na sebe. Ginny sice má skříně narvané všelijakými hadry, některé zbyly po Pamele, některé po Rence a další si nakoupila sama, ale pořád nemá v čem chodit. Luna měla taky kreditky a milovala pěkné oblečení. Na rohu bylo stanoviště rikš, vybraly si tu nejhezčí, taženou velkým černochem, který se nejvíc podobal gorile. Líbil se jim.

V salonu je uvítala majitelka, míšenka neurčité rasy, která vypadala na čtyřicet, což je dost unikát. Všechny ženy vypadají na dvacet, některé na sto dvacet. Obsluhující dívky vypadaly na čtrnáct a byly nejrůznějších barev. Byli tu i nějací muži, ale běžnější byli homosexuálové nebo kastráti. Luna ještě eunucha neviděla a nechápala, kde se vzali. Paní Laura je někde koupila. Ano, jsou otroci. Dejme tomu propuštěnci, ale stejně jsou jejím majetkem. Co by s nimi bylo, kdyby odešli nebo je vyhnala, není jisté.

Paní Laura uvítala hosty vřelým objetím a políbením. Ginny se s ní znala, i když tady ještě nebyla. Luna byla příjemně překvapená. Uložily se na lehátka a kolem nich se začaly hemžit holčičky s malýma šikovnýma rukama. Otázaly se, jestli chtějí chloupky na těle vytrhat nebo pouze oholit; po kratší diskusi se rozhodly pro vyškubání, ale hlavu pouze oholit. Další dotaz: jak velkou míru bolesti chtějí snášet. Luna vykulila oči a po úvaze řekla, že kdyby ji něco bolelo, zakřičí. Ginny ji ujistila, že křičet bude docela jistě, a že místní dívky považují občasné prozvonění těla bolestí za očišťující – a ta rozkoš, když bolest pomine! Luna řekla, že to chce vidět.

Lehátka byly vlastně vany, ve kterých hosté leželi více či méně ponořeni do vody, která přitékala a odtékala, jak bylo zapotřebí. Ležely vedle sebe a dobře viděly, co s nimi dělají, protože na stropě byla všude zrcadla. Salon často navštěvují zamilované dvojice, které chtějí mít přehled, co prožívá jejich partner. Dívky nebyly zvyklé, aby je někdo umýval jako malé dítě, ale patřilo to k programu, tak se bavily. Ginny se chlubila, tak nedávala najevo, že by jí něco vadilo, a Luně se to začínalo čím dál víc líbit.

Potom je balily do horkých šátků, natíraly olejem a prohmatávaly něžnýma, leč kupodivu silnýma rukama. Nejstarší, skoro dospělá dívka prohlédla jejich vlasy a konstatovala, že nestojí za to je uchovávat, jsou zničené předchozími kadeřnickými pokusy. Pokud budou chtít, může nabídnout hezké vlasové čapky v jejich či jiné barvě, ale mnohé dámy si hlavu chrání raději šátkem. Ona sama neměla vlasy žádné a nevypadala, že by je kdy měla, její pokožka byla barvy kávy se smetanou a oči světle modré. Většina děvčat byla zcela vyholená, jen některé měly krátkého ježka a v něm vyholené různé ornamenty.

Hlavy jim oholily břitvou. Luna vyjekla, když jí holka oholila obočí, ale pak se rozesmála a druhé si nechala oholit dobrovolně. Potom jim udělaly masáž hlavy, což bylo nesmírně příjemné, natřely olejem a znovu oholily. Ty oleje byly různé, všechny příjemně voněly a kůže po nich zvláštně brněla. Chloupky v klíně jim trhaly po jednom a jak byly změkčené předchozími zábaly a masáží, bylo to příjemně dráždivé. Paní Laura je ujistila, že mírný orgasmus je součástí péče, ale kdyby chtěly tvrdší, je možné také vyhovět. Dívky to umějí dokonale, a kdyby si slečny přály pořádné chlapy, je možno je také přizvat.

Dívky už byly poněkud rozdrážděné. Luna se začala vyptávat, a její otázky byly čím dál odvážnější. Například, zda existují ženy, které se pro zvýšení rozkoše nechávají zbičovat. Laura se rozzářila a přiznala, že výprask bičem miluje, a pětadvacet rákoskou je příjemné na probuzení, když je ospalá nebo pod vlivem. Ve sklepě je dobře vybavená mučírna, kde je možné se nechat trýznit bez možnosti obrany nebo útěku. Ale oblíbená je také všeobecná rvačka, kdy si účastníci rozeberou různé bičíky a dají se do sebe, padni kam padni. Zvláště velmi dobré kamarádky si rády tímto způsobem vyřeší různé rozpory. Luna a Ginny se na sebe podívaly a potom řekly, že možná někdy příště.

Dokud o ně masérky pečovaly, ležely na lehátku, jen občas zvedly hlavu a koukly na sebe. Teď se mohly pořádně prohlédnout a když se dosyta vysmály, musely konstatovat, že jsou krásné. Ginny litovala, že se nedala oholit už dřív, slušelo jí to. Luna se těšila, až se vrátí domů a předvede kamarádkám. Případně je sem vytáhne a předvede jim, že nechat se opravdu celá oholit je rozkoš nad rozkoše. A ještě něco si užívala, masáž chodidel. Sice při tom řvala bolestí a myslela, že nebude moci udělat ani krok, ale teď se cítí skvěle a chtěla by tančit.

Vrcholná fáze bylo protažení těla energií. To uměly pouze dvě obsluhující dívky, shodou okolností obě hodně tmavé, neurčité rasy. Energie jim prýštila přímo z prstů a procházela celým tělem. Pod kůží to příjemně mravenčilo, ale později měly pocit, že se jim maso odlupuje od kostí a všechny buňky těla se rozpadají. Bolelo to, ale byla to příjemná bolest. Zmítaly se ve vlnách rozkoše a ječely bolestí i potěšením, každá v jiné tónině, ale dohromady v příjemném akordu.

Potom si šly zaplavat do bazénu. Bylo nádherné se potápět a plavat, když je kůže dokonale hladká a nepřekážejí žádné vlasy. Mezitím jim připravily svačinu, tak si pochutnávaly a vyslýchaly Lauru, co všechno je ještě možné si dopřát. Nedostaly žádný alkohol, jenom různé čaje či odvary v malých šálečcích. Ale všechny byly vynikající.

Součástí domu byl také velký skleník s exotickou květenou, kde to vypadalo jako v džungli. Sloužil k fotografování, neboť když se turisté dávali nádherně oholit, chtěli poslat fotky všem svým kamarádům. K témuž účelu sloužila také velká žíhaná šelma, jakou nikdy neviděly a nedokázaly zařadit k žádnému známému druhu, takže ji označily Velká Skvrnitá Potvora. Byla neúnavně mazlivá a vycvičená k fotografování. Servis obsahoval také rozeslání série fotografií, stačilo zadat příslušné adresy. Dalo se předpokládat, že kdo je dostane a budou se mu líbít, někdy v budoucnu možná navštíví Kingtown a hned bude vědět, kam má zajít.

Luna byla nadšená. To, co zažívala, bylo splněním jejích nejtajnějších přání. Ještě měla nějaká další, ale... Zatím ji trápilo jen jedno, co to všechno bude stát.

„Pro tebe nic.“ řekla Laura.

Luna zbystřila pozornost a zaostřila oči.

„Nezkoušej vystřízlivět!“ usmála se Laura, „Někdy si dáme souboj a vyzkoušíme, jestli dokážeš odolat mým čajíčkům, ale dneska si užívejte. Chci, abychom byly všechny v dobré náladě.“

Ginny se taky usmívala.

„Nemusíte mi říkat, co jste zač. Radši vám řeknu, co jsem já. Vyrostla jsem v dětském domově. Špína, vši, hlad, šikana. Když mi bylo dvanáct, prodali moje panenství jednomu starému úchylákovi. Od té chvíle jsem byla cenné zboží, bydlela jsem v samostatném pokoji, dostávala dobře jíst, měla hezké šaty. Moje cena byla v tom, že jsem vypadala jako dítě. Naučila jsem se brečet, když mě prznili. Největší rozkoš pro chlapy je, když můžou ovládat něco malého a bezmocného, co se nedokáže bránit. Nesměla jsem dát najevo, že se mi to líbí. Taky nebyli takoví borci, jak chtěli vypadat. Dospělá žena by je moc neocenila, ale já byla dítě.“

„Ale to je hrozné!“ vydechla Ginny.

„To je teprve začátek. Ve třinácti jsem otěhotněla, a dost dlouho se na to nepřišlo. Já jsem nevěděla, co se se mnou děje, myslela jsem, že je mi špatně z těch chlapů. Když mě konečně vzali k doktorovi... on to asi nebyl moc doktor. Spíš řezník, hrozně mě zřídil. Kdyby byl lékař, tak by se snažil, aby se to narodilo. Ta. Jediná dcera, kterou jsem kdy měla. Nemůžu už mít žádné další dítě, ani kdyby se stal zázrak. Není čím.“

Ginny i Luna mlčely. Občas vydávaly různé zvuky, ale neříkaly nic.

„Po nějaké době došli k názoru, že je potřeba mě dostat ze země, než někdo na něco přijde. Existuje policie, soudy, zodpovědní lékaři. Kdyby mě někdo takový dostal do ruky, mohl by se na něco ptát, a bylo by zle. Tak mě prodali nějakému gangsterovi. Taky to byl úchyl, a kromě toho vrah. Vlastně zločinec všeho druhu. Něco mu dlužili, a já jsem byla splátka. Nějakou dobu si mě nechal, ale pak mě prodal dál. Pořád ještě jsem byla dítě, bez dokladů, vlastně jsem neexistovala. Možná kdysi, ale kde jsou záznamy, nikdo neví. Nakonec mě prodali jednomu muži... jeho jméno je důležité, Leon. Nájemný zabíječ. Řekli mu, že si mě může nechat nebo mě zabít, ale už nikdy se nesmím vrátit mezi lidi.“

„Nezabil tě.“ řekla Ginny.

„Zabíjel jenom ty, za které mu zaplatili. Nebo v boji, když musel. Ke mně byl hodný. A nikdy mi neudělal nic, co bych nechtěla. Chápete? V sexu. Byl pěkně zvrhlý, ale takovým způsobem, jaký se mi líbil. Učil mě dělat příšerné věci, ale mně se to líbilo. Teď se můžete minutu děsit nebo pohoršovat. Pak se zklidníme.“

Podívaly se na sebe a obě se usmály. Nepohoršovaly se ani tu minutu.

„Nejperverznější zábava je mentální propojení. Umíte to? Tak bezva, až budete chtít, rozdáme si to. Leon nebyl čaroděj, ale když byl mladý, užívala si s ním nějaká čarodějka. Žádná hvězda, obyčejná komerční prodavačka elixírů, ale ty lepší ji nacpaly různými programy. Polovičce z nich nerozuměla, ale dokázala je překopírovat do Leona. Ten jim taky nerozuměl, ale předal je mně. On využíval ty, které potřeboval. Myslím, že jsem ho měla ráda.“

„Co je s ním?“

„Nemám zdání. Myslím, že se zamotal do politiky a začali po něm jít lidi, pro které pracoval. Řekl, že musí zmizet. Pak jsem mu poslala na pomoc Lynn.“

„Je mrtvý?“

„Opravdu nevím. Mně nechal svojí kamarádce, staré čarodějce ještě z tamtěch dob. Říkal jí babičko, tak jsem jí tak říkala taky. Ta mě dokázala probudit. Od teď to začne být trochu zajímavé. Prozkoumala, co všechno mám v mysli, a trochu to pospojovala. A seznámila mě s Lynn, to je ta moje dcera. Vidím, že se neděsíte, to je fajn. Moje nenarozená dcera se někde ve světě mimo naše chápání setkala s jinou takovou holkou, i s dalšími. Vzaly ji mezi sebe. Jsme Sesterstvo. Až umřu, přidám se k nim.“

Opět se na sebe jenom podívaly. Neřekly nic.

„Lynn mě navštívila ve snu. Je krásná. Těším se, až ji budu moci obejmout. Vlastně... prolnout. Nemá tělo, co z něj zbylo, skončilo někde na smetišti. Moje nenarozená dcera. Když jsme se setkaly, brečela jsem zase jednou upřímně. Ona vůbec ne, je jí skvěle. Řekla mi, abych nehledala ty, co mi ublížili a nikomu se nemstila. Ať to nechám na ní. Ona nikomu neublíží, naopak je bude chránit. Všechny ty nenarozené děti za tolik staletí lidi chrání. Nikomu neublíží, to je zbytečné. Pomáhají jim se napravit.“

„Aha.“ řekla Ginny.

„Už jsi na ně narazila?“

„Já ne. Ale slyšela jsem... Když někdo něco spáchá, může se mu stát, že pak má všelijaké sny.“

„Ano, to je jejich práce. Pomohlo to?“

„V tom případě, co jsem slyšela, ano. Chvilku to trvalo, ale...“

„Lynn taky říká, že má spoustu času. Všechen čas. Mohla by se narodit, ale nespěchá, baví ji to. Říká, že má svoje oblíbence, o které pečuje.“

„Jsou rádi?“ zeptala se Luna.

„Ze začátku moc ne. Ale časem se napraví. A my máme čas.“

„Co děláš ty?“

„Nic. Užívám si. Vedu tenhle podnik. Jsem bohatá a významná. Chodí ke mně dámy z nejvyšší společnosti, podnikatelky, hvězdy showbyznysu. Všechny, které ke svému štěstí potřebují trochu perverzního vzrušení. Uznejte, která slušná holka si nechá oholit hlavu tak jako vy?“

Rozesmály se.

„Když poprvé přijde nějaká turistka, je překvapená, jak o ni krásně pečujeme a jak je to levné. Však ona přijde zas, déle než tři dny nevydrží. Egypťané věděli, co dělají. Vy taky přijdete, dokud se nenaučíte dělat si to samy, mentálně. Jste schopné čarodějky, třeba by vás bavilo trochu zlepšovat lidem náladu...“

„Třeba jo!“ řekla Luna.

„Tobě se líbila ta masáž chodidel. V Turecku vymysleli sultánovi kati baštonádu, výprask na chodidla. Jsem zvědavá, kdy si troufneš to zkusit. Nekoukej, neodoláš, jednou si necháš rozsekat chodidla na cucky. Nebo chodit po střepech, po žhavém popelu... ne, takhle se netvař. Až příště, zatím se můžeš těšit.“

„Ty seš hrozná potvora!“ vydechla Ginny.

„Viď! A mám taky pěknou knihovnu, ukážu vám ji. Něco jsem zdědila, něco koupila, ani nechtějte vědět, co mě to stálo. Potřebuju pomoc, konzultaci. Já nejsem čarodějka, jenom jsem se něco málo naučila. Vy máte ty školy...“

Podívaly se na sebe a usmály se.

„Jo, já vím, že je vás víc. Už teď se těšíte, jak sem zatáhnete kamarádky. Počítám, pořád bude někdo přicházet a odcházet, třeba něco naučíte i ty moje děvčátka. Abyste věděly, některý jsou Leopardi. LG, císařovnina garda. Divoký kočky, co loví lumpy, ale já se neptám, která ano a která ne. Taky potřebují nějakou zábavu.“

„Takový děti? Umějí krásně masírovat...“

„Taky umějí prokousnout krk a napít se krve. Když kvůli ničemu, tak aby se šířily legendy, že tu řádí upíři. Vytváří to atmosféru.“

Ginny se zasmála a pak si zkontrolovala čas. Vlastní myslí, pochopitelně.

„Budeme muset jít. Chtěly jsme ještě vymetat obchody, to příště. Asi ještě přijdeme...“

„Těším se. Jste objednané za tři dny. A rozmyslete si, co zkusíme dělat...“

Do Baru u Štěňat se vrátily ve skvělé, až téměř výbušné náladě, a hned se začaly chystat na představení. Hezounek se přišel na něco zeptat, podíval se na ně, začenichal a začal jevit silné obavy. Vysmály se mu. Odmítly kávu, jakékoliv jídlo i drink na povzbuzení, že už mají dost, možná až příliš. Chvilku do něj na střídačku rejpaly, až zbaběle utekl. Pak si vyzkoušely různé kostýmy, paruky i šátky, až usoudily, že vyvrcholením večera bude striptýz. Kompletní. Smály se tomu už předem.

Ginny byla při představení vždycky skvělá, ale dneska byla rozjetá už dopředu a Luna jí skvěle kontrovala. Diváci jásali nadšením, pili jako zjednaní a ztráceli zábrany. Když měl někdo zájem, pod pečetí tajemství mu prozradily něco o salonu madame Laury. A jiných tajemstvích.

Luna měla řadu skvělých nápadů, jak rozšířit a vylepšit podnikání. Líbila se jí celá čtvrť u Nábřeží, jenom by ji celou přestavěla a navázala spolupráci s dalšími bary a tančírnami, co tady jsou. Jako že by se během času objevily i jinde, zatímco u Štěňat by vystupovali jiní hosté, a tak by se to všechno prostřídalo. Taky by tu mohly být bazény, tělocvičny a tak. Vysvětlovaly to Hezounkovi, který koukal jako bú a když se ho zeptaly na jeho názor, řekl, že to nechají na zítřek, až se prospí. A ať jdou spát rychle, pokud možno hned.

Vynadaly mu, že jsou naprosto svěží a v dobré náladě a vydržely by i tři dny v kuse. Ale na chvilku si zdřímnout by možná neškodilo... Tak si šly lehnout, dokonce do společné postele. Začaly tím, jak jsou šťastné, že něco prožily a jsou fantasticky krásné. Jestlipak to ocení ti jejich kluci? Začaly vzpomínat, co nádherného s nimi zažily a vykecaly si všechny intimnosti, které je potkaly – jenže jim začalo být líto, že tady kluci nejsou, jejich těla po nich toužila. Ginny kamarádku ujistila, že podle arminských zvyklostí je sex pouze interakce ženy s mužem, přesněji lingamu v ioni, všechno ostatní je pouze dovolené mazlení. Samozřejmě se začaly mazlit a postupně se dostávaly do čím dál větší extáze, Zkoušely se prošlehávat energií a soutěžily, která víc vydrží, stupňovaly rozkoš a pořád neměly dost. Dokonce je napadlo, že by se tímto způsobem dalo opustit tělo, ale zatím se nechystaly odejít, musejí se přece pochlubit kamarádkám, co tady nejsou. Až konečně usnuly, navzájem propojené, a spaly sedmadvacet hodin.

Kalná bývají rána opilcova. Jejich ráno... tedy, probouzení nebylo s kocovinou, ale s depresí, když se uviděly. Potom se zděsily a rozbrečely. Potom se pohádaly, která to vymyslela. Potom jim nějaká černá holka přinesla čaj a koláče a koukala... vyhodily ji. Pokusily se najíst, měly příšerný hlad a ještě větší žízeň. Potom se trochu vzpamatovaly, Luna odvolala hrozbu, že okamžitě odjede a Ginny odvolala, aby vypadla, už nikdy se nevrátila a zapomněla, že se kdy znaly. Potom se začaly rozvzpomínat, co se včera... předevčírem dělo a proč.

Přestože jsou čarodějky a měly by mít neustále přehled, co se s nimi děje, nezvládly to. Nejdřív se napájely alkoholem (různými druhy) a spřádaly smělé plány. U Laury už nedostaly nic alkoholického a různé místní čaje si přály poznat, tak se jim to splnilo. Roztodivná péče o tělo se jim taky líbila, i to oholení všeho se jim líbilo a skvěle se bavily. Teď už se jim nelíbí, bude trvat nejmíň rok, než jim vlasy dorostou, leda že by si vytvořily iluzi. Což zase není tak nejhorší nápad, iluzorní vzhled je... Vlastně jsme to předváděly, ne?

Sedly si před zrcadlo a zkoušely různé varianty. Na jejich škole se iluze vyučovaly, ale například vyjít mezi lidi nahá v iluzorních šatech by si nikdo netroufl. Podívaly se na sebe a ujistily se, že by si troufly. Chvilku to promýšlely...

Chodit nahá po ulici je pro každou dívku rozkoší, i když kolemjdoucí na ní vidí tričko a džíny. A když je holka odvážná, na pár vteřin iluzi zruší a sotva začíná vyvolávat patřičnou pozornost, zase ji obnoví. Jak dlouho si troufneš? Taky můžeme být neviditelné... Chvilku se trumfovaly a moc je to bavilo. Potom si ujasnily, že na ně ještě působí ty čaje madame Laury. Máme dvě možnosti: buď už tam nikdy nepůjdeme a zapomeneme, že existuje, nebo příště důkladně prohrabeme její manuály a naučíme se ty čajíčky dělat. A bylo jim jasné, která možnost zvítězí.

Ale ještě lepší by bylo vyrazit na jih a vyzkoušet, co tam umějí místní kolegyně. Ne hned, ale někdy v budoucnu... možná?

Nálada člověka se pohybuje po křivkách euforie a deprese. Dohodly se, že už nikdy nepřipustí, aby jejich euforie dosáhla takových výšek, následná deprese je potom strašlivá. Vlastně bude nejlepší už nikdy nenavštívit salon madame Laury. Nebudeme to dráždit, necháme si narůst vlasy a co nejdřív opustíme tuhle zemi, stejně jsme tu jenom na záskok. Budeme se chovat moudře a zodpovědně, jsme konec konců čarodějky.

Což poctivě dodržovaly několik dní, až při detailním pozorování zrakem i hmatem postřehly jakýsi náznak, že jim roste na hlavě patrné strniště. Měly z toho radost.

Až se stalo, že bar U Štěňat navštívila parta nových turistů. Hlavní slovo vedla jistá dívčina, která sem přišla oslavit svoje narozeniny, už sedmnácté. Pozvala na to svého kluka a tři nejlepší kamarádky. Jenže dvě kamarádky s sebou vzaly svoje kluky, ti kluci pozvali další kamarády a ti s sebou vzali svoje holky, až jich bylo dvacet, všichni ze zámožných vrstev, miláčci bohatých rodičů. Oslavenkyně už dávno ztratila přehled, kdo je kdo, ale líbilo se jí to a těšila se. Slyšela, že tady je zvykem při oslavě před kamarády zatančit a postupně odkádat oděv, až se ukáže v celé své kráse. Jestli je pravda, co se povídá, tak ji na oplátku ostříhají tak, jak je tady zvykem. Pokud fámy nelžou...

Ginny jí dovolila zazpívat, půjčila jí svoji doprovodnou kapelu. Ta holka zpívala příšerně, ale byla docela hezká a svlékat se uměla. Kamarádi se skvěle bavili a když se k nim vrátila, chystali se splnit její přání a ostříhat ji. Jedna dívka z obsluhy jim okamžitě nabídla svého Kraba a než se holka nadála, už jí rejdili klepety po těle, kde je napadlo. A všichni se smáli.

Jenže Luna pocítila nepřekonatelnou chuť se zapojit do hry. Jedna z přítomných měla nádherné dredy, takové si Luna vždycky přála mít, ale nemohla, je přece slušná dívka. Téhle cácorce bylo sotva patnáct, ale už toho zažila dost. Když jí Luna pohrozila, že jí tu parádu ostříhá, jenom se rozesmála a měla jakési provokativní řeči, tak Luna popadla Kraba a vyholila jí středem hlavy pěknou silnici. Holka se řehnila ještě víc, všichni se jí smáli, ale její kluk zaprotestoval: „Co jí to děláš?“ Luna se hbitě otočila a oholila mu ofinu, byl jeden z těch, co měli docela slušný účes. A jelikož další holka čuměla a neutekla, oholila jí jedno obočí. To už jí ten kluk vykroutil Kraba z ruky a pokračoval. Kdy a jak se ve hře ocitl druhý Krab, není zcela jasné, ale nastal masakr. Každý se rychle zbavil všeho oblečení a začal stříhat každého, kdo mu padl pod ruku. Těch Krabů muselo být rozhodně víc, kde se vzaly tu se vzaly.

Ginny byla zrovna na pódiu, takže do počáteční fáze hry se nemohla zapojit. Aspoň dala pokyn obsluze, aby posílila náladu vhodnými nápoji. Nebyly to čaje, ale barevné kokteily, ve kterých bylo pozoruhodně málo alkoholu, ale fantasticky chutnaly. Pod jejich vlivem zahájili hosté diskusi, kdo je čí holka a kluk, ale ne proto, aby obhájili svoje výhradní právo na příslušného partnera, ale aby ho nabídli ostatním. Je pravda, že příslušníci jednoho klanu se nabízeli členům druhého klanu, aby došlo k propojení a vzájemnému spojenectví? Nikdo to nepamatoval, ale tvrdilo se to a byl to celkem příjemný nápad, takže to začali realizovat a čarodějky je s úsměvem pozorovaly. Jedna místnost v přízemí byla vybavena spacími rohožemi, tam se mohou hosté dokonale vyřádit a po vyčerpání se prospat, dokonale propleteni.

Když se probudili, byl vhodný čas navštívit madame Lauru. Jenomže to byla najednou dost velká dávka, takže Laura požádala, zda by Ginny a Luna nemohli vypomoci obsluze, nebo aspoň dohlédnout, zda to dělají dobře. Jistěže mohly! Mohou taky vyzkoušet některé nápady, které se jim vylíhly v hlavě, nebo si je pamatují, aniž by tušily, kde k nim přišly. Základní fakt: z jejich školy jsou zvyklé používat na všechno hůlky, ale co se dá udělat hůlkou, dá se stejně dobře udělat prsty. Například prošlehnout tělo energií. Nebo spálit té malé potvoře vlasové kořínky přímo v kůži – ty si počkáš aspoň půl roku, než ti něco naroste! Jenže při tom se zjistilo, že ta malá potvora má docela dobrý magický potenciál, byla by hrozná škoda ji nezačít cvičit! Když jí to řekly, zajásala a hned se hlásila, že se chce naučit pokud možno všechno a hned. Samozřejme hned nic nejde, ale základy bysme ti mohly předat... propojením mysli, samozřejmě. Na Hogwarthu jsou na to dost opatrní, ale tady jsme na Ostrově a když něco zvrtáme, tak hrozný průšvih to nebude. A vůbec, co třeba všeobecné propojení? Někdo toho přijme víc, někdo méně, ale aspoň si to vyzkoušíme! Mladí byli pro, stejně se budou muset chvilku zdržet, než jim dorostou vlasy. Peníze mají, tak co?

Madame Laura byla taky spokojená. Zaplatili za všechno, co investovala do čarodějek.

Ta malá potvora se jmenovala Wendy. Pěknej vejlupek. Měla IQ 179, neměla nikoho ráda a nestála o to, aby někdo měl rád ji. Její tatínek zdědil dobře prosperující továrnu a vlastním přičiněním ji ještě zvelebil, takže dneska měla naději zdědit několik milionů. Kdykoliv byla příležitost, hodil ji do bazénu, ať byla v čem chtěla, a když zuřila a vřískala, ještě ji párkrát potopil. Wendy tatínka milovala a on miloval svoji holčičku. Bohužel zahynul už před lety při nějaké bezvýznamné autonehodě. Matka je vcelku hodná, ale na divoké hry není zvyklá; kromě toho má radši staršího bráchu, který je taky seriozní a bude dobrým šéfem rodinné firmy. Wendy... její zábavou bylo odjakživa štvát lidi. Číst se naučila sama od sebe, ve škole ji bavilo rychle se naučit všechno dopředu a potom chytat učitele při nějaké chybě či neznalosti. Měla v plánu se věnovat politice, aby naštvala co nejvíc lidí, ale teď změnila názor: bude čarodějkou. Ginny a Luna byly ochotné ji učit, když viděly její zájem.

Abychom nezapomněli: nejlepší zábava byl pro Wendy sex. Pyšnila se tím, že svede každého, kdo se jí líbí, a bezostyšně využívala jejich výčitek svědomí. Většina mužů je hodně slušných a zacloumá s nimi, když se dozví, že jejich partnerce teprve za dva měsíce bude patnáct. Zvlášť když ji tak trochu přinutili, nebo aspoň to může tvrdit. Ve skutečnosti jí to ani trochu nevadilo, správná rvačka holce pěkně rozproudí krev.

Nějaký čas poté seděly v knihovně madame Laury, pojídaly zákusky a hrabaly se v manuálech, které příjemně voněly prachem a plesnivinou.

„Co jsou červený vši?“ ptala se Wendy.

„Nemám tušení. Myslela jsem, že jenom nějaký povídačky.“

„Tady je na to recept. Můžeš si nadefinovat umělý zvířátko, jaký má mít vlastnosti, na koho působit...“

„Je to živý?“

„Ne úplně. Krátkodobý, až splní úkol, tak chcípne. Cvičení pro žákyňky.“

„Zkusíme to? Já bych... čistě jenom, jestli to dokážu!“

„Z čeho se to dělá?“

„Z čeho chceš, nejlíp z odpadu. Jak se říkalo, že vši se líhnou ze špíny...“

„Fajn. Vlastnosti?“

„Nesnesitelný svědění a pálení. Obrana: oholit všechno a... nenosit žádné šaty. Inkubační doba... tři dny.“

„Jak se to bude přenášet?“

„Z člověka na člověka, to je jasný.“

„Můžu já? Co takhle přenos negativní myšlenkou?“

„Počkej, ale to nebudeme moci řídit! Do hlavy lidem nevidíš...“

„Ty ne, ale ta tvoje Lynn ano.“

„Fakticky chceš vyslat neřízenou střelu? Co když vyvoláme epidemii?“

Ztichly a koukaly jedna na druhou. Mezitím se otevřely dveře a nějaká holka přinesla další kouřící šálky.

„Tři dny! To musíme zafixovat. Dýl by to nikdo nevydržel!“ řekla Luna.

„Za tři dny by se dokázal člověk zbláznit!“

„Když se ostříhá a svlíkne, tak ne.“

„Ale musí se ostříhat dokonale, žádný polovičatosti! Když to nebude mít co žrát, tak to chcípne!“

„Ale pochlubíme se tím holkám?“

„To víš, že jo! Ty budou kulit oči! Já už se těším!“

A tak vznikla veliká epidemie červených vší. Vědci byli zoufalí, byl to opět nový neznámý druh, a živý exemplář neměli k disposici. I když ho sebrali z hlavy vlastního dítěte, uhynulo to dřív, než to donesli k mikroskopu. Vláda naléhala na rychlé řešení, Monty Draggon zuřil. On vši nedostal, stejně jako nikdo z obyvatel, kteří byli v zemi před válkou. Měli imunitu, ochranu před nemocemi všeho druhu, o čemž holky sice věděly, ale mávly nad tím rukou. Taky nezasáhly nikoho, kdo byl pod péčí někoho z jihu. Domorodci ujišťovali, že za to nemůžou, nedalo se jim nic dokázat, ale stejně je všichni podezírali.

Ministr školství byl starý pán, který tu funkci získal v rámci povolebních vyjednávání za zásluhy. O školství nic nevěděl, ani se o ně nezajímal, a ministrem školství být nechtěl, měl zálusk na mnohem výhodnější místa. Ale jiní byli rychlejší a šikovnější, takže na něj zbylo tohle. Po třetí stížnosti po telefonu pochopil, že vypukla nepříjemná aféra, a vyřešil ji způsobem, kterým řešil všechno: oznámil, že je nemocný, a okamžitě odjel do lázní. Jeho zdraví bylo chatrné, to všichni věděli.

Jeho náměstkem byl jistý pan Brown. Původně Braunfield, potomek Židů z Haliče. Náměstkem byl už dlouho, přežil několik ministrů, ale na jejich post se nedral, dalo se předpokládat, že v pohodě přežije i řadu dalších. Podařilo se mu úspěšně vyřešit pár věcí, kromě jiného i tři aféry učitelů, kteří se nechal příliš zlákat půvabem svých žáků. To ho poučilo, že školou povinné dívenky nejsou tak nevinná kvítka, za jaká je považují jejich rodiče. Jakmile je zasáhne puberta, začnou okamžitě usilovně balit všechny kluky v okolí a když se jim podaří uspět, rozhlásí to po celé škole. Dokud se to odehrávalo mezi dětmi, nebylo třeba to řešit, ale když se nechal nachytat učitel... Vadilo to samozřejmě rodičům, zejména těm výše postaveným; spolužáci se výtečně bavily a samotné postižené dívky zářily důležitostí. Úkolem pana Browna bylo ukonejšit rodiče, aby si přestali stěžovat, a dotyčného hříšníka přeložit na jinou školu, pokud možno takovou, kde to nebude nikomu vadit. Což se podařilo. Třetí případ byl ještě horší, tentokrát byl pachatel na kluky a ti nebyli tak vstřícní, dokonce mu rozbili hubu.

Že je pověřen řešením, přišla panu Brownovi oznámit ministrova sekretářka, slečna Ellen. Velmi krásná a velmi schopná, kromě jiného s řadou známostí, které jí umožňovaly příjemný život. Brown patřil k jejím přátelům, takže se zdržela a důkladně ho poinformovala, co se děje. On zatím nevěděl nic, kdežto ona ano, od svých dětí. Původně se chtěla výhodně vdát, ale když se jí narodilo už třetí nemanželské dítě, rozhodla se přestat být hloupá a chlapy pouze využívat. Sex měla ráda a nevynechala žádnou příležitost, aby si zavázala každého, na kom záleželo. Byla by ochotna uspokojit i svého šéfa, ale ten toho potřeboval hodně málo. Zato pan Brown patřil k jejím oblíbencům, takže ho hned pozvala na večeři.

(Jako ostatní mu říkala Browne. Na visitkách měl J. Brown, ale jménem si říkat nenechával, neboť se jmenoval Jidáš. Samozřejmě to všichni věděli.)

Ellen měla dva kluky a nejmladší holčičku, ta byla ještě ve školce. Kluci studovali na středně lepších školách, ten starší byl v prvním ročníku Gymnázia. Jak řečeno, byla to slušná škola, žáci povinně nosili uniformy s kravatou v barvách školy a elegantně udržované účesy. Už včera se čím dál víc začali drbat ve vlasech i pod šaty a večer si kluci stěžovali mamince. Ellen tedy nebyla překvapená, ale naléhala, aby to pan Brown vyřešil. Slíbil jí to a po zbytek času opatrně zjišťoval, jak velký bude odpor, kdyby vyhlásil epidemii. Zatím značný, takže se rozhodl nechat záležitost ještě trochu uzrát. Dejme tomu do zítřka.

Miss Ellen bydlela na předměstí, v hezké vilce s bazénem. Z císařských časů, samozřejmě. Podle kožešin šelem na stěnách, obrazů a všelijakých památek z doby císařství rozhodně netrpěla nouzí, ale nebylo radno se zajímat, kde na to bere. Ani pan Brown se nesvěřoval se svými financemi. Bohužel byl majitelem ošklivé, protivné a velmi náročné manželky, která utrácela víc, než stihl vydělat. Že se musí zdržet dlouho do noci, možná i déle, jí vzkázal přes komornou a nebyl zvědavý na její reakci. To Miss Ellen byla příjemná a roztomilá. Když ho přivezla do vily, v bazénu řádily kromě jejích tří dětí ještě dva dívky, které starší syn představil jako svoje spolužačky. Nebyl ještě ve věku, aby potřeboval holku, ale líbil se všem děvčatům kromě své sestry, která ho nesnášela a vykecala všechno na něj i na jeho kamarádky. Prostřední bráška se do jejich potyček radši moc nepletl.

Miss Ellen se okamžitě svlékla a šla se taky vykoupat. Pan Brown ji napodobil. Děti jí okamžitě začaly ukazovat, kde všude cítily nesnesitelné svědění, dokud se nesvlékly a nenaskákaly do vody. Teď už je svědí jenom ve vlasech, což s vypětím sil snášejí, ale kdyby... Ellen slíbila, že pan Brown se bude epidemií zabývat. I když, jediné řešení je slunce, voda, vzduch = takže ostříhat, svléknout a co nejčastěji koupat. Děti souhlasily, ale požadovaly, aby to škola dovolila. Takže pan Brown se uložil na lehátko a začal vymýšlet koncept výnosu, který to dovolí.

Děti okamžitě pochopily, že povolení bude. Jimmy si přinesl strojek a zručně ostříhal obě kamarádky, které mu to vzápětí oplatily. Potom ostříhaly brášku a sestřičku, a také maminku Ellen, která je přišla zkontrolovat. Pana Browna samozřejmě také; při tom zjistil, že ji nepůsobí problém na něj sahat, a že by se taky nechaly. Trochu se vyděsil, co z nich bude za pár let.

Stejně bylo za tři dny po všem. Mezitím se však epidemie šířila dál, nikdo nevěděl jak. Na jih se sice nedostala, ale zprávy o ní ano. Tak se to dozvěděla i Pamela.

Hlavou cowenu byla Čarodějka. Ostatní se jí podřizovali, hlavně proto, že nikdo jiný neměl zájem být velitelkou. Narušit její velení mohl snad jedině Mistr, Denis Baarfelt, ale s tím spala. Kupodivu nepředávali reportáže z jejich milování, jak to dělala kdekterá holka, co si k magii zrovna přičichla. Jestli dochází k sexu i s někým jiným, nebylo známo.

Sexuální vztahy nebyly ani zdaleka tak volné, jak se zpočátku zdálo. Většina přítomných měla svého oblíbeného partnera a dost pozorně si ho hlídala. Jistě, zpočátku vystřídali i nějaké jiné, ale postupně si ujasnili, co chtějí a co ne. Mladé holky měly ve zvyku se bezhlavě zamilovávat, klukům to zapalovalo o něco pomaleji, ale nechali si to líbit. V telepaticky propojené společnosti nebylo možné cokoliv utajit, všichni všechno věděli. Takže dvojice byly relativně stálé, s předem dohodnutými změnami. To se týkalo hlavně mejdanů, kam chodily dvojice společně a se zájmem sledovaly, jak si ten druhý užívá, a s kým. Občas si domluvili čtyřku, někdy trojku s někým volným. A o všem okamžitě předávali reportáže.

Pamela byla věrná Kajmanovi. Sice jí dovolil, aby si dělala co chce, ale sám jiné dívky nevyhledával, možná mu stačilo přebírat zážitky druhých.

Občas přemýšlela, zda bude někdy muset provádět násilné průzkumy mysli. To byla kdysi povinnost čarodějek. Pokud vznikla pochybnost, že někdo spáchal zločin, rozhodl soudce, aby WZ prozkoumala jeho mysl a vydala svědectví. Aby se dokonale propojila, muselo dojít i k tělesnému spojení, pokud dotyčný nechtěl, tak násilím. Samozřejmě se WZ dozvěděla i řadu jiných věcí, které mohla zveřejnit či si ponechat pro sebe, jak rozhodla. Taková čarodějka musela mít důvěru, její údaje mohla ověřit i některá další, a kdyby se proslechlo, že lhala, ztratila by postavení. Zároveň přebírala i funkci léčitelky, společnost považovala náklonnost ke zločinu za nemoc a WZ rozhodla, jak ji léčit. Tvrdí se, že zločinci se toho léčení báli víc než trestu.

Pamela se takovými činnostmi rozhodně zabývat nechtěla. Taky ji nikdo nežádal, aby to dělala – zato mnoho děvčat chtělo, aby je to naučila. Zvláště ty, které se chystaly odejít do nějakých barbarských končin, kde budou muset léčit všechny a všechno. A netýkalo se to pouze fyzicky přítomných, často se na ni obracely Sestry, které nikdy neviděla a nebylo technicky možné, aby se setkaly. Obracely se na ni v kteroukoliv denní či noční dobu, ať měla čas či nikoliv, a občas jí to trochu vadilo. Když si chtěla odpočinout, byla jediná šance, přihlásit se na fyzickou práci, kdy jí prostě vypnuli mozek. Tělo pracovalo, ale mysl si aspoň na chvilku odpočinula.

© 1977 Mojmír Kříž

30.05.2021 11:42

Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Jana četli 8 (1=normal)

host=0827 Q-210713=1244 Q-211201182=1718 Q-22020418=1851 MiHo=1938 Q-UKARVPP=2217 Q-1610011533=1450 Bavros=2211

Včera 13 návštěvníků, Jana četli 0

Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Q-230219: 11/3 v 19:56 na téma Věda: Důkaz paralelního vesmíru? Nacistická mince z roku 2039 v Mexiku vyvolává bizarní teorie https://newstangail24.com/nazi-coin-from-2039-in-mexico-sparks-bizarre-theories Domů Statistiky "Jana" (komentáře) Téma=Jana Nahoru! Knihy, úvahy      Jméno(nick):   Změnit? Emailová adresa:   Další informace: Nadpis příspěvku    host rudolfxxl@gmail.com     Text příspěvku:   (   povinná pole)       Napiš číslicemi: kolik-věží-má-Praha = (nejsi robot?)    (2 příspěvků)   po příspěvcích. (důvod skrytí ?) Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména: ! Včera: 4 !příspěvky s přílepky. Přílepky včera: Magické-zrcadlo Evosinóo Vzkazy všem: Anonym: Jak pokračovat? Snad není konec? Nabízím se pro jakoukoli (elektronickou práci -- asi je word). Jsem důchodce, kterému budou knihy p. Semeráda velmi chybět. Volím tuto cestu. Adresu p.S. mám, ale dojde mu? Nemáte-li zájem... neodpovídejte. Děkuji Fišera fismil@seznam.cz 04.12.2021 13.50 1 Jméno: Stanislaus Info: už poučený Ďakujem. A zase tak švihať asi nebolo   Téma: Jana 16.09.2020 v 18:50 id: 1335953 Ďakujem. A zase tak švihať asi nebolo treba, i keď som veľmi rád, že mám čo nové čítať offline v chvíľach voľna v robote(a dielo M. Kříže ma baví). Že pán domáci je ako sa vraví káder, to som zistil už kedysi na jednom ebookfóre(bol som približne o 20 kíl mladší). Tentokrát sa to znovu potvrdilo(nepočítam potvrdenia, musí vám stačiť číslovka moc). A ešte raz ďakujem všetkým zúčastneným. 2 Jméno: SW Info: Václav Semerád, Vesničan Tak - a další maratón mám za sebou. 8   Téma: Jana 15.09.2020 v 15:30 id: 1335951 Tak - a další maratón mám za sebou. 8 dílů Arminské války! Učesání, kontrola uvozovek, kontrola struktury, doplnění dělení na kapitoly, vyházení nadbytečných mezer, tabulátorů, prázdných řádků, diskontinuit apod. Ale máte aspoň co číst! (jen tím trochu zanedbávám Závodí)... Komentáře Víc komentářů tu není. Začátek Přílepky včera: Magické-zrcadlo Evosinóo