Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Jak už jsem vzpomenula vícekráte, Bommu je velký až běda. Když se člověk vydá z přídě na záď, aby si s sebou p ro jistotu vzal kompas a svačinu. Je samozřejmé, že tento stav se původní konstruktéři pokusili řešit, a kupodivu se jim to povedlo.

Řešení se jmenuje rychlá vnitřní doprava. Jsou to tubusy, natažené po přímkách nebo rozumně navržených křivkách mezi různými místy tak, aby skrz ně mohly být provezeny dvojmístné kapsle při vcelku divokých násobcích přetížení. Čili pokud skočím na samé zádi u elektrostatických kompenzátorů do kapsle, tři vteřiny bude zrychlovat přetížením 3G, pak se mžikem otočí abych byla zády proti směru, protože zbylé tři sekundy mě bude pro změnu stejným zpomalením brzdit. Ano, ve velínu se ocitnu za šest a půl sekund y.

Takže po Bommově upozornění jsem v běhla do nejbližšího vstupu systému rychlé vnitřní dopravy, která mě o chviličku později mírně dezorientovanou vyplivla ve velkém velínu.

Zatímco se probírám z následků přepravy, zjišťuji že tu je kompletní velitelská sestava.

„Odlétáme?“ h rabu se do svého křesla a dělám že si nevšímám posměšného Blevierova šklebu. Já ho jednou roztrhnu, synťáka nafoukaného!

„Ještě ne. Správa kotviště nás nechce odpojit.“

„Proč? Přeskočilo jim?“

Don potřásá hlavou. „Doufám, že sem nedorazil předběžný příkaz k našemu zadržení. Pokud ano, docela by se nám hodila přímá Bommova pomoc,“ dívá se na mě trochu vyčítavě.

»Bez problémů, Bay...« ujišťuje mě Bommu.

Vtom nás kotvící automaty propouštějí. Důvodem zdržení byly o byčejné p rocedurální pr ůtahy. Servisní technici musí z kontrolovat že žádný jejich mechan nezůstal někde uvnitř naší rakety, nějakou chvíli trvá než se všechno odpojí a ověří, že je odpojeno, mezitím musí přijít potvrzení z ekonomické centrály že nedlužíme za servisní služby, a lodivod zase musí verifikovat zda máme volnou trasu ven. Tentokrát jsme si dělali starosti z bytečně.

„Od správce kotviště pro Bomma ze Skaringy. Máte zelenou pro výjezd,“ potvrzuje hlas.

Couváme ven z obrovité orbitální haly, provázeni několika pestře natřenými lodivodskými sondami, jež výstražně mrkají na okolní plavidla a dávají pozor aby se nám něco nepřipletlo do cesty.

Kolem nás pomalu defilují gigantické segmenty doku a jiné kotvící kosmolodi. Konečně Bommu vyjíždí ze supermoderní pasti na svobodný orbit. Poslední metry... žlutý signál na ústí kotviště signalizuje, že jsme venku.

„Správce doku pro Bomma ze Skaringy. Opustili jste výsostné Bokwerské území. Zasíláme seznam aktuálně volných ob ě žných pozic. Případnou orbitální asistenci žádejte na kanál ech 133 až 166. Děkujeme za spolupráci a Lepton s vámi.“ Žluté světlo se mění na zelené, náš dok je volný.

Don pronese obvyklou frázi v odpověď a dává pokyn Rekvizitovi, aby navedl koráb na jednu z odletových orbitálních trajektorií. Pomalu, precizně, zaujímáme sv é místo v mozaice nebeského provozu právě když přichází nová zpráva.

„Máme tu signál s nejvyšší naléhavostí,“ hlásí Blevier.

„Pro Bomm a od policie ze Skaringy,“ slyšíme. „Okamžitě se vraťte do doku! To je rozkaz!“ Co je to za šašky? Tady nám nikdo nemá co poroučet. Při hledání autora není nutno se příliš rozhlížet: zezadu se k nám blíží loď s rozsvícenými majáčky. Honící psi si opravdu přichvátl i , ale přesto dorazil i pozdě. A don jim to dá ihned najevo.

„Pro policii ze Skaringy od Bomma,“ říká pomalu a s patrným požitkem. „Vaši poněkud neobratně formulovanou prosbu s velkou lítostí nemůžeme uposlechnout.“

„Důvod?“ přichází duchaplná otázka.

„Protože vám zrovna utíkáme,“ odpovídá don jedovatě a pohledem mně prosí o souhlas.

Co bych neudělala, abych naštvala policajty! „Souhlas!“ vykřiknu, zavřu oči a zatínám zuby.

Šmodr—dr-dr-chy d rch...

Errata:

30.05.2021 13:22