Vítej, návštěvníku!

Zajatec

Přestěhovali mě do menší osady. Vypadá jako město, kde se mnou začínali, jen je tu pochopitelně méně bublin, prakticky jen tři menší shluky. V jednom z nich jsem dostal vlastní bublinu.

Cítím se jako zajatec, což je pravda. Návrat mi nepovolili a jen tak se domů nevrátím, ale nedrží mě jako zajatce na Zemi. Není tady střežený zajatecký tábor, žádné ploty, strážní věže, ostnatý drát. Prostě jsem obyvatel zdejší vesnice. Mám volnost pohybu, jen vrátit se na Zem nemohu. Tunely zvané gehur si sám neotevřu a ti, kdo je mají na starosti, mě na Zem nepustí. Jinak si tu ale na výrazné omezování osobní svobody stěžovat nemohu. Mohu si v rámci světa Boxduroy cestovat jak mě napadne, ovšem s výjimkou gehurů na jiné světy.

Základní možnost je pěšky – má jen jednu menší vadu, tady totiž nejsou žádné cesty. Silnice ani železnice, ale ani vodní cesty na řekách i na moři. Tady se prostě po zemi nic nepřepravuje a jen málo vzduchem.

Druhou možností je letecká doprava. Stačí mít základní znalost, jak se létající bublina brual vyvolává a jak se řídí – a jste králem vzduchu. Dá se vyvolat i uvnitř obytných bublin fepriti, jedna bublina klidně projde skrz druhou. Aby ne, oboje jsou jen jakási silová pole. Řídí se telepaticky myšlenkami, stačí si jako maličké šipky představit vektory směru a rychlosti. Tak se mi zobrazil v hlavě odborný výklad sižula Blizgůta, který se mě ujal v roli mého průvodce zdejším světem. Zůstal přitom ve městě, ale pro telepatii to není překážka, mluvili jsme spolu jako mobilem. To už jsem zvládl i abchré telepatii, která má větší dosah, ale dá se použít jen s někým, koho telepatický hlas si umím představit. Pak je jedno, zda sedí přímo proti mně, nebo kilometry daleko.

Sižul Blizgůt se mnou doletěl v brualu do vesnice, předal mi bublinu fepriti a naučil mě s ní zacházet.

Bubliny fepriti jsou zdejší obydlí. Univerzálnější jsem ještě nespatřil. Ze Země jsme zvyklí na domy od dřevěných roubených chalup po betonové mrakodrapy, kde je plno místností. Když v inzerátech na Zemi čteme 3+1, znamená to třípokojový byt s kuchyní. Zdejší bubliny fepriti by v našem značení odpovídaly garsonce 1+0. Počet a rozloha pokojů je na Zemi znak lepších bytů. Šlechtici měli rozsáhlé zámky se stovkami komnat, i když pobývali jen v několika. Ostudou přitom bylo, že ani velké zámky nemívaly často žádnou koupelnu.

Jenže fepriti jsou neuvěřitelně univerzální.

Napustíte do nich vodu – a máte nejen koupelnu, ale menší bazén s vlastnostmi sprchy i vířivky. Vypustíte vodu, vyměníte vlhký vzduch a dáte si dovnitř běžné ploché lůžko, nebo závěsnou síť – v hlavě se mi pojmenovala jako hamaka, asi se to vyskytuje i někde na Zemi. A z fepriti je ložnice. Zrušíte hamaku, přejete si houpací křeslo – a máte obývací pokoj.

Pravda, nejsou tu skříně. Ale proč taky?

Ve světě Boxduroy nic neschovávají, neskladují a nekeťasí. Nepotřebujete skříně, komory, špajzy, ledničky na úschovu jídla, hrnce, kastroly, mikrovlnky, sporáky a všechen ten arzenál, co má u nás kdejaký kuchař i kuchařka. Nepotřebujete hrnky, talíře a příbory. Zdejší stolování se obejde bez stolů, židlí i ubrusů.

Prakticky všechno jídlo se tu konzumuje podobně jako mě Blizgůt hostil zpočátku. Voda i jiné nápoje jsou v podlouhlých baloncích podobajících se naplněným prezervativům – když si to v hlavě přeberu nestranně, kdyby byly naše PET-láhve užší, byly by skoro totéž. Uzávěry otevírají skousnutím, voda je tam pod tlakem a sama teče do úst. Tužší jídla se plní do štanglí jako salámy, až na to, že je jedlý i obal.

Přiznám se, úplně jsem hýkal nadšením, když jsem si v této úpravě poprvé dal vepřo-knedlo-zelo s pivem. Dostal jsem žlutou štangli s pivem, druhou pruhovanou, kde se pravidelně střídaly pásy světlého knedlíku, bílého zelí a hnědého masa. Senzačně to chutnalo, pije se to dobře, každému to doporučím. I když se tady některá pozemská jídla dostanou i ve verzi pro talíře a misky.

Když mi Blizgůt vysvětloval zacházení s bublinou fepriti, přišla řeč i na místnůstku, kam i císařpán chodí pěšky a sám. Fepriti je ale univerzální. Na požádání se objeví záchod podobný venkovským záchodům, tedy jen sedačka s velkým vyříznutým otvorem, jenže měkčí. Účel však plní stejný. Záchod je průhledný jen zevnitř, zvenčí je bublina neprůhledná, takže tu má člověk své soukromí. I na Zemi jsou jednosměrně průhledná zrcadla, jde jen o zvyk. Záchod po použití zmizí, vzduch se vymění a bublina je opět univerzální. Záleží jen na přání, jak se změní.

Samozřejmě jsem se zeptal, proč je na Boxduroy pořád den. Vysvětlení je prosté. Kromě zdejšího slunce svítí na Boxduroy celá obloha. Jsme tedy nejspíš v centru galaxie a světla z okolních hvězd je víc než dost, takže neplatí slovní spojení »studené světlo hvězd«. Zdejší slunce je dál než naše a skoro není znát, ale kdyby bylo blíž, byl by tento svět asi příliš horký. Obloha je neustále oblačná a zajišťuje tepelnou regulaci – když je na povrchu příliš horko, oblaka zhoustnou, tím víc světla odrazí a teplo se srovná. Oblaka vlastně regulují teplo i na Zemi, jen se tady neznepokojují pitomostmi jako jsou naše »skleníkové plyny«.

Mají zkrátka víc rozumu.

Zdejší lidé jsou na nepřetržité světlo zvyklí, to jen my pozemšťané chceme spát potmě. Fepriti ale má příjemnou funkci »komgi«. Překládá se jako »zatemnění«, stěny bubliny se stanou neprůhledné a uvnitř je tma. Je to jistě užitečné i pro místní, ale já jsem to ocenil víc.

Zítra je den taky.

Dobrou noc!

Při jednom hovoru jsem se pozastavil nad tím, že ve zdejší »vesnici« vidím samé chlapy a žádné ženy. Blizgůt se zarazil, ale pak mi to ochotně vysvětlil. A musím přiznat, byl to pro mě šok. Obyvatelé Boxduroy totiž nemají dvě pohlaví jako lidé na Zemi, ale tři. Zatím jsem se vždy setkával výhradně s třetím pohlavím, sižuly. Je jich početně nejvíc.

»Pro nás bylo nezvyklé vaše uspořádání,« přiznal mi sižul Blizgůt. »Podle našeho mínění je naše přirozenější. Ale možné je oboje, ani my, ani vy nejste ve vesmíru jediní. Hlavně že to jde!«

To se ví, hned jsem se pídil po podrobnostech. Ale bylo to dost neobvyklé.

Na Boxduroy znají tři pohlaví: muže, ženy a sižuly. První dvě se mi v telepatii jakž takž překládaly, ale pro třetí v češtině chyběl potřebný výraz. Vysvětlení ovšem potřebovala všechna.

Mužů – tedy samečků – je na Boxduroy nejméně. Mají velikost dvouletého dítěte, nízkou inteligenci a jedinou životní náplň – navštěvovat ženy. Jinak se k ničemu nehodí. O svazcích podobných naší rodině se u nich nedá mluvit, žijí si jednodušeji, buď jsou u žen, nebo na cestě mezi nimi.

Žen je víc než samečků a na každého samečka připadají tři až čtyři. Jsou vyšší, hřmotnější, mají výšku tři metry a zabývají se výhradně snášením vajec. Denně jich snášejí slušnou hromádku a většinu času proto leží. Podle našich měřítek jsou i nemožně tlusté. Samečkům to – při jejich snížené inteligenci – nevadí.

Ano, obyvatelé Boxduroy jsou vejcorodí a mláďata mají podobná housenkám s malými nožičkami. Mláďata se prakticky neustále krmí, rychle rostou a když dorostou velikosti dospělce, obalí se slizem, vylučovaným celým povrchem těla, sliz ztvrdne – takže se klasicky zakuklí. Z kukel, rovněž tří odlišných velikostí, se vylámou jako dospělci. Část sižulů se celý život stará o vejce, červíky a kukly, část se věnuje vyučování dospělců, ale naprostá většina sižulů je nezávislá. V dávné historii sižulové obstarávali pro všechny potravu, po první vědecké revoluci se jim podařilo přenést výrobu potravin na menší část a ostatní se mohli věnovat vědě. Druhá vědecká revoluce převedla výrobu potravin na stroje a vědou se zabývají všichni nezávislí sižulové. Na rozdíl od nás mláďata – červíci – neznají školy, neboť v kukle vše zapomenou. Učí se jen dospělí sižulové a to hned po »vykuklení«.

Do jisté míry to vysvětluje převahu Boxduroyské vědy nad pozemskou. Druhá příčina je, že na Boxduroy se nikdy nevedly války a rozvoj se ubíral výhradně mírovou cestou. Neztráceli čas svých géniů na to, aby se ničili. Vezměte si náš seznam laureátů Nobelovy ceny za fyziku – většina vyvíjela atomové zbraně. I to o něčem hovoří!

Napadlo mě, že svět Boxduroy je vlastně obrovský úl. Ženy jsou královnami, muži trubci a nejvíc je tu sižulů, jakési obdoby včelích dělnic. Také oni se nejprve – obrazně řečeno – »starali o med«, ale po dvou vědeckých revolucích všichni přešli na vědu.

A teď už je teprve nedoženeme!

Sižul Blizgůt měl nade mnou trvalý patronát, byl to tedy můj učitel. Na Boxduroy je to běžné. Každý čerstvě »vykuklený« sižul dostane vlastního učitele, aby ho seznámil s tím co potřebuje a poskytl mu i základní vzdělání. Pak žák přejde k odbornému učiteli, aby získal potřebné znalosti v oboru, který si zvolí.

Oborem Blizgůta byl výzkum Země. Několikrát už byl na Zemi, kde i dnes pobývá několik výzkumníků. Využívají podoby mezi sižuly a našimi muži a pohybují se mezi námi bez problémů. Lidé si jich nevšímají, nerozeznají je.

»Rozdíly ve tvaru rukou nevadí?« zeptal jsem se.

»Rukavice to spraví,« odvětil ledabyle. »Zuby si počítat nedáme a když musíme na záchod, chodíme zásadně do kabinek.«

Při nejbližším osobním setkání mi jedny rukavice ukazoval. Čekal jsem kožené nebo látkové, ale rukavice Boxduroyských průzkumníků mají blíž k tenkým lékařským gumovým rukavicím, liší se tělovou barvou a pak mechanismem, který falešný malíček skrčí a natahuje spolu s prsteníčkem. Hrát na klavír se s tím nedá, ale k maskování to stačí.

Co se týče zubů, mají jich sižulové jen dvacet čtyři. Chybí jim špičáky a zuby moudrosti, stoličky mají šest kořenů a jejich zuby mají i jiný tvar. Odhalil by to každý zubař, kdyby je někdy potřebovali a nechali si zkoumat zuby. Samozřejmě kolem sebe nerozdávají zářivé úsměvy, necení zuby a smějí se jen upjatě. Ale tím se od mnoha lidí neliší a nikomu to není nápadné.

A to se ví, nemohou navštěvovat pánské pisoáry. Tam by vyšlo najevo, co jim nejvíc chybí. Že nečůrají. Nemají čím – ani co. Na společnou kloaku jim stačí kabinky.

Spíš je zajímavé, že jsou nám natolik podobní, že se těch pár rozdílů dá snadno zamaskovat a průzkumníci se mezi lidmi pohybují bez obav z odhalení. Kolik jich v našem světě pobývá, to mi ale Blizgůt neřekl.

»Největší výhodou je, že o nich nikdo neví,« ujistil mě.

»Ani když jsem na Boxduroy?« zkusil jsem to.

»Nebudeš tu věčně,« ujistil mě. »Ale až se vrátíš, nesmíš nikoho prozradit. A to se ti podaří nejlépe tím, že nebudeš nic znát. Ani sižuly, ani jejich počty.«

Takže jsem se to nedozvěděl. Vím jen, že jich pár po našem světě chodí a studují naši barbarskou civilizaci.

Ale místo toho jsem se dozvěděl něco jiného.

Vrátím se na Zem!

Errata:

22.07.2021 13:39