Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Seděl u moře a opravoval síť. Ryby nebraly, ale věřil, že se to naučí. Ta z kuchyně mu kdysi řekla, že dokáže všechno a nechtěl ji zklamat.

Jak projížděl člunkem a vyráběl jedno oko na síti za druhým, vzpomínal na poslední dny.

Magdaléna se zhroutila hned, jak se jí podařilo zapálit jednu pochodeň. Vyčerpáním, hladem, utrpením. Problém bylo, dostat se ven. Musel vyviklat kříž a jeho ramenem vyrazit dveře. Na hradě byli opravdu všichni mrtví. Král Fox musel asi ještě něco vyřizovat i v tak pozdní hodinu. Ležel před svým trůnem, koruna se mu skutálela z hlavy. Pandora a Loki byli pryč. Asi vyrazili bránit hranice.

Mrtvých ale nebylo tolik. Hrad v noci nepotřeboval tolik lidí, většina byla v podhradí a ve městě. Opatrně donesl Magdalenu do nějaké postele a v kuchyni ohřál polévku od večeře. Dopřál si krátkou koupel a chvíli se potuloval po hradě. Pár věcí zakopal na zahradě, některé důležité vzal s sebou. Věděl, že má čas do svítání, než se začnou trousit sloužící. Rozhodl se, že odjedou v kočáře, a svůj omyl si uvědomil ve stájích u hromady koňských mršin.

Před svítáním vzbudil Magdalenu a donutil ji pojíst polévky. Z noci měla jen slabé vzpomínky, něco si vymyslel. Donutil ji se vykoupat a našel pro ni nějaké šaty. Když se ptala na služebnictvo, řekl, že utekli. Tušil, že si za čas na všechno vzpomene, ale doufal, že už budou daleko.

Ráno se shromáždil před hradem dav dožadující se vstupu. Nakonec vyrazili branku a otevřeli bránu. Počkali, až se všichni nahrnou dovnitř a zamíchali se mezi ně.

Nikdo si jich nevšiml, lid se nejdřív vyděsil, ale když zjistil, že mu nic nehrozí, začalo rabování.

Utekli z hradu, ve městě najali kočár a zmizeli. Věděl, že se válka po Foxově smrti znovu rozpoutá a nechtěl být u toho. Přeplavili se znovu přes moře a usadili se na pobřeží. On se snažil chytat ryby, ale kdyby si nenabral na Foxově hradě dost zlata, umřeli by hlady.

Ona se dávala dohromady a snažila se srovnat s minulostí.

Seděl na břehu a opravoval síť. Vždy, když už si myslel, že tomu rozumí, přihnala se obrovská vlna a síť mu roztrhla.

Zavázal poslední uzel a rozhlédl se okolo.

Z dálky přicházela Magdalena. Počkal, až dojde k němu.

Příšerná vychrtlost už zmizela, kůže dostala přírodní nádech a vlasy jí začaly zase růst.

„Co se zase děje?“ zeptal se unaveně.

„Říkal jsi, že dokážu čarovat?“ zeptala se.

„Dokážeš.“

„Ale jenom když budu pod vlivem nějakých emocí. Svých nebo cizích?“

„To souhlasí.“

„Podívej se na mě. Vypadám rozrušeně? Nebo naštvaně?“

Podíval se na ni.

„Vypadáš docela normálně.“

„Dobrá. Jak mi tedy vysvětlíš tohle?“

Stoupla si čelem k moři a prudce roztáhla ruce.

Moře se rozestoupilo do hloubky mnoha desítek metrů. Jen na bahnitém dně se mrskaly desítky ryb.

A já se tu seru se sítí. Napadlo ho. Tak od toho jsou ty vlny.

Podívala se na něj.

„Tak jak mi tohle vysvětlíš?“

Koukal se na moře a mlčel.

A já chtěl v klidu lovit ryby. Napadlo ho. Postavit dům, mít děti.

Osudu neunikneš.

© 2011 Tomáš Dušek

30.05.2021 17:50