Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Špatné zprávy

Těžký formanský vůz, tažený čtyřmi obzvláště silnými ještěrkami, vjel východní branou do města a ihned zatočil podél hradeb. Brzy zastavil před nevelkým domkem, na jehož štítu se zlatě leskl veliký bronzový talíř.

„Dobrý večer, pane Hagu!“ vyběhla před práh Čikea. „Copak je nového v Djangvilu?“

Starosta Hag seskočil s kozlíku. Opratě předal svému synu Juvimu, který byl v hlavním městě s ním, a sám rychle vešel do domu. Venku se pak opět ozvalo hrčení a vůz odjel směrem ke starostově domu.

„Čemu vděčíme za tak spěšnou návštěvu?“ zeptala se rychle a s nelíčeným údivem Čikea. Vskutku, chování starosty bylo přinejmenším podivné. Cestoval teď do sídelního města celkem pravidelně, často sjednával další obchody nejen s Čikeou, ale teď už i s ostatními mladými mistry, ale aby přišel za nimi po tak dlouhé cestě dřív, než si sám pořádně odpočinul doma u rodiny - to tu ještě nebylo.

„Špatné zvěsti přináším,“ řekl, sotva dosedl do křesla pro hosty. „Prosím tě, Čikeo, pořád si ještě pamatuješ, kde žije ten váš dobrý čaroděj?“

„Ale ovšem,“ přitakala opatrně.

„Bude asi potřeba, abyste ho co nejdřív požádali o pomoc, jinak je s námi konec,“ hlesl starosta.

„Co se děje?“ zvážněla Čikea. Zavolala na dvůr, aby Čivi ihned přiběhl. Čivi tu byl ovšem v okamžení.

„Co se děje?“ otázal se i on rychle.

„Děje se něco hrozného,“ řekl starosta. „Djangvil je plný cizích lidí, sjíždějí se sem vojáci, je tu i spousta různých lidí z polední strany země. Povídám, je to tam hrozné. Málem jsem neprojel do města a zpátky jakbysmet. Taková je tam tlačenice, že jsou všechny hostince plné a lidé spí rovnou na ulicích. Jak říkám, Djangvil je už plný uprchlíků alespoň z dvaceti dalších měst!“

„Snad se nechystá válka?“ polekala se Čikea.

„Válka? Kdyby to byla jenom válka,“ mávl rukou starosta. „Ono to vypadá mnohem hůř!“

„Což může být něco horšího než válka?“ zamračil se Čivi.

„Ona to vlastně válka je, ale horší, než když k nám vtrhli gigijci na svých velkých ještěrech. Proti těm se něco dalo dělat...“

„A kdo tedy?“ vyhrkla Čikea.

„Na polední straně se prý objevily nějaké hrozné obludy, říká se, že národ gigijců už úplně vyvraždily a po něm se obrátily směrem k nám. Vzpomněl jsem si, že váš přítel je čaroděj, snad by se s těmi obludami mohl vypořádat on. Jenom jestli si pamatujete, kde bydlí!“

„Jaké jsou to obludy?“ zeptal se zamračeně Čivi. „Vy jste je viděl? Nebo si je někdo jenom vymyslel?“

„Já jsem je sice neviděl,“ pokrčil rameny starosta. „Ale slyšel jsem o nich vyprávět ty, kteří je viděli na vlastní oči - pokud to přežili. Nebylo jich mnoho, komu se podařilo uniknout z hořícího pohraničního města Kvimpronu. To už je prý úplně zničené. Obludy ho prý dobyly – a vyvraždily.“

„Jak vypadají?“ vyhrkl Čivi.

„Především - nejsou to lidi, ale hrozné obludy,“ začal starosta. „Jsou mnohem větší než lidi, statný voják jim prý sahá jen po pás. Mají prý lesklou, zelenou kůži, jako vodní veležáby – a nějak moc nohou a rukou. Víc toho nevím. Není mnoho těch, kteří pohlédli těm obludám do tváře a mohou své dojmy sdělovat dál! Slyšel jsem, že přežili jen ti, kdo se dali na útěk včas a neviděli je moc zblízka.“

„A co dělají?“ přerušila starostu Čikea.

„Čáry a kouzla,“ hekl starosta. „Těla prý mají zakována do pancířů, ale nebojují šípy, kopími ani meči. Mají prý na to jakési kouzelné předměty, ze kterých podle jejich přání létá buď oheň, nebo blesky. Vyjel prý proti nim oddíl našich jezdců. Zahromovalo to – a všichni leželi mrtví. I se všemi svými jízdními ještěrkami.“

„To je strašné!“ strachovala se Čikea.

„To ale ještě není všechno!“ pokračoval starosta. „Těm obludám prý pomáhají létající draci! No jak říkám, není dost hrůz, tohle je ještě horší!“

„Jací draci?“ optal se ihned Čivi.

„To nevím,“ pokrčil starosta rameny. „Lidi je viděli jen z dálky. Kdo jim byl blíž, takové setkání ani nepřežil. Mají prý nějaká velká křídla a chrlí oheň - to je všechno, co o nich vím.“

„To je hrozné!“ otřásla se Čikea.

„A proto bych vás dva teď chtěl snažně prosit - nechte tu všeho a spěchejte za tím svým kouzelným přítelem!“ skončil starosta. „Jinak obludy dorazí až sem – a nenechají tu kámen na kameni! Naše mrtvoly budou po nocích okusovat jen divocí šergemi! Proti kouzlům pomůže zas jenom kouzlo. Říkali jste, že je váš kouzelný přítel dobrý, tak ať nám pomůže!“

Čikea se trochu zamyslela.

„Tak co tu ještě stojíte?“ vybuchl nešťastně starosta. „Nemáte jízdní ještěrky, že? Hned teď je půjdu koupit!“

„To nebude třeba, pane starosto,“ řekla Čikea vážně.

„Vy ještěrky máte? Proč už neujíždíte?“

„My nikam nepojedeme,“ prohlásila Čikea. „Náš přítel sám přiletí, až ho zavoláme!“

„Čikeo - tohle jsi snad ani nemusela prozrazovat!“ vyhrkl udiveně Čivi.

„Nezlob se, Čivi, tohle je vážnější než naše tajemství,“ prohlásila Čikea. „A já jsem si jistá, že pan Hag nikomu nic neprozradí. Anebo prozradí, ale už to bude jedno. Zdá se mi, že tady jde víc než do tuhého. Pane Hagu - neřekla jsem vám před rokem o našem kouzelném příteli všechno, teď vám musím vyjevit zbytek. Máme tu totiž ještě jeden amulet a tím ho můžeme přivolat.“

„No - to je snad ještě lepší!“ rozevřel údivem své velké žluté oči starosta. „Tak ho zavolejte!“

„Čikeo!“ zaškaredil se Čivi.

„Ty si pořád nedovedeš představit, oč jde?“ podívala se na něho Čikea udiveně. „Něco ti připomenu. Jak rychle asi jel pan Hag z Djangvilu až sem?“

„Nezastavili jsme se ani na okamžik,“ ujišťoval starosta oba dva.

„Jenomže - létající draci jsou jistě mnohem rychlejší, ne? Nejsou už možná u bran Djangvilu? Nehrozí tam smrt mnoha jiným lidem dříve, než nám tady? A víš, co nám říkal Renon! Kdyby šlo o život, máme zavolat, i kdyby nešlo o nás dva.“

Čivi trochu sklopil hlavu. Čikea sáhla do váčku a vyňala mušli. Pak stiskla šupinku.

Skleněná ploška se ale nerozsvítila, ale naopak ztmavla a z mušle se ozval hlas:

„Čikeo, ihned vypni mušli! Letím k vám! Vypni mušli, je to vážné!“

Čikea na okamžik zaváhala, pak poslechla a opět stiskla šupinku. Mušle zmrtvěla.

„Co to bylo?“ vyděsil se starosta.

„Nevím o nic víc než vy,“ pokrčila rameny Čikea. „Slyšeli jste to samé co já. Náš přítel letí přímo k nám.“

„Letí?“ vykulil oči starosta. „On má křídla? Není to snad nakonec - nějaký drak?“

„Nemá křídla,“ zavrtěla hlavou Čikea. „Létá silou kouzel, má takové létací amulety. Za chvíli tu bude. Ale - neřekla jsem vám ještě jednu důležitou věc. Náš přítel je čaroděj, je na nás opravdu hodný - ale není to člověk.“

„Když to není člověk ani drak - co je to?“

„Uvidíte sám,“ řekla Čikea. „Protože právě přiletěl!“

Z horního patra se ozvaly chvatné kroky. Zadupaly po schodech – a v té chvíli starosta v křesle ztuhl hrůzou. Přímo proti sobě spatřil nestvůrně velkou postavu, jakou by si ani v nejhorším snu nedokázal představit. A hlavně její obličej, bez zobáku a srsti!

„Nezlob se, že jsem tě přerušil,“ obrátila se obrovitá postava nejprve na Čikeu. „Kdybys hovořila jen chvilku déle, přivolala bys veliké neštěstí.“

„Máme tu návštěvu,“ upozornila Čikea obra na starostu, tetelícího se v křesle strachem.

„Mír s tebou,“ řekl podivný přítel. „Dobrá - asi jste měli důvod ho zasvětit.“

„To je zdejší starosta Hag – a přinesl nám zprávy o tom, že se na polední straně objevily nějaké obludy...“

„Vím už o nich,“ mávl netrpělivě rukou čaroděj.

„Pan starosta chce, abychom tě požádali o pomoc proti těm obludám...“ pokračovala Čikea.

„Nedivím se mu,“ přikývl čaroděj.

„Pomůžeš nám potřít ty nestvůry?“ zeptal se Čivi. „Proti jejich kouzlům přece můžeš postavit svoje, ne?“

Čaroděj chvíli mlčel a přecházel sem a tam. Pak se obrátil přímo proti nim. Starosta se opět zachvěl, když viděl zblízka jeho tvář. Čaroděj měl ústa pevně stisknutá, takže jeho zuby nebyly vidět, přesto se starosta vtiskl do křesla co nejvíce.

„Nemohu proti nim vytáhnout,“ prohlásil po chvilce.

„Ty nám - nepomůžeš?“ vykulila nevěřícně oči Čikea.

„Něco pro vás udělám - ale nemohu se proti nim postavit přímo v rovném boji,“ řekl čaroděj. „Oni jsou totiž – silnější než já.“

„Silnější?“ vytřeštil oči i Čivi.

„Také oni mají kouzla,“ řekl čaroděj. „Dokonce podobného druhu jako moje, to by bylo celkem vyrovnané. Jenomže já tu jsem proti nim sám, zatímco jich je mnohem víc.“

„Kolik jich je?“ vyhrkl starosta.

„Nemám čas je přesně počítat,“ pokrčil obrovitý čaroděj rameny. „Odhaduji, že jich bude - tak tři tisíce. Není to moc, ale nemají tady protivníky.“

„A co tedy budeme dělat?“ zeptala se Čikea bezradně.

„Vy se jim rozhodně nemůžete postavit,“ řekl čaroděj. „Dnes ráno král se svým vojskem zkusil vtrhnout do ležení těch bytostí. Měl na to pět tisíc vojáků.“

„A jak to dopadlo?“ vyhrkla Čikea.

„Než bys uvařila polévku, leželo všech pět tisíc vojáků na zemi mrtvých. I s králem.“

„A ty obludy pak vtrhly do sídelního města?“ vyjekl starosta.

„Zastavily se daleko před jeho branami. Tři jejich létací stroje se tam zřítily v plamenech a ty bytosti začaly pátrat po příčině.“

„Jaké létací stroje?“ ptal se hned Čivi.

„Ťanové jim začali říkat létající draci,“ vysvětloval čaroděj chvatně.

„A co bylo potom?“

„Pak jsem musel prchnout,“ přiznal. „Jejich síla je větší než moje, to už jsem říkal. Otevřeně se jim postavit nemohu.Měli by to moc lehké.“

„Ale co bude s námi?“ zajímal se starosta.

„Nebude v mých silách chránit lidi v otevřených městech, není to možné,“ zavrtěl hlavou čaroděj.

„Naštěstí máme hradby!“

„Sebepevnější hradby vás neochrání před útokem ze vzduchu. Až vaše domy vzplanou jako sláma, až na ně spadne oheň z létajících draků, budou lidé padat k zemi pod jejich blesky a nic je nezachrání.“

„To by bylo hrozné! Což opravdu není záchrany?“ začala plakat Čikea.

„Několik stovek lidí bych mohl ochránit,“ začal najednou čaroděj. „Ale ne tady ve městě. Znamenalo by to - hned dnes v noci město opustit. Každý by si směl s sebou vzít jenom to nejnutnější - především jídlo. Všechno ostatní byste museli ponechat tady.“

„Všechen majetek?“ zděsil se starosta.

„Snad by si každý mohl vzít menší raneček toho, co má doma nejvzácnějšího,“ podíval se na něho čaroděj smířlivěji. „Ale peníze a šperky by bylo asi lépe zakopat do země. Pokud budete mít vozy, naložte je především jídlem. Pokud možno takovým, které se nekazí. Jinak bych ze začátku neměl pro všechny dost jídla.“

„Ale kam máme jít?“ ptal se starosta naléhavě.

„Čivi a Čikea budou vědět, kam...“ usmál se trochu čaroděj.

„Do zámku?“ vyhrkla Čikea.

„Ne, do Útočiště,“ zavrtěl hlavou čaroděj. „Zámek už není na svém místě. Ty bytosti mi jej rozbily, byl příliš nápadný.“

„A kde budeš ty?“ starala se Čikea. „S námi?“

„To nebude možné. Já nesmím někam zalézt a čekat, až jak to dopadne. Budu muset ty bytosti znepokojovat, budu je zaměstnávat, aby neměly klidu na pátrání. Jenom tak jim mohu zabránit, aby vás nevyčenichaly a nezahubily.“

„A my - my se máme jenom skrývat?“ zaškaredil se Čivi.

„Ano,“ přikývl čaroděj. „Podaří-li se vám dostat se do úkrytu, uzavřete dveře tak, aby je nikdo zvenčí neotevřel. Obávám se, že jenom tak můžete přežít. Jinak vás pobijí.“

„A co ty?“

„Mě nikdo z vás pomoci nemůže,“ povzdychl si čaroděj. „Teď byste měli oběhnout všechny lidi ve městě, nečekejte na ráno. Vyrazte co nejdřív – a cestou vezměte s sebou všechny, koho potkáte. Koho tu necháte - nejspíš zahyne!“

„Můžeme si s sebou vzít tavičky?“ zajímala se Čikea.

„Ty si vezměte - kdo ví, kdy se vám poštěstí, abyste dostali jiné!“

„Říkal jsi, že je umíš udělat!“ podotkl Čivi.

„Ano - ale jen pokud budu naživu,“ souhlasil čaroděj. „Ti vetřelci změnili všechny moje plány. Nenechám vás na holičkách, ale nemohu vám slíbit nic – možná mě také zabijí.“

Pak se s nešťastnou trojicí rozloučil, vyběhl po schodech nahoru – a pak jeho kroky utichly.

„To je ale nadělení!“ zabědoval starosta.

„Nadělení bude, jestli nás tady zastihnou létající draci a vychrlí nám svůj oheň na hlavy!“ připomněla Čikea. „Čivi, přistroj naši ještěrku a nalož do vozu všechny zásoby - ale hlavně tavičku! Já půjdu se starostou oběhnout město!“

„To je hrůza!“ bědoval stále starosta. „Vždyť váš přítel je právě taková obluda, jako ty, co na nás vtrhly!“

„Já jsem je neviděla - ale jsem si jistá, že to není tak, jak říkáte,“ namítla Čikea. „Náš přítel přece aspoň vypadá jako člověk. Neříkal jste, že tamty obludy mají nějak více nohou a rukou? Kromě toho - jsou určitě zlé, kdežto Renon je na nás Ťany hodný.“

„Ale aby nám jedna příšera pomáhala proti jiným? To nezní dobře – a také to dobře nedopadne!“

„Pane Hagu, nestůjte tu, nelamentujte - teď musíme rychle vzburcovat lidi! Jste přece starosta, ne?“

„Radši bych starostou ani nebyl...“ vykřikl bezmocně, ale pak se přece jen zdvihl a spolu s Čikeou vyběhl do večerního šera.

Errata:

10.08.2021 20:25