Vítej, návštěvníku!

Výsadek

Komandant Morloqo se dostavil na pravidelnou poradu užší důstojnické rady k princi Mafuímu jako poslední. Bylo to ale dáno tím, že to měl z jižní pevniny nejdál. Princ to dobře věděl a Morloqo se neobával výtky. Tím spíš, že přinášel jen samé dobré zprávy. Jeho armádní skupina postupovala delší dobu bez překážek a beze ztrát, počty pobitých domorodců byly uspokojivé a podle radiových depeší to právě tak skvěle vypadalo i u všech ostatních skupin.

Pancéřový letoun přistál na polním letišti pod ochranou stovek naježených zbraní nedaleko stojící obrovské kovové hory - prvotřídního bitevního hvězdoletu kígórské císařské flotily. Morloqo vystoupil a svěřil letadlo svému pilotovi. Musel projít mnoha předepsanými strážemi, než se dostal ke vchodu. Strážný ho uvedl do výtahu a v mžiku spolu projeli silnou, šikmou dutou nohou téměř do středu lodi. Také tady komandanta několikrát kontrolovaly stráže.

„Povídej, jak to jde na tvé frontě?“ vítal Morloqa princ, když se komandant před ním objevil v obnoveném poradním sále pro vyšší důstojníky. Po krátkém hlášení se Morloqo usadil vedle svých kolegů. Princ byl krvavě rudé barvy, hýřil spokojeností, proto byli v dobré náladě všichni.

„Vypadá to, že zdržení už nedoženeme, ale ani tak to není špatné,“ zahájil princ poradu.

„Nějak se mi to nezdá,“ potřásl chapadly Krafonci. „Ta nestvůra nám vyklidila pole podezřele hladce. Kdoví, co asi proti nám chystá.“

„Na to mám vysvětlení,“ řekl princ. „Jak už víte, zničili jsme jí letadlo. Komando, kterému se tato akce povedla, přitom zasypal výbuch, bestie nebyla tak hloupá, aby tam neměla aspoň nastraženou past, ale důležité je, že to její nepolapitelné letadlo neexistuje. Nestvůra si je chránila jak mohla, dokonce je raději vyjma jedné akce ani nenasazovala do otevřeného boje, takže to letadlo pro ni mělo klíčový význam, pánové. Domnívám se, že víme jaký. Teď je totiž přibitá do jednoho místa, nejspíš v oblasti, kde po ní usilovně pátrá Šestá pěší pod velením komandanta Miarra. Zdá se, že jsme nepřítele konečně zahnali do kouta. Obluda zalezla někam do díry a teď čeká, až se to přežene.“

„Sliboval jsi nám ale nějakou obzvlášť příjemnou zprávu,“ neudržel se Warniak.

„Ale ovšem, k tomu se hned dostaneme,“ přitakal princ. „Jak víte, před devíti dny se protivník opět pokusil navázat s námi jakási jednání. Přitom se prozradilo, jak to opravdu je s tou nehmotností. Pánové, padám v prach před úrovní jeho techniky, zejména co se optiky týče. Představte si, náš protivník k nám posílal jen mrňavé přístrojky, velké asi jako metací granát. S jeho pomocí s námi může hovořit, aniž by se vystavoval sebemenšímu nebezpečí. Každý takový přístrojek umí spoustu věcí. Předně létá tak tiše, že není vůbec slyšitelný. Je řízený na dálku, má v sobě kompletní radio. Pár drobností pominu, jako třeba to, že je uvnitř náložka, která vnitřek znehodnotí, kdyby se nám přece jen dostal do chapadel. Ale to nejlepší: ten přístroj umí dokonale přenášet obrazy. Což znamená, že majitel perfektně vidí všechno, jako by tam byl osobně na místě. Budiž, je to sice nádherné, zejména jak se těm bestiím podařilo všechny ty vymoženosti nacpat do tak malého pouzdra, ale nemožné to zřejmě není a naši vědci jistě brzy vymyslí něco podobného.

Největší lahůdku jsem si ponechal na konec. Ten strojek totiž dovede kdekoliv ve svém blízkém okolí vytvářet nádherné plastické obrazy. Nepotřebuje k tomu ani promítací stěnu, umí to jen tak ve vzduchu. Zatím nevíme, jak to dovede, ale dovede to. A teď si představte, co se asi stane, když tím obrazem proletí naše střely? Ano, správně, nic, vůbec nic! Protože jedině ten obraz je skutečně nehmotný, jako kdybyste se pokoušeli rozstřílet obraz obludy na promítacím filmovém plechu - až na to, že plech poškodíte a bude to znát, kdežto vzduch, ten nepoškodíte!

No a když se na to podíváte s odstupem, pak zjistíte, že nás ta obluda pěkně dlouho tahala za chapadla! Bezúspěšně jsme stříleli po nehmotném obraze - přitom by stačilo mířit trochu níž, rozstříleli bychom přístrojek a obraz by ovšem zmizel. Ta věcička je tak mrňavá, že jsme ji dosud vždycky přehlédli, ale právě tak je neškodná, vždyť musí být napěchovaná vším možným, do ní by se nevešel ani malý náboj! No – a já si myslím, že nás ta obluda obelhávala i s jejími avizovanými náložemi u torpéd. Žádné tady nebyly - ovšem i v tom případě musím našemu protivníku uznat, že jako psycholog je excelentní. Naletěli jsme mu všichni.“

„Pak nevím, proč jsi do oblasti, kde se nachází, už dávno nějaké to atomové torpédo nehodil?“ navrhl Warniak.

„Za prvé jsou tam naše komanda, která ho nejspíš brzy objeví a jim by mohlo uškodit víc než nestvůře. Uvědomte si, jaký je tam členitý terén! Samé kopce a údolí, propasti, jeskyně, zkrátka ideální úkryt proti atomovému bombardování. Hodíme-li tam torpédo, mohla by ta bestie být na výhodném, odvráceném místě a mohla by to i přežít. Něco jiného bude, když jí hodíme torpédo přímo na vchod jejího brlohu. Jenže až budeme vědět, kde je, zvládne to i přepadové komando s obyčejnými ohňomety.

To bylo za prvé. Za druhé nám už ta bestie v současné době nepřekáží natolik, abychom na ni plýtvali torpédy. Možná budeme nějaká potřebovat proti jejím krajanům, až sem dorazí. Radši bych s nimi šetřil - kdo ví...

No a za třetí - přece si nezkazíme tak krásnou planetu? Já si totiž zase myslím, že ji brzy připojíme k impériu.“

„Těžko!“ ozval se hlas od vchodu do sálu. „S myšlenkou na ovládnutí světa Ťanů se definitivně rozlučte!“

„Vida - máme ho tu zas!“ zrudl dobrou náladou princ. „Jak vidím, dnes si na nás pozval posilu! A jak mohutnou! Jednoho ubohoučkého domorodce! Jen by mě zajímalo, jak to děláš, že ses nám už zase dostal do lodi! Stráže zaspaly, co?“

Ve společnosti Renona byl tentokrát Čivi, oba fotomety připravené k výstřelu. Oba měli na očích brýle, jejichž skla dokázala během tisíciny sekundy ztmavnout a pohltit jakýkoliv světelný záblesk a právě tak rychle zprůhlednět. Každý fotomet nejprve vyslal slabší dávku a až po milisekundě skutečnou ničivou porci. Elektronické brýle se mezitím stačily přizpůsobit, jejich nositelům nehrozilo oslnění ani poškození zraku. Kromě toho byla jejich skla polarizační, takže sama částečně zabraňovala oslnění od záblesků odraženého světla – a u Ťanů zachycovala i noční světélkování jejich očí, které by je mohlo v temných chodbách kígórského hvězdoletu snadno prozradit.

„Vaše stráže nestojí za nic. Hlídají sice dobře, ale jen do výšky svých očí, nenapadne je podívat se nahoru. Ale o to dnes nejde. Dnes jsme nepřišli vyjednávat,“ prohlásil Renon.

„Aha - prosit o milost?“ odpověděl pyšně princ. „To jste mě zklamali, já měl o vaší vojenské cti mnohem lepší mínění! Ale uznávám, dosud jste se drželi skvěle.“

„Prosit o milost? To vůbec nemáme v úmyslu,“ prohlásil klidně Renon. „My jsme vám přišli sebrat hvězdolet!“

„Princi! To přece nejsou obrazy - tihle jsou skuteční, živí!“ zaječel Krafonci a sáhl po své osobní zbrani.

„Výborně, ale pozdě!“ podotkl Renon a stiskl spoušť. Dva a dva záblesky, skoro současně vypálené, vzápětí dutými výbuchy na kousky roztrhaly prince i jeho důstojníky. Čivi podle předběžné dohody střílel na bestie vpravo, Renon vlevo, takže prince zabil Čivi, ale z hlediska výsledku to bylo nastejno. Ani princ, ani jeho důstojníci už nestačili použít své zbraně.

„Konečně se dostalo na ty hlavní,“ oddechl si Renon. „Já nevím, proč pořád střílíme obyčejné vojáčky a  necháváme žít ty hlavní mizery!“

„Ti obyčejní vojáčci nás také střílejí a zabíjejí po tisících,“ podotkl Čivi nenávistně.

„Dobře - máš pravdu. Na všechny dojde!“ podotkl Renon.

Pak se otočil, zavřel dveře a hlavicí rezonanční tavičky, kterou si vzal z brašny místo fotometu, pečlivě objel jejich spáry, až kov změkl jako máslo. Rukama na segmentech dveří potom pořídil několik vlnek a otočením páčky změnil účinky tavičky naopak, čímž kov vytvrdil. Teď se tyto dveře nedaly otevřít ani hydraulikou, nikdo sem tudíž nemohl vpadnout.

Pak se Renon obrátil k protější stěně. Také k ní přiložil hlavici tavičky a objel s ní ovál o šířce kolem půl metru a výšce metr. Pak do středu této plochy kopl pevnou botou. Ovál vypadl na druhou stranu, jeho okraje pak ještě několik okamžiků odkapávaly, než ztuhly. Oba diverzanti snadno prošli vzniklým otvorem a ocitli se v princových kajutách.

Na obrazovkách spatřili několik prostor hvězdoletu. Renon přisunul k ovládacím prohlubním umělé chapadlo. Naštěstí už dávno zjistil, že Kígórové ovládají všechny své stroje svými přísavkami na chapadlech. Takové řídící prvky by člověk rukama ovládat nemohl, proto Renon vyrobil několik adaptérů, takže kígórské stroje mohli prostřednictvím malého počítače řídit i lidé. Umělé chapadlo se s mlasknutím ponořilo do první prohlubně – a obraz se začal měnit. Postupně si mohli prohlédnout všechny prostory lodi, pracoviště plně obsazená službu konajícími vojáky, i ta, která byla momentálně bez obsluhy. Nakonec Renon obraz zastavil na jedné z páteřních chodeb. Podlaha tam byla na jednom místě ožehnutá a na zemi ležely roztroušeny žalostné zbytky jednoho vojáka. Jedno utržené chapadlo uprostřed chodby se dosud svíjelo stále se zpomalujícími pohyby.

„Tady už byli - dál!“ řekl Renon vzrušeně.

Přepnul na obraz velkého sálu. Bylo tu několik řídících pultů, většinou neobsazených, jinde se rozvalovali Kígórové. Dva se tu zřejmě ze sportu přetahovali chapadly, další čtyři jim zaujatě fandili. To nebylo nic neobvyklého.

Druhá obrazovka, rovněž umístěná v tomto sále, ukázala obraz zápasníků z jiného úhlu, neboť byla zamířena na jiné místo. A právě na této obrazovce se znenadání otevřely dveře a dovnitř vstoupili - Jach a Gigi. Také oni měli na očích elektronické brýle, v rukou fotomety připravené k výstřelu.

Oba Ťanové na nic víc nečekali, pozvedli fotomety mířidly až k očím – a zahájili palbu.

Zápasníky i jejich fandy rozmetali jako první. Pak se Jach a Gigi pootočili a začali kosit Kígóry u bočních řídících pultů. Místnost se celá zaplnila světlem záblesků, které Kígory oslnily, takže nevěděli, co se vlastně děje. Jenom Jach a Gigi viděli dobře, jejich očím záblesky nevadily. Oba teď přenesli palbu na obsluhu zadních pultů.

„Pozor, Jachu!“ vykřikl najednou Čivi. Neuvědomil si, že ho kamarád neslyší.

Zpoza jednoho pultu se chvatně vysunula hlaveň, stočila se k Ťanům a vyplivla bělorudý oheň. Gigi se otočil a také vystřelil. Stranou odlétla jen hlaveň bez zbytku zbraně. Kdo ji držel, musel dostat plný zásah z fotometu. Gigi se opět otočil a začal střílet dál, kamsi do přední části sálu.

Čivi ani Renon už nevnímali Gigiho boj. Oba sledovali, jak Jach upustil fotomet a zoufale stiskl levačkou pahýl své pravé ruky, ze kterého crčela červená krev. Pak se mladý Ťan pomalu svezl k zemi, rozhodil ruce a krev z rány vystříkla plným proudem.

„Obvazy, Gigi!“ vykřikl Renon.

Gigi nevnímal pokyny, ani to, že jeho přítele zasáhli. Možná to na okamžik spatřil, ale kdyby se věnoval příteli, dal by zbylým vojákům příležitost vzpamatovat se. To by byl konec obou a cíli výsadku by to neprospělo. Gigi vystřelil další sérii vějířovitě kolem sebe, pak se otočil – a dvojitou ranou rozstřílel dva vojáky, kteří právě vbíhali do dveří sálu. Pak k těmto dveřím přiskočil a pomocí umělého chapadla řízeného počítačem je uzavřel. Chvatně vsunul fotomet do kapsy, vyňal z brašny hlavici tavičky, za několik okamžiků dveře zavařil a hned také vytvrdil.

Teprve pak se obrátil k Jachovi. Sklonil se k němu, podle návodu, který nedávno všem dával Renon, silně stáhl obvazem pahýl přítelovy ruky a v krátkosti ránu zavázal, až z ní krev přestala prosakovat.

„Už je mrtvý,“ řekl Čivi, když na obrazovce viděl marnou snahu svého přítele pleskáním do obličeje vykřesat nějakou známku života. Jach se ani nepohnul, jeho oči nevnímaly, zobák měl otevřený.

„Nech ho a běž k řízení!“ podařilo se v té chvíli Renonovi zapnout princův osobní interkom. „Pátý pult v první řadě!“

Gigi nechal marných oživovacích pokusů. Rozběhl se na konec sálu, kde prve jen tak zápasili kígórští vojáci. Náhle se otočil a vystřelil do strany. Kdosi se tam skrýval, ale k výstřelu se nedostal. Gigi doběhl k pultu a vložil do otvoru pro řízení umělé chapadlo. Počítač okamžik zkoušel jakési kombinace, pak se zastavil. Současně se před Renonem rozsvítil panel s dalšími obrazovkami. Od této chvíle bylo řízení bitevního hvězdoletu přepnuto do princovy kajuty.

„Výborně, Gigi!“ řekl Renon tlumeným hlasem. „Teď musíš otvor zavařit, aby nás nemohli Kígórové od řízení odpojit!“

Rezonanční tavička vzápětí překryla řídící pult plátem plechu, který si Gigi bez dlouhého rozmýšlení vypůjčil ze sousedního stolu a přivařil po celém obvodě. Malý Gigiho počítač pod tímto poklopem zůstal - věděli, že jej tam budou muset nechat. Teprve pak se Gigi vrátil k Jachovi.

„Přivaž jeho i sebe!“ nařídil Renon. „Budete muset chvíli vydržet něco moc nepříjemného, ale jinak to nejde!“

Pak zadal několik příkazů svému počítači. Čivi mezitím vytvaroval na podlaze ze změklého kovu několik háků, hned je vytvrdil a pak k nim pomocí popruhů přivázal sebe i Renona. Letmým pohledem na obrazovku zjistil, že Gigi totéž stihl i ve velkém sále.

Kígórským bitevním hvězdoletem zaznělo bučení sirén. Pak hluše zaduněly pancéřové přepážky, které se v lodi uzavíraly a oddělovaly jednotlivé prostory od sebe. Když tyto zvuky utichly, ozvalo se hluboké dunění motorů a podlaha sebou prudce trhla vzhůru. Kígórský bitevní hvězdolet se majestátně odlepil od planety a začal se rychle rozjíždět do zprvu modré, ale brzy do zčernalé oblohy. Renon spolu s Čivim leželi na podlaze a nemohli se téměř pohnout, jak oba zavalilo silné přetížení. Renon se občas přece nadzvedl, aby se podíval na obrazovky. Hvězdolet řídil jeho počítač, ale bylo třeba občas zkontrolovat, co se děje kolem nich v lodi. Kígorští vojáci měli nesmírnou početní převahu a Renon věděl, že přetížení lépe snášejí, než jeho přátelé i než on sám. Naštěstí se stalo, nač spoléhal. Když se rozezněly sirény, vojáci podle předpisů disciplinovaně obsadili všechna vodní křesla, v nichž byli proti přetížení lépe chráněni, což na druhé straně znamenalo, že po dobu rozjezdu hvězdné lodě nebudou schopni žádné akce.

Bitevní loď hladce vzlétla nad stratosféru planety a rázně se vrhla do kosmického prostoru, aniž by se zdržovala přechodem na oběžnou dráhu. Po hodině letu s tímto velkým přetížením Renon snížil tah motorů tak, aby vytvářely jen nepatrně větší přetížení, než na planetě. To už se planeta na vnějších obrazovkách znatelně zmenšovala.

„Čivi - zavaříme řízení stejně jako Gigi v navigačním sále,“ rozhodl Renon. Čivi se ihned chopil hlavice tavičky a začal změkčovat princův osobní podnos, aby získal potřebný kov.

„Gigi - vezmi Jacha a vyrazte,“ řekl Renon polohlasně do palubního interkomu. „První úsek jsem zkontroloval - nikdo tam není, ale pro jistotu postupujte opatrně.“

Gigi odvázal sebe i bezvládného Jacha od háků na podlaze a stejnými popruhy si připoutal kamaráda na záda, musel mít totiž obě ruce volné. V jedné držel fotomet, v druhé hlavici rezonanční tavičky. Přistoupil teď k zadní stěně navigačního sálu, protavil do ní oválný otvor a prošel jím do jedné pomocné kabiny. Opatrně otevřel dveře do příčné chodby a když se přesvědčil, že je prázdná, vstoupil do ní a dveře za sebou tavičkou zavařil. Pak opatrně postupoval prázdnou chodbou, až Renonovi zmizel z dosahu kamer.

Mezitím Čivi překryl i princův ovládací pult změkčeným plechem, přivařil jeho okraje a teď zručně plech vytvrzoval. Překrystalizování při rezonančním jevu dodalo kovům tvrdost a pevnost, jakou by neměly kovy zpracované tepelně. Dosahovaly až vlastností whiskerů, jimiž se kdysi udivovali vědci na Zemi; muselo však být dovedeno správně až do konce. Čivi ale již měl s tavičkou dlouhou praxi a brzy ohlásil, že je s touto prací hotov.

„Dobrá - můžeme jít i my,“ prohlásil Renon polohlasně.

Vyřízli oválný otvor ve stěně poslední kabiny princovy rezidence, Renon pohledem zkontroloval ochoz a oba potichu vyrazili k nejbližší nouzové spirále. Tou se měli dostat do nižších pater bitevní lodi. Otvor do princovy rezidence za sebou pečlivě uzavřeli a vytvrdili. Čím později se tam kdo dostane, tím lépe.

Errata:

10.08.2021 20:25