Doslov (36) - Démon Science fiction

Nedávno se mi přihodilo něco podivného, jako by to patřilo do románu o démonech. Nebylo to poprvé ani naposledy, mám na nechtěná proroctví smůlu. Nejhorší se vyplnilo u románu »Válka s mloky doktora Jaroše«, variaci na Čapka, kde se mi »podařilo« popsat hořící Pentagon a mrakodrapy New Yorku po nečekaném útoku mločího teroristického komanda. Běhal mi mráz po zádech, když se to dva roky poté (!) stalo skutečností!

To první se odehrálo dávno před tím. Tehdy jsem vymýšlel hlavní postavu románu o strašidle. Ten chlap se v kategoriích strašidel nachází v přihrádce nazvané Fext, je to ostatně i název románu. K jejich podivuhodné vlastnosti, odrážet kulky proti tomu, kdo je proti nim vystřelí, přišel někdy ve Třicetileté válce, krátce po Bílé hoře. Měl to být trochu vagabund, drsňák, chlap, který toho za tři sta let života už něco prožil. Chybělo mi už jen jméno. Mělo být české, je to přece Čech. Napadlo mě s Haškem: Mjéděny, Stšíbrny, Fólofěny – a fon Šélesny!

Železný ne, to by se pletlo s ředitelem jedné prolhané televize, z těch zbývajících se mi nejvíce zamlouval Stříbrný. A že je Čech, pak hezky česky, Jíra. Jíra Stříbrný. Jméno velice vhodné pro hrdinu, zejména když to má být (i když až na druhý pohled) sympaťák.

Nedlouho poté sedím v restauraci a zkoumám jídelní lístek – a až mě to praštilo! Nepatrná větička dole: Jídla vám připravuje šéfkuchař J. Stříbrný. Nedalo mi to a zeptal jsem se číšníka – mohl by to přece být také Jan, Jaroslav, Jaromír, Jeroným, Jindřich, Josef... Ale jako naschvál se mi dostalo odpovědi: „Jiří.“

Jíra Stříbrný, fext. Život zkrátka tropí skopičiny. Ale budiž, je to pouhá shoda jmen, ačkoliv ten kuchař je také vousatý; jako můj hrdina. Kulky doufám neodráží. (Což se nedá snadno ověřit, je to strašně nebezpečné, zejména pro střelce.)

Povídám si nedávno na jednom setkání s přítelem Markem. Čte moje sci-fi a mívá k nim často i výstižné připomínky, za což jsem mu nesmírně vděčný a má u mě právo prvního čtení i u románů rozepsaných teprve napůl. Bývám dokonce ochotný změnit pár detailů a občas i děj, když uznám, že jeho připomínky nejsou nepodstatné. (Děj Démona mě moji beta-čtenáři donutili změnit hned dvakrát.)

„Marku, to se mi snad zdá! Ta holka, co sem právě jde, to je přece moje démonka Lucie!“

Je tomu tak a já jen zírám. Drobnější, štíhlá, obličejem naprosto přesně odpovídajícím mé představě (mohl bych to sem zkopírovat z kapitoly „Lucie“, ale kdo chce, nalistuje si to místo jistě sám). Dívám se na ni jako na zjevení. Tuhle dívčinu jsem přece nikdy v životě neviděl, vymyslel jsem si ji! Jak je možné, že opravdu existuje?

A Marek, který její popis už četl a teď sám vidí, jak to na ni sedí, mi zaraženě říká něco, co mě úplně dorazí.

Kdyby mě vzápětí přimrazila nějakým zaklínadlem, nedivil bych se už ničemu.

Mluvil jsem s lidmi, kteří se setkali s roztrhanou lidskou duší. Prý to je strašlivé. Chápu. Ale co až na Václaváku potkám mimozemšťanku Zoidée z planety Bardžá? Bardžané se podobají Cikánům, takže by mohla korzovat pod koněm Václava, aniž by někoho napadlo, že k nám do Prahy nepatří. (O těch, které by něco takového skutečně napadlo, naopak tvrdím, že nepatří do našeho století. Ačkoliv, tady jsem skeptik a obávám se, že rasisté na Zemi jen tak nevyhynou.)

Taky si říkám, zastal bych se jí, kdyby se do ní zhurta pustili výtržníci s dutými lebkami, jako v mé knížce? A protože mám někdy stejně naivní nápady jako Vlasta, který jde bezelstně navštívit démona, aby se ho zpříma zeptal, co je zač, svěřím se své démonce Lucii, že jsem si ji před dvěma měsíci vymyslel. Mám to snadné, Lucie je totiž Markova známá, takže mě nesetře jako drzouna. Usměje se, zejména když jí na rovinu řeknu, že by měla být bývalou idiotkou a napůl chlapem. Má u mě slíbenou jednu z prvních kopií románu, kdyby měl někdy vyjít jako kniha (což se, bohužel, asi nestane...).

Doufám, že se neurazí, stejně jako další postavy, které jsem si tentokrát vypůjčil ze života. Třeba stařičkého učitele Randáka (bohužel už zemřel, bylo mu 95 let), kterému se dodatečně omlouvám, že jsem nezměnil ani jeho jméno. Asi by se poznal i tak, ale proč nepsat přímo o někom, koho si vážím?

Démoni jsou mi kupodivu hrozně sympatičtí. I když dokáží roztrhat člověku duši. Znal jsem totiž lidi, kteří by si to zasloužili, ale nechme je v hrobě, o mrtvých jen dobré. Mí démoni se přece postupně stávají jinými než na počátku a určitě se časem obejdou bez krutých trestů, možná i u mnohonásobných vrahů.

Což se určitě netýká učitelů. Učitel přece duše netrhá, on je pěstuje. Některému se to daří více, jinému méně. Randák to určitě uměl, to byl Učitel (s velkým »U«)!

Slovník

bootstrap = zaváděcí sekvence počítačů, schopná načíst jádro operačního systému

Deus ex machina = bůh na stroji - prvek ze starého řeckého divadla, kdy se z výšky (na kladkostroji) snesl bůžek, který veškerou zápletku rázem vyřešil

dolsin = morfium, lék k tišení bolesti

holografie = interferenční záznam dat (obrázků apod.)

konjugátor = spojovací prvek (lat.)

mea culpa = má vina (lat.)

ninja = elitní japonský bojovník

placebo = lék, účinný pouze psychicky, vírou

rezonance = jev, kdy se dá něco rozkmitat tzv. vlastním kmitočtem

status quo = současný stav věcí (lat.)

Skupina

Géniové

01) OMÍOR

02) Válka s mloky doktora Jaroše

03) Démon

04) Přítel

Titul: Démon

Autor: Václav Semerád

Skupina: Géniové mezi námi 3

Veškeré připomínky jsou vítané

vsemerad@volny.cz,sw@giweruz.cz

Nakladatel: Autobus

Žánr: Science fiction

Téma: Démon

Errata:

Anotace

Je démon ještě člověk? Asi ano - i on dělá chyby...

Jenže jeho zaklínadla skutečně fungují - a nepřekračují přitom přírodní zákony. Dokáže přežít i vlastní smrt a vrací se v jiném těle opět na svět. Proti gangsterům si přinese místo pistole okarínu a bitevní vrtulník sestřelí pozounem. Kouzla a čáry? Ani ne, jen věda - jenže extrémní věda...

Mohou mu pacienti věřit jako lékaři? Asi ano, lidé se od něho vracejí uzdraveni. Nikdo neumí přinést tolik dobra jako démon, ale není strašnějšího nepřítele nad rozhněvaného démona, který se rozhodne trestat. Nejhorším trestem není oslepení, ani smrt v plamenech pekelných (neboť i to umí), ale roztrhání lidské duše. Takový člověk zdánlivě žije dál jako dříve, ale není to už on, nýbrž další démon.

A čtenářům nezbývá, než démonům fandit, zejména když mezi nimi objeví i sympatické mladé démonky - ačkoliv nejchytřejší z nich byla před svou proměnou v démonku idiotka a pořád je napůl chlap, zatímco nejkrásnější z nich vytáhli - jak jinak, než z hrobu...

Ukazuje se ale, že opravdové peklo je přece jen výhradně záležitost lidí...

U této knihy se mi stala velice neobvyklá věc. Kamarád mě totiž seznámil s dívkou, která jako kdyby vypadla z oka mé démonce. Dokonce je to i levačka a věřte nebo ne, jmenuje se Lucie! No - koukal jsem na ni dost vyjeveně...

Připomínky

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 1479600028/3030 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.