Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

V hangáru se nacházel nespočet válcovitých kontejnerů, jež stály v přísně vyrovnaných řadách podobně jako přízračné sloupoví, mající za úkol podpírat temnou klenbu. A z té klenby bylo ke každému kontejneru napojeno množství vodičů i armatur, které však nebyly statické a nehybné. Neustále se natahovaly, kroutily, připojovaly a odlučovaly, tvoříce tak dojem jakýchsi zlověstných hadovitých hnízd.

Co je na tom děsného, řekl by leckdo.

Inu, stěny těch kontejnerů byly průhledné, a vyzařovaly zevnitř nepříliš silné, ale rozpoznatelné nazelenalé světlo, jež působilo bezmála fyzicky tísnivě duchovitým dojmem.

A v každém, úplně každém z těch kontejnerů, se v průhledné kapalině vznášela... Ezegotea.

Pro Parta přestal existovat celý svět. S ústy dokořán, očima vytřeštěnýma, naprosto bez dechu zíral na to pekelné jeviště.

Mezitím je chapadla svižně nesla dál. Zelenkavě zářící kontejnery kolem nich defilovaly jak obludné kolumbárium.

„Vítej v předsíni pekla,“ dolehl k němu chladný komentář elektronýrky. „To je tvá milá, předpokládám?“

Part ani nereagoval, nedokázal se vynořit na hladinu šoku, do něhož byl uvržen. Ale rudým svitem pulsující bod, který zazářil naproti nim, a který se zvolna formoval do podoby dalšího průchodu, nějakým způsobem zlomil jeho ochromení.

„Ezoo! EZOOO!“ zařval z plných plic. Krátký odraz výkřiku se bolestně zatřepetal pod černou klenbou a zanikl ve strašidelně zkresleném dozvuku mezi kontejnery, jako kdyby se tam jízlivě zachechtalo hejno skrytých ďáblů.

„Ona tě neslyší. Ani jedna, Parte,“ slyšel Drancinin hlas. „Ale nedělej si zbytečně nervy. Za chvilku už tě to nebude trápit. Cítíš teplo, viď? Jako kdybys byl ponořený do pálivé omáčky? To tě začínají poznenáhlu rozebírat od povrchu. Neboj, bude to horší.“ Ozvalo se cosi jako přidušené říhnutí, načež dodala: „A otevři pusu.“

„Mhpfmm-!“ zafuněl, protože se mu jedno chapadélko právě snažilo dostat do úst.

„Tak otevři!“ slyšel její maličko křečovitý smích.

Mimoděk povolil čelisti a kluzká, studená věc mu obratně vnikla do krku a ponořila se do jeho vnitřností.

„Vlezlo to do mě!“ zařval. Nebyl to kdovíjaký pocit, a také teplo zvenčí počínalo nebezpečně přecházet do pálení.

„No jasně. Zkoumá tě to zevnitř. Kdybys to nepustil pusou, vykonalo by to průzkum v protisměru a to by bylo výrazně nepříjemnější...“

„Milion komet!“ Ještě napůl nepřítomně se poohlédl za jejím hlasem, a pak se pokusil otočit hlavu směrem, kterým byl unášen. „Cos to předtím říkala o nějaké předsíni? Co je tam vpředu?!“

„Tam je skutečné peklo, Parte. Mechanicianská ošetřovna.“

Zběsile trhal hlavou, aby získal rozhled. „To myslíš jako-?!“

„Vidíš, už chápeš.“

„No- no- ale ty se očividně moc nebojíš, viď?!“ upřel na elektronýrku horečný pohled a snažil se nebrat na vědomí pocit, že je ponořen do stále palčivějšího ohnivého oceánu.

„Už jsem tu byla, nezapomínej.“

Průchod se přibližoval hrozivou rychlostí. Co bylo uvnitř, nedokázal Part dobře rozeznat. „Ale přežila jsi to, že jo?!“

„Dosud.“

„Takže co mám dělat?!“ vykřikl, protože je oba chumly chapadel právě pronesly dovnitř. Part znovu vytřeštil oči. „Elo! ELO!! Pro všechny galaxie! Co mám dělat?!“

„To co jsem ti nabízela: včas zemřít,“ odvětila elektronýrka. Jazykem zatlačila na jeden speciálně upravený zub v ústech, až se otočil a odhalil tenkostěnnou ampuli s prudkým jedem. „Nejpozději teď. Měj se, Parte.“

A odhodlaně skousla.

Errata:

30.05.2021 13:23