Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Jakmile se Emma v klidu zamyslela, brzy pochopila, proč ji tak rozrušila zpráva o Franku Churchillovi. Byla přesvědčena, že neztratila klid a nezrozpačitěla kvůli sobě: bylo to kvůli němu. Její vlastní zamilovanost vyprchala téměř beze zbytku, ta nestála ani za řeč; kdyby se však on, z nich obou nesporně mnohem zamilovanější, vrátil s city stejně horoucími jako při odjezdu, bylo by to bolestně trapné. Jestli mu v průběhu dvouměsíčního odloučení neochladla hlava, čekají ji nesnáze a nebezpečenství; bude muset dbát opatrnosti kvůli sobě i kvůli němu. Byla odhodlána nepodlehnout tentokrát žádným citovým nástrahám; a jen na ni bude spočívat odpovědnost, aby on neživil svůj cit lichými nadějemi.

Přála si, aby mu dokázala zabránit v otevřeném vyznání lásky. To by byl vskutku velice bolestný konec jejich dosavadního přátelství! – A přitom se nemohla zbavit tušení, že se něco stane. Měla pocit, že v průběhu jara dojde ke kritickému vyvrcholení, že nastanou nějaké události, které pozmění její dosavadní zavedený, pokojný život.

Netrvalo dlouho, třebaže o něco déle, než pan Weston předvídal, a měla možnost posoudit z první ruky citové rozpoložení Franka Churchilla. Enscombské panstvo nepřibylo do Londýna tak brzy, jak se očekávalo, ale on přibyl do Highbury velice brzy poté. Přijel na koni jen na pár hodin, víc zatím nebylo v jeho moci; jelikož však z Randallsu pospíchal okamžitě do Hartfieldu, mohla hned rozvinout všechny své bystré pozorovací schopnosti a urychleně rozhodnout, jak na něho odloučení zapůsobilo a jak se sama musí zachovat. Pozdravili se vřele jako dobří přátelé. Bylo nesporné, že on má ze setkání upřímnou radost. Avšak téměř od prvního okamžiku se jí zdálo sporné, že by ho přitahovala stejně mocně jako dřív, že k ní cítí stejnou hlubokou něhu. Pozorovala ho bedlivě. Bylo jí jasné, že je méně zamilovaný než předtím. Odloučení, a patrně i přesvědčení o její lhostejnosti způsobily tuto přirozenou a velice žádoucí změnu.

Byl celý rozjařený; stejně ochotně povídal a smál se jako dřív, očividně mu působilo radost vzpomínat na předchozí zdejší pobyt a opakovat staré příhody a nebyl prost jistého rozrušení. Přesvědčení o jeho poměrné lhostejnosti nevyčetla z jeho klidu. Klidný nebyl; projevovalo se na něm vnitřní vzrušení; šířil kolem sebe nepokoj. Hovořil živě, ale ta živost jako by ani jemu samému nevyhovovala; pro ni však byla rozhodující skutečnost, že se zdržel pouhou čtvrthodinku a pak odspěchal vykonat další návštěvy po Highbury: potkal na ulici skupinku starých známých – nezdržel se s nimi, nechtěl se zdržet než na jediné slůvko – předpokládá ale ve své domýšlivosti, že by je zklamal, kdyby k nim nezaběhl, a jakkoli by si přál zůstat v Hartfieldu dále, musí se rozloučit a běžet.

Usoudila, že je rozhodně méně zamilovaný – ale ani jeho rozrušení, ani spěšné rozloučení neznamenaly, že se dokonale vyléčil; spíše se klonila k názoru, že to vypovídá o jeho strachu, aby si ho znovu nepodmanila, a skrytému odhodlání nepobývat raději déle v její přítomnosti.

Při téhle jediné návštěvě Franka Churchilla zůstalo celých deset dní. Často doufal a užuž se chystal na cestu – ale pokaždé mu v tom něco zabránilo. Tetinka nesnesla pomyšlení, že by ji opustil. Tak to aspoň líčil Westonovým. Pokud byl upřímný a skutečně se snažil přijet, pak z toho nezbytně vyplývalo, že přestěhováním do Londýna se paní Churchillová nezprostila svéhlavých rozmarů a nervových potíží, souvisejících s její chorobou. Teď bylo už skutečně jasné, že je vážně nemocná; Frank Churchill prohlásil v Randallsu, že je o tom přesvědčen. Jistě si mnohé i namlouvá, ale vidí sám, když se tak rozpomíná, že má podlomenější zdraví než ještě před půl rokem. Nepřičítal to žádné příčině, kterou by péče a lékařské umění nemohly překonat, věřil, že má před sebou přinejmenším ještě mnoho let života, ale neztotožnil se s otcovým pochybovačným stanoviskem a nesdílel jeho názor, že její choroby jsou všechny smyšlené a že jí zdraví slouží stejně dobře jako kdykoli předtím.

Brzy se ukázalo, že paní Churchillové v Londýně nesvědčí. Nemohla snést ten rámus. Jitřilo jí to bolestně nervy, a po deseti dnech oznámil synovec písemně Westonovým, že dojde k změně oproti původnímu záměru. Všichni se okamžitě přestěhují do Richmondu. Paní Churchillová si dala poradit, aby se svěřila do péče jistému tamnímu vynikajícímu lékaři, a ještě láká jí to tam z jiných důvodů. Najali si zařízený dům, příhodně položený, a chovají naději, že jí ta změna podstatně prospěje.

Emma se doslechla, že Frank píše o tomto rozhodnutí s velkou radostí, neboť zřejmě považuje za hotový dar nebes prožít dva měsíce nablízku tolika drahých přátel – dům byl totiž najat na květen a červen. Chová prý pevnou naději, informovala ji paní Westonová, že k nim často zavítá, skoro tak často, jak si jen může přát.

Emma pochopila, jak si pan Weston vykládá tyto radostné vyhlídky, a že v ní vidí zdroj všeho štěstí, které z toho povstane. Doufala, že se mýlí. Dva měsíce to musí prokázat.

Pan Weston však měl nesporně radost i sám ze sebe. Spokojeností jen zářil. Teď budou mít Franka skutečně za humny. Co je to devět mil pro takového mladíka? – Na koni je tu za hodinku. Objeví se v Randallsu každou chvíli. V tom smyslu je mezi Richmondem a Londýnem takový rozdíl, že to znamená buď ho vídat stále, nebo ho nevídat nikdy. Šestnáct mil – a co šestnáct, osmnáct – do Manchesterské ulice to bude dobrých osmnáct – to už je vážná překážka. I kdyby se mu někdy podařilo uvolnit, strávil by celý den na cestě tam a zpátky. Mít ho v Londýně, to není žádná výhoda, to už může být zrovna tak dobře v Enscombu; ale Richmond, to je ideální vzdálenost, aby se mohli pravidelně stýkat. Lepší, než kdyby se usadili ještě blíž.

Jeden dobrý záměr spěl díky této změně rychle k uskutečnění – ples U koruny. Nezapomnělo se na něj ani předtím, jenomže se brzy ukázalo, že by zatím bylo marné pokoušet se stanovit datum. Teď už se však ples určitě konat bude; všechny přípravy se znovu rozběhly a krátce poté, co se Churchillovi přestěhovali do Richmondu, napsal Frank pár řádek; prý je už teď zřejmé, že tetince změna prospěla, a proto je přesvědčen, že by k nim mohl kdykoli na čtyřiadvacet hodin zajet; a v důsledku toho zvolili den v co nejbližším možném termínu. Páně Westonův ples měl předčit všechno očekávání. Jen málo zítřků už dělilo highburskou omladinu od blaženství.

Pan Woodhouse se smířil s osudem. V této roční době mu ten neblahý nápad připadal trochu méně hrozivý. V květnu je pro všechno příhodnější čas než v únoru. Paní Batesová mu slíbila, že s ním stráví večer v Hartfieldu, Jamese včas upozornil, a teď už jen z celého srdce doufal, že si jeho chlapeček zlatý Jindříšek ani jeho chlapeček zlatý Jeníček nevzpomenou s nějakým stonáním, právě když jeho děvečka zlatá Emma nebude doma.

Errata:

30.05.2021 15:17