Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Toho dne jsem přišel navečer do své kanceláře, ačkoliv tam touhle dobou nikdy nechodím a neměl jsem tam co dělat. Ale zapomněl jsem si v psacím stole plnicí pero a chtěl jsem vypsat nějaký šek. Moje kancelář je v prvním poschodí, je maličká a zastrčená a vcelku k ničemu. Ale v důmyslném trezoru ve zdi jsou uschovány klíče od všech vrat a dveří v celém paláci, duplikátní k těm, které mají jednotliví úředníci. Jsou tam dokonce i klíče k Vládcovým komnatám. Že jsem se nezmínil o těchto klíčích, když jsem vysvětloval Enkrovi svoji funkci? Ono to totiž není tak docela veřejné, takže jsem na to asi zapomněl.

Když jsem dosáhl na kliku a chtěl odemknout, povšiml jsem si, že spárami pod dveřmi a nade dveřmi proniká světlo. Nebylo možné, že bych zapomněl zhasnout, protože jsem tu byl ve dne a nic nerozsvěcel. Stiskl jsem kliku a dveře se otevřely přesto, že jsem je zamykal.

V místnosti byly mrtvoly tří mužů. Jeden z nich seděl u mého pracovního stolu, jehož zásuvky byly zotvírány a jeho hlava, z níž malým otvorem vytékala krev, ležela na některých spisech s obsahem ne sice přímo tajným, ale jistě neveřejným. Druhý ležel na zemi u trezoru. Obraz, který před trezorem visí, byl odstraněn a trezor byl sice zavřen, ale do škvíry byl zasunut lístek z mého bloku, což znamenalo, že musel být otevřen a zřejmě ho zavřel ten, kdo ty tři zabil. A třetí muž ležel na zemi a v pravici ještě svíral pistoli, kterou nejspíš vytáhl na útočníka. Ne že by mu moc pomohla. A na květinovém stolku pod oknem, z něhož surově shodili několik mých nejkrásnějších kaktusů, leželo nářadí a modelovací hmota na otisky klíčů.

Situace byla vcelku jasná: ti tři přišli pro duplikáty mých klíčů, aby v případě potřeby mohli otevřít dveře v zámku. Ale kdo je při tom překvapil a střílel, bylo těžké uhádnout nebo zjistit. Ale ani on nechtěl být znám, jinak by hned udělal poplach.

Nechal jsem vše jak bylo a zapojil poplachové zařízení. Za několik okamžiků vpadlo dovnitř pět Gurkhů, z nichž jeden mi hned nasadil na krk svůj křivý nůž kukri a nechal ho tam, dokud nepřišel jejich plukovník Aymar a nezakřikl ho. Zatímco jsem vysvětloval Aymarovi, co se stalo, objevila se na scéně řada dalších lidí. Například Jimmy MacLeod a jeho syn Danny, který byl náhodou navštívit otce, Alwin a několik jeho lidí, Henry Gardner a nakonec i sám Vládce sir Lera, v županu z čínského hedvábí žluté barvy s červenými draky, takže vyhlížel fantastičtěji než jeho průvodce tygr Dharrgí.

Na Lerův příkaz se Alwin ujal vyšetřování, odborně prohlédl všechny tři mrtvoly a prohlásil o nich, že jsou mrtví. Potom si prohlédl papíry na stole a usoudil, že jsou to tajné dokumenty. Požádal mne, abych otevřel trezor. To jsem učinil a Alwin si detailně prohlédl klíče a zeptal se, zda žádný nechybí. Nechyběl. Tak jsem trezor zase zavřel a uzamkl. Předtím jsem ovšem trochu pozměnil heslo, neboť mi bylo jasné, že povedená trojice původní heslo znala.

„Je nepochybné, že ti tři muži se sem vloupali za účelem okopírování klíčů k zámkům od všech dveří!“ konstatoval Alwin a prohledal jim kapsy. Dle očekávání nenašel nic, podle čeho by bylo lze je identifikovat. Rovněž nikdo z přítomných je nepoznal. Jimmy navrhl zjistit, kdo jsou podle účesu a barvy pleti. Jejich vlasy nebyly krátké ani dlouhé, byla to tak zvaná „střední míra“, kterou mohl nosit jak konzervativní arminský občan, tak mondénní muž ze světa. Zato prohlídka pleti pomohla stoprocentně – bylo nade vší pochybnost zjištěno, že mají části těla neopálené, jak nikdy nemohlo být u Arminů. Bylo tedy prokázáno, že jsou všichni tři špióni. Ale odkud přišli a za jakým účelem, to mělo navždy zůstat tajemstvím.

Jenže Alwin se víc zajímal o osobu střelce než o zabité. Napřed změřil vzdálenost a úhel, pod nímž byly střely vypáleny, a dospěl k názoru, že střelec stál při výstřelu ve dveřích a snad dokonce střílel bez míření, od boku. To by ukazovalo na vojáka nebo jiného profesionálního střelce. Ale ráže kulek, které se našly v tělech mrtvých, neodpovídala ráži zbraní našich Gurkhů. Nicméně byly to normální kulky, vystřelené zřejmě z armádního revolveru Tiger 7.65, jaký nosí v Arminu každý druhý.

Aymar vyslechl svoje hlídky v tomto křídle zámku. Nepamatovaly se samozřejmě, že by do tohoto místa přišel nějaký špión, ale jelikož se to nikdy nebralo moc přísně a po zámku pořád někdo coural, nebylo jejich svědectví nijak závažné. Mnohem důležitější bylo, že neslyšeli ani výstřely, a to při výtečném sluchu Gurkhů bylo na pováženou. Alwin vyjádřil mínění, že střelec měl na zbrani tlumič a hned vyjádřil pochybnost, že by kulky mohly být vystřeleny z armádního Tigera, ježto na tento revolver nelze tlumič nijak nasadit.

Načež jej Jimmy MacLeod označil za hlupáka a řekl mu, že už dva měsíce jsou policisté a některé složky armády přezbrojovány novým typem revolveru, který má na hlavni šroubení vhodné k nasazení tlumiče. Jimmy nemohl sice předložit žádný podobný revolver, neboť jako služební zbraň nosil Berettu 7, ale jeho syn Danny bez říkání vytáhl revolver z pouzdra a spolu s tlumičem jej půjčil Alwinovi. Na otázku, kde k němu přišel, řekl, že jakožto posluchač vojenské školy byl touto zbraní vyzbrojen, aby se naučil zacházet s tlumičem, což je dle názoru vyučujících vhodné pro případnou diplomatickou službu. Alwin si zbraň prohlédl a vážně kroutil hlavou.

„A je vůbec možné zasáhnout třikrát z takového revolveru dřív, než tento muž vytáhl pistoli?“ ptal se nedůvěřivě.

„Zkus to. Vystřelím třikrát z okna, než ty vytáhneš z pouzdra pod paží svou osobní zbraň!“ nabízel Danny.

„Jestli ovšem zasáhneš!“ pochyboval Alwin.

„To teď nechte,“ řekl sir Lera, „Můžete použít moji tréninkovou střelnici, chcete-li si vyjasnit tyto záležitosti. Mne by víc než osoba střelce zajímalo, kdo ti muži jsou. Jejich totožnost, rozumíš, Herberte? Není možné, aby se tady objevili jen tak z čistého vzduchu! Odněkud přišli, a ty, Herbe, zjistíš odkud, proč a kdo je vyslal! Jasné?“

Ministr vnitra sklonil poslušně hlavu, ale netvářil se nijak zvlášť nadšeně. Sir Lera opustil společnost a v patách za ním tygr Dharrgí, když byl pečlivě očichal celé místo činu a všechny přítomné. Zřejmě hledal stopy, ale nenašel asi nic. Jimmy MacLeod odešel za svou prací, ale zvědavý Danny zůstal a přihlížel vyšetřování odborníků od policie. Ani Alwin se neodvážil synka ministra války vyhodit. Já jsem zůstal jenom krátce a nadiktoval Alwinovu ozbrojenci do protokolu, jak jsem mrtvoly objevil. Alwin chtěl, abych mu ještě jednou odemkl trezor, aby si policejní fotograf mohl udělat snímek předmětných klíčů, ale tomu jsem se zasmál a upozornil jej na to, že jsou přísně tajné. Alwin se znechutil a já odešel.

Aflargeo se vrátil z města až za hodinku, a dost dlouhou.

„To je dost, že jdeš! Jednou za sto let se tady stane něco zajímavého a můj tygr to propase!“

„Ach, ty myslíš ty tři mrtvoly u tebe?“ řekl přezíravě, „To já už vím, kdo je odstřelil.“

„Kdo?“ vyjevil jsem se, „Neboj, nerozkecám to...“

„No přece Danny MacLeod! Když jsem byl ve městě, přišel za mnou černý leopard Sanmayraq. Řekl mi, že když šel kolem tvých dveří, viděl tam světlo a slyšel nějaké hlasy. Má velmi jemný sluch, jak víš. Potkal Dannyho a požádal ho, aby se tam podíval. Danny otevřel dveře a když viděl, co se děje, postřílel je. Pak tam zůstal, ale Sanmayraq šel radši pryč, aby se nepotkal s Alwinem!“

„Ale vždyť Sanmayraq je Alwinův osobní pobočník!“

„Kde bereš tyhle zastaralý zprávy? Černý leopard Sanmayraq už dávno není Alwinův pobočník a není dokonce ani v seznamu policie! Alwin jej dal přece vyhodit jako všechny ostatní šelmy!“

„A co tady tedy dělá?“

„Je přece policista – tak tu špehuje.“

„Proboha! A pro koho?“

Tygr se rozesmál. „Ty opravdu docela nic nevíš. Přece pro pravého ministra vnitra. Pro Monroese!“

Errata:

30.05.2021 11:46