Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Žalářník se jmenoval Karren a byl ještě nepřístupnější a nevlídnější než jeho soukmenovci. Stráže vedly Mika pod jeho dozorem ven z paláce a pak úzkými uličkami někam, kde tušil Soudní palác. Ale do paláce přišli bočním vchodem, který Mike neznal a tak si dlouho nebyl jist. Karren vstoupil do nízké chodby, vystavěné přesně pro tygry. Mike musel lézt po čtyřech, aby jí vůbec prošel. Eskorta jej neopouštěla ani na okamžik, dokud nedošli zase ven. Mikovi se zdálo, že prošli snad pod celým rozlehlým Soudním palácem. Tady to trochu znal, nacházely se tu cely pro jednotlivé vězně, do nichž se vcházelo zvenčí a které byly naprosto odděleny od ostatních místností v budově. Byly to nepravidelné oválné nebo téměř kruhové díry bez jakéhokoliv vybavení, opatřené silnou mříží. Přes tuto mříž však bylo možno vidět ven a hovořit s případnými návštěvníky, pokud se někdo z místních obyvatel hodlal s vězněm stýkat. Do jedné z těchto děr Mika zavřeli a eskorta odešla. Karren odkudsi přitáhl otep slámy a hodil mu ji do kouta, neboť správně usoudil, že pro člověka je podobné vězení dost nepohodlné.

Mike věděl, že ve styku s tygry je nutná nejvyšší trpělivost a sebezapření, tak se klidně uvelebil na slámě, vyhlížel ven a pozoroval život na ulici. Nepoznával žádné známé, jen jednou se mu zdálo, že se u mříže krátce zastavil typard Zabrí, ale na přátelský pokyn se pouze pohrdavě zašklebil a odběhl. Mikovi došlo, že jistě nepřišel jen tak se podívat na vězně – snad to potřebuje Kwarr pro nějaké svoje plány.

Mika zavřeli brzy po poledni a k večeru se náhle zastavil před jeho celou hrabě Wärëga, zlověstně mrskaje ocasem. Strážný, který hlídal cely, k němu výstražně přistoupil, ale když spatřil na jeho hrdle černou stužku a hlavně vyceněné bílé tesáky, odstoupil bez protestu.

Mike přelezl k mříži a usmál se na jaguára.

„Poslal jsem zprávu Quiroqovi,“ řekl Wärëga, „Ale nevím, kdy ji dostane. Snad něco zařídí u Garna, ví-li, kde je.“

„A kde je vlastně Garn?“

„Nevím. Odjel jenom s malým průvodem, sotva deset jezdců. Snad jel zjistit, jak nejlépe zaútočit na hlavní město. Všichni Pruhovaní chtějí zabrat Kingtown.“

„Ale to by znamenalo válku, Wärëgo! To se nesmí stát! Nesmíš dovolit, aby ti blázni začali válčit s lidmi...“

„Ty se bojíš bojů, bratříčku,“ usmál se jaguár, „Ale my umíme bojovat a umíme i vítězit, proto se nebojíme!“

Mike seznal, že přesvědčovat tvrdohlavou šelmu je zbytečné. „Musím co nejdříve mluvit s Garnem! Musím mu říct některé věci, které by se mu mohly ve válce hodit!“

„Udělám, co budu moci.“ slíbil jaguár a odběhl.

S příchodem noci přinesl Karren Mikovi jídlo. Vězňové byli krmeni jen jednou denně a to večer, jak tygrům nejlépe vyhovuje. Mike se však dosti podivil, když zjistil, že je to pouze kus syrového masa. Na jeho protesty odpověděl Karren bez nejmenšího vzrušení, že má příkaz zacházet s ním po dobu pobytu ve vězení jako s tygrem, což činí. V případě, že by Mike trval na tom, aby se s ním zacházelo jako s člověkem, byl by ještě během noci popraven dle stanného zákona, který nařídil Garn. Mike zdvořile poděkoval za vysvětlení a nabídl Karrenovi, aby si to maso snědl sám. Což tygr učinil a tvářil se trochu přívětivěji.

Okolo půlnoci se opět objevil před mříží typard Zabrí a nesl koš s dvěma pšeničnými plackami a kusem částečně opečeného masa. Mikovi však jídlo zanesl Karren, aby Zabrí nebyl zbytečně viděn poblíž zajatce. Karren mlčel o tom, kdo jídlo přinesl a na čí popud. Mike se dlouho domníval, že to zařídil Wärëga, ale dobrý jaguár na takovou maličkost ani nevzpomněl. Mike se tedy najedl a trápila jej už jenom žízeň. Karren na požádání přinesl plecháč s vodou, aby se mohl napít. Načež se zajatec uložil do kouta na otep slámy a klidně usnul.

Další den uběhl bez nejmenších příhod a stejně příští. Jaguár ani Kwarr či Zabrí se neobjevili, Karren mlčel a hlídky, které se střídaly před Mikovým vězením, jej neznaly a hleděly na zajatce jako na vzácné zvíře v zoologické zahradě. Jídlo přicházelo jakž takž pravidelně během noci a Karren si zvykl nechávat si svoji porci syrového masa bez optání.

Třetí den hned ráno se objevil hrabě Wärëga a bylo na něm znát uspokojení. „Došla zpráva od Quiroqy! Můj posel k němu ještě nedorazil nebo už je na cestě odpověď, ale zprávy jsou i tak zajímavé! Quiroqa s ostatními zlikvidovali už všechny bandity v Iron-city. Santanueva vzkazuje, že jim chybí už jenom Velký šéf. Nevíš, kdo to je?“

„Nevím. Musí to vypátrat sám.“

„Quiroqa získal spojence pro náš boj proti lidem!“ řekl jaguár vítězoslavně, „Kníže Langhaart slíbil, že nám pomůže?“

„Kdo je to kníže Langhaart?“

„Přece náčelník gepardů ze severu!“

Mike znal gepardy – byla to jediná kočkovitá rasa, která neměla svoje sídlo v horách na jihu, ale sídlila naopak na severu, na okrajích Větrné stepi, částečně také na reortském území a jinak roztroušeně po celém severu země. Byli to mírní, uvážliví lovci, kteří se nezaplétali do žádných zbytečných dobrodružství a většinou řešili svoje záležitosti smírným jednáním. Ale říkalo se, že ve válce pořádně pošramotili vojska, která do jejich území neprozřetelně zabloudila.

„Langhaart poslal svoje zvědy do Kingtownu! Bude to lepší – naši jsou moc nápadní. Snad se něco dozví...“

Najednou jaguár spatřil, jak Mikovi prudce cukl koutek úst. Otočil se a spatřil, jak k němu od protějšího rohu přichází Awram, sledován třemi strážci. Zlostně švihal ocasem a zlobně na jaguářího vyslance vrčel. „Zakázal jsem ti hovořit s vězněm!“ vyjel si na Wärëgu, „Co si to dovoluješ neposlouchat moje příkazy?“

„Jaguár poslouchá jenom sebe a Quantá Chilcoxe!“ řekl Wärëga, „A s tímto mužem jsem hovořil o svých záležitostech, protože je to můj přítel!“

„Jsi zrádce, Wärëgo, máš-li přátele mezi lidmi!“

„A ty jsi hlupák, jestli je nemáš!“

Awram se otřásl vztekem. Ale pak se obrátil na Karrena, který se přiblížil pln strachu z trestu. „Aby se už nikdo nemohl domlouvat s vězněm, odvedeš ho odsud a zavřeš do podzemní kobky! A to okamžitě!“

Mike věděl něco o kobkách Aurrgharru. A zřejmě také Wärëga, neboť se postavil proti Awramovi čelem a vykřikl: „Jestli se mu něco stane, zaplatíš to Quiroqovi hlavou!“

„Nebudu poslouchat poddaného Vládce tygrů!“ odvětil Awram.

„A já opakuju, že nedovolím...“ ječel Wärëga.

„Stráže!“ zařval Awram, „Umlčte toho skvrnitce...“

Trojice strážných se bez rozmyšlení vrhla na jaguára. Ale ten nebyl jen tak ledajakým bojovníkem – první z tygrů dostal ránu tlapou mezi oči, až mu v nich zajiskřilo a ulekaně odskočil, a z dalších dvou lítaly chlupy, když se svalili s Wärëgou do chumlu. V té chvíli už Karren otevřel mříže Mikova vězení – když viděl tu bitku, chtěl je zase zavřít, ale Mike už mu nedovolil. Rozrazil mříž, vyskočil a postavil se proti Awramovi.

„Dokaž napřed, že jsi bojovníkem, než mi poručíš!“

Awram, téměř bez sebe vzteky, na něj skočil. Mike mu bez váhání provedl nepříjemný trik, který už si párkrát zkusil na svých tygrech, uchopil jej za obě přední tlapy a přes záda přehodil na zem, až to zadunělo. Awram zahekal a chtěl se na něj vrhnout znovu. Jenže v té chvíli vpadlo na bojiště dalších pět tygrů a ti spolehlivě uklidnili Mika i rozlíceného jaguára.

„Do kobky!“ řval zlostně Awram, protřepávaje si naražený hřbet, „A Wärëgovi studenou sprchu, on ho ten vztek přejde!“

„Hrabě Wärëga, kdybych směl prosit!“ vrčel jaguár.

Jediná srážka s tygrem stačila vzít Mikovi všechnu sílu. Bez dalších námitek šel zničeně za Karrenem. Opět musel lézt po čtyřech, potom i slézat po strmých schodech do podzemí. Nakonec ho tygři uzavřeli do úzké šachty, do níž pronikalo světlo jen úzkým šikmým okénkem vysoko v křivém komínu. Bylo tu tma, zima a vlhko – a když se za Mikem uzavřely železné dveře, zdálo se mu, že byl zaživa uvržen do hrobu.

Errata:

30.05.2021 11:46