„Cože?“ zeptal se velitel, „To ale znamená, že Vládce věděl od prvopočátku, kde ten chlap je!“

„Pochopitelně,“ řekl Mike, „Samozřejmě, že Vládce dostával od toho chlapa občas raporty. Možná, že to Alwin nevěděl. Doufám, hoši, že je vám ten papírek jasný – nebo ne?“

Velitel potřásl hlavou a klepal si zamyšleně papírem na hřbet ruky. Pak se usmál: „Jenže nám musíš ještě dokázat, že jsi, kdo jsi. Například bys nám mohl předložit svůj policejní průkaz!“

„Pro tebe všechno.“ Mike se natáhl k saku a z klopy vytáhl malou kovovou kartičku. Tu podal veliteli, který si ji pozorně prohlédl.

„No... je to pěkně starý. Už asi prošlý, co myslíte, hoši? A mimo to si nejseš moc podobnej. Depák, to si asi někde štípnul, bráško. To ti schováme, než se to vysvětlí...“ A vsunul kartičku do kapsy.

Mike pokrčil rameny. „Jsem zvědav, co na to řekne sir Lera. Mám dojem, že jsi četl ten papír...“

„Bráško,“ řekl velitel klidně, „Ona se smrt neptá, kdo má jakej papír, víš? Hele, Tommy, máš zapalovač, tak ho spal. My jsme totiž u tebe nic nenašli, Bernardýne. Kdyby něco, tak jsi u sebe měl tuhle kartu, která je deset roků stará a možná, že není ani tvoje. Podle toho se nedalo hádat, co jsi zač...“

Mladý Tommy vytáhl zapalovač a zapálil Vládcovu plnou moc. Pečlivě bděl, aby papír shořel do nejmenšího útržku a pak jej rozetřel v popelníku palcem. Mike sledoval se zájmem toto počínání, příliš se nerozčilujíc nad jeho chováním.

„Hrajete si s ohněm, hoši. Je mi vás líto! Dopadne to s váma moc zle, a já pro vás nebudu moct nic udělat...“

„Pamatuj si: Smrt se neptá, kdo je kdo. Smrt ví akorát, kdo je pro ni připravenej. Oblíkni se a půjdem. Alwin by si s tebou rád popovídal...“

Pistolník Gardy prohlédl zatím Mikovy šaty a nenašel v nich žádnou zbraň. Zato v kufru objevil součásti starobylé zbroje z lístkové oceli, výrazně reortského původu. Byly v kompletním složení, aby pokryly celé tělo od hlavy k patě.

„Ještě, že jsme nečekali! Kdyby si byl tohle oblékl, už by ho nezastavila ani palba z kulometu! Měl jsem pravdu, že?“

Mike se poslušně oblékal. Trojice mužů stála před ním a bedlivě pozorovala, aby si neukryl do obleku nějakou zbraň. Dokonce i kapesní nůž mu Gardy sebral, a levou botu, která byla trochu odlišná od normálu, prozkoumal malým kompasem na hodinkách, aby se ujistil, že mimo hřebíků v ní není nic kovového.

„Podej mi hůl!“ řekl Mike, „Bez ní se mi těžko chodí...“

„Humanita je naším heslem! Prohlídni ji, Gardy, jestli v ní nemá bodák nebo tak něco...“

Gardy přejel po celé délce svým kompasem. „Až na bodec nic kovového!“ Zkusil ukroutit rukojeť, pokrčil rameny a hodil ji ze vzdálenosti asi tří metrů Mikovi. Ten ji sice zkusil chytit, ale nepodařilo se mu to a hůl jeho ruku minula, aby jej vzápětí udeřila do tváře a spadla na zem. Mike se pro ni sehnul, aniž dbal smíchu svých strážců. „No, to je pěknej šéf tajný služby! Na tebe má bejt Armin co hrdej!“

„Na vás taky, chlapci. Až na rozum máte všecko, co by měl správnej polda mít. Tak jdem...“

Vyšli z pokoje. První velitel, za ním Mike, Gardy a naposled mladý Tommy. Bylo brzy ráno, nebylo ještě ani pět hodin, a tak byly chodby hotelu docela pusté. „Přivolej si výtah! Jestli ovšem nechceš šlapat z osmýho patra po schodech!“

Mike ochotně zvedl ruku a výtah přivolal. Stiskl knoflík osmého patra, ale současně stiskl malíčkem také nejspodnější knoflík, který byl označen jako St. (strojovna). Tímto knoflíkem se zastavovala kabina výtahu, ať byla v kterémkoliv místě a zároveň se vypínalo bezpečnostní zařízení ve dveřích v tomto patře. Bylo to zařízení pro možnost vstupu do výtahové šachty při poruchách. Mike o něm věděl, neboť nápad označit tento knoflík jako strojovnu pocházel od něho.

Věděl, že bude trvat pět minut, než liftboy zjistí, co se stalo a začne se snažit uvést výtah opět do chodu. Chvíli tedy čekal, pak vzal za kliku dveří a rázně je otevřel. Gardy, který stál za ním, povytáhl hloupě krk, neboť neviděl žádný výtah, který měl v šachtě být. Ale v té chvíli Mike klesl na kolena a ohnutou rukojetí hole chytil Gardyho za krk, aby ho v příští chvíli přehodil přes svoje rameno do šachty. Pistolník zařval jako zvíře, když se pod ním ocitla hlubina, roztáhl doširoka ruce i nohy a několik vteřin padal. Pak jeho řev naráz utichl.

V té chvíli stál už Mike čelem k veliteli, svíraje hůl pevně v rukou. Muž nečekal, že by se Mike mohl bránit – pokusil se udělat krok dopředu, ale v té chvíli jej Mike bodl bodcem do břicha a jakmile se zkroutil, udeřil jej druhým koncem do hlavy za ucho. Ničema překvapeně vyjekl a natáhl se.

Tommy se pokusil uchopit Mika odzadu za krk a škrtit ho. Jenže vyinkasoval kopanec okovaným podpatkem boty do holeně a překvapivá bolest mu jeho úmysl překazila. Tommy uskočil ke stěně a opíraje se o ni, vytáhl revolver. Mike, otáčející se právě k němu, pochopil, proč ho přes jeho mládí zařadili do této trojice. Tommyho revolver vyjel z pouzdra jako blesk, ale současně jej ohnutá rukojeť hole uchopila za zápěstí a prudkým trhnutím mu zbraň vytrhla a odhodila stranou.

„Chceš přežít?“ zeptal se Mike.

„Jo... vodpusť, šéfe! Já předtím nevěděl, že ty seš vod tajný služby... nebylo mi to milý, ale musel jsem poslechnout, Alwin nás poslal a... bacha!“

Mike instinktivně uhnul a ruka s dýkou mu projela okolo hlavy. Současně ucítil kopanec odzadu do kolenního kloubu. To velitel se pokoušel o svou poslední šanci, a docela úspěšně: Mike podklesl v kolenou, vykřikl bolestí a pokusil se opřít o stěnu. Muž se znovu rozmáchl dýkou, ale Mike jej v poslední chvíli chytil za kotník holí a podtrhl mu nohy. Velitel padl na zem, ale současně druhou nohou odkopl Mikovu hůl, pak sevřel jeho krk. Mike chytil levičkou jeho ruku s dýkou a pravicí se pokusil odervat ruku od svého krku. V této pozici zápasili nekonečnou chvíli, se supěním a chroptěním. Pak Mike padl zády na podlahu a velitel bodl. Dýka sjela po tuhém límci Mikova saka právě ve chvíli, kdy uhnul hlavou, a zajela do tlustého koberce. V téže chvíli Mike uchopil oběma rukama mužovu paži a trhnutím mu ji vymkl v lokti. Velitel odskočil a rychle se postavil, levičkou sahal po svém revolveru, ale než jej stačil vytáhnout, stál už na nohou i Mike. A vysokým, nevídaným kopnutím zasáhl nepřítele přímo do obličeje. Darebák vykřikl, zapotácel se a skočil ke stěně – přímo do místa, kde se šklebily otevřené dveře výtahu. Při pokusu se opřít hmátl do prázdna, zachytil se pravou rukou, ale ostrá bolest v lokti jej přinutila se pustit. A tak padal.

Mike byl na pokraji svých sil. Tommy jej podepřel, aby se nezhroutil. Mike mu důvěřoval, mladík vypadal poctivě a slušně. V té chvíli se dala do pohybu také kabina výtahu, jak viděli podle lana. A potom spatřili oba nepřátele, jejichž těla tu ležela tak, jak dopadla.

„Ten velitel byl statečný bojovník,“ zasípěl Mike, „Jak se jmenoval? Byl jsem mu dlužen smrt...“

Ale jméno přeslechl v hukotu vyjíždějící kabiny. Vyskočili z ní ještě za jízdy dva černí liftboyové. Třetí stál u okraje a mířil před sebe revolverem. „Zaplať Pánbůh, dělali jsme, co jsme mohli! Jsi v pořádku, šéfe? Já jsem Harky Alliger...“

Errata:

30.05.2021 11:46