Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
Konec pohádky
Čas se naplnil v době, kdy v Arminu končila škola a děti se s úlevou chystaly na prázdniny. Toho dne odletěl Santanuevův Stříbrný šíp na sever podle plánu, který jim poslal Mike.
Kingtownské letiště bylo prvního července slavnostně vyzdobeno prapory a spoustou květin. Všichni arminští bojovníci si oblékli své nejlepší a nejfantastičtější obleky. Byl tady Roger Monroes, Velmistr Černé Lilie, v bílé uniformě se zlatými šňůrami. Byl tu Jackie Therlowe, Enkrův náčelník, byli tu všichni ostatní kluci ze smečky a zástupci všech své cti dbalých smeček z Kingtownu, kteří pošilhávali po Santanuevově knížectví a docela rádi by si zvolili Enkru za nejvyššího náčelníka. Byl tu kníže Santanueva v rudém plášti s čestnou stráží svých samurajů, byla tu Asthra ve zlatě a drahokamech, byl tu Paul Fox se svojí Zlatkou, ještě trochu vyjevenou, Féri, Kewin, Kay, Gold Step, nazí stepňáci Taycamma a Cheywonnah, byl tu Jimmy Dixon z Tigeru, Thore-Haakon Shönhärän z Indiopolisu, loďař Joy Maszlányi, byl tady Sid, čerstvě navrácený po Evropské cestě, byl tu Luciper Wang, držící se svého velitele Harky Alligera. Byl tady Vládce tygrů Kwarr a jeho bratr Zabrí, s celým doprovodem tygřích náčelníků. Byl tu leopard Garawahsigharí a jaguáří delegace v čele s Quiroqou a Wahrgundem, markýz Gunnar i gepard Langhaart. Za Reorty se zúčastnili Toarr a Gha-warr, Enkrovi dávní přátelé.
Byl tu samozřejmě Vládce sir Lera, členové vlády, parlamentu a řádu. No a byl jsem tu taky já, Mary a Robert Westonové.
Když letadlo přistálo, čekali jsme netrpělivě, v jaké podobě se Enkra objeví. Tentokrát se čekalo na schůdky, aby Enkra nemusel lézt po provazovém žebříku a bylo to dostatečně důstojné. Konečně Enkra vystoupil, v šafránovém rouchu buddhistického mnicha, ale s pletenci vlasů spadajícími až k ramenům. Pokus se zřejmě podařil, takže vypadal hrdě a sebevědomě. Vstoupil na schůdky a nadšeně rozpřáhl ruce, když se na letišti ozvala bouře jásotu.
Potom seběhl dolů po schůdcích a už běžel k nám. Napřed padl do náruče matce, pak otci, potom mně. Teprve pak si vzpomněl, co velí slušnost a sklonil se před Vládcem Arminu a světa, svým adoptivním otcem, který jej tak vyzvedl. Vládce ho zachytil, objal a políbil – a já viděl, že má slzy v očích.
A už se Enkra vítal se svými kamarády, s každým zvlášť. Pro každého měl laskavé slovo, všichni jásali, řvali, plakali dojetím a vzrušením. Roger Monroes pronášel slavnostní projevy, tygři a ostatní šelmy zpívaly a Enkra byl šťastný. Ve městě zvonily zvony, zněly na všech věžích města a jejich zvuk vítal chlapce, kterého před dlouhým časem vyprovázel. Co všechno se stalo za tu dobu! Ach, co všechno...
Nasedli jsme do automobilů a kolona se pohnula do města. Pro všechny bojovníky to byl velký svátek, přišli vystrojení do svých nejlepších oděvů, se zbraněmi, účesy vyzdobenými parádou per, šperků, všelijakých ozdob. Zvítězili, jejich pán se vrátil, jejich země bude šťastná. Udělají pro to všechno. Roger Monroes je jim zárukou, sám jim to slíbil. Země je jednotná, spokojená, má všechny předpoklady k prosperitě. A jestli tomu někdo nevěří, hoďte nám ho sem a my ho kamenem do hlavy...
Sir Lera mi položil ruku na rameno. „Tak co, Rossi? Myslíš, že jsme to udělali dobře?“
„Zcela jistě, pane...“
A on odešel. Věděl, že se to takhle stalo správně. To jenom já jsem nevěděl nic. Šel jsem v tom průvodu a automaticky vykonával, co jsem měl vykonat. Ale hovořil jsem s tou jednou jedinou bytostí, na jejímž mínění mi záleží.
„Co všechno se stalo za ten rok, Lauro...“
„Stalo se to dobře,“ odpověděla mi moje dávná, v minulosti dávno zmizelá láska, „Stalo se dobře, Rossi, a já jsem spokojená. Buď taky spokojený. Prožil jsi dobrý život.“
„Ale přesto cítím v srdci neklid.“
„Nevadí. Ty starý, hrdý a osamělý chlape, uklidni se a dělej dál, co máš dělat, jako jsi to dělal po celý život. Stůj a rvi se na své půdě, na svém místě v životě, které ti osud vyhradil, služ dál svým přátelům, pomáhej těm, kteří to potřebují. A buď silný, Rossi, buď dobrý a silný, neboť to je jediná cesta...“
A já řekl. „Já vím, Lauro. Ale přesto jsem smutný.“
„Jsem s tebou. Copak nevíš, že jsem pořád s tebou?“
Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.
30.05.2021 11:45
Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od
Q-230219: 11/3 v 19:56 na téma
Věda: Důkaz paralelního vesmíru? Nacistická mince z roku 2039 v Mexiku vyvolává bizarní teorie https://newstangail24.com/nazi-coin-from-2039-in-mexico-sparks-bizarre-theories