Jedna z věcí, které jsem se dozvěděl v muzeu v Hirošimě, byla, že ve shození atomové bomby hrály svoji roli i peníze -- Američané do bomby investovali obrovské peníze, které jim dala vláda -- báli se, že kdyby ji po tom všem nakonec ani nepoužili, ti nahoře by si mohli začít myslet, že všechny ty prostředky vyhodili zbytečně (to by pak s jejich další kariérou nevypadalo slavně).

Na druhou stranu, tak si říkám... aby mohl Projekt Manhattan vytvořit tu bombu, museli udělat obrovské pokroky i v matematice a výpočetní technice (pochází odsud například metoda Monte Carlo). Musím si říkat, měli bychom vůbec bez atomové bomby dneska internet? :)

stejně je divné, že USA vyrábělo současně dva úplně různé druhy atomových bomb. Věděli, že na podobné věci se pracuje i ve Třetí říši. A přesto tříštili síly.

V německu se prý pracovalo na ještě úplně jiném principu - třetí cesta? A dokonce jsem kdesi četl, že i úspěšně, ale zradou výrobců (snad dokonce po úspěšné zkoušce) se bomba do výzbroje Luftwaffe nedostala... ale prý!

Vím, že když jsem Nagasaki navštívil (to bylo v roce 2018), tak v místním muzeu měli docela pěkný model té bomby. (Obecně mi přišlo, že v Hirošimě se muzeum daleko více soustřeďuje na lidskou stránku celé tragédie -- v Nagasaki je zase víc o technické stránce.)

Nagasaki je v údolí mezi horami, takže účinek tam byl vlastně silnější než v Hirošimě, která leží na pláni u moře.

Taky mi přišlo zajímavé, že v Nagasaki je dnes v hypocentru (epicentrum výbuchu bylo ve vzduchu, hypocentrum je bod přímo pod ním) velmi výrazný park a památník... zato v Hirošimě je park jinde, na místě hypocentra je dneska celkem běžná ulice a připomíná to v ní jenom pamětní deska.

Narazil jsem na jednu faktickou chybu v dílu "Volání Černého jezera" - v kapitole "Brána nebes" je přibližně ve 40% její délky popisováno, jak se Mistr Yamanaki pokusil telekineticky zabránit výbuchu americké atomové pumy nad městem Nagasaki - pronese: (citace)

„Kdy jsem oslepl? V den, kdy zhynulo město Nagasaki. Šel jsem tam, abych chránil lidi před smrtí. Byl jsem lékař, důstojník armády. Zkusil jsem zabránit té bombě, aby vybuchla...“

Enkra překvapeně vydechl, ale Yamanakimu to stačilo.

„Ano, vím, udělal jsem to špatně. Nepodařilo se mi to. Zdržel jsem výbuch sotva o čtyři vteřiny...“

„Takže... tobě se skutečně podařilo...?“

„Ne. Částečný úspěch není úspěch. Kdyby se mi to bylo podařilo, ta bomba by nevybuchla. Chtěl jsem vzdálit od sebe obě poloviny kritické nálože, které jsou v ní uloženy. Cvičil jsem se v pohybování předměty na dálku...“ - konec citace.

Problém tkví v tom, že "nagasacká" puma nazvaná "Fat Man" čili "Tlusťoch" nedosahovala překročení kritické hmotnosti pomocí sražení dvou zaručeně podkritických množství do jednoho zaručeně nadkritického - tak fungoval "Hošík" alias "Little Boy" shozený na Hirošimu. "Tlusťoch" měl nálož shodného provedení jako vůbec první odpálená nukleární nálož na světě "Trinity" - otestovaná 16.července 1945 v Novém Mexiku. Neobsahovaly obohacený uran izotopem U235, ale uměle vyrobený izotop plutonia Pu239, u kterého bylo nadkritické množství dosaženo implozívní termokompresí = výbuchem speciálně vytvarované duté koule z vysokobrizantní trhaviny, která měla právě uvnitř ve své koncentrické dutině vloženou kouli z kovového plutonia - o hmotnosti zaručeně nepřekračující kritické množství. Po iniciaci trhaviny na vícero místech na vnějším povrchu nálože v přesně určené sekvenci došlo následkem vzniku rázových vln nasměrovaných do středu k prudkému stlačení plutonia a tím i dočasnému zmenšení meziatomových vzdáleností - tím bylo dosaženo rozběhnutí nekontrolované řetězové štěpné reakce (vedoucí k jadernému výbuchu) i když výchozí množství štěpného materiálu nedosahovalo kritické hmotnosti "za normálních podmínek". Cílem bylo ušetřit váhu drahého uměle produkovaného plutonia a zmenšit cíleně celou nálož. Protože na rozdíl od dneška v té době nebyla k dispozici dostatečně výkonná výpočetní technika, pomocí které by bylo možné nasimulovat přesně děje v takové náloži a jiným způsobem to v roce 1945 nebylo možné vyřešit, nařídilo vedené projektu MANHATTAN vyzkoušet právě implozní nálož testovacím výbuchem. Uronovou pumu s "kanónovým" uspořádáním nálože (vstřelení jedné části uranové nálože do druhé pomocí běžného střelného prachu uvnitř upravené dělové hlavně) zkoušet nebylo potřeba, rozvoj štěpné reakce v U235 při mechanickém přiblížení dvou podkritických množství šel ověřit pomocí poměrně jednoduchých měřicích metod, kdežto průběh implozní komprese se musel ověřit pokusem "na živo".

Je proto nesmyslem, aby kdokoliv tvrdil, že chtěl zabránit mechanickému spojení dvou částí nálože pumy v Nagasaki - implozní pumě by ve výbuchu mohlo zabránit jedině to, že by se buď úplně zablokoval průchod iniciačních pulsů od řídícího bloku k rozbuškám na povrchu implozní nálože, nebo že by u části z nich došlo k jejich časovému zpoždění nebo úplnému zablokování - tak by nálož nevybuchla rovnoměrně se soustředěním tlakové vlny směrem do svého středu, ale došlo by k jejímu roztržení na tu stranu, kde by se rozněcovací impulsy opozdily - plutoniovou nálož by to tak nejspíš roztrhalo na kusy a rozmetlo po okolí, což by mělo za následek masivní radiační zamoření místa bezprostředně pod takto vadně vybuchlou pumou plus dalšího okolí, kam by rozptýlený štěpný radioaktivní materiál zanesla meteorologická situace (vznikla by tak první "špinavá bomba" na světě) se vším ohrožením plynoucím z nukleárního zamoření - ale nedošlo by k přímému jadernému výbuchu = neuvolnila by se tepelná energie vytvářející záblesk tepelného záření, tlakovou vlnu a "atomový hřib" ani by nevznikl EM impuls vybuzený pronikavým zářením z epicentra výbuchu.

Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek