Hned ráno toho dne odejel Mike se Sidem k Oliverovi, aby se dozvěděli, co je nového. Tam vyslechl hlášení Murri Herzenberga a když se dozvěděl, co Enkra vypátral, odjel navštívit Jamese.

Ve vysoké moderní budově v Regent's parku ho vůbec nechtěli přijmout, dokud James osobně nepřišel k vrátnici. Teprve potom „pana Peterse“ vpustili, ale sebrali mu revolver. O cigaretovém pouzdru se mu podařilo jim vymluvit, že je nebezpečné.

„Tak,“ řekl James, „Naše výjezdovka tam zajela, sebrala všechny ty mrtvoly a vybrakovala i trezory. Měli tam dost zajímavých věcí, nejen průmyslovou špionáž, dokonce i nějaká naše vojenská tajemství. Mimo to tam měli záznamy o špionážní síti v našich orgánech, včera jsme pozatýkali pár lidí. Šéf je se mnou dost spokojen. Taky Schiessena jsme našli, jenom nám není jasné, čím jsi ho oddělal, když ne normálním revolverem.“

Mike položil na stůl pouzdro. „Tímhle,“ vysvětlil mu funkci, „Je to přísně tajné, ale dlouho se to stejně neutají. Nech si to zatím pro sebe...“

„Aha! Taky se stala zajímavá věc, výjezdovka nenašla toho černocha. Zmizel, a jeho zbraně s ním. Zůstala jen kaluž krve.“

Mike se zarazil. „To znamená, že žije! A mohl odejít...“

„Nemohl mu někdo pomoci?“

„Těžko, to by ho vzal s sebou do akce. Ten kluk je fanatik, nespolupracuje s nikým. Mám ten dojem, že se ještě sejdeme...“

„Měl jsem ho oddělat...“

„To ne, to by nebylo správné. Je to statečný a neohrožený bojovník, v životě jsem neviděl nikoho, kdo by vešel se dvěma revolvery do místnosti plné ozbrojených chlapů a obvinil je veřejně a se zbraněmi v pouzdrech. Snad ani u nás v Arminu není druhý takový blázen...“

„Vypadalo to jako ve filmu! My takové věci i proti menšímu počtu chlapů řešíme tak, že strčíme dovnitř oknem hlaveň samopalu a střílíme, dokud se něco hejbe. Teprve pak diskutujem.“

„Nicméně přežil. Vylíže se z ran a bude se nám zase plést do hry. Možná je to dobře, ale v každém případě to rozhodl osud a my nemáme právo se do toho plést. A teď to, co se děje: Co víš o obchodě s bílým masem?“

„No, vím toho dost. O co jde tobě?“

„Enkra zjistil, co dělá ten lotr Brang.“

„Enkra je ten kluk. Kdo je Brang?“

„Ředitel jeho polepšovny. Je hlavou londýnské odbočky pašeráků bílých dívek. Prodává svoje svěřenkyně agentům nakupovačů z Blízkého Východu. Blondýnky pro šejky a tak dál.“

„Ale ne! Tak milá pozornost našim snědým partnerům? Tak to mu na to samozřejmě skočíme...“

„Večer povezou zásilku. A to sice k lodi, která kotví někde u pobřeží, ale neví se kde. Bude to někde v blízkosti silnice, protože na to berou veliký kamion. Dvaatřicet děvčátek, všecky pod patnáct, což je podle Koránu sice dovolený, ale podle vašich zákonů asi moc ne. Co ty na to, brácho?“

„Co by. Vezmem výjezdovku a vlítnem na ně. Jdeš s náma?“

„Milerád. Já a pár kamarádů. Oliver Monroes a tak dál...“

„Já, ty, on, to už bude hlouček. To by měl schválit šéf, on to poslední dobou nerad vidí, když si já beru výjezdovku, že prej po nás zůstává moc mrtvol. On si myslí, že si je snad děláme pro svý vlastní potěšení! A hrobaři prej chtěj stávkovat...“

„Tak ho požádej o dovolení!“

„Moudré.“ James namačkal číslo na telefonu a sdělil někomu na druhém konci, o čem jednali. Ten druhý zahřímal do sluchátka několik hrubostí a James se slovy: „Ano, pane, hned!“ zavěsil.

„Šéf tě chce vidět! Pojď, ale musím tě upozornit, že M. má dost divné chování, aby tě to nezaráželo...“

„Už jsem jednal s nejrůznějšími lidmi, a zatím pokaždé přežil. Snad se nebudu bát ani tvého velkého šéfa...“

Muž, kterého James označoval vždycky jenom M., byl spíš starší, téměř holohlavý, obtloustlý a vyhlížel jako tuctový Angličan. Mika si posadil do křesla a nalil mu skotskou, Jamese nechal stát a řekl mu: „Tak to je ten váš arminský kamarád! No, dobrá. Mám dojem, že jednou mi přitáhnete jako kamaráda cvičenou opici.“

„Těší mne.“ řekl Mike a M. se obrátil k němu:

„Vážený pane, my vás tady všichni moc rádi vidíme, ale přesto bych byl rád, abyste tady moc dlouho nepobyl. Vaše stopa se dá přesně vysledovat, když sledujeme úmrtí v posledním období, a to já nemám rád – pane...“

„Lituji. Jenže lidé skutečně moc náhle umírají...“

„My tomu říkáme tygří smrt. Způsobená revolverem značky Tiger. Patří to k vašim národním zvykům, pane?“

„Narážíte-li na ten poslední případ, pak vás ujišťuji, že nebylo jiné řešení. Ti lidé se dopustili vraždy ženy, nemám právo neuposlechnout zákonů, které velí potrestat její smrt.“

M. se na něj zadíval přemýšlivě a obrátil se na Jamese: „Myslel jsem, že jste jediný sukničkář u našeho řemesla, ale zdá se, že jsem se mýlil. Nemám nic proti vašim zákonům, pane, ale zabíjet lidi na potkání mi nepřipadá jako známka dobrého vychování!“

Mike mlčel a usoudil, že M. je stejný jako jeho vlastní nadřízení, jež je třeba nechat vypovídat. M. ho pozoroval, potom řekl: „Nicméně obdivuji se vašim úspěchům v potírání zločinnosti ve vaší vlasti. Tuším, že likvidace pašeráků drog v Iron-city je částečně vaší zásluhou...“

Mike se skromně usmál. „Jen z velmi malé části.“

„Přesto. Žijeme v demokratické zemi přísných zákonů, kde právo a justice zaručují každému občanu právo na život bez ohledu na kvalitu toho občana. Dokonce i ze smrti těžkého zločince se musí policie velmi často zodpovídat jeho advokátům a jiným obtížným osobám. Já toto stanovisko ovšem nesdílím...“

Zafuněl a čekal reakci, ale nedočkal se jí.

„Nemohu dát svým agentům příkaz, aby toho či onoho člověka prostě a jednoduše zlikvidovali, i když by to velmi zjednodušilo naši starost o blaho počestných občanů této země. Mám pouze jedinou možnost, a to nebránit v této činnosti jiným. Což právě hodlám učinit, pane...“

Mike se diskrétně usmál. „Má to snad znamenat, že vám ta akce... není nepříjemná?“

„Má to znamenat pouze to, že si pro příště zakazuji střelbu na lidi, i když jsou to těžcí zločinci, a nikdo soudný v této zemi nemůže trvat na jejich dalším přežití. Zakazuji to, rozumíte? Ale nemohu nic dělat v případě, že takovou věc provede neznámý pachatel, jehož nelze normálními prostředky vypátrat. To přesahuje moje možnosti a musím s politováním konstatovat, že vrah opět unikne bez trestu...“

„Pozoruhodný názor. Sdílejí jej i vaši kolegové z policie?“

„Do této věci se dosud nezamíchal Scotland Yard. James mi oznámil, co se stalo, takže se věcí zabývali pouze příslušníci IS. Co se týče smrti vaší přítelkyně, byla pánům ze Scotlandu objasněna natolik, že se o ni nebudou dále zajímat.“

„Děkuji. A co teď dál, s tou druhou akcí?“

„Těší mne, že při akci budou přítomni vaši lidé. To dává naději, že se zločinci zatčenými při akci nebudou potíže většího rázu vzhledem k malému počtu přeživších zločinců...“

„Doufám,“ řekl Mike s převahou, „Že v tomto případě nedojde k masovému boji...“

„Nehodlám vás v ničem omezovat. Mám jenom jednu podmínku: šéfové celé organizace musí být zatčeni a postaveni před soud. To snad lze zařídit, ne?“

Mike se zamračil. „Tedy... jen s největšími obtížemi!“

„Hm. Jaké máte zájmy v té věci?“

„Potřebujeme se odtud rychle dostat. Mám dojem, že budeme nuceni nějak svědčit před soudem. Zajistím to v případě, že vy zajistíte soud do týdne od zatčení, to jest ode dneška.“

M. se zatvářil, jako by do něj někdo bodl. „Vy jste se zbláznil! Do týdne ode dneška? To bych musel převrátit celé soudní jednání naruby!“

„V tom vám nehodlám bránit. Maximálně do osmi dnů, déle nemůžeme čekat. V opačném případě budu nucen zakročit vlastními prostředky...“

M. se na něj podíval pátravě. „A v případě, že vám v tom zabráníme?“

„Vrátím se do Arminu a vyšlu někoho, koho neznáte. A který s vámi nebude spolupracovat natolik, aby vám dal na vědomí, koho, kdy a proč hodlá zabít.“

„Hm. Máte hodně takových lidí?“

„James jednoho z nich viděl v akci.“

M. pohlédl vztekle a rozpačitě na Jamese. „To znamená nůž na krk, pane! No dobrá, ale v tom případě zajistíte, že jejich šéf, případně jeho nejbližší pomocníci, se dostanou za mříže a budou souzeni řádným soudem!“

„Ano – to mohu zajistit.“

„V pořádku, přijímám. A vás ať vezme čert! Kolik chcete lidí?“

„Jamese, jinak mám vlastní. Případně můžeme vzít s sebou několik vašich mužů, kdyby to tam bylo moc horké...“

„Dobře. Jamesi, vemte si tři muže podle vašeho výběru. V akci podléháte tomuto pánovi se všemi důsledky toho příkazu, i kdyby vám dal příkaz střílet do lidí. Je to jasné?“

„Takže veškerá krev na moji hlavu,“ řekl Mike, „Mám dobrou možnost se vyznamenat bez vlastního přičinění a moji nadřízení to určitě ocení...“

„To jsem rád,“ řekl M., přistoupil k němu a podal mu ruku, „Rozumějte mi, Armine: oceňuji lidi, kteří si zařídili ve svém rajónu pořádek. Taky já chci mít klid v rajónu, a Armini po činu odejdou, kdežto gangsteři zůstávají. Proto dávám přednost Arminům a děkuji jim, když mi ten můj rajón vyčistí. Mnoho štěstí...“

Mike s Jamesem odešli, povzneseni na duchu.

„Znáš nějakého spolehlivého novináře?“ ptal se Mike.

James se velmi zamračil. „Na co ho potřebuješ?“

„Bude nás doprovázet do akce. Chci, aby to byl muž, který bude o našich činech psát pravdivě a bez pomluv. A chci, aby nám pomáhal, neboť to považuji za potřebné. Budeme potřebovat tisk, aby dosvědčil naše hrdinství.“

James se mračil čím dál víc. „Správně by člověk mého povolání neměl kamarádit se škrabáky a žvanily. Ale myslím, že mám přítele tohoto druhu a potřebných kvalit. Jmenuje se Harry Burn a je z Dailly Gazette. Myslím, že byl dokonce krátce v Arminu...“

Mike se zamyslel. „Jestli je to ten, který napsal sérii článků do International Revue, tak ho beru.“

A tudíž jeli do Dailly Gazette.

Harry Burn byl ještě dosti mladý muž, vysoký a štíhlý, přísného výrazu tváře, ve zlacených brýlích. Byl hezký, byl si toho vědom a kdovíkde si navykl zvláštní uhlazenosti pohybů i řeči, což mu výborně prospívalo. Nicméně dokázal se zatvářit velmi nadšeně, když návštěvu spatřil.

„Mám pro tebe práci, Harry,“ řekl James, „Tohle je můj přítel z Arminu, pane Mike...“

„Von Cross.“ doplnil Mike pochopiv, že James neví, jakým jménem by ho měl představit.

Burn podal Mikovi ruku a řekl, že ho těší.

„Máme pro vás tip, pane Burne,“ řekl Mike, „Dnes v noci bude dopadena banda pašeráků bílého masa z Anglie na Střední Východ. Máte možnost být osobně přítomen akci.“

Burn přikývl s navyklou vážností. „Vážím si Arminu a jeho občanů. Žil jsem u vás nějaký čas a rád na to vzpomínám.“

„V pořádku. Zastavíme se pro vás asi v šest hodin odpoledne. Doporučuji vám se ve vlastním zájmu před nikým o této vyjížďce nešířit...“

„Nehodlám mít konkurenci! Ale ještě byste mi mohl říct, jakým způsobem mne prezentujete Scotland Yardu.“

„Třeba jako přítele z Arminu. Umíte pár arminských slov?“

„Samozřejmě.“

„V pořádku. Můžete být náš řidič, chcete?“

„Rozumím, pane von Crossi. Mohu vědět nějaké bližší podrobnosti o tom, co se vlastně děje?“

„Můžete, ale zatím je nevím ani já sám.“ řekl Mike a rozloučil se s Burnem co nejsrdečněji.

Potom odjeli do Scotland Yardu a James vedl Mika přímo ke známému superintendantu Trollymu, jemuž řekl bez výstrahy: „Buďte zdráv, příteli! Nechcete s námi dnes večer na lov pašeráků nezletilých dívek?“

Trolly polkl naprázdno a vytřeštil na něj oči. „Obávám se, pane, že vám nerozumím!“

„Nedivím se. Jde o to, že pod nosem vašeho slavného Scotland Yardu vypátrali naši arminští kolegové z Interpolu bandu, která zprostředkovává obchod s bílými dívkami pro naftové šejky. Vemte si pohotovost a pojedeme si je večer pochytat.“

„Kdo vlastně? My, tajná služba, Interpol nebo Armini?“

„Všichni dohromady – bude to jako procesí, Trolly. Vemte radši víc Zelených Antonů. Ať jsou v pohotovosti, dáme vám vědět, kam jet. Bye-bye...“

A opustili Trollyho ještě zmatenějšího, než ho byli nalezli.

Pak se Mike rozloučil s Jamesem a jel za Komtesou.

„To jseš teda pěknej kamarád,“ uvítala ho, „Jdeš si na akci a mě s sebou nevezmeš! No počkej, já ti to oplatím...“

„Nerozčiluj se, má milá, dneska večer tě vezmu. Jdeme chytat pašeráky bílých dívek na Střední východ, co ty na to?“

„A to bude legální akce?“ ptala se nadšeně.

„Jistě, i s místní policií a v uniformách. Tobě dám taky jednu, zbyla mi po mé Dvojce. Snad ti bude a bude ti slušet...“

„Ach, ta dívka... Moc mě mrzí, co se s ní stalo...“

„Byla to moje chyba, neměl jsem tu káču nechávat samotnou. No, doufám, že jsem to napravil...“

„Pořádně. Viděla jsem se s tvým Sidem, vyprávěl mi o tom střílení víc než ty. Dneska se bude taky bojovat?“

„Doufám, že ne...“ řekl Mike a rychle se rozloučil.

Errata:

30.05.2021 11:45