Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ve sněhobíle rozkvetlé magnóliové aleji zaduněla kopyta dvou koní. Jezdci, jeden zlatovlasý a světlejší pleti, druhý černý, s mosaznými kruhy v uších projeli bok po boku až k bráně, tam teprve rázně zastavili a seskočili. Bylo jim oběma asi dvanáct let, proto nevyvolali žádnou zvláštní pozornost starého černocha, který seděl na kameni u brány a loupal kukuřici. Bílý kluk předal černému otěže svého koně a ten oba odvedl ke konírně, ukryté v hospodářských budovách za zámkem.

„Buď zdráv,“ řekl kluk, „Kde je Roger?“

„V chlívě. Jdi tam za ním, Jacku.“

Jackie Therlowe se nepodivil. Rozběhl se okolo rohu do chléva. Baron Roger z Monroesu seděl na třínožce a dojil kozu do otlučeného plechového hrnku. Šla mu ta práce od ruky rozhodně lépe než jiným příslušníkům vysoké šlechty z celého světa – až na barona Olivera, který se to přes všechen odpor byl nucen alespoň trochu naučit, měl-li chuť na čerstvé mléko.

„Ahoj, Rogere!“

„Ahoj,“ řekl Roger, aniž se otočil, „Co je novýho?“

„Ale nic. Přišel jsem na kus řeči.“

To už Roger zpozorněl. „Vyklop to najednou! Žádnej bojovník nemá čas chodit na kus řeči. A když, vždycky něco chce!“

„Ale nic, nic! Když, tak hlt mlíka, až dodojíš.“

Roger škubl tváří. „Říkají o mně, že jsem chytrej. Zkusím to uhodnout. Mluvilo se něco o tom, že dostanu funkci v Lilii.“

„To se snad mluví už od vítězství! Už čtrnáct dní...“

„Když dostanu funkci v Černé Lilii, znamená to, že už nepovedu o prázdninách smečku do boje. Budu mít spoustu práce. Bude zapotřebí nového náčelníka.“

Tentokrát neřekl Jackie nic.

„Budou volby, že jo? A já si nedovedu představit lepšího kandidáta na náčelnický pero, než Jackie Therlowa. Jde-li ti jen o to, tak jsem k službám a podpořím tvou kandidaturu celou svou váhou. Navrhnu smečce, aby tě zvolila...“

„Jsem ti vděčnej. Ačkoliv jsem na hony vzdálenej toho, abych chtěl bejt náčelníkem. Zatím mi ještě nenapadlo...“

„No kdepák! Některý kluci se těšej od pěti let, až budou jezdit v čele smečky s peřím ve vlasech. Samozřejmě se nikdy sami nenavrhnou, ale dost je naštve, když je nenavrhne nikdo jinej. Nešaškuj, v poslední době jsme museli občas brát moc do rukou dřív, než si toho někdo jinej povšiml!“

Jackie zavrtěl hlavou. „Fakt ne! Je to spousta práce a různý starosti. A ještě když se pořád vedou diskuse o sjednocení podle vzoru Iron-city...“

„V tom případě máš šanci bejt v náčelnický radě. Kluci ti dlouho nezapomenou, že jsi přivedl reortskou jízdu, aby rozhodla ten boj v ulicích. Prsa plechem dlážděná, to není k zahození, ne? A ty máš pěknejch pár metálů!“

„Zajistil jsi to.“ kývl Jackie.

Roger dodojil kozu, odvázal ji a pustil na pastvu do ohrádky. Pak vzal hrnek s mlékem, ochutnal a podal Jackovi. Teprve když měli oba pěkné fousy od smetany, řekl Jackie: „Když teda nedáš pokoj, já bych to náčelnictví vzal.“

„Kdyby? Ty máš ještě nějaký podmínky?“

„Kdybys mi předal smečku v takovým pořádku, v jakým jsi ji před pár lety převzal. Bez kazů...“

Roger potřásl hlavou. „Ty se budeš ještě vofrňovat? Vo co ti jde? Sakito a Daghrí odešli, ale byli dost starý, ne? Tak co?“

„Ty to víš. Není vyřešená ta aféra s Enkrou.“

Roger se zamračil. „To je věc Enkry a jeho fotra! Nikdo jinej nemá nárok jim do toho kecat...“

„Právo smečky...“ začal Jackie.

„S právem smečky se můžeš v Anglii jít bodnout! A nekoukej jako svatej u mlejna, nenechal jsem to plavat! Dělá na tom Oliver!“

„V každým případě je ta věc ve vzorným nepořádku. Ty víš, že jsem si s Enkrou psal. Posílal mi pravidelně dopisy tak asi po čtrnácti dnech, s výjimkou jednou, když šetřil i na známkách. Od pátýho ledna od něj nepřišla ani řádka.“

„Třeba zas šetří!“

„Kdepak, prachy má! Napřed jsem myslel, že snad dopisy filtruje cenzura, ale už čtrnáct dní žádná neexistuje. Přitom mý dopisy se nevracejí, i když píšu zpáteční adresu. Enkra zkrátka zmizel!“

„Snad se nevypařil! Co psal posledně?“

„Četl jsi to, dával jsem ti to a máš to založený v šanonu s hlášeníma v Lilii. Enkrova máma se uzdravuje, v zahradě všecko v pořádku. Ve škole nic novýho...“

„A ta holka?“

„Ta holka sice je něco novýho, ale... myslím v pořádku.“

„Tak to se nedá nic dělat. Budeme muset vyštvat Olivera na stopu. Došel mi od něj dopis a je v tom i hlášení, mám ho na stole, ale ještě jsem to nestačil prostudovat. Až zejtra půjdu do práce, přečtu si to...“

„Radil bych. Bylo by dobrý tu záležitost zlikvidovat.“

„To jo,“ řekl Roger a vážně pokývl hlavou, „Začíná se nám z toho stávat pěkně trapná aféra.“

Errata:

30.05.2021 11:45