Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Toho dne byl Enrico da Campa odveden k výslechu do ředitelovy kanceláře, aniž mu bylo oznámeno, proč. Pan Brang vyhnal strážného a zůstal s Enricem o samotě. Potom mu položil řadu otázek ohledně událostí ve věznici, na něž Enrico bez váhání odpovídal negativně dle normálního běžného způsobu: nic neviděl, nic neslyšel, nic neříkal a když, tak to odvolává a hluboce toho lituje. To všechno ovšem bylo k ničemu, neboť Brang dobře věděl, že ze Siciliána vytáhne maximálně to, co už dávno ví nebo to, co by podle malého vězně vědět měl. V obojím případě jenom věci, které tak či onak prospějí plánům Enrica da Campy.

„No a jak se snášíš s tím nováčkem... s Edwinem Westonem?“

„Ale jo, jde to.“

„Tak to je dobré. Nerve se s tebou?“

„Ale jo. Skoro pořád.“

„A vyhrává?“

„No, vždyť je to Armin.“

„To je ale nemilé, ne?“

„Velmi. Co se dá dělat, pane řediteli, je to osud...“

Ředitel Brang se tvářil zamyšleně a hryzal násadku pera. „To je velmi nemilé. Takže... zdá se, že se ti nepodřídil.“

Enrico po něm střelil pohledem, ale Brang vyhlížel velmi dobromyslně a téměř laskavě.

„Dali jsme ho k tobě do cely, protože ti důvěřujeme a chceme ti pomoci. Domnívali jsme se, že toho cizince zkrotíš a odkážeš ho do patřičných mezí. Zdá se, že na něj nestačíš. No co, dáme ho někam jinam. K někomu lepšímu.“

„Co tím myslíte?“ zeptal se Enrico pátravě, „Z jakého důvodu jste si mysleli... to všechno?“

„Podívej, Enrico, ty přece nejsi žádný zločinec. Po pravdě řečeno, jsi tady čistě jen nedopatřením. Soud rozhodl o tvojí preventivní výchově v našem ústavu, ale mně se tento rozsudek zdá příliš tvrdý, až dokonce nespravedlivý. Nebylo by žádné umění to rozhodnutí zrušit. Kdyby ses ukázal být toho hoden, Enrico.“

„Jak to myslíte, pane?“

„Je zapotřebí, abys působil dobrým vlivem na ostatní! Třebas na takové, které má pod svým vlivem ten Weston. On je zločinec, už jeho původ tomu nasvědčuje. Weston je přece Armin a lidé z toho národa jsou profesionálními ničemy, to každý ví. Vím, že Weston je silný a schopný a má tvrdé a šikovné ruce, ale... ani on není nezranitelný. Vím, že taky tebe rozčiluje jeho nadřazené, zpupné chování...“

V té věci měl Brang pravdu. Enrico opravdu špatně snášel Enkrův chladně vznešený způsob chování. Uznával sice, že Enkra je lepší v boji i v orientální filozofii, ale v mnohých případech obtížně chápal, co mu vysvětluje a byl náchylný věřit, že si z něj dělá blázna. Nejvíc šlo Enricovi na nervy, že Enkra neměl žádné normální lidské chyby – nesháněl se ani po cigaretách, alkoholu, prášcích ani po ředidle, které někteří chovanci čichali. Všechny tyto sklony byly pro Enrica metodou, jak ovládat ostatní, neboť měl přehled o tajných zásobách, vysoce ceněných. Na Enkru ovšem žádný nástroj neměl.

„Pochop, da Campo – byli bychom ochotni k určitým úlevám, kdyby se ti podařilo toho Armina zkrotit. Neradíme ti nic zlého, ale uvědom si, že k potření takového člověka je možné použít všechny prostředky – včetně těch, které se některým lidem nezdají!“

Enrico mžoural tmavým pohledem do ušlapaných parket. „Jaké by to byly... úlevy?“ zahučel.

„Například bys mohl občas opustit ústav a odejít někam, kam bys potřeboval. Nebo bychom tě dokonce sami poslali vyřídit nějakou maličkost a při té příležitosti by ses mohl podívat po světě. Bydlet ovšem musíš stále tady... bude to taky vlastně ve tvém zájmu. Jsi tady v bezpečí před rodem Scigallů, kteří by se mohli pokusit tě nějakým způsobem... odstranit.“

Enrico zarytě mlčel a Brang ho nechal uvažovat.

„Přemýšlej o tom, Enrico da Campo. Uvažuj a přemýšlej. Nemusíš se rozhodnout hned, je přece dost času. Ale až budeš mít chuť se s námi domluvit, víš, jak mě najdeš...“

Enrico odešel z ředitelovy pracovny zcela zmaten. Nejraději by zalezl do kouta a promyslel si pečlivě všechno, co mu ředitel řekl. Ale nedalo se, musel zpátky do třídy, kde se učili, musel si sednout vedle pozorně naslouchajícího Enkry a odpovědět mu na jeho otázku: „Ale nic mi nechtěli! Volají každýho. Třeba vezmou na výslech i tebe...“

A skutečně zavolali i Enkru, ale až za dvě hodiny, během nichž předvolali řadu jiných a tahali z nich všemožně rozumy. Enkra šel klidně, s ochotou, neboť si nebyl vědom ničeno zlého, co provedl. Docela se těšil na to, až stane před nejvyšším velitelem téhle věznice a pozná jej osobně.

Brang si chlapce delší dobu prohlížel. Ostříhaná, jemným chmýřím porostlá hlava, mongolské oči, ostrý, lehce zahnutý nos, bílé zuby a pevná brada. Ve tvářích důlky, v očích zelenavé záblesky. A neústupnost. Brang si také povšiml svalnatých paží a otlučených rukou – ten kluk se může umět bít, řekl si. Takového člověka bychom potřebovali. Obchody váznou, dodavatelé si diktují ceny, odběratelé se handrkují o placení. Není nikdo, kdo by jim domluvil – Long je spíš hadr na boty než ostrý hoch, který se dokáže prosadit.

„Tak co – jak se ti u nás líbí?“

„Děkuji za optání, vůbec ne. Rád bych věděl, na základě jakého rozhodnutí a z jakého důvodu tady vlastně jsem.“

„Na základě rozhodnutí soudu pro mladistvé. A proč, to snad víš sám. Jak vidíš, chováme se k tobě zatím slušně a zdvořile a chtěli bychom být k tobě ještě slušnější. Kdybys pro to byl ochoten něco udělat.“

„Zajímavé.“ řekl Enkra.

„Podívej, ty přece nejsi žádný zločinec. Po pravdě řečeno, jsi tady čistě jen nedopatřením. Soud rozhodl o tvojí preventivní výchově v našem ústavu, ale mně se ten rozsudek zdá příliš tvrdý, až dokonce nespravedlivý. Nebylo by žádné umění to rozhodnutí zrušit. Kdyby ses ukázal být toho hoden, Enkro.“

„Velmi zajímavé! Skutečně, pane... A co dál?“

„Je zapotřebí, abys působil dobrým vlivem na ostatní! Třebas na takové, které má pod svým vlivem ten da Campa. On je zločinec, už jeho původ tomu nasvědčuje. Campa je přece Sicilián a lidé z toho národa jsou profesionálními ničemy, to každý ví. Vím, že je zkušený a mazaný, že zná určité finty, ale... ani on není všemocný. Vím, že taky tebe rozčiluje, že je tady šéfem určité organizace, má vlastní podřízené, kteří poslouchají jen jeho...“

„No – když je to jejich přání...“

„Pochop, Edwine, Byli bychom ochotni k určitým úlevám, kdyby se ti podařilo zkrotit toho Itala. Neradíme ti nic zlého – třeba kdyby ses stal náčelníkem té bandy ty. Jsi přece zkušený velitel, jako každý Armin, ne? Potěšilo by nás, kdybys byl silnější a mocnější než da Campa.“

Enkra se mírně usmíval. „K čemu by vám to bylo?“

Brang se krátce, sarkasticky usmál. „Nebudeme si nic namlouvat. Jsi Armin, tím pádem člověk, který se hodí k vyřizování záležitostí, na které většina lidí nestačí. Potřebujeme takového člověka, tvrdýho borce, kterýho se hned tak něco nedotkne, který se dovede bránit nepřátelům a vnutit ostatním svoji vůli. Třeba i tak, jako jsi se dokázal prosadit v hospodě U kormidla. Vždycky nebude nablízku nějaký Japonec, který by tě přemohl. Takovou podobnou práci bys dělal pro nás, podle potřeby. Zatím bys bydlel tady, ale potom, po jistých zkouškách, bysme tě pouštěli ven, kdy bys chtěl. Jenom bys občas někam něco donesl nebo vyřídil...“

„Zajímavé. A víte jistě, že jsem na to ten pravý?“

„To se ukáže! Musíš nás jenom přesvědčit o svých schopnostech! Například zjistit, jakým plánem útěku se zabývá Enrico da Campa.“

Enkra se usmál. „Není mi nic známo. Enrico má jiné důvěrníky než mne. A co se týče té druhé záležitosti, projednejte si ji laskavě s mými nadřízenými ve velitelském sboru Černé Lilie. Když dostanu povolení pro vás pracovat, bude mi potěšením...“

Brang nedal ani jediným pohybem tváře najevo, že mu taková nabídka není zcela po chuti. „Přemýšlej o tom, co jsem ti řekl. Jsi chytrý kluk a třeba přijdeš na něco, čím bys mi pomohl...“

Enkra se dal bez odporu odvést do cely. Enrico ho čekal a za jeho vysokým čelem se daly uhodnout různé myšlenky. „Co chtěl?“

„Zkoušel mě sbalit ke spolupráci. Dával mi nabídku na nějaký kšefty po světě – zřejmě dost nebezpečnou akci.“

„A ty?“

„Odkázal jsem ho na svý šéfy v Lilii. Když se odváží s nima vyjednávat, procvaknou ho a zjistí si, na co to potřebuje. Když mi pak dají příkaz, třeba pro něj budu dělat...“

Enrico se zamračil. Pochopil, že dostali oba stejnou nabídku. Ale ještě netušil, do jaké míry bylo vyjednávání stejné.

„Taky se mě pokoušel uvrtat, abych tě pokrotil a vytáhl z tebe plán útěku. Dokonce mě přesvědčoval, abych se ujal vedení tvý organizace,“ smál se Enkra, „Řekl jsem, že o tom nic nevím. Mám dojem, že se mu to moc nezdálo...“

Enrico zaťal bezmocně pěsti. „Mně říkal to samý! Přesně tak, chtěl, abych tě zkrotil, že mi pak dá šanci dělat pro něj!“

„Já vím. Tušil jsem to. Přijal jsi to, ne?“

„No dovol!“ vypjal se Enrico, „Myslíš, že já bych...“

„To víš, že jo. Myslel jsi na to celý den. Chtěl jsi mě zradit, což by nebylo nic divnýho u vás lidí. Brang chce, aby se mezi námi rozvinul boj – toho lepšího pak použije na svoje cíle. Dobře, stát v cestě ti nebudu...“

„Ale lepší seš ty! Nemůžu zvítězit...“

„Ani ti to neradím. Trochu uvažuj, Enrico – my Armini nemáme rádi nezaplacené účty. Vyřídím si s panem Brangem tuhle maličkou podlost, ještě než odejdu...“

„Co s ním chceš udělat?“

„Dostanu ho do vězení. Horšího než tohle. Nevím ještě, jak a za co, ale do vězení půjde. Možná to nebude hned, ale já dokážu být taky trpělivej. Je potřeba všem vrátit, co mi půjčili – celou tuhle mizernou záležitost.“

„Všem? Koho máš na mysli?“

„Když přijde trest, Enrico, zasáhne všechny. Nikdo není bez viny. Proto taky nikdo nezůstane bez trestu...“

Errata:

30.05.2021 11:45