Vítej, návštěvníku!

„... jelikož bezbožnost v Impériu neustále vzrůstá a stává se téměř pravidelným zjevem, což je pro každého, kdo se rozhodl sloužit Bohu na nebesích, nesmírně nebezpečnou skutečností, provokující nás k boji proti každému bezbožníkovi! Zajisté dojde ke střetnutí sil Dobra a Zla, a bude to střetnutí sil mocnějších než jsme viděli až doposud. Ať si každý sám rozhodne, na které straně bude stát!

V té souvislosti bych chtěl připomenout, že z důvodu vnášení zmatku do společenství je bezpodmínečně nutné, aby se copánek na temeni (tzv. šikha) stal odznakem osob duchovně vyspělých a nikoliv aby ji nosil každý, kdo si vzpomene nebo se mu to líbí. Je povinností bojovníků dohlížet na to, aby šikhu nosil jenom ten, kdo byl obdařen duchovním poznáním a ten, kdo toto poznání nemá, aby šikhu zásadně nenosil, neboť...“

Sir Roger se pohodlně opřel a hluboce se zamyslel. Na textu se mu doposud něco nelíbilo, ale to se vypiluje, s textovým editorem to není žádný problém. Škoda, že se s lidmi nedá zacházet jako s texťákem. Něco poopravit, přesunout, případně smazat. Lidí bez duchovního poznání, kteří soustavně odmítají Rogerovy dobře míněné výtky, je pořád hodně...

Na odpoledne svolal schůzku velitelů kingtownské sekce Černé Lilie. Ctihodní náčelníci se velmi podivili vzhledu Harky Alligera, který přišel mezi prvními. Černý náčelník, který až dosud vyhlížel zcela neutrálně a mohl s klasickým kudrnatým účesem vystupovat jako černoch z Afriky či Ameriky, změnil účes velmi radikálně: hlavu měl téměř vyholenou a ponechány jenom přesné ornamenty, kteréjistě něco znamenaly, aniž by kdo věděl co. Kluci přemohli svoje dobré vychování, které brání bojovníkům zmiňovat se o účesech a vyzvídali, ale řečný a velmi přátelský Harky tentokrát nechal záležitost otevřenou a odpověděl, že jim udělá přednášku později. Roger, Jackie a někteří jiní sice tušili, že to nějak souvisí s kultem Woodoo, ale nemohli si to nijak ověřit. Harky naléhal, aby se raději projednávala záležitost Enkry Westona než jeho účes.

Rogerovi se do toho moc nechtělo, ale byl povinen podat zprávu. „Musím říct, že nebylo dosaženo žádného pokroku. O vyřešení případu s kočičí armádou Murri Herzenberga jistě víte. Podle Oliverova hlášení se kočky uzdravují. Scigallové se zatím stáhli do ústraní a Olivera neznepokojují, dokonce už Oliver ani Romeo nebyli sledováni.“

„Nezdá se mi, že by Scigallové jen tak vyklidili pole!“ namítl jeden ze členů rady, původem Ital.

„Ani mně ne. Vypadá to, že se rozhodli vzít si oddechový čas. Buď cítí, že jsme silnější, nebo připravují něco novýho. Nezapomínejte, že politická situace se změnila, teď je zásah proti Arminům už zas nebezpečný!“

„Už bylo na čase,“ řekl Harky, „Lidi se uklidňujou?“

„Vidím to na dědečkově bance. Už zase s ní spolupracují všechny banky ze světa. Předtím s náma nikdo nechtěl nic mít. Však jim to už začínáme vracet...“

„Jak dopadla ta petice velvyslanectví?“ ptal se Jackie.

„Jako normálně. Založili si ji do šanonu. Obvyklá cesta je, že vyslanectví pošle petici ministerstvu zahraničí, to ministerstvu spravedlnosti, to ji předá úřadu pro děti a mládež nebo někomu takovému, tam si ji přečtou, udělají do ní díry durchšlágem a založí si ji. Černá Lilie není organizace tak mocná, aby se jejími přípisy musel někdo zabývat...“

„Přece to nemůžou jenom tak přejít mlčením!“ rozzlobil se Jackie, „Jedná se o zřejmou nespravedlnost, musí to projednat!“

„I kdyby. Projednávání bude trvat nejmíň rok. Za tu dobu se na všechno zapomene. Ale my nemůžem tak dlouho čekat.“

„Snad by to mohl popohnat Oliver!“ řekl Kurt Diettermann, „Nebo ten Enkrův táta, Robert Weston!“

„Komthur Ross Bartlett, Enkrův strýc, mu napsal dopis. Odpověď zatím žádná. Dám Oliverovi pokyn, aby se pokusil ho vyhledat.“

„Co ještě vyřídil Oliver?“

„Navštívil profesora Corna. Choval se velmi zdvořile a podal mu informace o stavu Mary Westonové. Je mimo nebezpečí, dokonce natolik, že jí profesor něco prozradil o Enkrovi. Tvrdil, že je ve vazbě, protože se o něj nemá kdo starat, ale arminské úřady se za něj berou. Napřed jí tvrdil, že Enkra k ní nemůže kvůli epidemii, tohle řekl až když začala něco tušit. Ale Corn dal Oliverovi cennou stopu, řekl mu, že zprávu o Enkrově zadržení přišel Mary oznámit jakýsi šantala, zmocněnec Úřadu pro ochranu mládeže jménem Long.“

„Skvělé! Našel ho Oliver?“

„V Úřadu se nenachází žádný muž, který by se jmenoval Long. Oliver to zjistil nade vší pochybnost přes jednoho spolužáka, který tam má strejčka. Poptával se, co ví Úřad o Enkrovi, ale zapadlo to, nikdo nechce nic vědět a ten strejček není zas tak ochotný, aby v té věci po něčem pátral.“

„Zatracená práce! Nemohl by něco zjistit Paul Fox?“

Roger zaskřípal zuby a pokrčil rameny. „S tím Paulem jsme si pomohli! Byl to nesmyslný nápad použít Santanuevova agenta! Ten kluk pracuje výhradně pro Santanuevu, jsem pevně přesvědčen, že my víme o jeho činnosti tak pětasedmdesát procent! Zbytek hlásí jenom Pedrovi...“

„No, aspoň že tak.“ řekl Danny MacLeod a zatvářil se hloupě, „Pětasedmdesát procent je přeci většina, ne?“

Roger mávl rukou a obrátil se k Harkymu. „Nejhorší je, že se na Enkru začíná zapomínat! Noviny už o něm tolik nepíšou a lidi se už tak žhavě nezajímají. Myslí si, že když na tom pracujeme my, můžou to pustit z hlavy...“

„Bylo by dobře, kdyby se v tom zas něco stalo!“ řekl Jackie.

Harky se zasmál a vstal. „Nebojte se nic. Velmi brzo se bude o tom případu zas někde mluvit...“

Tím diskuse skončila, aniž dospěla k nějakému užitečnému řešení. Roger usoudil, že nálada přítomných dozrála k tomu, aby vytáhl připravený text a řádně jim promluvil do duše...

Errata:

30.05.2021 11:45