Horákovi v akci (Fanfikce k sérii Jupiterský duch) Horákovi-v-akci   (Paralelní vesmíry 91) Science fiction Vladimír Vachek © 2020 Vladimír Vachek Nakladatelství: Autobus Kamarádky

Olda měl náhle pocit, že zmeškal dostaveníčko s Bísíájou. Chtěl rychle vyběhnout do kopečka v hájku naproti jejich paneláku, ale Čert se loudal, pečlivě očichával každý patníček a Olda ho nemohl přimět k rychlejšímu běhu. Utéct Čertovi nemohl, protože by ho určitě strážníci chytili, a tak jen skřípal zuby a trpěl. Přitom cítil, že Bísíája se mu každým okamžikem ztrácí. Když došel na oblíbenou mýtinku, zahlédl jen ztrácející se obrys brány, která vedla bůh ví kam. Bosýma nohama běžel po trávě, která ho začala ukrutně lechtat, až se musel skrčit a upadl. Nedopadl však na tvrdou zem, ale na okifejskou přikrývku.

Otevřel oči a nad sebou uviděl rozesmátou Soňu, která držela v ruce mašlovačku. Šibalský výraz v jejích očích mu napověděl, že ho ze snu vzbudila lechtáním na chodidle. Zasmál se a slastně se protáhl. Oknem se dovnitř linuly zlaté sluneční paprsky a slibovaly krásný den.

Olda včera neměl náladu na společný sex. Než přišla Soňa, byl ve svém pokoji sám a krásně se vyspal, řeklo by se do růžova.

„Pojď se vykoupat,“ lákala ho Soňa. „Uděláme si volný den. Ďáblové už nám nehrozí a než se homunkulové vzpamatují ze svých odpadlých tenat, snad bude na Zemi chvilku pokoj.“

Oldovi to přišlo jako dobrý nápad. Odložil ranní toaletu a jen rychle zhltnul loupáček, který mu robocentrum naservírovalo přímo do ruky. Plavkami se nezdržovali. Už dávno je tefirky přesvědčily, že tento kus oděvu je potřebný jen když přijede vážená návštěva ze Země nebo jiných světů. Chladivá mořská voda jim zvedla náladu ještě o stupínek výš a ve vodě na sebe cákali jako děti. To samozřejmě neušlo pozornosti dětí na pláži, které naskákaly do vody a s radostí se k nim přidaly.

Když byli udýchaní, vyběhli na pláž a vystavili se paprskům ranního slunce. Oldu napadlo, že takovéto chvíle jsou tím správným kořením života. Hezky se na sebe se Soňou usmívali a oddali se slastnému lenošení.

Po chvíli si Olda povšiml dvou tefirek, které seděly na pláži nedaleko. Na pláž se ale nepřišly koupat, protože byly oblečeny v andělských kombinézách. Olda měl dojem, že se telepaticky hádají. Napadlo ho, že to v tak krásném dni není dobrá zábava a rozhodl se, že použije nové schopnosti, kterou jim daroval Přítel. Zaměřil se na jednu z nich a nestydatě jí vlezl do myšlenek.

Nejdřív se neorientoval v rychlém proudu, který procházel tefirce hlavou. »Proč tam ta káča blbá lezla. Určitě se jí něco stalo a teď se nemůže vrátit. A jestli jí nikdo nepomůže, tak tam určitě umrzne.«

»Že by vlezla do lednice, která se nedá zevnitř otevřít?« přemítal Olda. »Takové tady nemáme, když nechladíme maso.«

I když mu bylo líto krásné chvilky, kterou se Soňou prožívali, rozhodl se napojit se na ni a předat jí ty podivné myšlenky. Vypadá to, že holky mají nějaký vážný problém. Nenápadně kývl hlavou k tefirce, kterou zpovídal. Soňa vykulila oči a chvíli zaraženě ten příval myšlenek vstřebávala.

»Proč tam jenom lezla. Dyť ďáblové o ní nestojí. Máme to bez chlapů těžké, ale tihle jí určitě nepomůžou. Proč je to jen taková slepice zvědavá.«

A teď už byli Horákovi doma. Určitě tím tefirka nemyslela ďábly z Firhoi. Tam také nebyla nebezpečná zima. Jestli to byla některá z tefirek, které mají slýrib, vlezla do světa Siberie. To by byl ale megaprůšvih. Je tam teď skoro tisícovka ďáblů, které se podařilo na Zemi zajmout před výbuchem v Jeruzalémě. Nejsou sice pro okolní světy nebezpeční, ale vlézt tam, to je jako skočit do klubka jedovatých hadů a doufat, že se ti nic nestane. Kdyby ale tefirku zajali a naklonovali od ní slýrib, byla by tisícovka ďáblů, kteří mohou procházet ze světa do světa jak se jim zachce, smrtelným nebezpečím nejen pro Oázu, ale i pro všechny tvory ve všech vesmírech v širokém okolí. Určitě by nebyli tak hloupí jako Muriel a její spolek, a učili by se se slýribem zacházet opatrně. Pár by jich možná přišlo k úrazu, ale v tom množství by to určitě zvládli. No nazdar!

Bylo třeba co nejrychleji získat co nejpřesnější informace. Olda ale věděl, že nemůže rovnou spustit všeobecný poplach, protože by tím vyšla najevo jejich schopnost odečítat myšlenky. Poprosil proto Soňu, aby uvedla do pohotovosti alespoň jejich rodinu, sám si oblékl kombinézu a klidným krokem se přitočil k vyplašeným tefirkám.

„Vypadáte nějak ustaraně, to takovým hezkým holkám nesluší.“ Obě se na něj podívaly se směsicí vzteku a zoufalství v očích. Nejdřív dlouho nekomunikovaly, ale pak přece jen jedna nahlas řekla:

„Máme starost o kamarádku. Odešla brzy ráno, chvíli s námi telepatila, ale pak se ztratila a teď nevíme, co s ní je.“

„A víte, kam šla?“

Tefirky byly úplně rozhozené. Zarytě mlčely a nevěděly, jak se zachovat. Jedna z nich dokonce vyslala nesměrovaný slabý šok yvorem. Za to se ale hned Oldovi omluvila. Paradoxně to ale otevřelo stavidla její výmluvnosti. Překotně ze sebe vychrlila to, co si Olda už předtím přečetl v jejích myšlenkách.

To už se sbíhala Horákovic rodina, které Soňa tu informaci předala. Nebylo překvapením, že velení se ujala Yazatap.

„Holky, teď nemáme čas vyšetřovat proč a jak k tomu došlo. Musíme honem vymyslet, jak přivést zpátky vaši kamarádku dřív, než z ní ďáblové vytáhnou slýrib a pak ji zabijí. Je vám jasné, že když nic nevymyslíme, těžko to dopadne jinak. Typovala bych ale, že ji budou chtít zabít až se přesvědčí, že klon slýribu aspoň u někoho zabral. Takže teď je asi omráčená, když s vámi nekomunikuje, ale mrtvá asi není. Vy se na ní pořád zaměřujte. Máte psí telepatii, takže byste s ní mohly komunikovat i do Sibérie. Jestli se z omráčení alespoň na chvíli probere, mohla by nám podat cenné informace.“

Yazatapina činorodost vytrhla nešťastné kamarádky z letargie. Představily se jako Naumoo a Belial. Uspořádaly si myšlenky a hned se pokoušely se zmizelou Marynou navázat kontakt. Zatím to ale nešlo.

Všichni Horákovi se teď telepaticky propojili.

„Přijímají se návrhy,“ ohlásila Yazatap, ale věděla, že na nic světoborného asi nikdo nepřijde. Když telepatické ticho trvalo už moc dlouho, vypustil Pepek návrh, že bude nutno uspořádat výpravu do Sibérie. Jít ale mezi ďábly v hmotném stavu bylo moc riskantní. Pro duchy by to bylo bezpečnější.

„Musíme doufat, že tam nemají zbraně s duálním střelivem,“ dodal Pepek.

Chvíli se dohadovali, kdo se na Sibérii vypraví. Nakonec se dohodli, že tam půjde Pepek, protože má v duchovitém stavu nejvíce zkušeností, a Ramiel, která má nejvyšší telepatickou citlivost a může komunikovat přes hranice vesmírů. Yazatap ale navrhla, aby s nimi šla také jedna z kamarádek Maryny, protože na ní má asi větší citovou vazbu. To ale znamenalo, že Naumoo nebo Belial musí alespoň trochu vyškolit v pravidlech existence v duchovitém stavu a alespoň pár minut budou muset věnovat tréninku.

Pepek a Ramiel se teď telepaticky spojili s Naumoo a Belial a vysvětlili jim na čem se dohodli. Zároveň si nechali předat telepatickou frekvenci Maryny, aby s ní mohli přímo komunikovat. Rychlá výměna informací mohla být v akci kritická.

Pro Naumoo i Belial bylo kolektivní telepatické spojení nezvyklé, ale protože se neuměly Pepkovi a Ramiel uzavřít, zjistili si Horákovi od nich i některé skryté myšlenky. Shodli se pak na tom, že by bylo líp, kdyby s nimi šla Naumoo, která se zdála klidnější a rozhodnější. Naumoo to nejdřív vyděsilo, ale když jí ze své paměti Ramiel předvedla ukázky ze života duchů, nechala se přemluvit, aby do toho s nimi šla. Byly s Marynou dobré kamarádky, a i když se Naumoo klepala kolena, pro kamarádku byla připravena něco udělat.

Errata:

30.07.2021 20:12