Pátrání

Plán byl jasný: Nejdřív je nutno najít Marynu a dopravit ji mimo vliv ďáblů, nejlíp přímo na ošetřovnu k Salgiel. Největší potíž byla v tom, že nikdo nevěděl, kde vlastně Maryna je. Pepek ale doufal, že Ramiel nebo Naumoo ucítí Marynu svojí telepatií – u Ramiel by to mohlo vyjít pro její velkou citlivost, u Naumoo by zase mohl hrát roli její upřímný vztah k Maryně.

Druhý bod plánu byl ještě obtížnější. Až bude Maryna v bezpečí, je třeba se podívat, jestli někteří ďáblové už nemají klon slýribu. Potíž je v tom, že není známa metoda, jak poznat toho, kdo slýrib má. Vkrádat se do vědomí tisícovky ďáblů bude těžké.

Pepek se obrátil na Víťu: „Ty jsi přece vymyslel, jak indikovat ďábly přímo podle jejich orgánu mgýčna. Nešlo by vymyslet něco podobného i pro slýrib?“

„Mohl bych se o to pokusit. Úspěch ale nezaručím. Má to ale ještě jeden háček. Takový indikátor by mohl slýrib poznat až podle jeho aktivity. Nemusí to být celá brána, stačil by asi náznak i v rámci cvičení. Dokud se ale slýrib neprobudí, nepozná to nikdo. Bylo by třeba podezřelé ďábly trvale hlídat a zneškodnit je v době, kdy slýrib začíná fungovat, dřív, než se přesunou na nějaký jiný svět. Hned se do indikátoru pustím,“ řekl Víťa a odešel do laboratoře.

„No jo, ale co s nimi uděláme, když je najdeme?“ zeptala se Ramiel. „Slýrib přece nejde nikomu odebrat!“

Všichni věděli, co budou muset udělat, ale nikdo si netroufl říct to nahlas. Jen Naumoo se dívala nechápavě.

„Nejlíp by bylo zmrazit je bez návratu. Ty to přece Pepku umíš ne?“ zeptala se nakonec Jarka.

„U ďáblů to sice není tak jednoduché, ale jde to. Musí se to udělat důkladně.“

„Nakonec to umím i já,“ dodala Ramiel. „Myslím ale, že bychom ty zmražené neměli nechávat na Sibérii. Bůh ví, co ti ďáblové umí. Pohřbíme je někde jinde.“

Čas rychle plyne a shodli se na tom, že je třeba začít okamžitě. Protože duchové nepotřebují poměrně dlouho jíst ani pít, nepotřebují s sebou žádné jídlo. Připravili si s sebou jen eldyfy a zejména ukořistěnou velkou cennost – nůž z mezohmoty. Kdyby byla Maryna svázaná provazem, bude nutno ho rychle přeřezat.

Dohodli se, že na první úkol stačí tříčlenný tým. Do hledání ďáblů se slýribem se pak budou asi muset zapojit skoro všichni.

Pepek vytvořil dvojitou bránu a tři vyslanci se proměnili v duchy. Pak ještě Naumoo naučili zvedat a přemísťovat očima předměty. Xeri nikdo kromě Horáků neměl, stejně jako schopnost vyvolávat elektrickou nebo elektrolytickou nevodivost. Naumoo proto musela v případě, že bude nutno s ďábly bojovat, spoléhat na schopnosti Pepka a Ramiel.

Brána, kterou prošli do Sibérie, je zavedla přímo mezi domky, kde bydleli ďáblové. Byla to jen jedna z několika skupin domků v Sibérii. Naumoo ale myslela, že Maryna nechodila v Oáze před otevřením brány do Sibérie daleko, natož aby odlétla na nějaký jiný ostrov. Takže s pátráním bylo nejlépe začít tady. Kolem byl klid, ďáblové byli zalezlí ve svých domcích, nebo odešli jinam.

„Máte nějakou odezvu od Maryny?“ zeptal se Pepek. Dívky jen zavrtěly hlavou. Nic.

„Zkusím ji telepaticky oslovit.“ Ramiel se soustředila a vyslala co nejsilnější telepatický signál. Zase nic.

„Teď já!“ telepatila Naumoo a soustředěním se zašklebila. „Necítím nic.“

Ale Ramiel byla pořád soustředěná a snažila se zachytit i tu nejslabší frekvenci Maryny. Náhle povyskočila.

„Myslím, že jsem nějaký záchvěv zachytila. Nebylo to zaostřené na Naumoo. Zkoušej to, Naumoo pořád dál.“

Naumoo vyslala signál a pak se všichni soustředili na odezvu. Tentokrát ani Ramiel nezachytila nic. Až asi na páté volání přišla zase slabá odezva, kterou ale zachytila i Naumoo.

„Určitě tu někde je. Ale je asi hodně omámená. Je to podobné, jako když jsi byl v jeskyni, Pepku. Myslím, že signál přichází z tohohle směru...“ a všichni se rozletěli tam, kam Ramiel ukazovala. Dívky pořád volaly na frekvenci Maryny. Občas zachytily odezvu, ale stále to bylo jen slabé bliknutí vědomí, žádná informace v tom nebyla.

Tři duchové letěli zmrzlou krajinou. Pepka napadlo, že by se neměli vyhýbat domkům. Třeba tam uvidí něco neobvyklého, co by jim mohlo naznačit, kde Marynu hledat. Většina domků byla prázdná, jen v některých našli klimbajícího ďábla. Kam mohli všichni jít?

Jak letěli dál, všimli si stop ve sněhu, které vycházely z většiny domků. Stopy se postupně slévaly, až vytvořily prošlapanou cestu. Tušili, že tahle cesta je dovede k nějakému cíli, který by se zmizením Maryny mohl souviset. Cesta opustila seskupení domků a stáčela se k řídkému lesíku. Pro Pepka bylo překvapením, že něco takového mohlo v Sibérii vyrůst. Musí tam být nějaký teplý pramen.

Část lesa byla vykácená a uprostřed mýtiny byla z poražených stromů postavena kuželovitá stavba, jejíž základna měla si patnáct metrů v průměru. Kmeny stromů byly zaraženy do země a špičky tvořily chochol spojený propletenými větvemi.

„Tak vida,“ poznamenal Pepek, „ďáblové tu asi makali. Tohle vypadá na pěknou klubovnu.“

Všiml si primitivních nástrojů vyrobených z lopat na prohazování sněhu. Vyklepání a nabroušení ostří seker muselo dát dost práce.

Mezi větvemi stromů procházel u vrcholu stavby kouř. Duchové nakoukli dovnitř a viděli, že uprostřed kruhu vytýčeného stavbou hoří velký oheň. Kolem něho stálo v zimním oblečení asi sto ďáblů. Jejich pozornost ale byla upřena na sroubený stůl. Na němž ležela nehybná postava. Ještě že Naumoo nemohla křičet nahlas. V telepatii ducha vydala srdceryvný výkřik. Poznala Marynu, která na stole ležela úplně bez hnutí. Nad ní se skláněl ďábel s nožem v ruce a bylo vidět, že už tenkým nožem zajel za klíční kostí do jejího hrudního koše a vyřízl z něj slýrib. Pepkovi došlo, že ďáblové tady nemají žádnou injekční stříkačku, ani nic jiného, co by umožnilo část slýribu nasát bez rozříznutí břicha dárce. Maryna už dodýchala. Nepřežila to.

Ďábel s nožem teď pracoval na založení slýribu do hrudního koše svých kolegů. Byl to také drastický zákrok, protože dlouhý nůž zabodl za klíční kost ďábla a vytvořeným tenkým otvorem vpravil na správné místo malý kousek slýribu. Ďáblové byli asi omámeni nějakým nápojem, který vyrobili z rostlin, které tu našli, ale stejně bylo slyšet úpění. Pepka napadlo, že bez tacuky to asi někteří nepřežijí.

Teď bylo především nutné zabránit tomu, aby se slýribu dostalo dalším ďáblům. Pepek očima nadzvedl zbývající kousky slýribu a vyletěl s nimi ven. Ďáblové, jakmile si toho všimli, vyrazili za vznášejícími se kousky tkáně a snažili se je zachytit. Pepek se s nimi vznesl do výšky a otevřel bránu do světa bažin smutku. Naházel je do vody, která se nad nimi zavřela. Tam už je nikdo nenajde a i kdyby, v bahně rychle odumřou a budou k ničemu.

Ramiel a Naumoo se zatím snažily zjistit, kdo z ďáblů už slýrib dostal. Nebylo to ale jednoduché, protože ďáblové rychle zakryli mokvající rány zimním oděvem a rozptýlili se mezi ostatní. Ramiel doufala, že si jejich obličeje prohlédla natolik dobře, aby je mohla nakreslit andělským kreslením. I tak bude ďáblů, které musí prověřit, o hodně víc než upravených.

Tělo Maryny leželo na stole. Kolem stálo ještě dost ďáblů, kteří doufali, že v tom těle ještě kousek slýribu zbyl. Bylo to ale málo pravděpodobné, protože operatér vyřízl slýrib i s kusem plic. Ramiel se rozhodla k drastickému zákroku. Obhodila kolem Maryny bránu. Ďáblům, kteří se nad Marynou skláněli asi budou chybět některé důležité části těla, které prošly bránou s Marynou. Ramiel na to ale nehleděla. Pohled na kolegyni rozpitvanou zaživa ji pořádně naštval.

„A teď honem pryč!“ vyslala Ramiel zprávu na Naumoo a otevřela bránu. Naumoo ale chvíli trvalo, než pochopila, co má dělat a nepochopitelně se loudala. Ramiel čekala, až Naumoo branou proletí, a tak se chvíli zdržela.

Mezi ďábly se našlo několik ozbrojenců, kteří pochopili, že je přepadli duchové. Jakmile se objevil ovál brány, vytáhli pistole a začali do ní střílet. Bohužel, někdo měl nabito duálním střelivem a Naumoo zasáhl. Ramiel se okamžitě stáhla mimo obrys brány, bohužel ale ještě v Sibérii. Vší silou strčila do Naumoo. Jakmile Naumoo branou proletěla, Ramiel bránu radši zavřela. Sama proletěla stěnou stromů a bránu si otevřela až venku. Šťastně prolétla a než ďáblové vyběhli, byla brána zavřená.

Ve spěchu Ramiel otevírala jen jednu bránu. Do oázy jí zbývala ještě jedna. Naštěstí tady byla pevná země, ale vzhledem k tomu že v Sibérii dost dlouho letěli, bude v Oáze na tomhle místě moře. Nedaleko Ramiel naříkala zraněná Naumoo jako duch a hned vedle ní ležela rozpitvaná hmotná Maryna. Naumoo dostala zásah do zad a do nohy. Vypadalo to, že projektily jí uvízly v těle. Aby jí trochu ulevila, vyslala na ní dávku kosmické síly. Pak si ale zavolala na pomoc Oldu..

Olda vzal rychle minibus a dolétl pro Marynu. Pak prolétl s minibusem Pepkovo kolečko. Na dvojitou bránu pro minibus si netroufl. V Jupiterském světě už zase zuřila bouře, ale dobře to dopadlo, proletěl. Za chvíli už se zaměřil na Ramiel a spolu pak naložili zraněnou Naumoo. Cestu zpátky přes Jupiterské světy neriskoval. Zaletěl s duchovitým minibusem rovnou na Oázu. Dívky protáhl dvojitou branou a minibus nechal v duchovité hmotě. Třeba se tam někdy hodí. Marynu i Naumoo předal do péče Salgiel a Soně.

Pepek nevěděl, že se Ramiel povedlo dopravit mrtvou Marynu mimo Sibérii a vrátit se s Oldou. Rozhodl se proto do Sibérie vrátit, ale o kousek dál, aby nevletěl rovnou do stromové pyramidy. Udělal dobře. Kolem pyramidy se teď ďáblové rojili a otevřené brány v blízkosti by si asi všimli. Takhle Pepek nepovšimnut vletěl do pyramidy. Když viděl, že tam z jeho týmu už nikdo není, a rovněž mrtvola Maryny zmizela, usoudil, že to Ramiel vyřešila. Vrátil se proto na Oázu, kde se se všemi sešel.

I když Naumoo dostala dávku kosmické síly, zranění ji dost bolela. Proto Salgiel hned vzala skalpel a oba projektily jí z těla vyjmula. Pak jí ještě se Soňou daly dávku kosmické síly a nechaly jí spát.

Belial byla dosud u Horáků. Celou dobu akce byla jako na jehlách a když viděla mrtvou Marynu, dala se do žalostného pláče. Pepek s Ramiel ale nelenili a připravili tělo na zázrak vztkříšení. Rozhodli se zapojit i Belial, která dosud nic takového nedělala. Pod vedením Oldy se postavili do kříže poslali na Marynu synchronizovanou kosmickou sílu.

Probuzená Maryna byla po vzkříšení úplně zmatená. Jen pomalu se rozpomínala na to, co se s ní dělo v poslední době. Jakmile se ale rozpomněla, začala se strašně stydět a usedavě plakala. Ujala se jí Yazatap a z jejích trochu ještě zmatených myšlenek si poskládala její příběh. Na pomoc si pak přivolala Sidoniel, která se Marynu pokoušela uklidnit.

Maryna byla jedna z bažiňaček, takže měla slýrib. Jako všechny ďáblice byla smutná, že na ně nevybyl žádný manžel. Často se o tom s kamarádkami bavily. Pak už to Maryna nemohla vydržet a rozhodla se zkusit, jestli ti ďáblové opravdu o ženské nestojí. Myslela si, že by rychle otevřela bránu, kdyby ji ohrožovali, a proto se jí vlastně nemůže nic stát.

Když se objevila v Sibérii, ďáblové ji brzy zpozorovali. Zpočátku se k ní chovali příjemně a Maryna se divila, jak dokážou být milí. Pozvali ji do jedné chatičky, aby jí nebyla zima. Vesele se bavili a Maryna jim v tom rozjaření dokonce předvedla, jak se dělá částečná průhlednost. Ďáblové ji obdivovali a zasypali spoustou lichotek. Dali jí také napít lahodného nápoje, který vyrobili z místních neduživých travin. V tom nápoji byl ale silný uspávací prostředek, takže Maryna usnula. Probudila se až na stole vedle ohně a byla svázaná. Ti milí ďáblové už nebyli milí a bylo jasné, že ji chtějí operovat primitivním nástrojem. Nepodali jí ani žádný utišující prostředek a při plném vědomí jí operatér propíchl nožem za klíční kostí do míst kde jim ukázala svůj slýrib..

Bolestí ztratila vědomí a už se neprobrala.

Errata:

30.07.2021 20:12