Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Závod s časem

Maryna pochopila, že po ní Pepek, Ramiel a Naumoo pátrali v Sibérii a že bylo veliké štěstí, že tam dorazili, ještě než naposledy vydechla. Kdyby Horákovi nebyli tak rozhodní a spolu s Naumoo nešli do nebezpečné akce v Sibérii, zemřela by navěky. Styděla se za svoji hloupost a v téhle chvíli by snad raději byla mrtvá, aby nemusela snášet vyčítavé pohledy těch, kteří ji zachránili. S vyříznutým kusem plic přišla dočasně o slýrib, ale to ji teď trápilo ze všeho nejmíň. Pomalu jí ale docházelo, že to nejhorší ještě není zažehnáno. Věnovala ďáblům slýrib. To bylo prakticky totéž jako otevřít bránu žravým venušským bakteriím.

Rodina Horákova teď stála před druhým obtížným úkolem. Uspořádali proto rodinnou telepatickou seanci, tentokrát bez sexu. Bylo jasné, že někteří ďáblové v Sibérii dostali štěp slýribu. Bylo bezpodmínečně nutné tyhle ďábly najít a zneškodnit dřív, než projdou na jiné světy a než začnou předávat další štěpy slýribu svým uvězněným kolegům. Dá se předpokládat, že první jejich starostí na jiných světech bude sehnat nástroje pro méně drastické klonování slýribu. Pak by to mohli rozjet ve velkém. Naštěstí štěp slýribu musí nějakou dobu zrát. Za tři dny se začne probouzet a za pět dní už může vytvořit bránu a je také schopen dalšího klonování. V nejbližších pěti dnech se tedy rozhodne o přežití Oázy i dalších spřátelených světů.

Jak mezi tisícovkou ďáblů najít několik těch, kteří mají štěp slýribu? Budou se muset zase vypravit mezi ně. Relativně bezpeční budou mezi ďábly stále duchové. Mohou být prakticky neviditelní, a i když se ukázalo, že ďáblové mají mezihmotové střelivo, určitě ho nebudou mít všichni. Také kromě patron, které měli při zatčení v zásobníku, další střelivo určitě nemají.

Ramiel zapojila svoji andělskou paměť a pilně malovala obličeje ďáblů, kteří byli přítomni klonování. Bohužel, ďáblové si byli velmi podobní a nebude jednoduché je podle obrazu přesně určit. Čtení myšlenek je spolehlivější, má ale jednu velkou vadu. Myšlenky tečou širokým proudem a někdy je těžké v nich najít zrovna to, co hledáme. Jestliže ďábel nebude soustředěn na záležitost slýribu, dala by se myšlenka na slýrib přehlédnout.

Spolehlivější by bylo odhalovat ďábly se slýribem pomocí indikátoru slýribů. Indikátor ale Víťa dosud nemá a doba mezi probuzením slýribu a jeho plnou aktivací je poměrně krátká. Neví se také, na jak velkou vzdálenost by indikátor slýribu mohl účinkovat. A co když indikátor bude reagovat i na svého nositele?

Salgiel napadlo, že po drastickém naočkování slýribu nožem budou asi obdarovaní dost zeslabení a možná budou připoutáni na lůžko. Protože ostatní ďáblové moc nemarodí, mohl by to být pro nejbližší dobu dobrý indikátor. Tahle myšlenka zaslouží pozornost. Z ní vzešel návrh provádět průzkum jako duch, který by prolétal domky a hledal ďábly, kteří i za dne jsou v posteli.

Je možné, že za zeslabenými ďábly budou přicházet kolegové, aby zjistili, jak na tom jsou, případně jim pomohli. Proto by měli duchové provádět průzkum ve dvojici. Když někde najdou ležícího ďábla, jeden bude hlídat venku, jestli někdo nepřichází, zatímco druhý uvnitř způsobí nějakou nehodu – například zvrhne skleničku, nebo povalí židli. Tím se ďábel probere a bude-li v pořádku, vyskočí z postele a bude se rozhlížet, pak nehodu napraví. Duch ho pak může porovnat s obrázky, které namalovala Ramiel.

Jestli to je někdo, komu je opravdu blbě, tak zareaguje chabě, případně na něm bude vidět, že ho bolí břicho. Toho duch prohodí do Bažin smutku, kde si ho bažiňačky rozeberou. Při čtení myšlenek by také mohly zjistit, zda si dotyčný nepamatuje, kdo jiný slýrib opravdu dostal. Jestli u toho byl, pak si ty obdarované nejspíš pamatuje. Důležité bylo zjistit počet obdarovaných, aby věděli, zda už našli všechny nebo někdo proklouzl.

Když bažiňačky zjistí, že podezřelý má slýrib, nechají ho rovnou utopit. Nedá se nic dělat, slýrib už nikomu nevezmete. Jestli ďábel slýrib nemá, nechají ho ve vězeňském autobuse, dokud akce neskončí. Dřív by mohl vyvolat mezi ďábly poplach.

Nejdříve museli projít všechny domky v seskupení, kde našli Marynu. Nemohli ale vyloučit, že tam byl někdo z ostatních vesniček. Na každou dvojici tak připadlo skoro dvě stě domků. Předpokládali, že tuhle akci skončí do tří dnů, neboli do doby, než se začnou slýriby probouzet. Doufali, že mezi tím se Víťovi podaří sestrojit indikátor slýribů. Tím by pak odhalili ostatní slýriby dříve, než budou k použití. Jisté to ale nebylo.

Horákovi zalarmovali komando bažiňaček a požádali Tabris, aby jim pohlídala děti. Pak se rozdělili do dvojic. Jen Víťu nechali zkoumat indikátor slýribů a Salgiel zůatala na ošetřovně. Bylo po poledni a doufali, že do večera by mohli tu nejbližší vesničku zkontrolovat.

Prvního podezřelého objevila Mariuk, která slídila s Hedvikou. Ležel v posteli a hlasitě chrápal. Na židli bylo několik zakrvácených hadrů. Překotila očima židli, ale ďábel se nevzbudil. Na stolku stála sklenička. Shodila ji na zem a sklenice se rozbila. Byla to slušná rána a ďábel se vzbudil. Vyskočil z postele a zmateně se rozhlížel. Neměl žádnou ránu a Mariuk bylo divné, odkud se vzaly ty zakrvácené hadry. Pak si ale všimla na polici zakrváceného nože. Že by sám operatér? No ten by mohl podat cenné informace! Ten přece musí vědět, kolika ďáblům slýrib naočkoval. Domluvila se s bažiňačkami a slízla ho bránou, když šel na záchod. Pak Hedvice signalizovala, co provedla, a že můžou pokračovat. Hedvika jí pogratulovala a vlezla do dalšího domku.

V dalších domcích Hedvika a Mariuk nic zajímavého neobjevily. Zato Xapho signalizovala parťákovi Pepkovi, že v jednom domku našla dost bídně vypadajícího ďábla. Těžce dýchal a na podušce měl čerstvou krev. Když zvrhla sklenici na stole, otočil jen hlavu a dál ležel na posteli. Pepek neodolal. Zhmotnil se na záchodě, aby ho ďábel neviděl, pak vykoukl a promluvil na něj. Když ho ďábel uviděl, pokusil se vstát, ale musel se podržet postele. Bylo vidět ošklivou ránu za jeho klíční kostí. Pepek se rychle schoval a Xapho šoupla ďábla do brány k bažiňačkám.

Pepek se zase změnil v ducha. Byl nejvyšší čas. Mariuk zachytila ďáblovo volání o pomoc mgýčny. Sousedé už se sbíhali a byl nejvyšší čas vypadnout. Takže v dalších domcích to měli jednodušší, protože byly prázdné. Venku nikdo nepajdal, tak se rychle dostali o kus dál.

„Tak co jsi zjistil?“ tázala se Xapho.

„Skoro mi ho bylo líto. Takové bolesti bych nechtěl zažít. Myslím, že utopení bude pro něj vysvobozením. Možná ale, že to je jen první den a zítra už by to bylo lepší. Ďáblové mají možná něco jako tacuky. Normální člověk by tohle nemohl vydržet. Musíme si pospíšit, než se jim to začne hojit.“

Máňa vlétla do domku, z něhož se ozývalo sténání. Na lůžku ležel ďábel, kterého držel za ruku jeho přítel. Vypadalo to, že jsou si velmi blízcí.

„Nevím, jestli to přežiju,“ pronesl slabým hlasem ten v posteli.

„Nemluv hlouposti,“ povídá ten sedící. „Baal Zeb říkal, že jde jen o ten první den. Pak už to bude lepší a za tři dny už to bude skoro zahojené. Pak se spolu podíváme zase na starou zem. Určitě tam budou ještě naši homunkulové a budeme se mít jako v ráji. Musíme se ale líp zajistit proti těm, co nás sem poslali.“

„Ty musíme zabít ze všeho nejdřív. Určitě tam ve skladu zůstalo pár kumulativních bombiček. Když budeme moct do každého světa, určitě nebude problém jim pár bomb podstrčit do té jejich Oázy.“

Máně se skoro zastavilo srdce. Tyhle hajzly tady přece nenecháme, dokud budou žít, budou nás ohrožovat. Nejdřív přimrazila toho, který seděl. Ten ležící se hrůzou nemohl ani nadechnout. Máňa mu telepaticky sdělila, že jeho slýrib mu pomůže do brány ještě dříve, než uzraje. Bude to ale naposledy, co bude cestovat mezi světy.

Ještě ho pořádně přimrazila a pak ho šoupla do bažiny až bahno vysoko vystříklo. Pak ho ještě zamáčkla dolů, aby ho bažiňačky hned tak nenašly, a bránu zavřela.

K domku už se sbíhali sousedé, které churavý pacient přivolal mgýčny. Teplí bratři ale zamknuli, takže to chvíli trvalo, než sousedi vyrazili dveře. Přimraženému ďáblu utíkal čas, kdy ho mohl někdo ještě odmrazit. Než se rozlétly dveře, už byl na limitu. Parťák Olda, který mezi tím prohledával další domky, už se po Máně sháněl.

„Už jsem ho odeslala. Jedeme dál,“ sdělila mu Máňa a v klidu odlétla do dalšího domku.

Yazatap s Jarkou rychle prolétaly jeden domek za druhým, ale žádného podezřelého nezahlédly. Venku ale vrávoral ďábel, který asi šel od souseda. Nevypadal nejlíp. V okolí nikdo nebyl.

Yazatap dostala nápad, až se tomu musela smát. V ústraní se zhmotnila a vykročila motajícímu se ďáblu naproti. Vyvalil na ni oči a opřel se o stěnu svého domku.

„Nazdar, jak se máš?“ oslovila ho mgýčny. Dávno už je nepoužila a teď dostala chuť si to zase jednou vyzkoušet.

„Jak jsi se sem dostala?“ odpověděl jí stejným způsobem. Přitom si protíral oči, jestli nemá halucinaci.

„No přece slýribem. Ty ho nemáš?“

„Mám, ale ještě neuzrál,“ odpověděl, ale v tu chvíli si uvědomil, že něco není v pořádku. Než ale stačil zareagovat, už se koupal v bažinách.

„Tak se měj!“ vzkázala mu Yazatap tentokrát telepaticky. Zasmála se a zavřela bránu. „Tomuhle jsem ani nemusela číst myšlenky. Přiznal se sám.“

„Pozor Yazatap, jdou sem ďáblové!“ signalizovala Jarka. Yazatap raději prošla bránou do sousedního světa, kde si v klidu vytvořila dvojitou bránu a změnila se v ducha. Pak odlétla o kus dál a vrátila se na Sibérii, aby pokračovala tam, kde s Jarkou skončily.

„Moc jsem tomu nerozuměla. Jak jste to komunikovali?“ ptala se Jarka.

„Po ďábelsku. Trochu jsem procvičila mgýčna. To tě ale naučit nemůžu. Tak mi to promiň.“

„Jasně, jen když jsi ho dostala. Pak si to nechám předvést při telepatii.“ Napjaté nervy povolily a obě se tomu zasmály.

Ramiel šmejdila v domcích ďáblů jako čert. Soňa zvládla domků tak polovic. Ani jedna, ani druhá však na nic podezřelého nenarazily. Až najednou Ramiel vlétla do domku, kde seděl ďábel u stolu, opíral se rukama o desku a hrál si s vyřezanými kostkami. Když zvedl hlavu, Ramiel zatrnulo. Ten obličej poznala najisto. Byl to jeden z ďáblů, který byl u klonování. Nevěděla ale, jestli už slýrib dostal, nebo na něj teprve čekal. Na jeho košili viděla krvavou skvrnu, ale ta mohla být od stříkající krve z jiného ďábla. Nevěděla, jak to zjistit, tak se rozhodla poslat ho na vyšetření bažiňačkám. Otevřené brány si všiml až když ho Ramiel do ní strčila. Ještě dala bažiňačkám vědět, že nic nezjistila, tak ať ho pořádně proberou.

V tu chvíli jí ale Soňa celá rozechvělá signalizovala, že našla ďábla už skoro v posledním tažení. „Krve je z něho jak z vola a už se pomalu ztrácí. Mám ho poslat do bažin?“

„Jasně. Tady ho nechat nemůžeme. Jen ho nelituj.“

Ramiel přilétla za Soňou a pomohla jí ďábla do bahna hodit.

V tom dostala kontakt od bažiňaček: „Paráda holky, tak to je ten čtvrtej. Ten řezník, co je kuchal, nám prozradil, že jich bylo dohromady pět. Ten pátej mu ale nebyl povědomej a skoro by moh bejt z jiný vesnice.“

Počet neprohlédnutých domků klesal a zakrátko s jejich prohlídkou skončili. Výsledek byl dobrý, ale všichni měli strach, že ten poslední bude tvrdý oříšek.

„Pro dnešek končíme, už toho mám tak akorát,“ zahlásil Pepek. Sešli se pak v jídelně a objednali si dobrou večeři.

„Jestli budeme dneska sdílet všechny zážitky, do rána se k sexu nedostaneme,“ podotkla Jarka.

Všichni se uvolněně zasmáli.

Ráno si všichni trochu přispali. Podle slastného protahování bylo vidět, že ani ten sex nezanedbali. Zbývalo prohlédnout osm vesniček. Protože už zbýval jen jeden obdarovaný slýribem, dohodli se, že si každý vezme na starost jednu vesničku a Máňa s Jarkou zůstanou s dětmi.

„Tak nám něco dobrého uvařte k večeři,“ šprýmoval Olda. Holky to ale donutilo k zamyšlení a přišly na to, že by nemuselo být špatné udělat si večer ohníček a ugrilovat nějaké lidské jídlo jako zastara. Neměly sice maso, ale jedna by se mohla vypravit na Zem a něco nakoupit. Půjdou se také podívat, jakou zeleninu vypěstovaly pěstitelky. Bylo by fajn pozvat i Dvořákovy a Vávrovy. To ale pátračům neřekly, bude to překvapení.

Prolétnout asi sto domků a podívat se, co se kde děje, bude asi pořádný zápřah, ale za den se to dá zvládnout. Pátrači se proměnili v duchy a vyrazili do Sibérie. Dnes už ale ten pátý obdarovaný slýribem může být částečně zahojený a asi to na něm nebude tak dobře vidět. Zakrvácené prádlo už asi schovali a při zběžné prohlídce domků nebude nic nápadné. Nicméně bažiňačky byly připravené a podezřelé jim mohou odeslat k přezkoumání.

Pátrači objevili několik ploužících se ďáblů, ale žádný o klonování slýribu nic nevěděl. Dohodli se, že bažiňačky je budou rovnou vracet na Sibérii. Do večera se podařilo všechny domky prohlédnout, ale bez kýženého výsledku. Buď ten pátý obdarovaný zemřel, nebo se mu daří dobře a nemá už vážné potíže.

Errata:

30.07.2021 20:12