Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Grilovačka

Unavení pátrači se vrátili domů, kde je čekalo překvapení. V atriu Horákovic domku plápolal oheň a na grilu se opékaly pravé steaky. Grilovala se zelenina a v chladicím boxu bylo pravé pivo, víno i výběr nealkoholických nápojů. Spolu s Máňou, Jarkou, Víťou a Salgiel tam byli i Dvořákovi, Vávrovi a všechny děti (Vávrovi zatím žádné neměli). Byl to pěkný mumraj, ale všichni se usadili na připravené sedačky. Děti si přinesly hudební nástroje a všichni začali zpívat. Z pátračů spadla tíseň i zklamání z neúspěšného pátrání a nastala všeobecná pohoda.

Když děti odešly spát, dostala debata vážnější tón. Vávrovi i Dvořákovi, kteří zatím neměli moc informací, byli nastalou situací zaskočeni. Když si vyslechli důležité informace, přihlásil se ještě Víťa se zprávou, že se mu podařilo sestrojit indikátor slýribu, ale zatím pracuje jen na malou vzdálenost a všesměrově. Doufá, že zítra se mu podaří odstínit vliv toho, kdo přístroj používá něčím jako reflektorem. Rozhodně to ale není dokonalé.

Od aktuálních problémů se debata přenesla k budoucnosti. Slýrib už teď mělo dost ďáblic a bylo těžké zaručit, že některá neprovede něco podobného jako Maryna. Bylo třeba najít takové řešení, které by to znemožnilo.

Ota Vávra nabídl přestěhovat ďábly do pevnosti Myeor, kde jsou vězněni i zločinci z americké invaze. Tohle řešení by bylo sice možné, ale přesun tisícovky ďáblů do pevnosti na Gehenně by byl náročný. Nehledě k tomu, že ďáblové mají řadu možností, které by pro ostrahu nemusely dobře dopadnout. Lepší by byla možnost nechat ďábly v Sibérii a zabránit komukoli je navštívit. Jestli se nepodaří najít pátého obdarovaného slýribem, bude také třeba zabránit ďáblům, aby Sibérii opustili. Jedinou možností, jak toho dosáhnout, je využít aforxity vesmírů a trvale držet kontrolované brány ve všech směrech přístupných ze Sibérie. Brány by musely být jen nepatrných rozměrů, aby jimi nikdo nemohl projít.

Je prakticky nemožné držet takové brány pomocí slýribů. Proto se všichni obrátili k panu Vávrovi, jestli by bylo možné sestrojit zařízení, které by brány trvale udržovalo. Zvětšit některou bránu pro případ, že by bylo nutno na Sibérii projít, by potom bylo možno jen prostřednictvím uvedeného zařízení.

„Nebylo by to jednoduché,“ řekl Ota Vávra. Především je nutné si uvědomit, že brány jsou směrem nahoru i dolů. Dále musí být zařízení na jednom z těch světů, mezi nimiž brána je. Buď by tedy zařízení muselo být na Sibérii, nebo by v okolních světech muselo být tolik zařízení, kolik je možných průchodů ze světa Sibérie. Pro průchod dolů by zařízení mohlo být v Sibérii hluboko pod povrchem, kam by se ďáblové nedostali. Pro průchod nahoru bychom ale museli postavit něco jako Babylonskou věž, která je lehce napadnutelná.

„A co to vzít z druhého konce?“ zeptala se Ramiel.

„Jak to myslíš?“ zeptala se Yazatap.

„No řešila bych radši příčinu než následky. Předpokládejme, že se nám teď podaří najít toho pátého obdarovaného a ďáblové slýrib nebudou mít. Pak se ptejme, kdo by jim tam mohl slýrib znovu donést?“

„Jen někdo z našeho světa. Nikdo jiný ho – kromě andělů – nemá. Předpokládám, že naše rodina tam bude chodit jen v duchovité podobě, takže od nás slýrib nezískají. Nebezpečné je jen, že některou jinou ďáblici napadne to, co Marynu.“

„Takže se ptejme, proč jí to napadlo. Já myslím, že proto, že tady je pořád málo chlapů. Alexijev už nám žádné nedodá a sami asi nepřijdou. Musíme proto vymyslet něco, jak holkám získat nějaké další.“

„To se lehko řekne, ale jak to udělat?“

„Tak zaprvé: na Zemi už žádní ďáblové nejsou a homunkulům by se každá ďáblice lehko ubránila. Proč je tedy nepustíme na Zem? Museli bychom jen vyřešit nebezpečí, že jim někdo dá nějaký jed nebo je omámí. Asi by se to vyřešilo tím, kdyby tam chodily ve dvou nebo ve větších skupinách. Mám ale lepší nápad, jak to vyřešit,“ rozohnila se Ramiel.

„Tak povídej, ty ďáblice,“ s úsměvem ji povzbudil Olda.

„Založila bych cestovku. Nabízeli bychom zájezdy pro muže bez závazků na krásné ostrovy s plážemi a mimozemským stravováním. Staraly by se tam o ně naše holky a kdyby se jim některý líbil, tak by si ho třeba namluvily. Nemusíme přece trvat na tom Františkově heslu: nejdřív kostel a pak postel. Brudete je přece spolehlivé a máme ho dost.“

„Takže ty bys nám tady chtěla založit bezplatný hampejz?“ mračila se Yazatap.

„To teda ne. Žádná holka by s chlapem nemusela a trochu bychom je psychicky připravili na to, aby věděly, jak to v světě chodí. Nemusí se zamilovat do prvního chlapa, kterého uvidí.“

Pepek debatu pozorně poslouchal.

„V naší situaci asi lepší řešení nenajdeme. Nedivím se, že holky mají mindráky, když vidí pár rodin, kde to klape, a ony nic. A dělat na Zemi agitaci bez kontaktů, kdy chlapi vlastně nevědí, do čeho jdou, mi nepřipadá dobré. Myslím, že nápad Ramiel není zase tak špatný. Musel by se doladit. Chlapi by sem asi museli chodit jen v trenýrkách, aby sem nedonesli zase nějakou bombu, museli bychom najít vhodný ostrov a stanovit pravidla pro holky, které na ten ostrov budou chodit. Jak se na to díváš ty, Tabris?“

„Museli bychom se postarat, aby v přístupu na ten ostrov byla spravedlnost. Aby se nám holky pak nezačaly prát. Ale je pravda, že stávající situaci už nemůžeme dále držet. Něco se musí změnit.“

„Vidím, že starostí máte nad hlavu,“ vložil se do debaty Ota Vávra. „Jak ale budete pokračovat s tím slýribem u ďáblů?“

„Asi bychom se zítra měli znovu rozhlédnout po té první vesnici,“ navrhla Yazatap. „Možná, že je obdarovaný tam. Taky by mohl být v tom stromovém teepee nebo si najít nějaký jiný úkryt v okolí – třeba zemljanku. Asi budeme zase chodit po dvojicích.“

S tím všichni souhlasili a popřáli si dobrou noc.

Horákovi se většinou dnešnímu sexu vyhnuli.

Vávrovi odešli teleportem domů.

Errata:

30.07.2021 20:12