Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Andělský svět

Ráno spali tak dlouho, až je přišly vzbudit děti. Strhávaly z nich nejdřív deky, ale pak se k rodičům přitulily a mazlily se, dokud Eilael nezavelela na pláž. Bylo jí už dvanáct let, a tak se rodiče nebáli svěřit ostatní na chvíli do její péče. Mariuk se ale vydala rychle do koupelny, aby přece jen na děti někdo dohlédl. Všechny, i ty nejmenší holčičky, už uměly plavat a ve vodě byly jako doma. Náhoda je ale blbec.

Včera si sice odsouhlasili, že se půjdou podívat do Andělského světa, ale těm, kdo byli odtud vyhnáni atomovým výbuchem, se tam nechtělo. Takže to zbylo na Pepka a ďáblice. Dohodli se, že půjde Pepek s Xapho a Yazatap. Yazatap navrhla, aby letěli vimaanem. Kdyby tam byla nebezpečná radioaktivita, budou alespoň chráněni. Nechtělo se jim měnit se v duchy. Rozhlédnou se pak po Andělském světě a zjistí, jaké jsou tam teď podmínky k životu.

Brány otevíral Pepek, pilotovala Yazatap. Bránu otevřeli přímo proti Oáze, což bylo dost daleko od dřívějšího medicínského centra. Radioaktivita jen o málo přesahovala běžné pozadí prostředí na Zemi. Ve vzorku vzduchu se nestabilní izotopy už prakticky nevyskytovaly. Přistáli na zemi a sebrali několik vzorků důvěrně známých rostlinek. V nich sice už nějaké stopy nestabilních izotopů byly, ale pokud je nebude nikdo jíst, tak vlastně nejsou škodlivé.

Vimaan se rozletěl k bývalému medicínskému centru. Radioaktivita sice postupně narůstala, ale stále nedosahovala nebezpečných hodnot. Přistáli přímo u trosek centra. Prach na zemi tady ještě byl radioaktivní, byly v něm stopy kobaltu a plutonia. Ale to by mohlo být nebezpečné jen při dlouhodobém pobytu.

„S Gehennou se to nedá srovnat,“ poznamenala Yazapap. „Zdá se, že tenhle svět je už kromě nejbližšího okolí bývalého medicínského centra trvale obyvatelný. Když poletíme ještě dál od centra výbuchu, bude to úplně v mezích normálu.“

„Tak letíme na druhý konec tohohle světa. Musí tam být také fůra krásných míst!“ zvolala Xapho a rychle nasedli. Yazatap nasadila první kosmickou, takže tam byli za necelou hodinu. Pak zpomalila a začali si krajinu pozorně prohlížet. Radiometrická měření byla úplně v normálu. Pod nimi se rozprostírala zalesněná pevnina, kterou protékala řeka. Yazatap se vydala podle toku řeky a zakrátko dorazili na mořské pobřeží. U ústí řeky les od moře ustupoval a bylo vidět travnatý porost.

„Tipnul bych to na bažiny,“ povídá Pepek. „Tady to asi nebude moc příjemné.“

Letěli podél pobřeží, které tady bylo skalnaté a vypadalo nehostinně. Pozvolna se stáčelo doleva, až vyústilo ve skalnatý mys. Když ale přeletěli mys, krajina se jako mávnutím proutku změnila. Moře tady tvořilo zátoku, jejíž ústí bylo asi sto metrů široké. Zátoka ale zasahovala do pevniny asi půl kilometru. V hloubce zátoky byla asi dvě stě metrů dlouhá písečná pláž. Za ní byl několikametrový příkrý svah, nad nímž se rozkládala rozlehlá travnatá plocha. Tohle místo vypadalo nadějně.

Vimaan přistál na louce a průzkumníci vystoupili. Tráva nebyla vysoká, pod ní byl asi písek. Došli k nedalekému lesu. Půda v něm nebyla mokrá a vypadalo to, že kdyby se vysekal nízký podrost, budou stezky schůdné pro pěší i sjízdné pro cyklisty. Nedaleké skály vypadaly schůdné a hora v pozadí by určitě byla dobrým cílem pro výlety.

„U lesa by se daly postavit domy pro ubytování turistů a na téhle ploše by mohly být kurty pro volejbal, tenis a hřiště na fotbálek.“

Zašli na pláž, která byla široká asi deset metrů nad čarou přílivu. Na svahu nad pláží rostly občas rostliny podobné palmám, které poskytovaly příjemný stín pro ty, kterým by se nechtělo ležet na slunci. Voda bylo průzračná, do hloubky asi půldruhého metru bylo dno písčité. Dál byly kameny porostlé korály a pak dno spadalo do hloubky. Pepkovi se zdálo, že tam zahlédl nějakou velikou rybu, nebo to mohl být žralok.

„V ústí bychom museli postavit bariéru proti mořským dravcům,“ řekl Pepek. „A ty, co by tu zbyli, vylovit. Takže jestli nenajdeme něco ještě hezčího, tady by to šlo.“

Pak zase vzlétli a letěli dál podél pobřeží. Nikde ale nenašli žádné vhodnější místo. K obědu se vrátili domů a referovali o výsledku průzkumu. Dohodli se, že po obědě vezmou minibus a poletí se tam podívat všichni.

„My chceme taky s vámi,“ žadonily děti.

„Tak dobře, poletíme všichni,“ řekla Mariuk po telepatické domluvě s dospělými. Vezmeme airbus a přibereme ještě Marynu, Naumoo a Belial. Ty s návrhem nadšeně souhlasily. Pro děti to byla vlastně první výprava mimo Oázu a strašně se těšily. Zaujaly místa u okének a sledovaly krajinu.

K řízení airbusu si sedl Víťa. Dohodli se, že větší část cesty poletí ve světě Oázy, aby měli jistotu, že se nedostanou do oblasti se zvýšenou radioaktivitou. Pak Pepek otevřel bránu a octli se nad skalnatým pobřežím v Andělském světě. Hluboké lesy působily majestátně. Takové v Oáze nejsou. Pak přeletěli skalnatý mys a přistáli na louce, kde byli průzkumníci ráno. Děti se vyřítily z airbusu a rozeběhly se v nízké trávě. U lesa se ale zastavily, do nízkého podrostu se nikomu nechtělo. Všem se tady líbilo a Víťa už začal plánovat stavbu ubytovny.

„Nebudeme dělat oddělené chatičky. Chceme, aby lidi byli co nejvíc spolu. Postavil bych tak dvoupodlažní stavbu podél lesa s buňkami tři krát šest metrů. V každé koupelnu se záchodem, postel, skříňku na šaty a prádlo, stolek se dvěma křesílky a menší psací stůl se židlí. Počítejme, že tu bude čtyřicet mužů a čtyřicet žen. Víc by asi vedlo k moc velkému ruchu a neosobnímu prostředí. Pak tady bude muset být sklad prádla, půjčovna sportovního náčiní a jídelna. To bych postavil zboku. Nejdříve sem ale musíme dotáhnout robocentrum, aby to všechno postavili roboti. Pak bychom mohli vysekat v lese cesty pro pěší i cyklisty. To bude chtít nějaké menší mašinky. Asi to svěříme adeptkám.“

Všichni se Víťovu plánování usmívali. Vyrazili s dětmi k moři. Do vody je ale zatím nepustili, báli se mořských dravců.

„Tu přehradu v moři bys měl, Víťo, nechat postavit co nejdřív, abychom mohli vychytat nebezpečné potvory.“

„Jistě. Pustím tam pak dvě vodní kamery, aby to pořádně prohlédly.“

Errata:

30.07.2021 20:12