Invaze na Bykyle

Když Pepek a Vít vystoupili z minibusu, hned se kolem nich seběhly Horákovic děti.

„Tak co jste tam zažili? Vyprávějte.“

Pepek a Vít vyprávěli dětem, jak to vypadá v novém rekreačním středisku. Malakim byla ze všech nejzvědavější. „Tam to musí být bezva. Vezmete nás tam taky?“

Vít s Pepkem se po sobě podívali a pokrčili rameny. „Proč ne, dokud tam nejsou návštěvníci. Po obědě bychom tam mohli zaletět.“

„A mohly by s námi i děti od Dvořáků? My s nimi kamarádíme,“ žadonili kluci.

To už se ale přidali i dospělí Horákovi.

„Děláme vám rozvědku na Zemi a ani jsme ještě neviděli, kam je to vlastně verbujeme,“ vyčítavě řekla Xapho.

„Tak dobře, poletíme všichni. A zeptejte se taky Tabris a ostatních Dvořáků i Vávrů.“

„Hurá!“ zavolaly děti a rozběhly se ke Dvořákům.

Pan Vávra už dostal telepatii, takže ho oslovila Yazatap.

„Díky za pozvání, ale máme teď úplně jiné starosti. Před chvilkou mi volali z Bykyle, že se tam objevily Hyriome se svými kentaury. S tím jsme nepočítali. Naši tam nemají zbraně a kentauři se blíží. Belial Sarcha už se spojila s Firhoi a prosí je, aby nám poslali alespoň některé z těch zbraní, které nejsou na elektriku.“

„Takže výlet se odkládá. Jestli Jarko chcete, vezměte tam děti, už tam trefíte. Chlapi ale mají branou povinnost,“ zavelel Olda.

„To si děláš srandu?“ naježila se Yazatap. „Já jdu s vámi.“

„My taky!“ přidaly se Mariuk, Xapho, Salgiel a Ramiel. „Určitě tam bude potřeba každá pevná ruka.“

Pepek zatím skočil do nákladního airbusu a rychle proletěl až na Firhoi. Tam již byl také rozruch. Naštěstí zbraně z války proti Hyriome nevyhodili, naopak, měli ještě bohaté zásoby střeliva. Naložili, co se vešlo do airbusu, včetně dvou pásových transportérů, a Pepek rychle odstartoval. Proletěl ve Firhoi co nejblíž osadě Bykyle, protože předpokládal, že tam už může být zóna elektrické nevodivosti. Pomalu proletěl bránou těsně při zemi. Bylo to prozíravé, Airbus skončil na zemi, ale nic se mu nestalo.

Protože i zóna elektrické nevodivosti způsobená agregátem Hyriome nemůže být moc velká, musel Pepek být připraven na to, že kentauři jsou blízko. Opatrně a pomalu otevíral dveře. Když ale škvíru rozšířil, honem je zase zavřel, protože přiletělo několik šípů, které narazily do pláště airbusu.

Pepek se rozhlédl. Za křovinami tušil houf kentaurů. Už nebyli tak naivní jako na Firhoi a kryli se. Náhle však vyrazili a začali palicemi mlátit do dveří airbusu. Airbus na takové zacházení nebyl dělaný a dlouho by to nevydržel. Proto Pepek na kentaury vyslal zónu elektrolytické nevodivosti. Běsnění rázem přestalo. Pepek čekal, jestli se za zónou přimražení neobjeví sůvičky. Ale buď tam nebyly, nebo je přimrazil. Nic se nehýbalo a necítil psychický šok. Otevřel dveře airbusu – nic se nedělo. Asi tu byla jen malá četa kentaurů, které všechny přimrazil.

„Ani nápad je odmrazovat!“ pomyslil si. „Určitě jich tu bude daleko víc.“

Spojil se telepaticky s Vítem, který se zatím zoufale bránil zabarikádovaný s ostatními obyvateli v domcích osady Bykyle.

„Víte, máme přece všechny andělské dary. Tak je proboha přimraž – na co čekáš?“

„Ježíši – no jo. Vždyť já úplně zapomněl.“

Chvilku se odmlčel a pak oznámil Pepkovi: „No jo, funguje to, v nejbližším okolí všichni padli.“

„Tak se podívej, jestli to neodnesl nějaký člověk!“

„Ne je to dobrý, všichni byli za mnou. Víš, co je ale zajímavé? Po tu dobu, co jsem vysílal tu nevodivost, tak nám zasvítilo světlo!“

„Tak to tam budeš mít někde poblíž ten agregát na elektrickou nevodivost. Zásobníky energie pro ten aparát mají připojené hadicemi s vodivým elektrolytem. Někde by tam mohly být Hyriome. Bacha na psychické šoky. Ty to vydržíš, ale ostatní by to mohli odnést.“

„Jo, dám pozor. Ale co ostatní skupinky osadníků?“

„Musíme kontaktovat holky. Třeba si ty svoje možnosti taky neuvědomují. Zkusím Yazatap!“

„Jo, jsem tady. Taky jsem je přimrazila. Máme na chvíli pokoj.“

„Já vyjedu s pásovým transportérem a podívám se na ten jejich agregát. Musíme být připraveni na to, že ho třeba měli vypnout a Hyriome zaútočí na nás svými neviditelnými vimaany. Zkuste zatím ostatní skupinky.“

„Skupiny kolem Xapho, Mariuk a Ramiel už jsou taky mimo akutní nebezpečí. Velká skupina je ale kolem Oty Vávry, který nemá dar elektrolytické nevodivosti. Vidím, jak na ně kentauři dotírají. Jdu tam.“

„Pozor, Yazatap, jejich šípy létají daleko. Tak daleko s elektrolytickou nevodivostí nedosáhneš!“

„Budu se krýt. Snaž se přijet co nejdřív s transportérem.“ Yazatap se na chvíli odmlčela. „Už tam budu Pepku. Teď to na ně pošlu. Au, teď mě škrábnul šíp do ramene. Ale už padají. Bohužel ne všichni, na druhé straně je to moc daleko.“

„Už se blížím Yazatap, našiju to do nich kanónem, snad se rozprchnou. Když přijdou blíž, tak je přimrazím.“

„Pepku, nějak je mi blbě, ten šíp byl asi otrávený.“

„Zatracený svině kentaurský! Jedu k tobě, Vávrovci už jsou asi v cajku.“ Pepek vyskočil z transportéru a zachytil omdlévající Yazatap. Pak kontaktoval Salgiel.

„Mám problém s Yazatap. Zasáhl ji otrávený šíp. Tady je teď chvíli klid, udělám ti bránu. Přijď si pro ni.“

Salgiel ani neprocházela branou. Jen Yazatap zachytila očima, a rovnou ji položila na lůžko. „Hned se na ni podíváme.“

Pepek vlezl do transportétu a málem brečel. „I při všech schopnostech nejsme nezranitelní. Ale já jim to nedaruju.“

Přemýšlel, jak dál postupovat. Nejlíp by bylo, kdyby se všichni ztratili a nechali Hyriome v tomhle světě i s jejich kentaury. Pak něco vymyslí. Budou mít daleko lepší možnosti, když nebudou muset bránit houf relativně bezbranných lidí. Nesmí tady ale zbýt lidé, ani zbraně.

„Víťo, Oldo, holky, vezměte zatím všechny osadníky k nám. Dohodněte si pořadí otvírání bran a postarejte se o skupiny Vávry a Yazatap. Ta je bohužel mimo hru. Já vezmu zbraně a dopravím je taky k nám. Tam se ozbrojíme a vymyslíme plán dalšího postupu.“

Z probíhající komunikace zjistil, že je vše na dobré cestě. Vrátil se proto s transportérem do airbusu. Počkal, až budou brány na Oázu zavřené a pak tam s airbusem proletěl. Naštěstí na místě Bykyle byl v Oáze ostrůvek právě tak malý, aby se tam asi dvě stě osadníků postavilo.

„Přiletím pro vás,“ hlásil Pepek.

S nákladním airbusem zaletěl na Oázu, vzal si osobní airbus, všechny osadníky z Bykyle naložil a odvezl na Oázu.

„Jak je Yazatap?“ ptal se hned Salgiel.

„Měla namále, ale jed jsme rychle rozluštili a protijed včas zaúčinkoval. Pár dní bude ochromená, ale vydrží.“

Všichni si oddechli. Pak Pepek svolal poradu Horáků a Vávrů. Děti návštěvu rekreačního střediska zrušily, tak tam byly i Máňa a Jarka.

Vít se rozohnil: „Vypadá to, že Hyriome chtějí ten svět kolonizovat. Kdybychom je chtěli přemoci silou, tak z toho bude dlouhá válka. To přece nechceme.“

„Mohli bychom jim zablokovat brány, aby nemohly přisouvat další materiál a kentaury. Pak je elektrolytickou nevodivostí přimrazit a vyřadit jim ty mašiny za nevodivost kovů. Pak bych vzala naše vimaaany a zidibady to vzala načisto,“ navrhla Ramiel.

Ota Vávra se zamračil.

„Bojím se, že kdyby prohrávaly na celé čáře, udělají to jako při válce s Firhoi. Zničily by ten svět – nebo spíš tu část, kterou chceme kolonizovat – atomovou bombou. Z toho bychom se nevzpamatovali.“

„Šel bych na to jinak,“ mínil Vít. „Musíme to udělat tak, aby nás to neohrozilo, a přitom se navždy, nebo aspoň na nejbližší tisíciletí, zbavit hrozby, že nás Hyriome napadnou. Podle mě musíme nejdříve zneškodnit jejich atomové bomby. To je totiž jediný prostředek, který nám může vážně ublížit. Cestu k nim zná jen Ota. Ten sice už má slýrib, ale nemá idarchon a nemůže se bránit elektrolytickou nevodivostí. A pro nevodivost kovů má jen přístroj v kabele, který není zrovna pohotový. Proto na výpravu za bombami nemůže jít sám. Kromě toho by tam měl jít odborník, nebo odbornice, na konstrukci jaderných bomb, který je dokáže zneškodnit tak, že jim vyjme a zničí nebo odnese rozbušky. Ta výprava totiž nemůže letět airbusem, který by ty bomby dokázal rovnou odvézt. Musí tam vniknout potají.“

„Má to ale háček. Hyriome nesmí mít tušení, že taková výprava existuje a že ví, kam má jít. Jinak by ty bomby aktivně bránili a kdyby už evidentně prohrávali, asi by nám na Bykyle nějakou hodili. Proto bychom měli vzbudit zdání, že o Bykyle bojujeme ze všech sil, ale nevyhráváme, takže Hyriome mají reálnou šanci zvítězit. Vrátíme se proto na Bykyle s transportéry a samopaly a budeme střílet kentaury. I to přimrazení by mělo vypadat jako zastřelení, aby nás nepodezřívali, že je balamutíme.“

Chvíli bylo ticho.

„Je to ale dost nebezpečné. Jednak mají otrávené šípy, jednak neviditelné vimaany,“ varovala Belial Sarcha.

„Máme indikátor neviditelných letadel. Zmocníme se jejich stroje na nevodivost a budou-li se jejich vimaany blížit, zapneme je. Naopak, na kratší vzdálenost můžeme ten jejich vypnout elektrolytickou nevodivostí a vyřídit je střelnými zbraněmi.“

„Možností máme dost, ale žádná nezaručí stoprocentní bezpečnost. Riziku se ale nemůžeme vyhnout.“

„Máme dva transportéry a padesát samopalů. Belial, zeptej se prosím u vás, jestli si můžeme ještě dva transportéry odvézt. Zaletěl bych pro ně,“ řekl Pepek. „Škoda, že je Yazatap mimo hru, její zkušenosti by se nám hodily.“

„Kdo říká, že jsem mimo hru? Nohy mě sice neunesou, ale telepatit mohu bez omezení. Už jsem vyhlásila mobilizaci bažiňaček, někteří osadníci snad taky samopal unesou. Našla jsem taky odbornici na atomové bomby, na Gehenně byla v týmu, který je vyráběl. Za chvíli se přihlásí u Oty. Já si zalezu do ozbrojeného vimaanu a budu to sledovat z výšky tak patnáct kilometrů, aby tam nedosáhla elektrická nevodivost. Kdyby bylo nejhůř, smetu je rodzotem. Taky si vezmu ten indikátor neviditelných letounů. Salgiel s Hedvikou mi teď přidají trochu síly, abych něco vydržela. Už je mi docela dobře.“

„Yazatap nám bude dělat velitelku. Z výšky bude mít nejlepší přehled,“ souhlasil Olda.

„Radši poletíme s tebou. U dětí zůstane Hedvika,“ ozvaly se Soňa a Jarka.

„Vít s Oldou pojedou transportéry, umí je nejlíp řídit. S nimi ať jedou vždy čtyři střelci. Ostatní zalezou po čtyřech do různých baráků na Bykyle tak, aby se mohli chránit křížovou palbou. Až přiletí Pepek s dalšími transportéry, vyjedou s nimi Pepek a Xapho do boje. Řidiči musí být uturge. S transportéry vyjedou před vesnici a udělají kruhovou obranu. Pěšáci zůstanou v domcích. V každém musí být někdo, kdo má slýrib. V nouzi se obránci ztratí bránou,“ plánovala to Yazatap.

Střelci vytvořili skupiny a vlezli do nákladního airbusu ke zbraním. Yazatap mezitím vlétla do Bykyle a hlásila, že v osadě zatím nikdo živý není. „Kdyby se přiblížily jejich letouny, sejmu je zidibadem. Na rodzoty by asi jejich štíty stačily. Tak se nelekněte, byla by to asi pěkná pecka.“

Pepek s airbusem zaletěl do osady Bykyle. Tam rychle vyložili zbraně a Pepek s Xapho a jejich střelci odletěli pro další transportéry na Firhoi. Yazatap hlásila, že k osadě se blíží masa kentaurů. Všichni zaujali dohodnuté pozice a čekali.

Errata:

30.07.2021 20:12