Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Rekreační středisko

Olda oslovil Naumoo.

„Jak se vám holky líbilo to místo v Andělském světě? Máte nějaké připomínky?“

„Je to jiný ráz krajiny, než jsme zvyklé z Oázy. I pro nás by to byla změna, která by se určitě jako místo na dovolenou líbila. Natrvalo bychom tam ale nechtěly, Oáza je lepší.“

„Takže podle vás můžeme ten projekt spustit?“

„Už aby to bylo. Moc se těšíme. Mluvily jsme o tom s ostatníma holkama a všechny nezadané by se toho rády zúčastnily.“

Olda si myslel, že organizovat zájezd pro skupinu více lidí nemůže být problém. Ale ukázalo se, že to není jednoduché. Založit malou společnost nedělá potíže. Horší bylo, že pro turistickou kancelář by museli získat zvláštní povolení. To ale narazilo na skrytý odpor četných již existujících kanceláří, které v tom viděly konkurenci v tomto dosti již saturovaném sektoru podnikání. Prostě taková malá mafie.

První žádost, kterou podal Olda v Česku, byla promptně zamítnuta s tím, že nesplňuje řadu nutných podmínek. Takové podmínky, že musí mít ručitele se stálým pobytem v Česku, pojištění proti úpadku a mnoho dalších podmínek, které byly pro obyvatele Oázy těžko splnitelné. Zbývala druhá možnost, požádat existující cestovku, aby zájezdy organizovala. Když ale oslovení zjistili, že se jedná o zájezdy do Andělského světa, kde za dosud nevyjasněných okolností (alespoň pro ďábelskými úředníky prolezlou policii) zemřelo třicet tisíc lidí, rychle to odmítli. Jestliže to bylo neschůdné v Česku, bylo skoro zbytečné zkoušet to v zahraničí.

Pomocnou ruku jim podal pan Vávra, jehož cestovka Vávra Interstellar organizovala zájezdy do Nového Německa a do světa hlavonožců. Pan Vávra souhlasil, aby jeho cestovka vložila do svého portfolia i dobrodružné zájezdy do cizího světa pro nezadané muže. Protože služeb cestovky využívala i řada Němců i Američanů, měla Vávra Interstellar několik kanceláří po celém světě, takže nebyl problém ani s nabízením zájezdů.

Zvláštností tohoto zájezdu ale bylo, že nebyl pro každého. Horákovi se dohodli, že každému zájemci musí udělat sondu do vědomí a zjistit, jestli má správné charakterové vlastnosti a nemá nějaké nepřátelské úmysly. Další specifikum bylo v tom, že airbus nestartoval ze žádného letiště a předstartovní kontrola byla přímo ve vstupu do airbusu. Byla velmi přísná. Nepřipouštěly se žádné zdravotní ani jiné pomůcky s tím, že bylo možno si objednat invalidní vozík, berle a podobně na místě. Počítalo se s tím, že robocentrum dodá vše podle objednávky. Zájezdy byly čtrnáctidenní. Zvláštností bylo, že v ceně zájezdu byla i výuka tefirštiny (Yazatap propůjčila svoji čelenku).

U normálních zájezdů se účastníci potkají až u odletu. Tam ale už nešlo odmítat účastníky, kteří nesplňovali přísné podmínky. Proto Horákovi podle došlých objednávek navštěvovali přihlášené v dostatečném předstihu. Přihláška byla přijata jen když přihlášený prošel psychotestem a souhlasil s podmínkami chování v rekreačním středisku. Podmínky přijetí nebyly veřejné a odmítnutí bylo zdůvodněno jen tím, že přihlášený neprošel psychotestem. Žádné žaloby na diskriminaci nepřicházely v úvahu.

Psychotest byl oficiálně založen na obvyklých metodách, jako řazení barev, kreslení obrázku a odpovědi na otázky. Ve skutečnosti ale testující Horák nebo Horáková četli myšlenky přihlášeného a z nich zjistili mnohem víc, než ukázal psychotest. Z podstaty účelu zájezdu nebrali homosexuály ani bisexuály. Dále nebrali zloděje, podvodníky a agresivní povahy. Zvláště si dávali pozor, jestli přihlášený není homunkulus nebo jestli nepřijal úkol provádět výtržnosti či diverzi. Na druhou stranu neodmítali zdravotně postižené, jestli bylo možno postižení vyléčit v krátké době andělskou silou. Hned po psychotestu byla přihláška přijata nebo odmítnuta.

I když podmínky přijetí přihlášených byly dost zvláštní, hlásilo se dost mužů i proto, že zájezd byl v protikladu k zájezdu k hlavonožcům podstatně levnější. Pan Vávra v tom ale neviděl velkou konkurenci, protože zájem o výlet k chobotnicím daleko převyšoval nabídku. Také chtěl ďáblicím na Oáze pomoct, když už u nich bydleli.

První termín zájezdu vyhlásila německá kancelář Vávra Interstellar v tříměsíčním předstihu. Nejprve se přihlášky scházely pomalu, většinou od těch, kteří původně chtěli jet k hlavonožcům a zlákala je nižší cena nebo dostupnost zájezdu.

Testování adeptů si vzaly na starost Xapho a Mariuk, které se nejlépe vžily do úlohy svých kolegyň, pro něž byl vlastně zájezd připravován. Obavy, že psychotesty budou účastníky odrazovat, se ukázaly liché, naopak, mělo to příchuť exotiky a pánové byli zvědavi, zda testem projdou. Homosexuálové, kterých se zprvu dost hlásilo, brzy pochopili, že nemají šanci. Testy procházela necelá polovina zájemců. Přesto byl již měsíc před odletem zájezd obsazen.

Mezitím probíhaly potřebné úpravy na vybraném místě v Andělském světě. Víťa nejprve vytvořil kopii robocentra branou z Útočiště. Příjemně si přitom popovídal s Chetezy. Pak kopii ještě zdvojil, aby byla záloha pro případ poruchy. Robocentra byla ponořená do nedalekého kopce, aby je nikdo nepovolaný nenašel. Pak podle dohodnutých plánů postavil ubytovnu i s vybavením a další potřebné budovy.

Pepek si vzal na starost vybudování ohrady v ústí zálivu a vystěhování nebezpečných živočichů ze zálivu. Ve vodě rejdily kamery, které hledaly všechno živé. Menší živočichy odchytily k testům, na větší přichystaly návnadu. Živočichy, kteří nebyli jedovatí a nekousali, zase Pepek do zátoky vypustil, ty nebezpečné vyhazoval za ohradu. Nebylo to ale tak jednoduché. V zátoce žily mezi korály ryby podobné rozedrancům, které měly jedovaté ostny a ostré zuby. Vůči lidem ale nebyly agresivní. Byly nenápadné, takže je Pepkovy kamery mohly lehko přehlédnout. Také se jim nelíbilo, že by měly zátoku opustit. Na otevřeném moři nebyly tak pěkné korály a těžko by se tam uživily. Protože ale zůstávaly mimo písečné dno, Pepek je nechal na pokoji. Snad na ně nikdo nešlápne.

Když měl Pepek v moři splněno, vytvořili spolu navržená sportoviště. Se sportovními potřebami měli ale trochu problém, protože nevěděli, co se zrovna nosí. Proto zavítali na Zem a navštívili několik prodejen sportovních potřeb. Uložili si je do hiblagu a pak jejich výrobu zadali robocentru. Nevyráběli jich mnoho, spíš všechny druhy. Když bude zájem větší, robocentrum rychle vyrobí další.

„Tak máme splněno!“ radoval se Vít.

Pepek zavrtěl hlavou. „Ještě musíme prosekat stezky lesem, tím podrostem by nikdo neprošel.“

Procházeli lesem a zadávali robocentru, kde má podrost prosekat a kde má upravit povrch pro cyklostezku. Doprovázeli je Brok a Alma, kteří stezky po psím způsobu značkovali. V lese vyplašili několik větších zvířat, která tu byla domovem. Jen zavalitý pašík podobný divočáku se chtěl postavit na odpor. Pepkovo xeri ho však zahnalo na útěk.

„Snad tu na nikoho tahle zvířata nezaútočí. Rekreanti by raději měli nosit pořádné boty, aby je neuštkl nějaký had nebo štír.“

Víťa se zamyslel. „Myslím, že zvířata si zvyknou a po téhle cestě nebudou moc chodit. Návštěvníkům ale radši dáme vystřelovače elektrického náboje, aby drzouni přestali otravovat.“

Dostali se až na nedaleký kopec, odkud byl krásný výhled po celém okolí. Nechali tam rovnou zhotovit přístřešek, kdyby se někdo potřeboval na výletě skrýt před deštěm, a automat pro objednání občerstvení z robocentra. Pepek se zálibně rozhlížel po krajině. Všiml si, že na mysu kryjícím zátoku jsou krásné skály pro horolezecký výcvik. Na druhé straně ve vzdálenosti několika kilometrů tekla řeka. Vysekali proto cyklostezku ke skalám a zabudovali do nich několik kruhů pro lana. Pak ještě udělali cyklostezku k řece, kde se to rybami jen hemžilo. Ať si každý může vybrat, co ho baví.

Doplnili do jídelny dvacet stolů pro šest osob, vybavení pro bufetové stravování a chladicí boxy pro nápoje. Do programu robocenter dali jen omezení pro množství alkoholu, které si v jednom dni může jeden každý rekreant objednat.

Pepek se tvářil spokojeně.

„Teď ještě hezké počasí a bude to dokonalé. V tomhle subtropickém podnebí je ale dlouho zamračená obloha skoro vyloučená.“

„Bude tady nějaký stálý správce?“ napadlo Víta. „Bylo by to vhodné, ale nevím, jestli se někdo takový najde. Skoro si myslím, že ideální by byli starší manželé ze Země.“

„Poptáme se, jestli by o někom nevěděl Ota Vávra, nebo někdo z jeho kanceláří.“

„A teď zavoláme komando ďáblic, aby si to tady vyzkoušely a třeba i doladily. Broku, zkus zavolat Ramiel, ať to zorganizuje. Než přiletí, půjdeme na chvíli k vodě.“ Vzali si šnorchly a brýle a prohlíželi život na korálových zahradách.

Když Ramiel ohlásila exkurzi do Andělského světa, byl zájem tak velký, že musela dát omezení. Z každého domku jen jedna. I tak to bylo na dva airbusy. Přihlásily se i vdané, které byly zvědavé na to, co Horákovi vymysleli. Ramiel je neodmítala. Třeba zrovna ty, které už mají manžely, přijdou na něco, co v rekreačním středisku chybí. Do airbusu se vecpaly i Jarka s Máňou.

Airbusy přistály na fotbalovém hřišti. Tefirky se z nich vyrojily jako včelky z úlu. Práce, kterou odvedli Vít a Pepek se jim líbila. Křesílka i postele byly pohodlné, sprchové kouty prostorné. Jídelna i sportoviště byly připravené pro společné aktivity. Cesty a cyklostezky byly dost dlouhé a vedly na zajímavá místa. Jarce a Máně ale něco chybělo.

„Obytné buňky jsou pohodlné, ale působí strohým dojmem. Chtělo by to nějaké obrázky nebo tapiserie. Ke konferenčnímu stolku by mělo být nějaké intimní osvětlení.“

Dohodli se, že holky najdou v okolí nějaké zajímavé rostlinky, a že pokoje vyzdobí jejich fotkami. Pepek měl také dost obrázků z mořského světa, tak by to mohli různě promíchat, aby každá buňka měla aspoň trošku osobitý ráz. Holky vedly plamenné diskuse a Vít s Pepkem z toho měli zamotanou hlavu. Nakonec se nějak shodli ke všeobecné spokojenosti.

Původní návrh, aby muži byli ubytovaní dole a tefirky v patře se moc nelíbil. „Radši to prostřídáme.“ A hned se narodil návrh, že pokojíčky pro holky budou vymalované teplejšími barvami než ty chlapské.

Objednali si u robocentra večeři na bufetový pult. Po jídle se tefirky uklidnily, spořádaně nastoupily do airbusů a odletěly. Máňa a Jarka ale zůstaly a významně zkoušely tvrdost matrací, každá v jednom pokojíčku. „Tak kluci, jako zastara – jedna ku jedné. Teda pardon. Jeden k jedné.“

Kluci se nedali pobízet a strávili spolu krásnou noc. Ráno všechno pozamykali a vrátili se i se psy na Oázu.

Errata:

30.07.2021 20:12