Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Návrat trosečníků

Pro Jirku Rovného vypěstovala rouby Ramiel, aby se mohli dorozumět i přes hranice vesmírů. Jirka i Cilka dostanou slýrib, aby nebyli vázáni jen na Andělský svět. Budou ale muset chvíli pobýt v Oáze, aby se naučili se slýriby zacházet.

Na návštěvu tentokrát vyrazil Olda, Ramiel a Salgiel minibusem. Vzali s sebou jen Jinn a Malakim. Rovných i Macounovi pracovali na poli, tak chvilku trvalo, než se sešli. Salgiel si vzala do jednoho srubu Ramiel a Jirku. Jinn a Malakim si šly hrát s dětmi a Olda se vyptával Macounových a Rovných na jejich představy o dalším životě.

„V posledních pěti letech jsme byli odkázáni jen sami na sebe a zvykli jsme si,“ rozhovořil se pan Macoun. „V minulých dnech jsme o tom diskutovali a došli jsme k názoru, že bychom se raději vrátili na Zem. Přece jen nám tu chybí sousedé, nemůžeme si zajít na pivo, a i chleba tady není takový, jaký pečou na Zemi. Určitě se tam dokážeme uživit, a když nám Cilka s Jirkou občas přinesou něco z jiných světů na přilepšenou, nebude nám nic scházet.“

Oldu to ani moc nepřekvapilo. „Chtěli byste odejít co nejrychleji, nebo tady ještě sklidíte, co jste vypěstovali?“

„Byla by škoda tady nechat dozrávající úrodu. Tolik zase nespěcháme. Stejně bude nutné něco na Zemi zařídit předem,“ řekl pan Rovný. „Vlastně nevíme, co se s našimi statky na Zemi stalo, nikomu jsme je neprodali.“

Dohodli se, že až Jirkovi a Cilce dozrají slýriby, půjdou se na Zem podívat a naplánují si, jak stěhování provedou. Tvářili se rozpačitě, když se jich Olda ptal, jestli budou také chtít telepatii a idarchony. Nejdříve se chtěli poradit s Cilkou a Jirkou.

V tom už přicházela Salgiel se svými svěřenci. „Dala jsem Cilce i Jirkovi také tacuky. Jirku bude učit zacházet s idarchonem Cilka sama. Na slýrib přijedou k nám na týdenní dovolenou.“

„A to už je všechno?“ divila se paní Rovná. „Vždyť ta operace trvala u obou ani ne půl hodiny! Nic víc k tomu nepotřebují? A jaké mají jizvy?“

Salgiel se usmála. „Nějaké jizvy jsou na hlavě a na břiše, ale díky tacuky po nich do týdne nebude ani památky.“

„Tak to bych to taky chtěla. Bála jsem se operace, ale když je to takhle jednoduché, už se nebojím. Můžete to pro mě taky vypěstovat? Říká se, že za nějaký čas člověk jakoby omládne, a to by se mi líbilo.“

Paní Macounová jí skoro skočila do řeči. „Tak bychom to mohli absolvovat spolu. Šlo by to?“

„Jistě“ odpověděla Salgiel. „Musíme se jen domluvit na termínu. Rouby se totiž musí implantovat v den, kdy dozrají. Nejde to schovávat.“

Chlapi byli dosud rezervovaní a neříkali nic. Paní Macounová to nevydržela a vyjela na svého manžela: „Tak sakra řekni taky něco. Až omládnu, tak mám žít vedle starého dědka?“

Všichni se rozesmáli. Macoun se podíval na Rovného a pak řekl: „Tak nám to taky vypěstujte. Ty naše čertice by nám nedaly pokoj.“

Malakim to zaslechla, přišla blíž a prohlížela si obě starší ženy. „Tak vy jste taky k pekla? A ukradli vás, nebo jste byly duchové?“

To už se oba stařešinové nahlas rozesmáli. Ženské se naoko zamračily, ale pak také propadly smíchu. Malakim byla zmatená, ale Olda jí vysvětlil, že to se jen tak mezi lidmi říká, když ženské zlobí. U nás už to ale není pravda, protože všechny tefirky jsou hodné. Malakim to pochopila a odběhla k ostatním dětem.

„Myslíš Oldo, že se opravdu všechny čertice tak zázračně změnily?“ zeptala se Cilka.

„S některými byly potíže, ale ne s těmi, které byly delší čas v duchovitém stavu. Ty byly fakt vděčné, že zase mohou normálně žít. A ani už jim to válčení nechybí. Viď Salgiel?“

„To by bylo na dlouhé vyprávění, co všechno tefirky na Pegsda zažily. Tam se na kmenovou příslušnost i oslavy vítězství úplně zapomnělo. Jen některé z těch, které tenkrát přišly s Otheal, si nemohly zvyknout. Ale po vyhynutí všech kmenů na Gehenně teď už jsou rády, že to pro ně takhle dopadlo. Jsou teď v Oáze. Jen kdyby se našlo pár oddaných chlapů. Jistě by daly přednost milování před nelítostnými souboji, jaké zažily na Gehenně.“

To se ale už dostala k projektu cestovní kanceláře pro nezadané muže.

„Vám to asi může být jedno, když se chcete vrátit na zem. Ale na druhém konci světa bychom rádi založili rekreační středisko, kde by se muži se země mohli seznamovat s našimi tefirkami. Doufáme, že takhle by mohly vzniknout docela harmonické vztahy.“

„Taky to nemají lehké,“ vzdychla paní Rovná. „Bez chlapů a bez válek ..., aspoň že tam mají ty děti.“

„Teď jde o to, najít ty správné chlapy na Zemi. Možná to ale nebude takový problém, když jim nebudeme mávat hned před očima manželskou smlouvou,“ vložila se do debaty Ramiel.

„Kdy si přijdete pro slýriby?“ zeptala se Salgiel. „Zavedení roubu nic není, ale musí se opatrně. U nás to některé vzaly partyzánsky a úplně je to rozřezalo. Počítejte na zavedení a školení alespoň týden.“

„Myslím, že není na co čekat Jirko, můžeme jet třeba hned. Rodiče to tady snad zvládnou. Na sklizeň je ještě brzo a pak se nám pro stěhování hodí, když budeme brány tvořit sami.“

„Jasně Cilko, sbalíme si pár věcí a letíme s nimi. Snad se do minibusu ještě vejdeme.“

Errata:

30.07.2021 20:12