Konvertory

Čtrnáct Fedibajů, které přivezl Vít na Oázu, se cítilo jako nahý v trní. Kolem byli cizí tvorové, kteří to sice s nimi mysleli dobře, ale nedokázali myslet jejich způsobem a vlastně nevěděli, co s nimi. Postavili jim sice domek na Krabím ostrově podle jejich přání, ale koupání v moři je nelákalo, jejich jazyku tady nikdo nerozuměl a v kolektivu čtrnácti vznikla brzy ponorková nemoc. Postavili jim ještě jeden domek, ale moc to nepomohlo.

„Proč jste nás vlastně oživili?“ zeptal se jeden z Fedibajů Pepka, který k nim občas chodil na návštěvu.

„Vám se tady nelíbí, že? Mysleli jsme, že dokážete vaši civilizaci zachránit, ale jestli nebudete chtít, nutit vás nebudeme. Můžeme vás vrátit do původního stavu. ale to přece nemůžete myslet vážně! Nepřemýšlejte o tom, co máte tady dělat, abyste se nenudili! Přemýšlejte, co dělat pro ty ostatní, kteří možná dopadli jako vy. Přemýšlejte, jak předat vašim dětem to, co jste uměli. Vždyť národ, který uměl sestrojit atomové bomby, musel být na výši!“

„Stejně nám nebyly nic platné. Chtěli jsme je použít proti Hyriome, ale přemohly nás dřív, než jsme něco vymysleli.“

„Už nepřemýšlejte o jejich zkáze, o pomstě a beznaději. My si vás tu nechceme nechat. Rádi vám pomůžeme, když něco vymyslíte. My ale nechceme myslet za vás. Cokoli vymyslíme, bude pro vás cizí. Teď už chápu anděly, proč nás nechtějí vodit za ručičku. Dali jsme vám možnosti a teď si poraďte! Tak my to taky za vás neuděláme.“

„Myslíš, že se na náš svět můžeme ještě vrátit, že oživíte ještě víc Fedibajů, že znova postavíme na nohy zemědělství a průmysl? Vždyť je to nesmysl.“

„A proč by to byl nesmysl? Podívejte se na Bykyle, tam taky začínali z ničeho a dneska je to už svět, který je uživí.“

„Tak říkáš, že máme vymyslet třeba nerealizovatelné, ale řešení?“

„Jo, a my vám ho pomůžeme zrealizovat. Ale nečekejte od nás to, co můžete udělat sami.“

»Jsem zvědav, jestli se zmátoří. Jinak jsme je tam fakt mohli nechat,« pomyslel si Pepek.

Když za tři dny přišel Pepek na návštěvu, viděl, že se něco změnilo. Děti Fedibajů si hrály s tefirskými dětmi. Dospělí Fedibajové chodili po pláži a kreslili klackem do písku. Když ho uviděli, usmáli se – to bylo poprvé, co je Pepek viděl usmívat se. Docela jim to slušelo.

„Přemýšlíme, jakou cestou chodit odsud na náš svět. Přes svět Hyriome se nám to zdá moc komplikované. Myslím, že když začneme měsíc-dolů a pak mars-nahoru, a merkur-nahoru dostaneme se pak do toho horkého světa mezi Hiriome a naším světem. A tam už bránu máte.“

„Tak vidíš, něco jste přece vymysleli. Je to asi jednodušší způsob, jak se tam dostat. Nejdřív ale musíme vyřešit problém těch draků, kteří vás tam chtějí sežrat, jakmile tam přijdete. Přemýšleli jste o tom?“

„Udivuje nás, jak to tam ty potvory mohly takovou dobu přežít. Vždyť tam nemají žádné býložravce, kterými by se tam živili.“

„Je ještě jedna věc, která mi nejde na rozum. U skladiště bomb bylo komando Hyriome, které tam vegetilo v klidu a žádných potvor se nebálo. Měli tam nějaký neviditelný plot, nebo tam ty potvory tehdy ještě vůbec nebyly?“

„Tyhle potvory se u nás nikdy před tím nevyskytovaly. Myslíme si, že je tam pustily Hyriome, když zjistily, že se od nich nedáme ovládat a že proti nim chystáme ty bomby. Takže vymyslely zbraň, na kterou jsme nebyli připraveni. U nás neměl nikdo takové zbraně, jako máte vy – eldyfy, samopaly, a dokonce ozbrojené vimaany. Jestli to u nás kdysi bylo, tak nám to Hyriome nějak sebraly.“

„To by znamenalo, že je tam pouštěly z Dinosaurie. Zarážející ale je, že se tam objevily teď, když už jsou Hyriome uvězněné na svém světě. Skoro jako by někdo otevřel bránu, kterou se tam dostaly až teď, když jsme Hyriome odtud vyhnali a zavřeli jim všechny průchody do jiných světů.“

„Jak je to vlastně s ovládáním konvertorů?“ ptal se Fedibaj. „Oni je ovládali telepatií. Vaše brána je sice na náš svět nepustí – je moc malá – ale telepatie by jí mohla projít. Že by nám otevřeli bránu z Dinosaurie až když zjistili, že na nás jinak nemohou?“

„Je to možné. Asi si myslí, že jim ty potvory pomůžou i od nás, když jim pomohly od vás. Asi taky doufají, že ty brány, které blokují jejich průchod na jiné světy, budeme muset vypnout a třeba mají ještě záložní konvertory, které v tom okamžiku zapnou a rozlezou se nám zase na jiné světy. Tak mě napadá, jestli už nejsou u těch červů, když jsme tam nepostavili žádnou bránu místo té poletující. Kryštofe, máš informace, jak to tam vypadá?“ zeptal se Pepek směrovou telepatií.

„Zatím se nic neděje. Všude klid.“

„Brány jsme jim tam stavěli my,“ řekl Fedibal a zamyslel se. „Je pravda, že některé konvertory jsme stavěli dvakrát. Já ale nemám přehled, které to byly a kde jsou.“

„Víte, myslím, že bychom na světě červů přece jen tu bránu měli postavit. Máme podezření, že sůvičky by mohly mít záložní konvertory.“

„To by byl průšvih. Hned se do toho dám. Konvertor tam vlastně je, jen jsme ho nepostavili, když jsme sůvičkám zničili ten jejich.“

„Postavte ho a hned ho spusťte. Snad nás sůvičky ještě nepředběhly! Mám ale další smutnou zprávu. Hyriome mají zřejmě konvertory i na další světy. Kdyby byly ty brány z jejich světa zavřené, tak na ně telepatií nedosáhnou. Tím ale, že tam udržujeme naše brány, jimi sice neprojdou, ale mohou skrz ně otevírat navazující konvertory. Takhle nám asi otevřely tu bránu z Dinosaurie na svět Fedibajů.“

„Hmm, koukám, že se nám to zase komplikuje, co? Takhle nám můžou provádět pěkné schválnosti. Možná, že by naší bránou prostrčily i telepatii k ovládání svých ztracených sluhů. To bychom mohli začít zase od začátku.“

„Tak radši tam zatím postav všude rušičku jejich ovládací telepatie. To sice pomůže, ale naše nové přátele z toho brzy bude bolet hlava. Bylo by skvělé, kdybychom ty aktivní konvertory dokázali odhalit. Vyhlásím informační průzkum, třeba něco ví Ota nebo tefirové na Firhoi.“

„Zkus to, kdybychom je zničili, měli bychom o hodně lepší spaní.“

Ota nic takového neznal. Z Firhoi odpověděli, že se podívají do archivů, ale také to moc nadějně nevypadalo. Pepek se obrátil na Fedibaje:

„Nebyly by někde u vás nějaké projekty nebo situační nákresy umístění těch konvertorů? Třeba by někdo mohl tajně někam schovat nějaké dokumenty, když jste to všechno navrhovali vy. Kdybyste měli alespoň tušení, kde by něco mohlo být, podívali bychom se tam.“

Fedibajové dali hlavy dohromady, dlouho si vyměňovali názory, ale tvářili se pořád nevěřícně. Nakonec jeden z nich Pepkovi řekl, že znali jednoho projektanta, který ty konvertory projektoval.

„On si občas něco psal a kreslil jen tak na kusy papíru, než šel malovat výkres, podle kterého se to stavělo. Víme, kde bydlel, ale kde je mu dnes konec!“

„Tonoucí se stébla chytá. I když je to málo pravděpodobné, mohli bychom se tam zkusit podívat.“

„No jo, ale bude tam teď plno těch potvor z Dinosaurie. Ty nám nedají pokoj.“

„Vezmeme si naši skvělou pilotku a ta nás bude chránit. Nemuselo by to být nebezpečné.“

Fedibaj pokrčil rameny. „Tak jako tak na nic lepšího asi nepřijdeme. Nebudeme tu jen tak hnít. Půjdeme to zkusit.“

„Tak zítra ráno v sedm vyrazíme. Poletíme s Yazatap, vezmeme ještě Ramiel. My si vezmeme eldyfy, budeme vás chránit. Myslím, že byste mohli jet dva, maximálně tři, abychom se vešli do vimaanu.“ Pepkovi udělalo radost, že Fedibajové jsou trochu aktivní. Yazatap i Ramiel s plánem souhlasily.

Večer se ozval Vít.

„Konvertor stojí, půjčil jsem si nějaké bažiňačky, abychom to měli rychle. Brána jde otevřít. Buď nemají rezervní konvertor, nebo to ještě nezkusily. Taky je možné, že si myslí, že konvertor nahoru hned tak nepostavíme. Ale už stojí a jede. Tak sláva. Bránu jsem udělal hned tady, velikou jako špendlíková hlavička, a hned k ní dám tu rušičku. Zeptám se taky červů a mravenců, jestli necítili nějaké psychické údery.“

„Tak snad aspoň tady nic nehrozí. Přiletíš domů?“

„Jasně, musím vrátit panu Krolikowskému nepoškozené bažiňačky.“

„Hlídá to tam někdo?“

„Jo, Kryštof si sestavil tým a šest holek se střídá po čtyřech hodinách. Mají v duchovité hmotě ovladač na ty naše brány, tak si je vždycky malinko zvětší, aby se mohly podívat na všechny ty světy, kde se něco dělo. U mravenců i kentaurů už jsou rušičky, takže nám je snad znova nezaktivizují.“

„Jsi fakt dobrý. Já navrhnu Kryštofovi, aby holky občas zaletěly do toho jejich hlavního stanu, jestli zase něco nechystají. Pak budu ještě chvíli blbnout s dětmi.“

Ráno to vzali rovnou na Dinosaurii. Zkoušeli bránu na svět Fedibajů, ale přímé spojení tam nebylo, ta brána musela být nějak kombinovaná. Ani nevěděli, jestli začíná nahoru nebo dolů. Pozorovali ale obyvatele Dinosaurie a zdálo se jim, že někteří z nich mají někam namířeno. Letěli tím směrem a zjistili, že procházejí branou na jiný svět.

„Yazatap, vejdeš se tam s vimaanem?“

„No, je to jen tak-tak, ale půjde to. Ale nesmím se tam srazit se žádnou potvorou, to by mě mohlo hodit na hranu brány.“

Frekvence ale nebyla zase tak velká, takže v klidu prolétli. Nejdříve hledali obydlí, kde oživovali Fedibaje, aby měli záchytný bod pro hledání obydlí projektanta. Zjistili tam, že živí ještěři už dávno ty přimražené a zastřelené sežrali. Zbyly tam jen kosti a zuby. Nevyvolalo to dobrou náladu.

Vimaan teď letěl pomalu ve výšce asi padesáti metrů a sledoval cestu, kterou mu ukazovali Fedibajové.

„Tady by to mělo být. Ale je to tady pěkně zpustošené,“ přemítal Fedibaj. „V těch troskách těžko něco najdeme.“

Pepek se směrovaně obrátil na Yazatap: „Yazi, asi se tam nedostaneme jinak než jako duchové. Já bych tady zkusil otevřít dvojitou bránu a s Ramiel bychom to šli omrknout.“

„Jen mi to tady moc nepocuchej, mám nově vymalováno,“ dobírala si ho Yazatap. Pepek ale brány udělal šikovně, takže s Ramiel přímo proletěli do duchovna. Fedibajové koukali, co to zase Pepek zkouší, ale za chvíli už nic neviděli, bylo dost světlo.

Duchové prolézali mezi troskami, ale nic pozoruhodného nezahlédli. Draci vše obrátili v prach a popel. Nicméně duchové prohlíželi zbytky podlah kousek po kousku. Náhle Ramiel Pepka zavolala: „Hele tady je nějaký poklop! Zkusíme si dupnout.“

Produpli se do sklepní místnosti. Pepek si opatrně eldyfem blikl, aby nic nepoškodil. Na podlaze ležely tři kostry. „Že by pan projektant osobně?“

„No jo, ale ve třech ho neoživíme“ vzdychla si Ramiel.

„Kdo ti to povídal? Duchové mají přece dvojnásobnou sílu! Pojď, vezmeme tady toho do kříže.“

Vyslali kosmickou sílu a žlutá koule se rozhořela. Když pohasla, stála tam naprosto vyjevená Fedibajka. Ve tmě ale nic neviděla. Až když jí Ramiel posvítila plamínkem v dlani, rozhlédla se. Duchy neviděla, ale Pepek se jí na chvíli zviditelnil. Lekla se ho, ale nenapadlo ji nic, než otázka:

„Jak dlouho jsme spali?“ pak se trochu rozhlédla a uviděla dvě kostry. To už na ni bylo trochu moc a omdlela.

„Tak jdeme na druhého,“ povídá Ramiel a už se stavěla k druhé kostře. Pepek se postavil naproti a rozhořela se druhá koule. Tentokrát z popela povstal mužský exemplář Fedibaje. Ramiel zase rozsvítila malé světélko. Muž se lekl:

„Vy jste tefirové, co tady děláte?“ Bylo vidět, že na rozdíl od feminy byl dost sečtělý, věděl o bytostech z jiných světů.

„Přišli jsme vás oživit,“ odpověděl Pepek telepatií.

„Co to je, oživit? To jsme zemřeli hlady a čerti nás odnesli do pekla? Já si ale nejsem vědom tak velkých hříchů.“

„To probereme jindy. Zatím se podívejte na vaši družku. Omdlela a třeba potřebuje rozdýchat. My se ve vaší fyziologii moc nevyznáme.“

Fedibaj klekl na podlahu a vzal Fedibajku do náručí. Už se začala probírat.

„Óku, ty žiješ? Já jsem tady před chvílí viděla jen dvě kostry! Co se tady vlastně děje?“

„Jsou tu tefirové a říkají, že nás přišli oživit. Ale normálně jsou asi neviditelní. Jen to světýlko svítí jakoby ve vzduchu. Tátu ale neoživili.“

„Co není, může být,“ telepatil Pepek. „Kousek ustupte, ať vás to nepopálí.“ Pak se obrátil na Ramiel:

„Tak do třetice všeho dobrého. Vydržíš to ještě?“

„Jdeme na to. Postav se pořádně!“

Pak zhaslo světýlko v její dlani, ale za chvíli se rozhořela koule zázraku. Když pohasla, Pepek zaskřehotal:

„Je to síla, jako duch bych to teda pětkrát nedal.“

I Ramiel dýchala jak špatně utěsněný kompresor. Nicméně – povedlo se. Když zase vzplálo třepotavé světélko, Fedibajové si padli do náručí a zaplakali. Pak se Ók rozhlédl. Nikoho sice neviděl, ale všesměrovou telepatií se zeptal: „Co s námi chcete udělat?“

„Teď vás hlavně dostat do bezpečí. Jsou tady zase ty potvory z Dinosaurie, musíte nějak proklouznout. Nám se jako duchům nic nestane, ale vás by lehce překously. Něco musíme vymyslet.“

Pak si ale Pepek vzpomněl.

„Nemáte tady něco, co by nám pomohlo najít konvertory Hyriome? Potřebovali bychom je zničit.“

Ozval se Fedibaj otec: „Aby je čert vzal. My jsme jim toho fůru postavili a ony za to na nás poslali málem celou Dinosaurii. Snad bych našel nějaké náčrtky. Vzal jsem je do krytu s sebou.“

Ramiel svítila a otec Fedibaj chvíli štrachal. „Aha, tady to je, vezmu to zatím k sobě. Stejně byste z toho beze mě nic nevyčetli.“

Pak se Pepek směrovaně obrátil na Yazatap: „Yazi, máme tady tři oživené. Musíme vymyslet, jak je dostat do vimaanu, aby je draci nesežrali. Je tady sklep, ale nad poklopem je tak tři metry suti.“

„Zaměřím si tě a pak vám předvedu, jak se dělá z vimaanu buldozer.“

Yazatap zapnula ochranné štíty vimaanu, pak ho naklonila asi o třicet stupňů a těsně při zemi proletěla směrem, kde byl poklop. Suť se rozletěla do stran a nad poklopem byla tak deseticentimetrová vrstva prachu.

„To už zvedneš. ale dělej, ty potvory se rozprchly, jak létala suť, ale asi se brzy vrátí.“

Yazatap přistála vedle poklopu, který Pepek s Ramiel nadzvedli a odhodili.

„Tak rychle!“ vyzval Fedibaje. „Nastupte si!“

Yazatap otevřela dveře a Fedibajové, sice nemotorně, ale s velkým úsilím, nastoupili. Yazatap zaklapla dveře rovnou před čumákem letícího draka. „Teď vy!“ vyzvala Pepka a Ramiel.

„To asi nepůjde, jako duchové se v letícím vimaanu neudržíme a dvojitou bránu uvnitř neotevřeme, když je vás tam už šest. Zaleť domů, my už se s Rami nějak jako duchové protlučeme. Ohlas ale pozdní návrat.“

Yazatap odletěla a Pepek s Ramiel vzlétli k cestě domů. „Nějak mi chybí síla,“ stěžovala si Ramiel. „Ty tři zázraky nás pěkně vycucly.“

„Zkusíme proletět aspoň průchodem do Dinosaurie a pak do Xijtry. Tam už si chvíli odpočineme, snad nám chobotnice nevynadají.“

Do Dinosaurie vletěli z posledních sil, ale Pepek ještě zvládl bránu do světa chobotnic. Vynořili se ale nad mořem a široko daleko nic.

„Nevadí, volné energie je tu dost a ta nás za chvíli občerství.“

Lehli si na klidnou hladinu moře a usnuli. Dvouhodinový spánek je skutečně občerstvil. Pak Pepek otevřel bránu na Zem a odtud už do Oázy trefili. Ohlásili se doma a dali si pořádnou obědo-večeři. Pak se zajímali o osud nově vzkříšených Fedibajů.

„Ujala jsem se jich,“ řekla Soňa. „Dlouho jsem jim musela vysvětlovat, kde to vlastně jsou a kdo jsme. Nevím, jestli už to plně chápou, ale pochopili, že jsme porazili Hyriome a teď jim chceme zabránit v působení na jiné tvory, kteří by jim zase mohli otročit. Ale o těch branách, to jim musíte vysvětlit vy.“

„Necháme to na ráno. Dáme si telepatickou schůzku a vzájemně se poinformujeme.“

Errata:

30.07.2021 20:12