Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Známosti

Lidské studentky zdravotní školy se uchechtávaly, když zjistily, že tefirky jsou všechny ještě panny, ale na společenské akce je s sebou braly.

Než tefirky odjely na stáž na Zem, Jarka a Máňa je důrazně upozorňovaly na zrádnost pozemských alkoholických nápojů. Řekly jim také, že podávání alkoholu mládeži do 18 let je trestné a že frekventantky střední zdravotní školy většinou tohoto věku ještě nedosáhly. Ale zákazy se nedodržují a vznikají z toho někdy problémy.

Tefirky se na Zemi brzy přesvědčily, že tenhle zákaz se opravdu nebere moc vážně. Proto i ony brzy alkoholické nápoje ochutnaly, protože jinak by se svými pozemskými kolegyněmi ani nemohly jít do party. Proti omamným účinkům alkoholu tefirky ale chránily jejich idarchony, takže brzy prosluly svojí odolností vůči tomuto druhu opojení. Byli ale chlapi, kteří se považovali za přeborníky v konzumaci alkoholu a rádi se tím chlubili. Nemohli snést představu, že maturantky ze zdrávky by je v tomto ohledu předčily.

Rimé a Lopé si jednou s kamarádkami vyrazily na večírek do baru. Vrátný se jich ptal, jestli už jim bylo osmnáct. Pozemským kamarádkám to uvěřil, pod vrstvou make-upu vypadaly daleko starší. Nenalíčené tefirky ale jeho důvěru nevzbuzovaly. Nevěděly, jak by mu dokázaly, že už obě minuly Kristova léta. Použily proto Pepkův starý trik částečného zneviditelnění. Vrátný po spatření dvou koster v úžasu zkoprněl a než se vzpamatoval, obě tefirky prošly.

Naučit se tančit ploužák, to nebyl pro Rimé ani Lopé problém. Nic jiného se v baru netancovalo a obě si užívaly blízkého kontaktu s muži až do chvíle, kdy je dva borci, kteří s nimi tančili, pozvali k baru. Ničeho zlého netušíce usedly na stoličky a připily si s novými kamarády na zdraví. Netušily, že dvoudecové sklenice, které drží v ruce, se normálně nepoužívají na lihoviny, ale na víno. Chlapi říkali, že přípitek se musí vypít do dna, a tak to všichni udělali.

Rimé a Lopé už věděly, že pozvaný by měl koupit revanš, jinak by si to mohli chlapi vykládat jako souhlas k důvěrnostem. To u neznámých mužů nechtěly připustit. Když přípitek na revanš objednali, chlapi jen vykulili oči. Tefirky je nenechaly dlouho čekat a přípitek na revanš hned pozvedly. Když Lopé viděla, že chlapům se nějak nepotkávají oči, zablýskly se jí v očích čertovské ohníčky a objednala repete. Rimé sice do ní dloubla, aby neblbnula, ale když se sklenky na baru objevily, obě tefirky se jich chopily s vyčkávavým pohledem. Chlapi se nechtěli dát zahanbit a sklenice do sebe obrátili. Za chvíli se ale jeden z nich svezl z barové stoličky a odvrávoral na toaletu.

„Co mu je?“ zeptala se Lopé druhého chlapa.

„J-Já nev-vím,“ odpověděl a snažil se sedět zpříma. Pak se ale také svezl ze stoličky a přidržuje se stěny odkráčel k východu.

Scénu pobaveně sledovalo několik přihlížejících. Kroutili hlavou, že to holky vydržely. Barman se dušoval, že jim všem naléval čistého rumu, tak jak si objednali. Náhle se však zvenku ozvalo zaskřípění brzd a tupá rána. Pak se ozval výkřik: „Lidi, vždyť on mi tam spadnul s chodníku. To se fakt nedalo čekat!“

Několik lidí se vyhrnulo z baru. Vytřeštěně zírali na chlapa ležícího metr před autem. Nehýbal se, měl ošklivou krvácející ránu na hlavě a nepřirozeným způsobem ohnutou ruku. Rimé v něm poznala jejich společníka od baru.

„Průšvih Lopé. Přece ho tady nemůžeme takhle nechat!“

Obě k ležícímu přiskočily, nedbajíce výkřiků, aby na něj nesahaly. Srovnaly mu ruku, otočily ho na záda, stouply si křížem a vyslaly mu co největší dávku kosmické energie. Kolem stojící jen polekaně couvli, když se zablýsklo.

Ležící se pohnul a vydal sten.

„Je to dobrý,“ řekla Rimé, „ještě byl živý. Stejně by se ale měl dostat rychle do nemocnice.“

„Už jsem volal sanitku,“ řekl jeden z přihlížejících.

„Já zase Broka. Je se mnou ve spojení a přenáší mě na Salgiel,“ řekla Rimé.

Lopé si ležícího zprůhlednila. „Má nějaké vnitřní zranění. Krvácí dovnitř. No jo, protržená žíla od plic. Tady jde o minuty. Aspoň ho zmrazím. To mu zastaví krvácení.“

„Tak jedem.“

Něžně chytily ležícího z obou stran a pak se s ním vznesly. Naštěstí věděly ze školy, kde je nejbližší nemocnice. Rychle tam dolétly a vrazily rovnou dovnitř na chirurgii.

„Lidi pomozte, ten člověk má po nehodě nějaké vnitřní zranění. Je tu někde lékař?“

„Právě operuje. Posaďte se a počkejte. Tak za hodinu se na něj podívá,“ řekla staniční sestra. „A kde jste se tu najednou vzaly? A kdo vůbec jste?“

„Jsme studentky ze zdrávky. Přinesly jsme ho rovnou od nehody. Jestli mu hned někdo nepomůže, tak zemře!“

„Jak to můžete vědět. Copak tomu můžete rozumět?“

„Tak se podívejte!“ řekla Rimé a chlapovi zprůhlednila břicho. „Víte, co znamená tady ta kaluž krve?“

„Ježíšmaria, kdo jste a co mi to tady předvádíte?“ chytla se sestra za hlavu.

„Jsme mimozemšťanky, ale to je teď vedlejší. Máte tady alespoň volné lůžko?“

„Tady, tady ho položte. Já nevím, co víte a umíte, ale já neumím stanovit přesnou diagnózu.“

Vtom se rozlétly dveře a vběhla Yazatap.

„Pusťte mě k němu, holky. Přilétla jsem vimaanem, mám ho hned za branou. Vezmeme ho k nám, Salgiel už si s ním poradí. Jak dlouho už je zmrazený?“

„Asi deset minut.“

Yazatap otevřela bránu až do Oázy, ležícího nabrala očima a strčila ho rovnou do zaparkovaného vimaanu.

„Vy to tady holky nějak uklidněte, ať ten průšvih není tak velký,“ řekla Yazatap a brána zmizela.

Staniční sestra, která si předtím jen sedla a polykala andělíčky, se konečně zmohla na slovo.

„Kde je? Co jste s ním udělaly?“ ptala se vyjeveně tefirek.

„Už je to dobrý. To byla kolegyně a odnesla ho k nám do nemocnice, když tady máte fofr. Oni ho tam už dají do pořádku.“

„Ale jak já to tady mám zapsat do deníku? Co když se mu něco stane a bude to na mě?“

„Nic se mu nestane a nic nikam nezapisujte. Jako bychom tu nebyly. My řekneme, že jsme ho zanesly rovnou k nám.“

„Holky, můžete aspoň mě vysvětlit, co to tady bylo? Jsem z toho úplně zmatená a nevím, jestli jsem se nezbláznila.“

Lopé začala vysvětlení od konce – kam zraněného odvezli. Pak se přes ukázku zprůhlednění dostala k tomu, jak zraněného přinesly a jak ke zranění vůbec došlo. O svém podílu na té nešťastné události raději tefirky pomlčely. Staniční sestra jen tiše seděla se zalomenýma rukama a poslouchala.

„A jak se ta paní dozvěděla, že je ten pán zraněný a kam si pro něj má přijít?“

„Přenosem myšlenek,“ řekla jí Rimé telepaticky. „Funguje to i na dálku mezi různými světy.“

„Holky, já tomu vůbec nerozumím. Až se zítra vzbudím, budu si myslet, že se mi to jen zdálo.“

„Kdybyste chtěla vidět, jak to prakticky chodí, mohly bychom k vám nastoupit jako ošetřovatelky. Budeme mít vysvědčení ze zdejší zdrávky, takže by to neměl být problém.“

„A vy byste chtěly tady pracovat?“

„Proč ne zrovna tady? Někde po škole nastoupit musíme.“

„To by bylo fajn. Stejně máme málo ošetřovatelek. Jak jsem vás viděla, umíte i to, na co my nestačíme. Ale ne abyste si myslely, že si tu budete dělat co chcete! Musely byste dělat hlavně to, co se od ošetřovatelek žádá.“

„Jistě, nebojte se. Už se na to docela těšíme. A když si někdy pomůžeme nějakým netradičním způsobem, snad se nebudete zlobit, když bude práce hotová.“

„Tak jo, řeknu to panu primáři a budu se těšit.“

Obě tefirky se nenápadně vrátily do baru. Ve tmě si nikdo pořádně nevšiml, kdo se zraněného vlastně ujal. Policie sepsala s řidičem protokol, svědkové mu potvrdili, že za nehodu opravdu nemohl.

„My už si ho v nemocnici vyslechneme. Asi byl pořádně opilý, že jo?“ ptali se policisté. Svědkové také měli ten dojem.

Rimé a Lopé se nenápadně vmísily do davu a pokračovaly v zábavě v baru, jako by se nic nestalo.

Náhle Rimé někdo poklepal na rameno.

„Vy jste nám teda holky daly. Ludva to šeredně odskákal. Snad mu v té nemocnici pomohou. A jak to, že vy jste normální? Na vás rum neúčinkuje?“

„Něco vydržíme. A co vy? Taky jste se nějak oklepal.“

„Já jsem to na záchodě vyzvrátil,“ přiznal se druhý chlap zahanbeně. „Ještě že tak. Jinak bych mohl dopadnout jako Ludva. Jak jste to udělaly vy?“

Lopé jen pokrčila rameny.

„Příště to na nás radši nezkoušejte. To se neumíte bavit s holkama, když nejsou nalité?“

Chlap se zastyděl a řekl: „Zkusil bych to. Pro začátek – já jsem Ruda. Za ten blbý pokus u baru se vám omlouvám. A vy mi prozradíte, jak se jmenujete?“

„Já jsem Lopé a kamarádka je Rimé. Jsme tu na stáži ve zdravotní škole.“

„Já jsem kancelářská myš. Pracuji v účtárně.“

„Tak teď si můžeme zatancovat a já vám přitom budu šeptat něco o Ludvovi,“ vzala ho Lopé za ruku a vedla na parket.

Tam mu vyprávěla příběh, i když nepromluvila ani slovo. Všechno jen telepaticky.

Rimé šla tancovat s jiným tanečníkem a poslouchala raději sladké řečičky. Aspoň se mohla trochu odreagovat. Od Salgiel se dozvěděla, že Ludva už je mimo nebezpečí. Salgiel mu dala tacuky, aby se rychleji uzdravil. Za tři dny bude úplně v pořádku. Když to sdělila Lopé, obě si pořádně oddychly.

„Nevíte, kde bych se dozvěděl, jak je na tom Ludva?“ vyzvídal Ruda.

„Už je mimo nebezpečí. Jestli můžete, tak řekněte v práci, že se zranil na treku a že si bere týden dovolené. Na víkend ho bez vady vrátíme na Zem.“

„Holky, to jste mi udělaly radost. A můžeme se ještě někdy vidět?!“

„Proč ne? Ale do baru už nepůjdeme. Ludva se vrátí na víkend, tak bychom mohli vyrazit někam na výlet. Rády se necháme pozvat.“

Errata:

30.07.2021 20:12