Blamáž

„Točí se tady kolem nás docela hezký kluk. Možná by se chtěl přiženit na Oázu a rád by se tam s námi podíval,“ sdělovala Xapho Eliel, jedna z tefirek, zaměstnaná v americké nemocnici v Orlandu.

„Až doděláme zájemce o rekreaci na Andělském světě, přijdu se na něj podívat. To víš, bez psychologického vyšetření k nám nikoho nepustíme. Jsme zrovna teď v Americe, tak bych mohla dorazit v úterý navečer. Domluvíte mi schůzku?“

„Zeptám se, jestli má čas. On má o Oázu velký zájem. Ptal se nás, jak tam žijeme, jak se živíme a jaký je tam společenský život. Dám ti zítra vědět.“

Byl to vlastně první případ, kdy se ošetřovatelky na Zemi seznámily s někým, kdo by je chtěl následovat na Oázu a vzít si tam celou rodinu. Ludvík a Ruda by si Rimé a Lopé vzali hned, ale jen na Zemi a pěkně jeden na jednu. Xapho se o tom radila s ostatními členy rodiny.

„Pořádně ho proklepni,“ radil Pepek. „Jestli má úmysly čisté, byl by to příklad, který potáhne. Může se za tím ale skrývat něco jiného.“

V úterý k večeru zaklepala Xapho na dveře bytu, který si obě tefirky v Orlandu pronajaly. Už ji tam očekával pohledný muž ve věku tak třiceti let. Představil se jako Jim. Dobře se s oběma tefirkami bavil. Xapho si nechala uvařit čaj a už při čekání začala zájemce o život na Oáze testovat. Zjistila, že je uturge a že si myslí, že z něho při psychologickém vyšetření nic nevytáhne. Snažil se myslet jen na zábavu s tefirkami, ale nedokázal úplně překonat obavy z nadcházejícího vyšetření. Spadl mu kámen ze srdce, když zjistil, že vyšetření povede mladá holka, podobná těm, s nimiž se seznámil. Neřekl by do Xapho, že už je pět let vdaná a je dvojctihodnou matkou.

Při čaji si příjemně povídali a jak se mladý muž uvolňoval, začal přemýšlet i o jiných věcech než o sblížení s krásnými dívkami, kterými tefirky bezpochyby jsou. V jeho myšlenkách začaly bloudit úvahy o tom, jak ten vztah využít k prozkoumání slabých míst Oázy, zejména mu tanulo namysli přeprogramování robocenter, o nichž mu Eliel a její kamarádka vyprávěly.

Xapho zjistila, že zájemce je expertem na programování, ale také že je členem spolku s agresivním zaměřením.

Vlastní procedura psychologického vyšetření by už mohla být pro Xapho jen nutnou formalitou, aby se pán nedomníval, že si ho sem pozvaly jen tak. Xapho ale pokračovala ve čtení myšlenek a kladla mu takové otázky, které v jeho mysli vyvolaly vzpomínky na jeho kumpány, na data a místa schůzek tohoto militantního spolku. Když se loučili, měla ho přečteného a znala stinné stránky jeho zájmu o seznámení s rodinou tefirek. Neřekla mu však, že ho na Oázu nepustí.

„Musíme to promyslet. Měli bychom se podívat pořádně, kde jsou kořeny jeho poslání,“ sdělila ostatním Horákům.

Při večerním telepatickém spojení se dohodli, že se Ramiel vypraví jako duch na schůzku toho povedeného spolku, a zjistí, odkud vítr vane. Zasvětili také Kryštofa a požádali ho, aby něco zjistil o tom spolku, který se tak snaží Oáze vlézt pod kůži. Ten kontaktoval svoje kolegy v Americe a snažil se zjistit informace z druhé strany. Ramiel si zase nezapomněla vzít s sebou indikátor označených homunkulů. Horákovi najisto předpokládali, že se tam nějaký objeví.

Ramiel vnikla do dobře střežené místnosti stěnou a usadila se na konzoli, nesoucí rudé plátno, které tvořilo důstojné pozadí předsednického stolu. Do místnosti vcházeli většinou muži, i když i pár žen se mezi nimi našlo. Sedali na stoličky a potichu se mezi sebou bavili. Ramiel se mezi ně snesla a poslouchala, o čem se baví. Většinou vzpomínali na nepořádky světa a těšili se, že jejich spolek by v tom mohl opět udělat pořádek. Ramiel se musela usmívat nad jejich prostoduchostí. Je pravda, že ovládnout dav nemusí být těžké.

Najednou se všichni podívali ke dveřím, kterými vcházel solidně vypadající muž v tmavém obleku. Ramiel svítil jasnou červenou barvou.

„Aha, jsme doma. Homunkulům se stýská po pořádku, který na zemi drželi ďáblové.“

Předala své dojmy ostatním Horákům, kteří nebyli vůbec překvapeni. Přitočila se k homunkulovi, který si rozšafně sedl za předsednický stůl a začal vykládat něco o potřebě pevného řádu a spravedlnosti ve světě. Členové spolku mu horlivě přikyvovali. V jeho hlavě četla Ramiel ale něco docela jiného.

„Sešla se tady docela slušná společnost prosťáčků, kterým bude lehké pověsit bulíky na nos. Někteří z nich jsou docela vzdělaní a mohli by působit i na významných místech. Třeba ten programátor – mohl by udělat slušnou paseku v tom pitomém světě Oázy, kde dosud vězní v Sibérii mého pána a tisíc dalších ďáblů. Škoda, že jim ten pokus se slýribem nevyšel. Ale my už najdeme cestu, jak je odtud dostat. A pak tu bude jinačí pořádek. Už nikdy se ďáblové nenechají vylákat na společné setkání, kde by je někdo mohl odpravit, jako ten zrádce Ariel. Nevím, jak ho někdo mohl takhle předělat. Všechny své homunkuly pak rozpustil a nedal jim žádné další úkoly.“

„Tak vida, jaké ambice má tenhle spolek“ pomyslela si Ramiel. „O tom ti »prosťáčkové« asi nemají ani páru. Musíme si na ně dát pozor.“ Pozorně si prohlédla tváře všech přítomných, aby je mohla předat ostatním vyzvědačům.

„Tenhle spolek asi nebude jediný, který má podobné cíle. Jestlipak o tom něco ten předseda ví?“ a Ramiel se znovu zahloubala do myšlenek, které mu procházely hlavou, zatím co mluvil o spravedlnosti a pořádku.

„V sobotu se zase sejdeme v Dallasu. Tam není tolik čmuchalů a mezi místními autoritami je několik našich lidí. Až pronikneme na Oázu, musíme se zmocnit hlavně ovladačů těch jejich konvertorů, nebo toho slýribu, jak tomu říkají. Pak už bude cesta pro naše pány volná a oni už si s nimi poradí.“

K projevu předsedy nikdo nediskutoval. Schůze byla zakončena dlouhotrvajícím potleskem, do něhož se ozývaly nadšené výkřiky, jako »skončíme s těmi sraby«, »jen v pořádku budeme šťastně žít« a podobně. Předseda pak vyšel z místnosti a nastoupil do luxusního automobilu. Ramiel si vzpomněla, jak Wirael s Adélkou takhle prohodily ďábla Ahrimana do Bažin smutku. „Na to je ještě moc brzo,“ povzdychla si.

Do Dallasu se s Ramiel vypravil Olda, samozřejmě také v podobě ducha. Zjistili, že spolků jako v Orlandu je v Americe víc. Všichni jejich mluvčí byli označení homunkulové. Jejich cílem nebylo založit velkou politickou stranu a soupeřit o hlasy voličů. Chtěli naopak vytvořit akční skupiny lidí, kteří by šli do boje proti Oáze pod společným, ale veřejně neproklamovaným velením. Lidé, kteří patřili k těmto skupinám, vůbec nevěděli, že konečným cílem je návrat ďáblů na Zem. Jejich vůdčí homunkulové je přesvědčovali, že nepořádky na Zem přinášejí tvorové z jiných světů. Proklamovaným cílem bylo upevnit orgány místních samospráv i státní správy, s cílem nastolit vládu pevné ruky, a zavést pořádek do procesů, které byly nestabilní díky protichůdným náladám a zájmům ve společnosti. Byla to tedy bezpochyby fašistická ideologie, která ovšem směřovala k předání moci ďáblům. Tohle však lidem, kteří se k takovým skupinám hlásili, nikdo neříkal.

„Chtělo by to ty homunkuly, kteří to organizují, obrazně vysvléct donaha. Odhalit jejich skutečné cíle, ale tak, aby to nikdo nemohl zpochybnit jako pomluvy. Alespoň v některých skupinách přivést ty homunkuly k úplnému přiznání jejich cílů. Aby ti »prosťáčci« naráz prohlédli a obrátili svůj hněv proti těm, co je tak nehorázně balamutili.“

Na tom se shodli všichni Horákovi, ale i ostatní obyvatelé Oázy, které seznámili s tímto problémem při veřejné diskusi.

„Nejúčinnější by bylo, kdyby pozvali na schůzku takové skupiny nějaký renomovaný sdělovací prostředek a tam obhajovali svoje postoje,“ navrhl Pepek.

„Ty jsi spadl z jahody naznak?“ ozvala se Jarka. „Každý z těch homunkulů ví, že musí pracovat v rámci uzavřené skupiny lidí, mezi které nechodí žádná opozice obeznámená se skutečnou situací. Nikdo z nich nepozve nikoho, kdo by byl schopen kvalifikovaně oponovat, natož tohle utkání vysílat do světoznámého sdělovacího prostředku.“

„No, kdyby někdo takového homunkula přiměl k tomu, aby pozval třeba CNN, tak já bych tam měl styky. Znám reportéra, který by na takového sólokapra rád přišel. On by ale nemohl být tím, který by pana předsedu svlékl donaha. To by musel udělat nějaký oponent z pléna.“

„Přestaňme si tady vyprávět pohádky. Oni ho na ten mítink nikdy nepozvou a násilím se tam nikdo vnutit nemůže,“ bručela Soňa. „To by předseda musel být pod hodně tvrdým psychickým tlakem, přímo až mimo sebe.“

„Znám takové jedince, kteří dokážou přimět tyranosaura, aby jim nosil tašku se svačinou,“ prohlásil Pepek.

Všem došlo, o kom mluví.

„Nechceš ty uspané problémy raději nechat spát?“

„Já bych řekl, že většina sůviček je teď spokojená. Mohou se stýkat se svými dřívějšími služebníky, kteří jim vycházejí vstříc i bez psychických šoků a týrání. My jim dodáme všechno co potřebují, a jejich světa se ta prohraná válka prakticky nedotkla. Akorát že tam nedopustíme nástup nějakých generálů, kteří je vlastně svým spojeným psychickým tlakem tyranizovali i je. Při vyhánění ještěrů ze světa Fedibajů se utvořila docela správná parta a budete se divit, někdy je s nimi i legrace.“

„A ty myslíš, že by se k takové akci propůjčili?“

„Propůjčili – nepropůjčili, myslím, že bych našel někoho, kdo by nám se zákrokem proti mystifikujícím lidem pomohl. Z vlastní zkušenosti velmi dobře chápou, o co jde.“

Tohle byla opravdu průlomová myšlenka. Že se kdysi dohodli, že psychické útoky nebudou používat? Když ale druhá strana vlastně psychicky útočí na jedince neznalé skutečného stavu věcí, nezbude než oponovat podobnou zbraní. Je pravda, že žádný z Učedníků by nedokázal někoho psychicky ovlivňovat tak dlouho, jak by bylo pro provedení naznačeného úkolu potřeba. Ale Hyriome to dokážou. A jestli se najde někdo, kdo se k tomu propůjčí...

Tahle myšlenka se líbila i Otovi. „Uvidíte, že když se to šikovně udělá, sledovanost pořadu převýší i sledovanost reklam na Coca Colu.“

Při vyhánění dinosaurů ze světa Fedibajů navázali Pepek a Víťa několik osobních kontaktů se sůvičkami. Společný zájem je natolik sblížil, že spolu strávili několik večerů vyprávěním o tom, jak to na jejich světech chodí, jaké mají radosti i starosti. Ukázalo se, že sice každý umí něco jiného, ale mentalita není tak propastně odlišná, aby nenašli společné zájmy. Jednou dokonce Pepča s Vítem potají vzali několik nově nabytých přátel na Oázu, aby jim ukázali, jak to tam vypadá. Takže teď věděli, na koho se obrátit s prosbou o spolupráci. Rapyz a Sylia to klukům slíbili a byli sami zvědavi, co se z toho vyvine.

Horákovi dospěli k názoru, že by nebylo dobré, aby toto odhalení někdo spojoval s tefirkami, které sloužily jako ošetřovatelky v Orlandu. Z homunkulů, kteří se sešli v Dallasu, vybrali proto toho, který shromáždil skupinu příznivců v New Yorku. Pikantní bylo, že byl homunkulem Baal-Zeba, takže se mimoděk dozvěděl i řadu věcí, o kterých homunkulové ostatních ďáblů neměli tušení. Určitě je nikomu nechtěl prozradit, ale pod psychickým tlakem by z něho mohlo něco vypadnout.

Skupina v New Yorku byla poměrně početná a ti, kdo na schůze chodili, se navzájem všichni neznali. Scházeli se každý týden a měnili místa schůzek, aby nedali místním demokratům možnost něco proti nim podniknout. Proto nebyl problém, aby se mezi ně Olda a Vít vmísili. Účastnili se nejdříve dvou mítinků, aniž se tam projevili. Cílem bylo vytvořit si mezi zúčastněnými pár známostí, aby v kritickém okamžiku nikdo neřekl, že jsou to provokatéři. Tvářili se, že jsou společnou myšlenkou nadšeni, ale občas vznášeli k ostatním ve skupině nějaké otázky, na které nikdo neznal odpověď. Všichni ale byli přesvědčeni, že jejich předsedající by je hravě zodpověděl, kdyby je někdo na schůzi položil.

Kryštof šel po nitkách svých kontaktů, až našel redaktora CNN, který byl ochoten takovou reportáž natočit. Aby účastníci schůze nebyli trémováni mohutnými televizními kamerami, dohodli se, že Olda i Pepek si vezmou tefirské záznamové zařízení instalované do čepic s nehtem do čela, které na shromážděních běžně nosili někteří muži. Reportér tak bude mít jen zápisník, jako že pořizuje reportáž pro noviny. Cílem je však pořídit zvukový i obrazový záznam v kvalitě požadované pro celostátní televizní stanici. To tefirská záznamová zařízení splňovala.

Reportáž nemůže být vysílána on-line, ale budou ji muset sestřihat a dát do vysílání dříve, než se homunkulus vymaní z psychického působení sůviček. Jinak by hrozilo, že svoje vystoupení neguje dříve, než přijde do vysílání, a zabrání tak jejímu vysílání vůbec.

Přítomnost sůviček na shromáždění by určitě vzbudila nežádoucí pozornost. Proto se dohodli, že Rapyz a Sylia budou přítomni jako duchové, stejně jako Mariuk a Xapho, které budou také pořizovat záznam tefirským záznamovým zařízením. Vyzkoušeli si, že na psychické působení sůviček nebude mít duchovitá podoba vliv. Sůvičky z toho měly nejdřív strach, ale když si to vyzkoušely, byly touto možností nadšeny. Praktickou zkoušku psychického ovládání provedly na Ramiel. Ani její idarchon ji proti soustředěnému psychickému působení sůviček neuchránil. Zajímavé bylo, že si sice pamatovala na vše, co pod psychickým ovlivněním dělala, ale za živého boha si nemohla vzpomenout, proč to dělala. To právě byla specialita sůviček a když se potom Ramiel divila, všichni se tomu od srdce zasmáli.

Zbývalo jen vymyslet, jaké otázky položit předsedajícímu homunkulovi, aby jeho odpovědi odhalily skutečné cíle tohoto hnutí. Museli mít na paměti, že příliš tvrdé otázky by mohly naopak obrátit sympatie k homunkulovi. Proto se dohodli, že rozmluvu zahájí reportér otázkami, jak toto hnutí vzniklo, kolik lidí je v něm zapojeno a kde všude působí. To bude působit dojmem, že se odpovídající pyšní vlivem, který již hnutí má. Horákovi věděli, že za normální situace tohle homunkulové tají, ale bude to vypadat docela přirozeně. Pak by měly přijít otázky, jak hodlají svoje cíle prosadit, a nakonec, jaké jsou skutečné cíle hnutí a koho hodlají postavit do čela vlády, která ten kýžený pořádek zavede.

Shromáždění bylo tentokrát svoláno do amfiteátru zábavního parku na Long Islandu. Kapacita pěti set sedadel byla téměř vyčerpaná. Sůvičky si vzaly pana předsedu do péče již od rána, a tak když za ním přišel reportér CNN, že by mu rád na shromáždění položil pár dotazů k jejich hnutí a jeho programu, nabídku přijal. Mariuk a Xapho samozřejmě i tento rozhovor natáčely, aby pak nevznikly pochybnosti o legálnosti vstupu CNN na shromáždění.

Shromáždění příznivci hnutí byli překvapeni, že se o jejich hnutí zajímá CNN. Někteří byli trochu zneklidněni, obávali se, aby někdo z jejich přítomnosti nevyvodil nějaké postihy. Když ale nikde neviděli žádné kamery, které by zaznamenaly, kdo se shromáždění zúčastnil, uklidnili se. Tefirská záznamová zařízení byla nenápadná. Ostatně cílem nebylo zdiskreditovat přítomné, ale zdiskreditovat hnutí jako takové.

Na otázku, jak a proč hnutí vzniklo, se předseda rozhovořil o rostoucím počtu atentátů, neúčinné ochraně před hackery, nepřipravenosti čelit přírodním katastrofám a dalších tématech, která lidem znepříjemňují život. Hnutí iniciovala skupina svědomitých občanů, kteří vidí cesty k řešení těchto problémů.

Na otázku, jaké jsou to cesty, nedal předseda přímou odpověď, ale hovořil o tvrdém postupu vůči těm, kdo tyto problémy působí, o nutnosti očistit společnost o nekalé živly, a o spravedlnosti, kterou je třeba obnovit. Ota, který sledoval záznamy v přímém přenosu, si připomněl podobné kecy, které slýchával od pohlavárů Čtvrté Říše.

Pak se reportér zeptal, jakými prostředky by toho chtěli dosáhnout. To už musely sůvičky zesílit svůj tlak, aby homunkulus vyjevil své skutečné myšlenky a neschovával se za nabubřelými, ale nic neříkajícími frázemi. A teď to začalo.

„Hodláme sledovat každého člověka, hodnotit jeho chování a při podezření z nespolečenské činnosti takové lidi včas separovat. Chceme vytvořit společenskou elitu, která bude mít právo rozhodovat o osudech lidí i celých národů.“

Na tohle prohlášení už začali reagovat přítomní a začali uvažovat, do jaké společnosti se to dostali. Nato vystoupil Olda s otázkou, zda pro takové činy mají dostatečně silné osobnosti.

„Takové osobnosti existují, ale v současnosti je anarchisté a nihilisté drží tam, kde nemohou uplatnit vliv své silné osobnosti. Našim cílem je tyto osobnosti osvobodit a postavit je do čela našeho hnutí.“

Vít vznesl otázku, kde se ty osobnosti vzaly a jak si může být pan předseda jist jejich schopnostmi.

„Ty osobnosti již prokázaly své schopnosti a po mnoho set let vládly na zemi. Pak je prokletí anarchisté, vedení anděly, úskoky vylákali do míst, odkud se teď nemohou vrátit. Ale my je osvobodíme!“ rozkatil se předsedající homunkulus.

A to už se ozývaly otázky jako: „Kdo že vede ty anarchisty? Říkal jste andělé? Ale ty jsou přece pro nás přímo symbolem čistoty a spravedlnosti! A kdo jsou ty silné osobnosti, které tu vládly stovky let?“

Ozval se opět Olda: „Podle bible takovou schopnost mají jen ďáblové. Jsou to ty vaše silné osobnosti?“

Jeho hlas byl zesílen tak, aby to slyšeli všichni přítomní. Dav náhle ztichl. Tohle byla vážná obžaloba v zemi založené na víře v Boha.

Homunkulus na to odpověděl: „Ano, ale oni jsou jediní, kdo dokážou naši společnost vyvést ze současného marasmu!“

To už bylo i na nejotrlejší přítomné moc. Všichni strnuli v úžasu, kdo se to pokouší jim vládnout. Nato se nad pódiem objevila Yazatap s andělskými křídly a zvolala:

„Ano, uvěznili jsme ďábly, kteří na této zemi vládli tisíce let. Ale už nikdy nebudou lidem škodit. Už je nepustíme. A jestli se jejich dlouhověkým přisluhovačům po nich stýská, rádi je k nim pustíme, ať si to s nimi užijí. Za slib, že se dožijí tisíce let věku jim prodali duši.“

Nato se otevřela brána do Sibérie a Yazatap tam homunkula prohodila. Pak brána zmizela a Yazatap se rozplynula do neviditelnosti.

I reportér CNN nemohl věřit svým očím. „Tohle musíme pustit ještě dnes do éteru! Máte to zaznamenané?“

Adélka, která reportéra doprovázela, přitakala. „Dokonce čtyřikrát. Hned vám to přetočíme na televizní formát a můžete střihat.“

Shromáždění většinou usedli zpět na sedadla. Někteří začali plakat, jiní jen strnule hleděli před sebe. Jak mohli být tak důvěřiví? Jak snadno by je ten grázl zblbnul! A teď se zjevil anděl, aby jim sdělil pravdu boží! Když se postupně zvedli, většinou odešli do kostela a dlouho se tam modlili.

Errata:

30.07.2021 20:12