Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Planetu Segorr na počátku pokrýval nekonečný oceán Oskef, a tak by to patrně i zůstalo, kdyby zčistajasna nehavarovala s jakýmsi bezejmenným asteroidem, který zcela nezodpovědně letěl v protisměru. Násilný incident po sobě nechal v boku planety obrovskou otevřenou jizvu – vulkanické pohoří Werink. Co z něho vyvřelo, vytvořilo posléze téměř jednolitou pevninu, taktéž zvanou Segorr.

Východně od ní časem vzniklo souostroví Desipitiwoki, o kus severněji věčně zamrzlé ostrovy Carinsmi a pár dalších drobností, jež se přihodí prakticky každému velkému kontinentu, když je ponechán delší dobu sám sobě.

Docela dlouho trvalo, než se obrovská Werinská rána, z níž žhavé jádro planety v křečovitých erupcích chrlilo svou krev a vnitřnosti, uklidnila, vyhasla a nakonec vychladla.

Docela dlouho trvalo, než se na pusté planetě objevil první život, a než se z něj vyvinula aspoň přiměřená civilizace, trvalo to – kdo by to řekl – také docela dlouho.

Z vyřčeného je tedy možno postřehnout, že svět, o který půjde, se naštěstí nachází v oné proslulé mezeře mezi dvěma nevlídnými fyzikálními extrémy: totiž mezi absolutní neměnností a naprostým chaosem. Ano, tušíte dobře: vládla v něm příčinnost.

V tomto bodě by se dalo naše vyprávění vlastně ukončit, neboť jak vidno, vše nakonec dobře dopadlo. Ale my nyní výrazně zpomalíme časové měřítko, v němž epochy odtikávají jako vteřiny, a zastavíme se zhruba po prvním století místního letopočtu.

Možná díky logickému předpokladu, tvrdícímu, že vývoj probíhá v podobných podmínkách podobnými cestami, možná díky malé fantazii Stvořitelově, je Segorr osídlen bytostmi, které by se od jiných antropomorfních světů nijak moc neodlišovaly. A toto neuspořádaně těkající stádo, vzletně zvané obyvatelstvem, se časem shluklo do přibližně pěti demografických celků.

Zcela na západě, tam, kde se slunce unaveno celodenní poutí noří do vln Oskefu, leží v širé, úrodné nížině město Joriset, jež je královským sídlem vládce Zpenka, nejvyšší hlavy Xorembské. Západní država je zcela bezkonkurenčně na celém kontinentu nejlidnatější. Považte, dosahuje úchvatného počtu půl milionu hlav!

Jemu sousední, jižně položené, rozkládá se království Gosumské, tvořené líbeznou nížinou kolem veletoku Pohel, lemovanou po obou stranách dvěma chapadly hor Werinku. Krásné pobřežní město Zogir je sídlem místního monarchy, který Potoris slove.

Překročíme-li průsmykem Sogli východní hory, ocitneme se tváří v tvář velkému zálivu Dilij. Na jeho břehu se vypíná Harkijské město Arkella, ve kterém vládne další král, tentokráte zvaný Depoj.

Pakliže neúnavný poutník zamíří proti toku Zoloru a připojí se posléze na tok Pradamy, dospěje přes města Nokel a Sonafer do východního, kopcovitého království Umbirsu, jež náleží králi Mitojovi Kraalovi. Tu máme první zajímavost. Proč se král navíc přejmenoval na Krále?

Pro pochopení bude vhodno přenést se napříč úžinou Kilipskou, za níž se nachází nejvýchodnější pevnina, veleostrov Desipitiwoki se svými jižními sousedy. Zdejší nekonečné pralesy obývá nespočet kmenů Skendifských, jež spolu udržují maximálně napjaté vztahy. Neustále se mezi sebou sváří, rvou a vyvražďují, a pochopitelně též znásilňují, to aby po letech bylo opět koho vyvražďovat. V této kratochvilné činnosti se nacházejí, co paměť veleostrova sahá. V jedné věci však zaslouží pochvalu: neotravují svými nezbednými rozepřemi okolní sousedy. Jenže jak známo, co není, může být.

A vskutku. Jeden z divochů, Pikiloti zvaný, měl trochu větší ambice, takže se po jednom obzvláště zdařilém vyvražďování prohlásil za krále světa. Promiňme mu ten omyl, protože v té osvícené chvíli, kdy utíral krev ze svého mlatu, ani v nejmenším netušil, že existuje něco mimo pralesní veleostrov.

Když samozvaný světa pán s několika hrstkami divochů přeplul ve vydlabaných člunech úžinu Kilip a zjistil, že tam jsou jiní lidé, dostal z toho nefalšovanou depresi. Zcela pochopitelné je, že obyvatelé Umbirsu se dívali na polonahou pralesní delegaci s výrazným despektem, což ovšem způsobilo vrásky na čele krále Mitoje. Jak k tomu přijdu, řekl si, aby takový zaostalý divoch byl králem stejně jako já?

Takže aby zdůraznil svou nadřazenost, udělal ze sebe krále dvojitého – hodností i jménem.

A to byl, přátelé, příběh jména krále Kraala.

Krom vyjmenovaných územně-správních celků se na Segorru nachází ještě různá další svobodná města, ovládaná obvykle tím, kdo v něm zrovna má nejostřejší lokty a nejodolnější žaludek. Ale vzhledem ke značné rozloze Segorru a nízké hustotě obyvatel, nebude nutno se o nich podrobněji zmiňovat.

Protože měl tento svět opravdu štěstí, ležel i na pomezí fyziky a magie, takže v něm bylo věru o zábavu postaráno.

A přesto roku sto jedenáct došlo na planetární scéně k čemusi, co bylo impulsem k dalekosáhlým událostem. Na Segorru se zničeho nic objevila entita, sama sebe nazývající Sogot. Co to je za bytost, a zda sem zavítala náhodou či úmyslně, zkusíme postupně odhalit na pozadí následujícího děje...

Mapa Segorru

Errata:

30.05.2021 13:20