Po snídani se Sváťa věnoval léčení stromů. Měl radost, jak se krásně zelenají. I když jim nové listí už v létě nenaroste, určitě budou mít dost energie, aby přežily příští zimu.

Na obědě ho oslovila vidajláma: „Máme přijít k velmistrovi.“

Sváťa se raději na nic neptal a šel. Velmistr je očekával a bylo na něm vidět, že věc, kterou budou řešit, mu není dvakrát příjemná.

„Vidajláma mne seznámila s plánem, který jste včera probrali. Nepřekvapilo mě, že se hlásíš i k tomuhle. Nicméně za uzdravení stromů ti musím poděkovat.“

Chvíli mlčel a pak pokračoval: „Situace, do které mě dostala smlouva s draky, je pro mě těžko stravitelná. Nestor má u mě vroubek, spíš pořádný zásek. Ale s tím už nic nenadělám.“

Začal přecházet po místnosti.

„Myslím, že to, co jste vymysleli, je proveditelné a že to řeší situaci bez nebezpečí narušení zdejší morálky. Budeme muset zkontrolovat, zda máme dvě rakve. Průtah s pohřbem by mohl mít nepříjemné následky. Jak dlouho budeš potřebovat na přinesení vzorků zeminy?“

„Když vezmu větší kyblík, vejde se do něj asi deset kilo zeminy. Hedva i s malou mohou mít tak 80 kilo, takže osm kyblíků by stačilo. Když budu nosit jeden ráno a druhý večer, za čtyři dny to bude. Když mi půjčíte pytle, usnadnilo by to pozdější manipulaci.“

„Máme tu transportní bednu tak metr na metr, šedesát centimetrů vysokou. Komfort tam mít nebudou, ale když je do dvou hodin pustíte ven, to snad vydrží. Spíš jde o to, aby se tam neudusily. Ta bedna nemá žádné otvory kromě několika děr po šroubech ve stěnách.“

„To by asi nestačilo.“ řekl Sváťa. „Ale mám nápad. Nemáte tady malou hustilku na nafukování lehátek?“

„Možná by se našla.“

„Hedva by mohla opatrně vyfukovat vzduch otvorem při dně bedny a tím by se výměna vzduchu zrychlila. Během noci to vyzkoušíme a kdyby to nestačilo, vlezu si na vůz k bedně a nenápadně pootevřu víko.“

„To ale můžeš udělat až za vraty,“ připomněl mu. „Bedna bude zapečetěná. Radši půjdu s vámi, aby to proběhlo co nejrychleji. Vidajláma zůstane v domku, aby někoho nenapadlo tam vlézt.“

„Radši bych si vzal bednu dřív a vyzkoušel to na nečisto, třeba se Slavomírou, je asi stejně veliká jako Hedva.“

„Nutíš nás dělat podivné věci, mladíku. Chtěl bych to už mít co nejdříve za sebou. Dnes je středa, takže v pondělí ráno vypukne epidemie?“

„Hned zítra začnu nosit vzorky. Půjčte mi, prosím, vědro a pytle, jestli je máte.“

„V kuchyni mají pytle od mouky, řekni si o ně. Slavomíro, podívej se po hustilce. Kdyby byly ze strany draků nějaké připomínky, přijď mi je hned říct, Sváťo. Bednu ti dám přivézt zítra,“ rozloučil se velmistr.

Večerní dračí komunikace zase proběhla ve třech.

„Souhlasí velmistr?“ zeptal se Habertuder.

„Souhlasí, i když mu to není milé,“ informoval ho Sváťa. „Naštěstí slíbil, že nám pomůže a nebude klást překážky. Je to i v jeho zájmu. Celá akce vypukne v pondělí ráno, takže povoz s transportní bednou vyjede z tábora v úterý ráno.“

„Hanko, kontaktuj Vrona a připravte se na přemístění,“ požádal dívku Habertuder. „Ať to Vron oznámí Nestorovi a ochráncům, aby nevznikl zmatek. Já to vyřídím s draky. Zítra večer se zase ozvu,“ ukončil drak komunikaci.

„Svátíku!“ pokračovala v komunikaci Hanka.

„Slyším a poslouchám!“ odpověděl okamžitě.

„Už abys tady byl. Mám teď nějaké divné sny a moc starostí.“

„V úterý se setkáme, vydrž a drž mi palce, ať to vyjde. Dobrou noc.“

Ve zbývajících čtyřech dnech Sváťa chodil léčit stromy a pilně donášel vzorky hlíny z různých koutů sadu. Správce nad tím kroutil hlavou, ale potom, co Sváťa předvedl se stromy, se ani moc nevyptával. Kromě toho nosil Sváťa do svého pokoje i kousky chleba a do lahve natočil čaj.

Ve čtvrtek večer přivezli Sváťovi transportní bednu. Zkoušel se do ní položit sám, ale byla pro něho moc těsná. Když se do ní nějak svinul, chytaly ho křeče. Doufal jen, že Hedva je o dost menší a že se tam vejde i s Janinkou. Prozkoumal také dírky v bedně. Našel jednu u dna, dala se na ni přiložit pumpička od Slavomíry.

Po svých neúspěšných pokusech složit se do bedny požádal Slavomíru, zda by to mohla vyzkoušet. Deku sbalil do ranečku, velikého asi jako Janinka, a zkoušeli, jestli je šance pumpovat trochu hustilkou. Nebylo to sice dokonalé, ale Slavomíra vydržela v zavřené bedně půl hodiny. Když bednu otevřel, cítil vydýchaný vzduch, ale dýchat se ještě dal. Horší to bylo se vstáváním. Skrčené nohy Slavomíru neposlouchaly. Vzal ji tedy do náručí a něžně ji vyzdvihl. Cítil, jak se k němu přivinula a políbila ho na krk. Posadil ji na postel a dělal, jako by se nic nestalo.

Slavomíra se několikrát zhluboka nadechla a řekla: „Takže by to asi šlo. Ale chtělo by to fakt co nejrychleji.“

Pak se otočila na Sváťu.

„Ale za svobodu bych vydržela i pětkrát tolik.“

Errata:

09.07.2021 08:09