Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Když Hanka rozdala peníze, nálada mezi personálem se zvedla.

„Teď tu asi dva dny nebudu, ne abyste se moc rozšoupli!“ napomínala je Hanka.

Zašla do kanceláře a oslovila Vrona. „Nemohl bys na chvíli přijít k Zachariášovi? Potřebovala bych s vámi něco projednat.“

„Poslední dobou jsi nějak moc tajemná.“ řekl Vron. „Tady je celkem klid, přijdu.“

Hanka se zastavila pro Sváťu a pak zašli k Zachariášovi do kuchyně.

„Á pomocníci jdou. To je dobře. Hotel praská ve švech a hosti jsou netrpěliví. Zvlášť rodiče prvňáčků.“

Chopili se práce, ale Zachariáš tušil, že jejich návštěva má úplně jiný důvod. Když se objevil i Vron, rozdal práci personálu a sám se s nimi posadil.

„Co máte na srdci?“

„Ráda bych pozvala do debaty i Plama,“ řekla Hanka. „Plame, můžu tě pozvat do krystalu? Potřebovala bych se poradit o něčem, co se hodně týká draků.“

„Slyším a poslouchám, sestřičko. Že ty jsi zase skočila do něčeho po hlavě a teď teprve přemýšlíš, jestli v tom umíš plavat?“

Poslední, koho Hanka přizvala do debaty, byl Rafan. Když byli všichni připraveni, vysvětlila jim, jaký dar vyprosila u harpyje pro Martisovy potomky.

„Já už jsem si při minulém setkání říkal, že máš něco za lubem. Takovou novinu jsem ale nečekal. Nejsi ty s těmi harpyjemi nějak moc zadobře? Nerad bych se stýkal s někým, kdo s nimi obchoduje!“ zadíval se na ni upřeně Vron.

„O nějakém obchodování nemůže být řeč. Vyřešili jsme spolu jeden problém. Víc vám už ale nesmím říct.“

„Nevím, jestli se to bude Martisovým líbit, ale kdyby se Ochránci dozvěděli, že dohoda s harpyjemi je tvoje práce, budou tě určitě dost tvrdě vyšetřovat. Co myslíš, Rafane?“ zeptal se Vron.

„Tak proč jste mě do téhle debaty zvali? To mám zase šéfovi lhát?“

„Já myslím, že by Ochránci stejně vyšetřili, kdo v tom má prsty.“ zapojil se do diskuse Sváťa. „Lepší bude, když to Rafan v pravou chvíli a vhodným způsobem sdělí Bdělému tak, jako by to nebylo žádné tajemství a Hance ani nepřišlo na rozum, že by se s tím měla skrývat.“

„Chtěla jsem řešit, jak se co nejlépe dohodnout s draky a Martisovými potomky a zatím se problémem číslo jedna stalo moje vyšetřování!“ stěžovala si Hanka. „Vraťme se radši k původnímu tématu!“

„Asi bude opravdu nejlepší začít u Pána pokladů. Hor se určitě sám od sebe nebude angažovat, ale kdyby se ho přišli draci na něco zeptat, ocenil by, kdyby měl správné informace předem,“ mínil Plam. „Snad mi bude chvíli naslouchat.“

„Dobře,“ řekla Hanka. „Čas kvapí a myslím, že hrozí nebezpečí z prodlení. Pokusím se pána draků kontaktovat ještě dnes. Snad se mu moje řešení bude líbit. Jestli ne, pak je tady veliký problém.“

„Dobře pořiď, sestřičko!“ rozloučil se Plam.

Porada skončila, ale Hanka podržela kontakt s Rafanem. „Už jste našli Laylu?“

„Je slizká jak úhoř. V žádném přístavu se nezdrží ani den. Vypadá to na pašeráckou loď,“ odpověděl jí.

„Chtěla jsem ti jen říct, že umím zobrazit minulost místa, které vidím. Možná, že by to mohlo zrychlit dopadení vrahů.“

„Hanko, děsím se pomyslet, co jsi musela pro harpyje udělat, když tě tak obdařily! Je mi jasné, že o tom nemůžeš mluvit. Nemáš ale u nich nějaký dluh?“

„Nemám. Opravdu jsem neudělala nic špatného.“

„Věřím ti a už se nebudu vyptávat. Pokusím se dohodnout se svými kolegy. Ale znáš to!“

„Tak dobrou noc, Rafe!“

„Dobrou noc.“

Hanka ukončila spojení a chvíli relaxovala. Věděla, že na dohodě s Pánem pokladů hodně záleží. Ještě chvíli přemýšlela o tom, co mu řekne, než ho oslovila.

„Zdravím tě, dračí dívko. Co máš na srdci?“

„Stalo se něco významného, co by mohlo definitivně vyřešit problém Martisovy krve. Poznala jsem vaši moudrost a uvážlivost, a proto vás chci prosit o schůzku. Nebylo by vhodné předčasně prozradit něco z toho, co vám chci říct. Ani dračí komunikace není natolik bezpečná.“

„Přijď ke vchodu. Pustím tě do školy,“ ukončil drak rychle spojení.

Hanka využila svého práva otevřít bránu v Pasteku a přemístila se ke vchodu. Za chvilku se otevřela divoká brána, do které rychle vstoupila. Ocitla se v učebně magických předmětů. Na svém místě už čekal profesor Terignavan.

„Jsem překvapen, že se znovu setkáváme. Jistě mě neobtěžuješ nějakou hloupostí.“

„Odpusťte, pane profesore,“ řekla Hanka vzhledem k podobě, ve které se Pán pokladů objevil, „mám zprávu, která se týká všech lidí s Martisovou krví. Od včerejška tito lidé nemohou použít proti nikomu žádné útočné kouzlo.“

„Jak to myslíš?“ zeptal se překvapeně drak.

„Všichni lidé s Martisovou krví jsou teď zastíněni magickým zrcadlem. V případě, že kdokoli z nich vyšle útočné kouzlo, to kouzlo se obrátí proti němu. Nemohou proto svým kouzlením nikoho přímo ohrozit.“

„Jak by k takovému zrcadlu mohli přijít?“ hleděl drak nechápavě na Hanku.

„Daly jim ho harpyje. Je nezrušitelné a budou ho mít i všichni nově narození potomci s Martisovou krví.“

„Dá se tomu těžko věřit. Kdo by mohl harpyje přimět, aby jim to zrcadlo daly?“

Hanka se dívala do země. „Já jsem jim ho vyprosila. Je to vlastně dar z vděčnosti, ale nesmím o tom mluvit.“

Drak stále hleděl na Hanku nedůvěřivě: „Nemůžu uvěřit, že by to harpyje udělaly pro nějakého člověka. Na druhé straně, pokud by k tomu došlo, byli by tito lidé úplně bezbranní a kdokoli by je mohl svým kouzlem zničit.“

„To zrcadlo je oboustranné. Když na takového člověka někdo zaútočí kouzlem, zrcadlo odrazí kouzlo zpátky na útočníka. Jen na fyzické útoky to nefunguje.“

„Ty si ze mne děláš legraci! Neznám někoho, kdo by takové kouzlo dovedl. Už ses přesvědčila, že to funguje?“

„Ano, byli jsme se Sváťou za vidajlámou a prakticky jsme to vyzkoušeli. Vidajláma se nám ale zavázala, že o tom nikomu neřekne, dokud se nedohodneme s draky na celkovém řešení. Vím, že bude třeba odpovědět na mnoho otázek, vím, že bude třeba mnoho draků i lidí přesvědčit, že už jim žádné nebezpečí nehrozí.“

„Neuvěřím, dokud to neuvidím na vlastní oči. Kdy mi to předvedeš?“

„Harpyje to zrcadlo daly i mně. Můžete na mně vyslat jaké kouzlo chcete. Dejte si ale pozor, abyste si zbytečně neublížil!“

„Bereš na sebe odpovědnost, že se ti nic nestane?“

„Ano. Jsem připravena.“

Drak se trochu nadechl a foukl na Hanku ohnivý plamen. Jen malý, aby se neřeklo, ale normální člověk by měl štěstí, kdyby takový útok přežil. Plamen se však v bezpečné vzdálenosti jakoby převrátil naruby a mířil přímo na dračí tlamu. Drak ucukl, ale přesto ho plamen nepříjemně popálil.

„Nestalo se vám nic?“ podívala se na něho Hanka starostlivě. „Já to zrcadlo nemohu ovládat. Útok se vždycky odrazí tam, odkud přišel.“

Drak úplně ztuhl. „A tohle mají teď všichni s Martisovou krví? Vždyť jsou vlastně nezranitelní!“

„To je sice pravda, ale také nemohou žádným kouzlem nikomu ublížit. Já jediná mám jenom obranu. Útočit mohu. To je proto, abych mohla v případě nutnosti chránit děti v Útulném domově.“

„Musím si to srovnat v hlavě. Takže ty říkáš, že jsi svým vlivem u harpyjí získala pro lidi s Martisovou krví kouzlo, které jim brání magicky útočit, ale zároveň je před jakýmkoli magickým útokem chrání. Doufáš, že když tomu draci uvěří, nebudou mít důvod se lidí s Martisovou krví bát víc než kteréhokoli jiného člověka, zmizí důvod pro izolaci lidí s Martisovou krví a ti budou moct žít normálně mezi ostatními lidmi.“

„Ano, s touhle představou jsem o toto kouzlo prosila.“

„To kouzlo ale nebere lidem s Martisovou krví neobyčejné schopnosti v ostatních kouzlech?“

„Nebere. Vlastně mohou kouzlit úplně stejně jako dřív. Zrcadlo neomezuje jejich schopnosti, mění jen důsledky útočných kouzel.“

„Draci tedy poznají kouzlení mága s Martisovou krví na sto honů. Kdyby nevěděli, co jsi mi právě řekla, určitě by na ně zaútočili. Tím by ale byli ohroženi. Drak se svému vlastnímu útoku neubrání. Možná by ho to nezabilo, ale rozhodně by to nepěkně odnesl,“ řekl a olízl si svůj popálený čenich. „Pěkně jsi to zavařila. Doufám, že Martisovi potomci se nevyrojí dřív, než na to draky připravíme. Vznikla by z toho pěkná polízanice.“

„Věřím, že vbrzku se nic nestane. Určitě si toho ale Martisovi potomci za čas všimnou. Bylo by dobře, kdyby do té doby byli všichni správně informováni, aby si byli vědomi své síly i zranitelnosti.“

„Zítra svolám uznané starší všech hnízd a objasním jim novou situaci. Bojím se ale, že je to pro ně neuvěřitelné. Potřeboval bych jim předvést to, co jsem viděl já, ještě lépe by bylo vidět také, jak se útok Martisova potomka odrazí zpět na něj. Vím, že ho to bude bolet. Najdeš někoho s Martisovou krví, kdo by byl ochoten to předvádět?“

„Nemohu za nikoho mluvit, ale pokusím se. Ráno bych ale chtěla jít do školy v Santareně, kde bych přece jen mohla něco studovat. Zástupkyně ředitele mě doporučí na individuální program. Stačilo by přijít odpoledne?“

„Určitě ano, uznaní starší nevisí na hřebíčku. I když je ráno svolám na odpoledne, budou určitě reptat. Věřím ale, že přestanou, až uvidí, proč jsem je svolal.“

„Vážím si toho, že jste mě přijal. Zítra hned po obědě se přihlásím a sdělím vám, zda se mi podařilo najít dobrovolníka s Martisovou krví.“

Drak lehce pozvedl tlapu a Hanka se ocitla před branou školy. Kontaktovala hned Vrona: „Spíš už Vrone?“

„Jak mám spát, když jsi mi nasadila takového brouka do hlavy. Jak jsi dopadla?“

„Myslím, že docela dobře. Něco ale potřebuji připravit na zítřejší odpoledne. Můžu se zastavit?“

„Přijď, budu tě čekat tady u brány.“

Hanka otevřela bránu na Nestorovu zahradu v Dubovníku, prošla a pak pokračovala branou na Ostrov Volby. Vron ji zavedl do domku, kde bydleli s Hedvou a s dětmi.

„Ještě jsi tady ani jednou nespala, ale pokojík máš připravený.“

„Doufám, že k tomu brzy dojde. Ráno ale musím do školy, dnes budu raději spát u Zacha.“

„Tak už povídej, co jsi vyřídila?“

„Pán pokladů mne přijal a nechal si to vysvětlit. Zdálo se mu to neuvěřitelné, až jsem ho musela nechat, aby si to vyzkoušel na mě. Chudák si při tom popálil čenich. Zítra ale chce svolat jednání uznaných starších, a tam by to potřeboval předvést oběma směry. Nechtěla bych nikoho z tábora svatého Sekurita. Napadla mě Hedva nebo Lukáš.“

„U Hedvy je trochu potíž, že nemá moc silné schopnosti kouzlit. Lukáš by to určitě předvedl skvěle, ale Hedva se o něj bude bát. Poslat kluka přímo do chřtánu drakům – to jí bude připadat moc riskantní. Terezka je ještě moc malá a mohla by si ublížit.“

„Jsem přesvědčena, že Lukáš se bát nebude. Půjdu ostatně s ním. Jde o to přesvědčit Hedvu. Zkus to prosím, jinak bude problém.“

„Tak dobře, zlom vaz. Zítra se mi ozvi, hned jak budeš ve škole hotova. Řeknu ti, jak jsem dopadl s Lukášem.“

Hanka se přemístila do Kouzelných zahrad. Sváťa už spal. Nařídila budík a okamžitě usnula.

Když se ozval budík, Sváťa už vylézal z koupelny. Hanka se rychle umyla, nasnídali se a pospíchali do kabinky, která je přemístí do školy. Už tu rok nebyli, ale na uspořádání bran se nic nezměnilo. Ponechali nové studenty jejich osudu a rovnou se přemístili do auly, kde byly tabule s vypsanými specializacemi pro tento rok. Počet míst v jednotlivých specializacích byl omezený, raději si rovnou zapsali ty, pro které se rozhodli. Hanka si zapsala magické předměty, ovlivňování počasí a vizualizaci minulosti, Sváťa kromě ovlivňování počasí ještě magické ovlivňování rostlin a léčení jiných druhů. Hanka si ale potřebovala promluvit s Dianou Renou. Odebrali se na louku s pohoštěním a čekali, až skončí vítání prvňáčků.

Blížilo se poledne a Hanka začínala být nervózní. Kontaktovala Vrona.

„Jaké máš pro mě zprávy?“

„Musel jsem se hodně snažit. Copak Lukáš, ten má sice z draků respekt, ale už s nimi komunikoval. Role figuranta se mu docela zamlouvá. Zato Hedva zná draky jen jako útočníky, kteří jí zabili manžela. Má z nich přímo hrůzu. Nakonec jsem jí musel slíbit, že Lukáše doprovodím a ochráním, když bude potřeba. Doufám, že to draci tolerují, když tam s ním budeme oba.“

Nakonec se Hanka Diany Reny dočkala. Dohodli se, že se Sváťou půjdou na oběd a pak se sejdou v rohové místnosti. Hanka vypověděla podle pravdy, jak se rozhodla. Předvedla také Dianě Reně, jak umí vizualizovat minulost. Diana Rena byla velmi překvapena precizností Hančiných schopností a také tím, jak málo magie k tomu Hanka potřebuje.

„Je to opravdu mistrovské provedení. Žádný učitel by to tady asi lépe nedokázal. Zkoušku jistě formálně složíš, a může to být velmi brzy. Co se týče magických předmětů, vím, že Gemsik je opravdu dobrý. Neuškodilo by ale, kdybys občas navštívila i zdejšího pedagoga. Každý má svoje speciality a čím víc jich poznáš, tím lépe ti to půjde. Ovlivňování počasí je náročné a je dobře, že se to budete také učit se Sváťou. I v této disciplíně by bylo dobře občas navštívit našeho specialistu.“

„Mohu docházet, když budu mít v době výuky čas? Nebude to vyučujícím vadit?“

„Upozorním je na to. Nebude jim to vadit, když uvidí, že ve studiu nezaostáváš. Kdybys to nezvládala, nepustí tě ke zkoušce.“

Hanka poděkovala a šla se projít ven. Za chvíli ji kontaktoval Habertuder: „Za půl hodiny buďte u vstupu do školy. Až tam budete, dej mi vědět, otevřu vám bránu.“

Spojila se s Vronem a dali si sraz v Kouzelných zahradách. Lukáš byl rozechvělý, ale odhodlaný. Bylo na něm vidět, že už něco zkoušeli, obličej měl trochu popálený, ale Sváťa mu to v rychlosti vyléčil. Pak Hanka otevřela bránu do Pasteku a ozvala se Habertuderovi.

Prošli branou do skalního amfiteátru, kde byli rozloženi uznaní starší všech hnízd. Hanka zahlédla i Hora. Habertuder – Pán pokladů – stál na podiu a pokynul jim, aby přišli k němu.

„Vysvětli prosím přítomným, proč přichází na experiment dítě.“

„Lukáš Pé uzavřel smlouvu s draky a nežije v táboře svatého Sekurita. Nikomu tedy nebude nápadná jeho nepřítomnost. Kromě toho víte, že Lukáš má výrazné schopnosti kouzlení, na druhé straně je ve věku, kdy dokáže rozumně uvažovat. Proto jsme požádali jeho a jeho matku.“

„Proč nepřišla jeho matka?“

„Dosud nevstřebala šok, kdy draci zabili při útoku jejího manžela, a nedokázala by se vám podívat do tváře.“

„Dobře. Ať nejprve ukáže, jak kouzlí. Ať vytvaruje schody do kamene a přinutí vodu téct do kopce.“

Habertuder ukázal na skálu na boku amfiteátru.

„Vykouzli schodiště na vrchol této skály.“

Hanka věděla, že jí by takové schodiště trvalo celý den a ještě by měla na něj málo magie. Lukáš se na skálu podíval a začal kouzlit. Schody přibývaly jeden za druhým, jako by skála byla máslo. Draci cítili přítomnost Martisovy magie a znervózněli. Když bylo schodiště hotové, ukázal Lukáš na vodu v jezírku, která se začala hnát po schodech nahoru a padala z druhé strany skály jako vodopád. Za malou chvilku ale Lukáš vodu zastavil, docházela mu magie.

Kouzlení pominulo a uznaní starší se uklidnili. Habertuder se otázal.

„Pochybuje někdo, že Lukáš má Martisovu krev?“

Nikdo se neozval. Habertuder proto pokračoval.

„Jistě pochopíte, že pro experiment nemůžeme na Lukášovi chtít, aby předvedl kouzlo, které by ho mohlo zabít. Doufám, že uznáte, že bude-li zrcadlo působit na slabé kouzlo, bude působit i na silné kouzlo. Lukáši, předveď prosím, co se stane, když na mne vyšleš kouzlo pálivé jiskry. Buď ale opatrný, aby sis moc neublížil!“

Lukáš se postavil proti Habertuderovi, zamířil na jeho hlavu a vyslal pálivou jiskru. Sotva mu však jiskra vylétla z ruky, obrátila se a kdyby rychle neucukl, popálila by ho.

Mezi draky to zašumělo: „Jak máme poznat, že to není trik? Zdatný mág by takové zrcadlo určitě nepozorovaně vykouzlil.“

„Není to trik,“ ozval se dunivý hlas Hora. „Ta obálka je vlastně součástí jeho těla. Zkoušel jsem ji při tom experimentu odstranit, nepovedlo se mi to. Máte-li odvahu, můžete na něj pustit jakékoli útočné kouzlo. Ale pozor, ta obálka je daleko pevnější než dračí most. Dávejte pozor, abyste si neublížili!“

„Je tu samozřejmě spousta otázek.“ ozval se Habertuder. „Je zrcadlo vlastní všem Martisovým potomkům? Není to jen přechodné kouzlo, které pomine? Nedá se jiným kouzlem zrušit?“

Hor odpověděl: „To nám ovšem nikdo nezaručí. Buď to riskujeme, nebo počkáme, až se Martisovi potomci přesvědčí o své magické nezranitelnosti a tábor začnou opouštět. Jediná možnost je zašlápnout je nebo jim zlomit vaz. Hanko, zase jsi způsobila zmatky. Proč se do všeho pleteš?“

„Věřte mi, to zrcadlo je neodvolatelné!“ vykřikla Hanka. „Jak vás mám přesvědčit?“

„Kdo to kouzlo vytvořil, může ho taky zrušit,“ řekl Hor. „Jaké nám dává záruky, že ho nezruší?“

Hanka vzteky brečela. Teď, když je všechno zařízeno, když se opravdu Martisových potomků nemusí nikdo bát, skončí všechno na tom, že nemá důkaz! Nejraději by se propadla sto metrů pod zem. Je to vlastně logické, že draci chtějí záruky. Ona je ale nemůže dát. I kdyby jí uvěřili, copak draci budou brát vážně slib harpyje?

Habertuder se ujal slova: „Takže na situaci tábora svatého Sekurita se nic nemění. Nemůžeme si dovolit nechat je načerpat magii a opustit tábor, neboť nevěříme, že nejsou schopni svojí magií zabíjet. Chápu, Hanko, že ses snažila vymyslet řešení, které by lidem ulehčilo život, ale my ho bohužel nemůžeme akceptovat.“

Draci se začali rozcházet a Habertuder vytvořil Hance, Lukášovi a Vronovi bránu do Pasteku, odkud Hanka vytvořila bránu do Dubovníku a nakonec prošli na Ostrov volby.

Teprve když byli ve svém domku, promluvil Vron na Hanku.: „Nic si nevyčítej, udělala jsi, co jsi mohla. Nemůžeš za to, že draci nevěří. Třeba se to časem poddá.“

Hanka kontaktovala Slavomíru a vyprávěla jí, jak sněm draků dopadl.

„A jsme zase tam, kde jsme byli!“ povzdechla si Slavomíra. „Nedá se nic dělat.“

Jako obvykle, ztracenou rovnováhu dodal Hance až rozhovor s otcem.

„Nech pracovat čas.“ radil Hance R'ihan. „Závažné změny ve společnosti se nerodí rychle. Soustřeď se teď na Útulný domov. Tam je tvé práce zapotřebí nejvíc. Řízení stavby nebude jednoduché a udržet děti v pořádku také ne.“

Plam také Hanku uklidňoval. „Dočkej času, však ono se to srovná samo. Stav, kdy žádné nebezpečí nehrozí, a postupně se zjistí, že náročná bezpečnostní opatření nemají smysl, bude nakonec na obtíž i drakům.“

Fouknul jí do vlasů a popřál dobrou noc.

Úplně se uklidnila až v náručí bratříčka stromů...

Errata:

09.07.2021 08:09