Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Když se rozloučil s Hankou, odletěl Plam do dračí školy. Na programu bylo létání do výšky. Dračí profesor kontroloval styl mávání křídly, a pak soutěžili, kdo vylétne nejvýše. Z hlediska stylu patřil Plam k nejlepším. S výškou to teď už taky nebylo nejhorší, ale většině vrstevníků se Plam nevyrovnal. Často si z něj dělali legraci.

„To víš, lidská duše je na létání moc těžká. Dokud se jí nezbavíš, budeš soutěžit jen s dračicemi. Bojovníci létají výš.“

Dnes ale cítil sílu kouzel Temného pramene a chtěl si to vyzkoušet. S elegantním máváním křídel se vznesl do vzduchu. Pak si vzpomněl na svůj sen a letěl tak vysoko, až se nedalo dýchat. Věděl, že bez magie ho křídla v řídkém vzduchu neunesou. Věřil však, že až přiletí níž, přejde bez problémů do klouzavého letu. Tak se také stalo a na rozdíl od svého snu přistál bravurním přistávacím manévrem.

Kolem se rozhostilo ticho. Pak promluvil dračí profesor.

„To bylo ale mocné kouzlo, které tě vyneslo tak vysoko. Kdepak ses ho naučil?“

„To kouzlo je vlastně dar na jeden den,“ přiznal Plam. „Zítra už účinkovat nebude. Chtěl jsem to jenom vyzkoušet.“

„Dostáváš zajímavé dary. Smím vědět, od koho jsi ho dostal?“

Plam se rozhodl nezapírat. Už se nebude za svůj vztah k Hance stydět.

„Je to dar od mé lidské sestry.“

Spolužáci si začali vzrušeně šeptat. Překvapený profesor se zeptal: „Od kdy lidé mohou dávat drakům taková mocná kouzla?“

„Ona mi ho vlastně dala bezděčně, propojením našich osobností.“

Plam byl tak smutný z toho, že mu Hanka odejde, že se rozhodl už nic nezapírat. Ať to všichni vědí! Proč by se za svoji sestru styděl? Klidně ať se mu smějí! Co je to proti tomu, že Hanku už asi nikdy neuvidí?

„A to se nestydíš to takhle veřejně říkat?“ vyjel na něj profesor.

„Teď už ne. Jestli mi ji zítra vezmou, nepřestanu se snažit ji získat zpět.“

To už někteří spolužáci nevydrželi a vrhli se na Plama.

„Ty blbečku, ty duševní mrzáku! Tak ty se budeš milovat s lidmi?“

Plam vzlétl, aby unikl jejich ranám. Pak na něj začali vysílat kouzla, aby ho srazili dolů. Plam ta kouzla jakoby mimoděk odrazil a sám na ně seslal takové zmrazující kouzlo, že všichni popadali dolů jako zralé hrušky. Pak se snesl mezi ně.

„Neblbněte, vidíte, že jsem drak! A ujišťuji vás, že se mi líbí dračice a ne lidské ženy. A že kamarádím s lidskou holkou? Tak si představte, že je to můj domácí mazlíček, asi stejně, jako někteří draci mají ptáka spiripyra!“

Potlučení draci se rozhýbávali, ale na Plama už neútočili.

„Ty jsi viděl spiripyra?“ ptali se nevěřícně.

„Jo, a viděl jsem dokonce, jak se koupe v dračím plameni.“

„Mluvíš hlouposti!“ doráželi na Plama spolužáci. „Kde bys ho viděl?“

Plam si uvědomil, že už je na pokraji prozrazení tajemství zlatého draka.

„To je tajemství.“

„Tak nám ho namaluj!“

Plam dýchnul na skálu plamen a skála se začala obarvovat. Z barev vykouzlil obraz Avisira, jak si ho pamatoval ze souboje v Pastecké škole.

Spolužáci byli zaražení a nevěděli, jestli si z nich Plam nedělá legraci.

„Blbost, takhle žádný pták nevypadá!“

K obrazu přistoupil se zájmem profesor.

„Tys ho opravdu viděl v boji? To bych do tebe nikdy neřekl!“

„Má lidská sestra je ještě větší vzácnost a tomu se nikdo neobdivujete! Podle vás je to slabost, ale já vám dokážu, že v tomhle spojení bude právě moje dračí síla!“

Spolužáci už nevěděli, co si mají myslet. Raději se uklidnili a nechali Plama na pokoji. Jedna mladá dračice se k němu přitočila.

„Byl jsi fakt přesvědčivý!“ pošeptala mu a usmála se, až Plamovi zčervenaly uši.

Když skončilo vyučování, rozhodl se Plam zajít za Horem. Jako vždycky, když ho někdo vyrušil, byl dračí mág nerudný.

„Copak máš, ty přerostlá ještěrko?“

„Mám zvláštní schopnost, ale bojím se, že zítra už ji mít nebudu.“

„Co to plácáš. Jakou zvláštní schopnost? Nepřeskočilo ti?“

„Nepřeskočilo. Zkus si něco přát a já to zkusím vykouzlit.“

Hor se zasmál.

„Vykouzli tady třeba záhon a na něm ať je strom se zralým dračím ovocem.“

To byl úkol, který by byl obtížný i pro Hora. Plam trochu couvl.

„To nevykouzlím hned, musím se podívat, jak takový strom vypadá.“

Plam věděl, že dračí ovoce se pěstuje jen na plantáži v Pasteku. Spojil se proto s Kornjefou a požádal jí, zda by ji nemohl navštívit v lázních. Kornjefa souhlasila. Plam jí po pravdě řekl, že potřebuje vykouzlit strom s dračím ovocem, ale neví, jak vypadá.

„Ty bys dokázal vykouzlit celý strom i s ovocem?“ divila se Kornjefa.

„Někdy se zastavím a budu ti ten divný příběh vyprávět. Dnes na to ale není čas.“

Kornjefa se spojila s Pertinahem a poprosila ho, zda by se na dračí strom s Plamem mohli podívat. Pertinah jim to dovolil, ale jen za přítomnosti strážce. Plam si strom prohlédl ze všech stran a vtiskl si ho do paměti. Zjistil, že má i schopnost vidět vlastnosti věcí a zapamatoval si věrnou kopii stromu včetně dračího ovoce. Pak poděkoval strážci i Kornjefe a přenesl se před Horovu jeskyni. Tam vytvořil věrnou kopii stromu s dračím ovocem. V polovině září už byly plody zralé.

Když byl hotov, už se smrákalo. Vešel k Horovi a pozval ho ven. Hor nechtěl věřit vlastním očím.

„Jak jsi to dokázal, Plame?“

„Nebudeš tomu věřit, ale mám kouzla z Temného pramene.“

„Kde bys k nim přišel?“ Hor málem upadl.

Plam Horovi vyprávěl celý příběh o smíchání krve Terezky a Hanky.

„Zjistil jsem, že ta schopnost se přenáší i spojením osobností, které mám s Hankou,“ zakončil Plam.

Hor tomu stále nemohl uvěřit. To, po čem on celý život marně touží a snaží se to získat, získal teď tenhle dračí nedospělec svojí sdílenou osobností s lidskou holkou.

Utrhl si dračí ovoce a okusil ho. Chutnalo výtečně a cítil vliv drogy.

„Nesmím už jíst, nebo budu k ničemu,“ napadlo ho a ovoce schoval do jeskyně.

„Radši ten strom hned schovej, než na něj někdo přijde!“ nařídil pak Plamovi.

Plam natáhl tlapu a strom zmizel.

„A proč říkáš, že tu schopnost do zítřka ztratíš?“ otázal se Plama Hor.

„Habertuder poslal Hanku do tábora svatého Sekurita. Tam ale bude mít amulet proti kouzlení. A když nebude smět kouzlit Hanka, nebudu smět těch kouzel používat ani já.“

„A proč musí Hanka odejít do tábora svatého Sekurita?“

„Má Martisovu krev. O krvi Temné studny ještě naštěstí nejde řeč, draci kromě nás to vlastně nevědí. Bylo by fajn, kdyby to ani nevešlo ve známost.“

„Pertinah se vyjádřil, že by se s případem Martisova krev mělo něco dělat. Když jsou ti lidé magicky nezranitelní, ale na druhou stranu nemohou nikomu přímo magicky ublížit, jaký je důvod je oddělovat od ostatních lidí? Svými ostatními schopnostmi by přece mohli být užiteční nejen lidem, ale i drakům. To, co Hanka vyprosila na harpyjích je vlastně moc šikovná obrana. Mělo by se s tím něco dělat.“

Plam v duchu zajásal. Chytil se! Neví sice ještě jak, ale doufá, že se k těm kouzlům Temné studny nějak dostane. Je jasné, že na názor nějakého dračího mladíka – Zuřivého Plamene – Pán pokladů moc nedá. Ovšem Hor – to už by byla jiná! Snad se věci přece jen pohnou!

Blízkost tajemství Temné studny nedala Horovi spát. Ráno se rozhodl, že nejdříve promluví s Pertinahem.

„Dobře, že s tebou mluvím, Hore. Mám problém s rodiči toho zabitého draka. Nechtějí věřit tomu, že jejich syna zabil jeho vlastní plamen. Trvají na tom, že proti němu musel někdo vyslat smrtící kouzlo. Ti lidé z jižního kontinentu už tady nejsou a vzhledem k jejich naprosté nezkušenosti je z toho ani nepodezřívají. Podezřelí jsou tedy ochránci a Hanka. Ti rodiče podávají žalobu k mezidruhovému soudu.“

„Blázni! I kdyby se prokázalo, že ho zabil někdo z napadených, mezidruhový soud je nemůže odsoudit, protože se bránili. Nebo se tam ti draci jen tak procházeli po pláži a někdo je napadl? Tomu přece nikdo neuvěří! Nehledě k tomu, že zbylí tři dračí výrostci budou muset vypovídat pod přísahou.“

„Je to pravda, ale víš, že kolem Hanky je mnoho tajemství a kdyby jí chtěl někdo vyšetřovat paměť s donucením, mohly by vyjít na světlo nepříjemné informace, které sice se zabitím toho draka nesouvisí, přesto by mohly spustit nedobrý sled událostí. I kdyby souhlasila s vymazáním své paměti, vymazání zanechá v paměti stopy a mohlo by to být bráno jako pokus o zničení důkazů. Rodiče se totiž odvolávají na právo draků zahubit všechny Martisovy potomky, kteří nejsou izolováni v táboře svatého Sekurita a nemají smlouvu s draky.“

„Z tvé řeči soudím, že se některé z těch tajemství týká i vašeho hnízda?“

Hor pozoroval, jak se spojení s Pertinahem zachvělo a bylo mu to jasné. Nebylo ale slušné tuto otázku opakovat. Vlastně do toho Horovi nic nebylo.

„Pravděpodobně se domníváš, že do mezidruhového soudu deleguje Pán pokladů mne?“ pokračoval jakoby nic.

Na tuto otázku už Pertinah odpověděl: „Je to možné a zdá se mi to pravděpodobné. O tvé nestrannosti nikdo nepochybuje, prokázal jsi ji při uzavírání smlouvy s Lukášem a Terezkou. Kouzlům rozumíš jako nikdo jiný a o konfliktu ses dozvěděl až dodatečně.“

„Může být, ale nepředjímejme rozhodnutí Pána pokladů. Když mě sám vyzve, jsem ochoten a připraven funkci soudce převzít.“

„Ale ty jsi chtěl se mnou také mluvit, asi o něčem jiném?“

„Vlastně to nebylo důležité. Chtěl jsem se jen zeptat, jestli ve vašich lázních už byli také černí draci.“

„Myslím, že ještě ne. Máš zájem?“

„Zatím ani ne.“ odpověděl Hor. „Přeji ti hodně úspěchů.“

Hor věděl, že tak průhlednou výmluvu Pertinah nevezme vážně, ale nic chytřejšího ho nenapadlo. Otázka na věc Martisovy krve by mohla vzbudit podezření, že Hor není tak nestranný, jak se Pertinahovi zdá. Raději oslovil Plama a pozval ho k sobě, až skončí vyučování v dračí škole. Pak se rozložil ve své jeskyni a dospával, co v noci zameškal. Odpoledne pojedl jedno dobytče, které lidé chovali pro hnízdo.

„Zdravím tě velký mágu!“ pozdravil Plam, když přišel.

„Jak je to dnes s tvými kouzly, Zuřivý Plameni?“

„Jak jsem očekával, kouzla se vytratila. V paměti mi zůstala, ale už je nedokážu provést.“

„Takže Hanka je zacloněná v táboře svatého Sekurita?“

„Nejspíš ano, zkoušel jsem s ní navázat kontakt, ale marně.“

„Spojil jsem se s Pertinahem. Chystá se asi mezidruhový soud, kde rodiče mrtvého draka chtějí žalovat Hanku a Ochránce, že jejich syna zabili smrtícím kouzlem.“

„Co je to za nesmysl? Ti pitomci Hanku málem zabijí a ještě ji žalují?“

„V tom jim nezabráníš. Pochybuji ale, že by uspěli. Když už někdo mezidruhový soud vyvolá, nebylo by od věci napadnout právo draků zabíjet Martisovy potomky? Dalo by se označit za bezpředmětné i věznění Martisových potomků, když nemohou nikomu přímo magicky ublížit. Tím by se mohl mezidruhový soud také zabývat. Bylo by ale naivní předpokládat, že žalobu vznese někdo z draků.“

Plam pokýval hlavou a usmál se.

„To je pravda. Proč by to draci dělali, že?“

Draci se rozloučili a Plam odletěl do své jeskyně. Spojil se se Sváťou, jehož krystal si pamatoval, a požádal ho, aby k němu přišel.

Sváťa se objevil téměř okamžitě:

„Ahoj Plame, máš pro mě nějaké zprávy o Hance?“

„O Hance jen to, že se s ní od rána nemohu spojit. Asi je magicky zacloněná. Mám ale jiné důležité informace, s nimiž byste měli pracovat.“

Sváťa se posadil a drak mu pověděl, co se dozvěděl od Hora. Sváťa přemýšlel.

„Ano, svolat mezidruhový soud by pro nás nebylo lehké, ale jakmile bude svolán, můžeme podat další žaloby. Těžké poranění Hanky, která v té době neměla Martisovu krev, bych raději nechal stranou. Zbytečně by to zdržovalo jednání a za těch pár zlaťáků odškodného to nestojí. V souvislosti s jejich žalobou by bylo vhodnější navázat žalobou o zrušení toho nesmyslného práva zabíjet. Na to by pak měla navázat kauza nesmyslného věznění lidí, kteří nikomu nemohou přímo magicky ublížit. Probereme to s Vronem a Zachariášem a dohodneme se, jak to nejlíp udělat.“

Sváťa s Plamem ještě chvíli vzpomínali na Hanku a pak se Sváťa rozloučil.

U Zachariáše se sešli Sváťa, Vron a Rafan. Sváťa je informoval o tom, co se dozvěděl od Plama. Všichni byli rádi, že svitla naděje na osvobození Hanky. Vron ale upozornil, že se to netýká jen Hanky. Lukáš a Terezka, od návratu z výletu pořád jen vzpomínají, jak by bylo krásné, kdyby si mohli s ostatními dětmi hrát, chodit do školy a sportovat. Ve stejné situaci je i víc dětí v táboře svatého Sekurita. Nechodí do školy a musí žít v uzavřeném prostoru tábora. Lukáš a Hedva na ně vzpomínají. I pro ně by měli vybojovat svobodu.

Nakonec se dohodli, že by měl podat žalobu Vron, jako zástupce poškozených. Vždyť i Hedva a Janinka, které neměly žádnou smlouvu s draky, byly vlastně trpěny jen protože byly na Ostrově volby, odkud vůbec nemohly nikam chodit. Bylo ale paradoxní, že i kdyby Vronovy žaloby uspěly, byla Hanka vlastně jediná, na kterou by se propuštění nevztahovalo. Měla totiž jako jediný člověk s Martisovou krví možnost vysílat útočná kouzla. Jediné, co jí mohlo dát jiné podmínky, byla smlouva s draky. Co by jí ale draci dovolili? A našla by za těchto podmínek čtyři svědky?

Nic jiného se ale nedalo dělat. Podání žaloby se zdálo jedinou cestou k nápravě celého problému Martisovy krve.

Errata:

09.07.2021 08:09