Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Mezidruhový soud byl svolán na pátého října. Přípravný výbor musel řešit nebývalé potíže. V mezidruhovém soudu totiž kromě porotců z žalovaného a žalujícího druhu musí sedět ještě nestranný zástupce třetího druhu. Protože jedním ze žalovaných byla Hanka, nemohli být nestranným druhem jednorožci, neboť byla členkou jejich stáda. Nakonec požádali o vyslání porotkyně sirény. Aby se mohli zasedání zúčastnit také všichni dotčení draci, přípravný výbor ohlásil, že zasedání soudu se bude konat v jeskyni smlouvy, kde jsou i všechny zpívající kameny Martisových potomků. Jakmile byl mezidruhový soud svolán, podal Vron žalobu na zrušení práva zabíjet Martisovy potomky a na volnost pohybu Martisových potomků. Žaloby byly na programu v pořadí, v jakém byly podány.

Protože mezi obžalovanými byli i Ochránci, nemohl být porotcem jako obvykle i Ochránce. Jmenovali proto za lidský druh Dianu Renu. Podle očekávání byl jmenován za draky Hor. Všichni čekali, koho jmenují sirény. S nezbytnou bublinou kolem hlavy se objevila ctihodná Sipiliana, ředitelka školy sirén. Usmály se na sebe s Dianou Renou a podaly si ruce. S Horem se pozdravily jen kývnutím hlavy.

V první kauze přivedli na lavici obžalovaných Hanku, Rafana a Ochránce, který je doprovázel při příhodě na pláži. Hanka byla trochu pobledlá, ale kamarádům zamávala a posadila se. Vron si všiml, že má navlečený antimagický náramek. Rafan si sedl vedle ní a s ním i Ochránce, který celou akci vedl. Žalujícími byli rodiče mrtvého draka, Soudu předsedal Pán pokladů.

Rodiče mrtvého draka přednesli obžalobu, ve které napadli Hanku a Ochránce, že společně usmrtili jejich syna, který chtěl jen vykonat staré právo draků na zabití nově objevených Martisových potomků.

Za obžalované promluvil Ochránce.

„Víte, kdo vašeho syna a jeho kamarády pověřil vykonáním práva draků?“

„Právo draků se rozhodli vykonat sami, jakmile zjistili, že existují noví Martisovi příbuzní,“ odpověděl otec zabitého draka.

„Znamená snad formulace »mají draci právo« že toto právo může za draky vykonat kdokoli bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní draci?“

„Vždycky tomu tak bylo!“ odpověděli žalující.

Promluvil předseda soudu.

„Víte dobře, že k akcím podobného druhu vyžaduje dračí právo souhlas minimálně uznaného staršího hnízda. Výjimka může být akceptována jen, jestliže někdo z draků je přímo ohrožen na životě. Ptám se, zda váš syn byl přímo ohrožen na životě tam, kde byl, když se svými kamarády zjistil, že se vyskytli noví Martisovi potomci?“

„Jak to máme vědět? Víte, že jejich kouzla mohou působit i na dálku!“

„Předvoláme tedy svědky, kteří se na tuto výpravu vydali s vaším synem. Dejte jim hůl pravdy!“ nařídil zlatý drak.

Mladí draci se v roli svědků necítili dobře. Slova se opět ujal obžalovaný Ochránce.

„Jak jste zjistili, že se v daném místě vyskytují Martisovi potomci?“

„Zjistili jsme tam zakázanou magii.“

„Ověřili jste si, kdo je původcem zakázané magie? Mohli to být lidé, kteří mají smlouvu s draky.“

„Nepředpokládali jsme, že by tam mohli být.“

„A co jste zjistili na místě?“

„Původcem zakázané magie bylo dítě, které si hrálo na písku,“ musel po pravdě odpovědět mladý drak.

„A vy jste uvažovali, že to dítě, které neumělo nic jiného, než dělat svými kouzly vlnky na vodě, vás ohrozilo ve vašem hnízdě, kde jste byli ve chvíli výskytu zakázané magie? Musím, slavný soude, podotknout, že rodiče těch dětí měli ve chvíli útoku již čtvrt hodiny antimagické náramky, které jsem jim z bezpečnostních důvodů nasadil.“

Mezi draky to zašumělo.

„Dále,“ pokračoval ochránce, „bylo vaší povinností ověřit, zda kromě Martisových potomků nejsou při likvidaci ohroženi žádní lidé, kteří Martisovými potomky nejsou. Udělali jste to?“

„Neudělali, ale vy jste Martisovy potomky chtěli chránit.“

„My jsme chtěli chránit lidi, kteří neměli žádnou magii a vy jste nás za to napadli?“

„A jak jsme měli vědět, že nám nemohou ublížit?“

„A jak jste mohli vědět, že to jsou Martisovi potomci, když neměli magii? Trvám na tom, že jsme jako ochránci udělali vše, abychom zabránili ohrožení zakázanou magií. Malé dítě, které tuto magii nevědomky použilo, nemohlo nikoho ohrozit.“

„A jak tedy náš syn umřel? To chcete říct, že se zabil sám?“ ozvala se matka zabitého.

„Ano. Je tomu tak!“ řekl Ochránce. „Zabil ho jeho vlastní odražený plamen.“

„Nesmysl s odraženým plamenem vykládejte své babičce!“ vyskočil otec zabitého, až celá jeskyně zaduněla. „Někdo ho zabil útočným kouzlem!“

V tu chvíli povstala Hanka. Zadržela Ochránce a vstoupila do sporu.

„Vidíte, že v tuto chvíli nemám žádnou magii. Mám antimagický náramek a každý se může přesvědčit, že nemám žádnou auru. Je to tak?“

„Ano,“ potvrdil otec zabitého draka.

„Nemohu tedy vyslat žádné útočné kouzlo na vás, ani na nikoho jiného. Je to tak?“

Otec zabitého draka přikývl.

„A teď,“ zvolala Hanka, „přede všemi přítomnými prohlašuji, že i já odrážím útočná kouzla, i když nemám magii! Pokud mi ublíží jakékoli kouzlo, které na mne tento drak vyšle, je to jen má vina a on za to nemůže, neboť jsem mu k tomu dala souhlas.“

Hanka si stoupla tak, aby mezi ní a drakem nikdo nebyl a za oběma byla holá skála.

„Upozorňuji vás, že útočné kouzlo, které na mne vyšlete, se odrazí na vás. Buďte proto opatrný! Použijte jen takové kouzlo, které vydržíte, nebo dopadnete jako váš syn.“

Drak se zasmál a silně se nadechl.

„Nedělej to! Zbláznil ses? Přestaň!“ volala na něj jeho družka. Drak však u vědomí své pravdy vypustil na Hanku plný proud dračího ohně.

„Ať už je od ní pokoj!“ zvolal.

Hanka klidně stála a čekala, až se oheň obrátí, což se vzápětí stalo. Drak, který oheň vypustil, nadskočil a chtěl roztáhnout křídla ke vzletu. Nestihl to. Hlavu měl sice nad proudem ohně, ale jeho šupiny na krku a na hrudi se rozpálily do červena. Dopadl na zem a jen bezmocně chroptěl.

Když to viděl Hor, vyslal na pomoc trpícímu drakovi kouzlo chladu, které jeho šupiny rychle ochladilo.

Nikomu ale nebylo jasné, proč ochlazený drak náhle vyskočil, začal řvát a vrhl se na Hanku. Ta uskočila, zasáhl ji jen okraj drakovy tlapy. Odlétla a přistála na první řadě diváků. Drak se otočil a začal se nadechovat. Hanka věděla, že jeho oheň zasáhne i lidi a draky, kteří byli za ní.

„Avisire, prosím, pomoz mi!“ vzpomněla si Hanka na bojového ptáka.

„To je dost, že si na mě někdo vzpomněl!“ zaskřehotal Avisir a vrhl se do špičky drakova plamene. Užaslí diváci viděli, jak se pták v plameni koupe a pohlcuje ho. Chabé okraje plamene sice popálily některé diváky, ale nikdo nebyl zraněn opravdu vážně. V tu chvíli zasáhla útočícího draka najednou kouzla zlatého draka i Hora. Znehybněl a chvíli bylo hrobové ticho. Pak zazněl dračí pláč. Družka omráčeného draka srdceryvně naříkala.

„Za pohrdání soudem a ohrožení života diváků ho odsuzuji svým právem k deseti letům přikování ke skále!“ zahřměl zlatý drak. „Pertinahu, odkliďte ho.“

Mezitím přiletěl Avisir k Hance a usedl jí na rameno.

„Už jsem skoro začal pelichat!“ řekl v duchu, aby to ostatní neslyšeli. „Ta koupel v dračím ohni přišla právě včas. Ještě, že jsem ti to své pírko přátelství dal.“

Pak se zase ztratil. Zůstal po něm jen otisk drápů na Hančině rameni.

Zlatý drak povstal: „Nyní žádám porotce, aby vynesli rozsudek v kauze zabití draka na základě žaloby jeho rodičů.“

Hor se chvíli radil s oběma porotkyněmi a pak přednesl za všechny rozsudek:

„Na základě výpovědi svědka a předvedené demonstrace považujeme za dostatečně prokázané, že mladí draci zaútočili svévolně na lidi, kteří je bezprostředně neohrožovali. Smrt si drak způsobil sám vlastním útočným kouzlem.“

Pak ještě promluvil Pán pokladů.

„Žádám ctihodného Pertinaha, aby porušení kázně mladými draky vyřešil v rámci své pravomoci uznaného staršího hnízda. Tím uzavírám první žalobu a nyní přistoupíme ke druhé žalobě. V zastoupení svých nezletilých svěřenců a Hedviky Pé i s ohledem na další Martisovy potomky žádá žalující Vron zrušení práva draků na zabití potomků padlého spasitele Martise, neboť nově mají dar odražení všech útočných kouzel na jejich původce, ať se jedná o útok Martisova potomka na někoho, nebo někoho na Martisova potomka. Toto zrcadlo není kouzlem, ale je nyní vlastností Martisovy krve a budou ho mít i všichni potomci potomků padlého spasitele.“

Vron dostal slovo: „Jak to funguje, jste všichni viděli. Zrcadlo je nezávislé na magii a nosí ho trvale všichni, kdo se narodili s Martisovou krví.“

„Jak to dokážete, pane žalující?“ ozval se hlas přítomných draků.

„Najděte mi nějakého Martisova potomka, který to zrcadlo nemá!“

„To není důkaz. Až se takový najde, kdo mu zabrání nám i lidem škodit? Kdo zaručí, že se nenarodí někdo bez zrcadla, nebo že zrcadlo časem nepomine?“

Do jeskyně ale v té chvíli vlétla divoká husa. Přistála před porotci a proměnila se v harpyji Kelainu.

„Já to zaručím. Bude snad někdo pochybovat o mé záruce?“ zaskřehotala.

Rozhostilo se ticho. Tohle nikdo nečekal. Jen Sam se na harpyji usmíval a ukazoval zdvižený palec.

Ozval se Pán pokladů „Pochybuje snad někdo o záruce ctihodné avellety Kelainy?“

Nikdo se neozval. „Přijímá porota záruku ctihodné avellety?“

Hor, Diana Rena i Sipiliana kývli na souhlas.

„Děkuji vám, ctihodná avelleto, že jste nás poctila návštěvou a potvrdila svůj dar Martisovým potomkům.“ řekl Pán pokladů.

Harpyje se proměnila v divokou husu a odlétla.

„Tímto se ruší právo draků zabít Martisovy potomky, kteří nemají smlouvu s draky a nejsou v táboře svatého Sekurita. Toto právo není zdůvodnitelné skutečným ohrožením draků i ostatních druhů. Přistoupíme nyní ke druhé žalobě pana Vrona. Prosím žalujícího, aby ji přednesl.“

„Tím, že potomci Martise nepředstavují přímé ohrožení žádného jedince útočnými kouzly, předpokládáme, že není opodstatněné ani jejich věznění v táboře svatého Sekurita nebo na jiném místě podle smlouvy s draky. Navrhuji proto, aby jim byl umožněn volný pohyb mezi lidmi.“

V jeskyni se ozvaly sílící hlasy. Pak z hloučku draků vystoupil Pertinah.

„Názor draků je, že Martisovi potomci sice nemohou svými kouzly nikoho přímo ohrozit, ale jejich mocná magie může vyvolat události, které mohou všem druhům, nebo některým z nich, škodit. Proto s volným pohybem Martisových jedinců nesouhlasíme.“

Vron oponoval: „Silné magické anomálie sledují přece Ochránci. Každé podezřelé použití silné magie vyšetří a zdokumentují. Určitě by šlo se dohodnout na zpřístupnění těchto dokumentů pověřeným zástupcům všech druhů, aby mohli sledovat, zdali použití silné magie nenarušuje zájmy jejich druhu. Ochránci by pak mohli v případě zneužití Martisovy magie zakročit a ty, kteří ji opravdu zneužili a ohrozili nějaký životní druh, pak izolovat, třeba v táboře svatého Sekurita.“

Porotci se dlouho radili i se Zlatým drakem. Nakonec rozhodli:

„Martisovi potomci bez smlouvy s draky zůstanou v táboře svatého Sekurita do doby, než Ochránci předloží plán sledování silné (dříve zakázané) magie. Nejvyšší představitel každého druhu jmenuje zástupce, který bude na sledování silné magie spolupracovat a v případě, že silná magie bude ohrožovat zájmy jeho druhu, navrhovat příslušného Martisova potomka ke zbavení schopnosti používat magie izolací. Až bude tento systém funkční a schválený nejvyššími představiteli všech druhů, bude umožněn volný pohyb Martisových potomků mezi lidmi. Každý musí ochráncům hlásit místo svého pobytu a seznamovat je předem s plány na využití silné magie ve větším měřítku. Tento návrh podléhá schválení nejvyšších zástupců všech druhů, včetně krále vodních ptáků Faunoha. U lidí schválení rady Bdělých.“

S tímto návrhem byli již všichni spokojeni a Pán pokladů soud ukončil.

Sváťa se hned hrnul k Hance.

„Hanko, tebe zase odvedou do tábora svatého Sekurita?“

„Počkej Svátíku!“ řekl Rafan. „Asi sis nevšiml jedné drobnosti, která snad nemůže být náhoda. Porotci i Pán pokladů důsledně ohlásili, že se to týká Martisových potomků. Nikde jsem tam neslyšel, že by se to týkalo všech s Martisovou krví. Nenapadá tě něco?“

„Jasně, to se netýká Hanku! Ta přece není potomkem!“

Objevila se nad nimi hlava dračího mága: „Už jste si toho všimli? Je ale fakt, že se musíme s Pánem pokladů domluvit, neboť Hanka je teď nejnebezpečnější ze všech tvorů, co jich chodí po světě. Má silnou magii a může svými kouzly útočit.“

„Až mi sundáte antimagický náramek!“ smála se Hanka. „Ale myslím, že budeme hned dva!“

Hor sundal Hance náramek, pak se s ní ale hned spojil a vzkázal jí: „Pššššt!“

Jakmile Hanka zase získala magii, ozval se jí otec R'ihan.

„Dcero, ty máš zase magii? Utekla jsi z tábora, nebo co se stalo?“

„Zdá se, že už budu zase volná, tati. Za chvilku k vám přijdu.“

Přistoupila k Pánovi pokladů. Otevřela částečně svoji mysl a čekala, až ji osloví.

„Zase jsi z toho vyklouzla, co? Je mi divné, že Hor tentokrát vlastně hrál za tebe. Že jsou ti nakloněny Diana Rena a Sipiliana, to jsem tušil. Ale Hor, co se týče Martisovy krve, byl vždycky hodně nabroušený. Neslíbila jsi mu něco? To by potom bylo porušení nestrannosti poroty!“

„Neslíbila jsem mu nic. Ale bude-li chtít kouzla, kterými teď vládnu, poznat blíž, nebudu se bránit spolupráci.“

„Aha,“ usmál se zlatý drak. „Už je mi to jasné. K ovlivnění poroty tedy nedošlo, takže rozsudek je platný.“

„A co uděláme s tebou?“ pokračoval. „Obávám se, že už v tuto chvíli už bych měl problém, kdybych tě chtěl zabít. Aby z tebe nebyl nový Martis!“

„Přemýšlela jsem o tom V táboře svatého Sekurita, měla jsem na to dost času. Když mi nebudete plně důvěřovat a budete chtít jistotu, že mě můžete zničit, jsem připravena uzavřít smlouvu s draky. Cestu z jeskyně ztráty jsem už absolvovala, takže musím najít svůj zpívající kámen a čtyři ručitele. Žádala bych ovšem, aby mě smlouva neomezovala v pohybu ani kouzlení. Nebráním se ale kontrole a slibuji napravit následky, kdyby se ukázalo, že moje kouzlení někomu škodí.“

„Bůh ví, co se může v budoucnu stát. Třeba zešílíš, nebo tě ovládne zlý démon. Smlouvu, kterou navrhuješ, bychom měli uzavřít.“

„Jsme dohodnuti, až budu připravena, kontaktuji vás.“ odpověděla Hanka.

Pozdravila Pána pokladů a přemístila se k jednorožcům.

Errata:

09.07.2021 08:09