Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Chaos

Vládci Euroatlantické civilizace jistě počítali se zarputilým odporem protistrany, ale chyběly jim informace o její síle. Natož aby věděli, že nejde o Rusko, Indii a Čínu, ale o Zvozygury, kteří se sice neangažovali přímo, ale prostřednictvím spojenců. Nejen hmyzoidních Machjů, ale také domorodých strážců Manuscriptů, kteří dostali příležitost uplatnit své znalosti místních poměrů.

Ani Zvozygurové nejsou uchráněni chyb, jsou však natolik vyspělí, že chyby uznají a snaží se je napravit. Uznali jako chybu zákaz strážcům vměšovat se do místních vlád. Bylo to zpočátku rozumné nařízení, mělo to strážcům zabránit zmocnit se pomocí mimozemských prostředků vlády a zneužívat ji. Časem se však ukázalo, že pouhý dohled Manuscriptů nestačí zvládnout poměry na Zemi, kde se v jedné písni zpívá »lež je pravdy zárukou« a kde lež vládne celému světu. Málo známý Leninův výrok »Když lež pomůže revoluci, stává se revoluční pravdou«, později sveřepě zapíraný celými generacemi bolševiků, nebyl přece ničím novým. Většina náboženství, Talmud, Bibli a Korán nevyjímaje, ke lhaní nevěřícím své »ovečky« otevřeně vybízejí. Židé i muslimové mají dovoleno nevěřícím lhát a nedodržovat smlouvy, uzavřené s nimi. Spolehněte se na jejich čest, když jejich vysoký představitel kdysi potutelně prohlásil: »Ano, slíbil jsem, ale neslíbil jsem, že sliby dodržím!«⁷ Zač potom jejich čest stojí? Jenže Rusové, Indové ani Číňané nebyli tak naivní, aby Západu důvěřovali.

Mé varování Machjů, že se postižené země pokusí vyvolat zkázu nepostižených, nebylo ani ojedinělé, ani nejdůraznější. Jiní strážci měli názor stejný a někteří šli ještě dál a varovali Machje, že po jejich zákroku vypukne na Zemi zaručeně chaos a nejspíš i zničující válka. Ignorovat taková varování by dokázal snad jen hlupák, což Machjové zcela jistě nebyli a Zvozygurové teprve ne. I jim bylo jasné, že se země postižené »poklesem natality« dívají na země nepostižené s neskrývaným podezřením a závistí. I když na dálku nebylo vidět, že jsou postižené všechny. Některé totálně a jiné jen o maličko méně.

Dobryňa se držel zásady »nač se mě Manuscript nezeptá, to ho nejspíš nezajímá a vnucovat mu to nebudu«, nepřiznal mu své pokoutní styky s Kremlem a přes »Noční vlky« se znal s Putinem. Ten sice zásadně mezi motorkáře nevnášel politické problémy, ale přimhouřil oči, když to dělali jiní z jeho blízkosti. Mohl pak pravdivě tvrdit, že se od »Nočních vlků« odděluje a přitom někteří členové této organizace věděli víc než zbytek národa.

Dobryňa byl pochopitelně mezi nimi a nejspíš se k Putinovi přiblížil nejvíc. I Putin v tom hromotluckém dobrákovi vycítil víc než běžný ruský průměr. Dobryňa mu sice nevyzradil co všechno zná a čím ve skutečnosti je, ale občas před ním utrousil poznatek získaný přes kýrsek, kterým naznačoval, že nepatří mezi naivky. Pomohl mu dvakrát odhalit, co chystá opozice a i když se nesměl zařadit mezi nejužší poradce, Putin bral jeho názory velice vážně.

Tentokrát mu přinesl závažnější zprávy než jindy. Nejprve mu oklikou, neboť přímo to nešlo, vysvětlil, co se ve světě děje. Ruska se to dotklo jen nepatrně, postižených zde nebylo mnoho a navíc většinou patřili k neruské části opozice, která se pravých Rusů stranila, ale bylo třeba vědět, že je to ve světě závažnější.

„Jak to všechno vlastně víš?“ zeptal se ho současný vládce Kremlu i celého Ruska zamyšleně.

„Poslyš, Vovko, ty taky neprozrazuješ své zdroje!“ odmítl mu Dobryňa vyhovět.

„Ale tohle je vážná věc,“ namítl Putin. „Kdyby mi nedávno zpravodajci neříkali skoro totéž, nemohl bych tomu ani uvěřit.“

„Můžeš-li, pověř někoho ze zpravodajců, ať to prověří, ale na výsledek nečekej,“ radil mu Dobryňa. „Mohlo by to být pozdě. Hlavně zařiď, aby nějaký blázen nenařídil start atomových raket. To by byl konec Ruska.“

„Nebo Američanů,“ namítl Vladimír.

„Jejich konec bude, když odpálí své atomové střely,“ ujistil ho Dobryňa. „Žádná z nich nedoletí. Ale jestli někdo odpálí ruské rakety, bude zle s námi. Už staří Vikingové a Gallové se obávali, aby jim klenba nebeská nespadla na hlavy. Na té pověsti je totiž nejlepší její pravdivý základ.“

„Poslyš, Dobryňo, měl jsem tě za chytřejšího než ostatní,“ vrtěl hlavou Vladimír a smutně se usmál, jako by se s Dobryňou loučil u brány ústavu duševně nemocných. „Vážně si myslíš, že někomu může spadnout na hlavy klenba nebeská? Jakápak klenba nebeská? Ta přece patří do středověku!“

„Do středověku patří všechny války,“ řekl vážně Dobryňa. „Ta klenba nebeská je míněná jen obrazně, ale mohl bys snadno přijít o významné spojence.“

„Jaké významné spojence?“ vrtěl hlavou Vladimír. „Rusko nemá žádné spojence! Partnerům v jednání, i když mají podobné zájmy, se nedá říkat spojenci.“

„Máš spojence, ani o nich nevíš,“ řekl Dobryňa. „Važ si jich a snaž se o ně nepřijít.“

„Jak bych o ně mohl přijít, když o nich ani nevím?“

„Stačí udělat něco nelidského,“ řekl Dobryňa. „Třeba začít válku. Rázem by mohli být z dosavadních spojenců nepřátelé, ale to bych ti neradil. Vážně není oč stát.“

„Poslyš, co ty o tom víš?“ zvážněl Putin. „Tak se mi zdá, že víš nějak příliš mnoho!“

„Vím,“ přikývl Dobryňa. „Vím, ale nepovím. Ještě nepřišel čas. Teď smím jen trošku radit. Snaž se neudělat nic nelidského. To, co nedávno postihlo většinu světa, čemu vyspělý Západ říká »pokles natality«, se v Rusku projevilo jen nepatrně a prakticky nikdo si toho nevšiml. Ve světě to někteří nazvali »trest Boží za hříchy« a jiní »Alláhův trest za malou zbožnost«. Západní země z toho už zase podezírají Rusko a nejspíš přímo tebe, ale na to sis už zvykl. Nenech se tedy vyprovokovat.“

„Alláhův trest za nedostatek zbožnosti?“

„Tak to nazvali,“ pokrčil rameny Dobryňa. „To se ví, že je to nesmysl! Proč by Alláh za nedostatek zbožnosti trestal jen své přívržence, když nevěřící křesťany v Rusku netrestá? Když trest, tak za nelidskost. A za chamtivost, za snahu urvat bezohledně pro sebe co se dá, za přemnožení lidstva i za heslo »my můžeme všechno«. Trest za sedm miliard lidí ve světě, kde by i půl miliardy bylo příliš mnoho a kde polovina těch lidí trvale hladoví. Trest za úplné vydrancování přírodních zdrojů ve většině světa i za snahy dělat totéž i ve zbytku, za nenažranost tisíciny lidstva, která čistě pro sebe spotřebuje stejné zdroje, jako celý zbytek světa. Mám pokračovat?“

„Nemusíš,“ mračil se. „Ale rád bych věděl, kdo si dovoluje přivlastnit si právo trestat lidstvo?“

„Můžeš to chápat buď jako trest, nebo jako snahu zachránit, co se zachránit dá,“ odvětil Dobryňa. „Co udělá kapitán lodi, když přistihne některé cestující rozbíjet záchranné čluny a vrtat díry do lodi pod čarou ponoru?“

„Hodí je žralokům?“ nadhodil Putin.

„To se zatím nikomu neděje,“ řekl Dobryňa. „Ale daleko od toho nejsme. Došlo i na rozbíjení záchranných člunů, bylo prostě nutné něco udělat. Viditelnou částí trestu i pokusu o záchranu, říkej tomu jak libo, je »pokles natality«, zbytek se dozvíš, až to bude možné. Teď přijmi radu, je opravdu od srdce. Nenech se vyprovokovat, i když víš, že se druhá strana už zase chystá otevřít válečná jatka. Jenže kdo tentokrát zahájí válku, tomu obrazně řečeno spadne na hlavy klenba nebeská. Vikingům se tyto obavy nesplnily, neznamená to ale, že nejsou reálné. Uvidíš!“

„Pak ale – pánbůh s námi!“

„I my to říkáme.“

Západně od Čech nebylo nikdy v historii tolik Manuscriptů jako v Indii. Je to pochopitelné, když si představíte svět před pěti tisíci lety, kdy byla civilizační centra zásadně v teplých krajích. Mohendžo-daru, Harappa, Sumerové, Egypt, Babylon, Ninive… a Evropou se nanejvýš proháněli vlci. Až později se Manuscripty spolu s lidmi přesunuly do budoucích nových kulturních oblastí.

Američtí vojáci rabují v muzeu (Bagdad)

Teď ale na západ od Čech nebyl žádný. Bude škoda tolika památek, které se tam mezitím nashromáždily, ale pro Machje to nic neznamenalo. Vždyť se ke svým památkám nechovali s úctou ani sami lidé! Po odjezdu Američanů zůstaly v Bagdádu desítky zdemolovaných památek, tisíciletá mozaiková dlažba rozdrcená ocelovými pásy tanků a inventura v Bagdádském muzeu nenašla osmnáct tisíc chybějících položek, nenávratně zašantročených do soukromých sbírek amerických milionářů.

„To si ti zloději ručníkáři rozkradli sami!“ tvrdili američtí vojáci, i když na fotografiích bylo vidět, že rabují jen oni.

Ale i »ručníkáři« předváděli světu svůj vandalismus. Ničili na svém území starobylé památky, které nevytvořili. Talibanci odstřelili obrovské starodávné Buddhovy sochy, neboť je podle nich vytvořili »nevěřící«, Islámský stát bez váhání zničil památky po starých Římanech v Palmyře, ale nestyděl se bourat ani mešity po muslimech jiné odnože. Co nerozbili sami muslimové, zničily bomby »těch nejvyspělejších«.

Horší bylo, že v Americe nezůstal žádný strážce, který by dohlížel na bezesporu nejnebezpečnější válečné jestřáby.

Tak se nám to zdálo, ale bylo to jinak. Machjové zazdili »Aládínovy jeskyně« s Manuscripty mezi Indií a Pákistánem, jak nám to ukazovali, ale nepostupovali tak všude. Ve větší části světa jen nahradili nespolehlivé a mnohde i zpronevěřené strážce vlastními »posádkami«, které se před světem fyzicky uzavřely za kamennými dveřmi v podobě netknuté skály, ale sledovaly okolí pomocí kýrseků. 

Bůh ochraňuj Ameriku!

Strážci se málokdy navštěvují. Návštěva Dobryni, Nastasji a Kaščeje u mě byla vlastně výjimka, vyvolaná Manuscriptem.

V současné napjaté době by ani nebylo zdravé navštěvovat se a ponechávat své Manuscripty bez dozoru. I když jsem ani na okamžik nepochyboval, že my na Manuscriptech závisíme víc. Očekávali jsme však, že se něco stane. Není přece možné, aby tak závažný krok, jako je vyřazení reprodukčních schopností většiny lidstva, prošel bez odezvy. A nemohli jsme čekat, že se ta odezva omezí na zoufalé hledání příčin a na pokusy o nápravu ze strany vědců, zatímco ostatní budou jen němě přihlížet. Taková událost nahrává horkým hlavám, třesoucím se na příležitost »uplatnit své výjimečné schopnosti«. Pro ně je podezření na zlovolné pletichy nepřátel, přijaté národem za bernou minci, darem z nebes.

»Konečně válka nám vnucená!« jásají mravenci, popisovaní v alegorii »Ze života hmyzu« bratrů Čapků.

Je přece snadné dát protivníkům ultimatum, ať »okamžitě zastaví nepřátelskou činnost, jinak…« i když není v silách nikoho na světě tu »zlovolnou činnost« pochopit, natož ovlivnit. »Národ nepochybuje, čí je to dílo, vždyť je to přesně, jasně a nepochybně podané našimi médii!« A koho naše média i bez soudu označí za viníky, ten je už předem vinen, odsouzen, a mrtvý!

Napadlo mě procvičit si své znalosti angličtiny a podívat se do Spojených států. Zpočátku jsem měl obavy, zda na to dosah kýrseku stačí, ale zjistil jsem, že obraz je dostatečně ostrý a zvuky se přenášejí v uspokojivé kvalitě. Budu jako bezejmenný špion. Nepotřebuji pistoli, ani »právo zabíjet«, ale kam se na mě hrabe James Bond, agent 007!

Hin se hukáže!

Zabývat se v Čechách tím, co se děje v Bílém domě až za oceánem, znamená posunout si čas. Američané vstávají později než my a jsou pak déle vzhůru. Můžete si na to zvyknout, ale trvá to pár dní, než se »aklimatizujete«. Pak to ovšem znamená, že se musíte držet posunutého času zuby nehty. Dvěma pánům nelze sloužit, píše se i v Bibli. Nejhorší, co si nesmíte dovolit, je rychlé střídání časů. Nemůžete žít současně v Americe i v Evropě! Když se rozhodnete »časově žít v Americe«, není jiné cesty než uzavřít se ve své jeskyni a přerušit kontakty s okolím, neboť to okolí žije v jiném čase. I tak trvá aklimatizace pár dní a také tak dlouho asi potrvá, až se rozhodnu vrátit.

Nepochyboval jsem, že mě to bude stát nějaké nepohodlí. Nečekal jsem však, jaká to bude nuda.

Všichni, kdo popisují životy státníků, tvrdošíjně trvají na bludu, že tyto nejvyšší hlavy většinu času pro blaho svého národa »tvrdě pracují«. Pochopitelně ne jako kopáči, připisuje se jim spíš práce duševní. Nic není tak vzdálené pravdě jako tohle klišé. Tvrdá práce se může měřit spíš »tvrdostí« vypitého alkoholu. Jen málo potentátů dříve i dnes byli abstinenti. Za těch pár abstinentů jmenujme třeba Hitlera, to také nebyl čítankový vzor… ale jeho protivníci, Churchill i Stalin, se láskou k alkoholu nijak netajili.

Ale aby některý potentát »tvrdě pracoval« pro blaho svých »oveček«, které spíš považuje za své otroky? Nehledě na to, že ti »nejvyšší« obvykle nejlépe vědí, že i oni jsou jen otroky pravých světovládců a že na jejich vlastním rozhodnutí pramálo záleží.

A přece se o tyto posty zájemci derou vší silou!

Neuměl jsem si ovšem předem představit, jaká otrava může být nepřetržité sledování hlavy nejmocnějšího státu světa. Člověk by čekal, že se kolem nich pořád něco děje, zatímco skutečnost je suchá jako Karlovarský suchar. Ano, hlava státu přijímá státní návštěvy, ale kromě dobrého oběda s nimi málokdy probere něco opravdu závažného. O to se spíš starají šedé myši z jejich okolí. Státníci jen rozdávají úsměvy a potřesení rukama před kamerami, někdy i podepisují listiny, o jejichž obsahu málokdy něco vědí.

Je opravdu málo zemí, kde by se jejich hlava osobně starala o to, co chce nebo nechce podepsat a jaké rozkazy udělí. Myšlení je většině těchto panáků vzdálené a nejbližším jejich přítelem je až příliš často láhev alkoholu. Ti nejméně pokrytečtí to ani netají.

Sledoval jsem amerického prezidenta, ale nevycházel jsem z údivu, jak je možné, že se vlastně o nic nestará? V Evropě se horečnatě doplňují a rozvíjejí americké jednotky, spojenci rovněž zbrojí a povolávají další a další rekruty, svět bez dechu očekává nějaké řešení, které by ještě na poslední chvíli zabránilo válce, ale toho nejvyššího panáka nejvíc zajímá baseball? Bylo mi jasné, že ani on o ničem nerozhoduje, ale očekával jsem, že se aspoň dřív než zbytek světa dozvím, až mu někdo ze zákulisí přinese předem pečlivě připravený projev, obdobný tomu známému rakouskému »Mým národům!«

Bude přece nutné připravit národ nejen na další očekávané skvělé vítězství, ale i na odvetu ze strany »zákeřných nepřátel«.

Vyloučit se určitě nedala.

Pár týdnů se zdánlivě nic nedělo. Pak Organizace spojených národů svolala zasedání ke světové krizi a Spojené státy oficiálně obvinily Rusko z genocidy. Ruský zástupce, jak se dalo čekat, to stejně důrazně a oficiálně popřel. Odkázal se přitom na původní »vědecké vysvětlení« ze Spojených států s mimořádně silným působením slunečního větru.

„Vaši vlastní vědci označili jako viníka slunce!“ prohlásil ruský zástupce. „Rusko nemůže zodpovídat za jev, na který nemá vliv! Navíc není pravdou, že Rusko není postižené. Jev nazvaný »nulová natalita« prokázali lékaři ve slabším rozsahu i na území Ruska. Odtržené republiky s neruským obyvatelstvem jsou touto pohromou postižené stoprocentně, ale neruské občany to zasáhlo i na území Ruska. Podle všeho jsou obyvatelé jižních národností ohroženější skupinou než lidé ze severnějších oblastí.“

„Jak potom ale vysvětlíte stoprocentní postižení severských zemích Evropy, jako Norska, Finska a Švédska?“ namítl zástupce Norska. „To jsou přece také obyvatelé severních oblastí!“

„Jednoduše,“ odvětil klidně zástupce Ruska. „Američané to přece již vysvětlili. Proud slunečního větru interferoval s hmotou měsíce a rozdělil se. Tím vznikly dva nezasažené, přesněji slaběji zasažené pásy. Jižní byl postižený nejméně a v Indii a v Číně se problém neobjevil vůbec. V severnějším pásu zahrnujícím Rusko se zřejmě uplatnila vyšší odolnost severských národů. Obraťte se na Američany, ti přece přišli s tímto vědeckým vysvětlením!“

„Naši vědci se mohli mýlit!“ připustil neochotně zástupce Spojených států.

„Mohli,“ souhlasil zástupce Ruska. „Naši vědci jejich teorii nepotvrdili, ani nevyvrátili. Je to ale jediná teorie, která jakž takž problém vysvětluje a lepší zatím není. Důležité je, že výsledky, odhadované podle teorie, odpovídají skutečnosti. To by ji přece mělo a mohlo potvrzovat.“

„Je tu však i další teorie, která předpokládá vinu na straně Ruska,“ pokračoval Američan.

„To je nevědecká a neprokazatelná spekulace, vycházející z politického přání obětovat nějakého obětního beránka,“ pokrčil rameny zástupce Ruska. „Nejsou pro ni žádné podklady.“

„Nepopřete, že se ten problém Rusku záhadně vyhnul!“

„Vyhnul, ale ne záhadně,“ namítal Rus. „Vaši vlastní vědci přece přinesli přijatelné vysvětlení. Nehledejte záhady tam, kde nejsou a zkusme spolu hledat východisko.“

„Jakou teorii o tom mají vaši vědci?“ zeptal se Američan.

„Americká teorie ten problém popisuje dostatečně,“ pokrčil rameny Rus. „Naši vědci ji tvůrčím způsobem přejali, rozvinuli a upřesnili. Byla by zbytečná práce křečovitě vymýšlet vlastní.“

„Vaši vědci se tím vůbec nezabývali?“

„Zabývali,“ ujistil přítomné Rus. „Zkoumali ale především následky a mají nějaké dílčí výsledky, bohužel spíš negativní než pozitivní. Například zjistili, že následky jsou těžší, než jaké jejich američtí kolegové jen předpokládají.“

„Jaké výsledky máte?“ zeptal se Američan.

„Zjistili, že problém se neomezil na mužskou sterilitu,“ řekl Rus. „Stejně sterilní jsou i ženy. A opět se to týká především žen z jižnějších národů. Podporuje to naši hypotézu o vyšší odolnosti severských národů. Můžeme vašim vědcům předat biologický materiál na pokusy, ale ty nejspíš potvrdí závěry našich vědců.“

„Ve Spojených státech žije početná ruská menšina,“ řekl Američan. „Jenže je sterilní jako všichni.“

„Je podle našich vědců zasažená vyšší intenzitou, takže jim odolnost nebyla nic platná,“ namítl Rus. „Zdá se, že severní pás nebyl ušetřený úplně, ale sterilita zřejmě vzniká až po překročení hraniční dávky, která může být pro různé národy různě vysoká. Měli jsme zkrátka, jak se říká, z pekla štěstí. Nemá smysl hledat viníky, slunce nemůžete pohnat před soud. Pojďme spolu hledat východisko z této situace, uznávám, že je zapeklitá.“

Američané však jen opakovali obvinění Ruska. Podle nich vypadá ozáření kosmickými částicemi jinak (v tom měli pravdu). Rusko, Indie a Čína jsou tedy v podezření, že se pokusili vyhubit ostatní rasy Země, aby získali místo pro vlastní expanzi.

Ruský delegát poznamenal, že Rusko nemá zájem získávat místo, navíc tak nehumánním způsobem, když má dost volného a málo využitého místa na vlastním území.

Američané tento argument odmítli uznat a opakovali svůj požadavek, aby Rusko ukončilo »zákeřné působení« na obyvatele Západního světa. Ruský delegát už trochu naštvaně opakoval, že Rusko nemůže ukončit něco, co nedělá, obvinění Američanů není ničím podložené a je otázka, jestli si tu polízanici Američané opět nezavařili sami, buď nějakým omylem, nebo i schválně, podobně jako tomu bylo se zničením mrakodrapů v New Yorku.

„Neobviňujte nás bez důkazů!“ vykřikl Američan. „Důkazy potvrzují jedině teroristický útok Arabů!“

„Obviňování bez důkazů je americkou specialitou, která už stála životy milionů lidí,“ řekl Rus nahněvaně. „Připomenu vám Afghánistán, Irák, Libyi, Sýrii a další rozvrácené země na světě. Nic jste neprokázali Afgháncům ani Iráku a přece jste tyto země přepadli a uvedli v chaos. V Iráku nebyly zbraně hromadného ničení, Usáma bin Ládin nebyl v Afghánistánu a bezletovou zónu nad Libyí jste flagrantně zneužili k vlastním leteckým útokům na vládní jednotky ve prospěch vámi dovezených teroristů! Ve všech případech nebyla výsledkem »trvalá svoboda«, jak jste to ve své zpupnosti nazvali, ale trvalý chaos! Hrajete si na světové četníky, přitom jste největší světoví zločinci a teroristé!“

Americký delegát na protest proti této urážce manifestačně opustil zasedání a to se pak bez výsledku rozešlo.

Americké noviny však ihned uveřejnily senzační »zvláštní zprávu« ze zasedání OSN:

To už bylo všem jasné, že to prostě nemůže skončit dobře. Opakovala se zde situace, kdy vláda Afghánistánu »odmítla vydat Usámu Bin Ládina«, neboť tou dobou ani nebyl v Afghánistánu. Tehdy následovala již dlouho předtím pečlivě připravená invaze armády Spojených států.

Nikdo o ní nepochyboval ani teď.

------------------------ Poznámky:

  7 Bývalý premiér Izraele Levi Eškol

Errata:

11.08.2021 22:27