Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Migranti Migranti   (Citadely 2) Science fiction Václav Semerád © 2019 Václav Semerád, Praha Nakladatelství: Autobus Kometa

Rok začal špatně – jako už mnoho jiných.

Američané již třetího ledna, krátce po Novém roce, vyslali letadlovou loď s vojenským doprovodem proti Tunisu. Loni totiž objevili na jihu Tuniska rozsáhlá ložiska ropy, srovnatelná se zásobami Saúdské Arábie a Spojené státy o ně projevily zájem. Dokonce se jejich vyjednavači dohodli s premiérem na spolupráci při těžbě, jenže premiér následně neustál politickou krizi a kvůli prokázané korupci podal demisi. V Tunisu koncem roku proběhly mimořádné parlamentní volby a dosud vládnoucí strana v nich totálně propadla.

Západní pozorovatelé hodnotili volby jako demokratické, jenže k moci se při nich dostalo nové muslimské hnutí »Islámský meč« a prvním krokem nově vzniklé vlády bylo vypovězení ze země všech cizích poradců, především Američanů.

Bylo však již pozdě. President Spojených států prohlásil »Islámský meč« za nástupnickou organizaci »Islámského státu«, vypovězení Američanů označil za »nepřátelský a teroristický akt« a rozhodl se »vrátit Tuniskou republiku zpět mezi demokratické země«. Jak jinak, než pomocí střel s plochou drahou letu, proti nimž Tuniská republika neměla účinnou obranu.

Následná krátká válka byla plně v režii Spojených států.

Představitelé Tuniska využili asi jediné šance na záchranu – včas opustili prezidentský palác i vládní budovy, které očekávaný nálet srovnal se zemí. Zanedbatelný počet obětí v opuštěných vládních budovách byl asi stejně překvapivý, jako vysoký počet obětí v nedaleké nemocnici, kterou americké střely systematicky srovnaly se zemí. Mluvčí Amerického námořnictva to vysvětloval tím, že v této nemocnici měl být zničen nouzový štáb protiletecké obrany. Fotografie zmasakrovaných pacientů to sice popíraly, ale takovou maličkostí se ve světě zdržovaly jen kverulantské mírové organizace, které nikdo nebral vážně.

Prvním krokem skutečného »nouzového štábu obrany« bylo naopak obsazení všech telefonních operátorů ve městě. Ukázalo se, že velitelství Tuniské armády se poučilo z nedávného kolapsu obrany v sousední Libyi, kde placení agenti, pátá kolona, pomocí mobilních telefonů naváděli bombardéry na cíle, především na shromaždiště domobrany. Podobně jako v Libyi, tak i v Tunisu vydala totiž vláda lidem zbraně, nejen běžné kalašnikovy, ale také protitankové a ruční protiletadlové. Bohužel byly zastaralé a na střely s plochou dráhou letu ani na nadzvuková letadla nestačily, nicméně úspěšně sestřelovaly pomalejší válečné drony, které pak mohly létat pouze v noci. Potvrdilo se, že drony jsou účinná zbraň jen proti neozbrojeným civilistům a špatně vyzbrojeným partyzánům, které od sebe nedokáží odlišit, takže na jednoho zabitého bojovníka připadá až sto civilních obětí, až desítky dětí.

Válečná srážka nejsilnější mocnosti světa a desetimilionové zemičky však rozhodně nebyla rovnocenná a Američané v krátké době Tunis letecky rozvrátili a dobyli. Přišli přitom jen o několik tanků, dvacítku dronů a něco přes pět set vojáků, Tunis měl ztráty přes milion lidí, v naprosté většině civilistů.

Na prvního dubna president Spojených států slavnostně vyhlásil návrat Tuniska mezi »demokratické země«. Vládlo tam ovšem velení Americké námořní pěchoty. Instalovalo do funkcí presidenta, premiéra a vlády pár kolaborantů, kteří se neodvážili vystrčit ani nos z nové, narychlo opevněné americké základny. Jinak jim na celém území Tuniska hrozila fatwa.

Američané pak v Tunisku zahájili »Plán obnovy«, jehož první a také jedinou položkou byla výstavba nového ropovodu od nových nalezišť k nejbližšímu přístavu.

Demokracie tak v Tunisku zvítězila.

Druhým problémem roku se stala nečekaná erupce sopky Mt. Rainier na hranicích Spojených států a Kanady. Vrchol sopky byl předtím pokrytý silnou vrstvou sněhu a ledu, výron žhavé pyroklastické sopečné hmoty se smíchal s vodou a vytvořil horké žíravé bahno s velkým obsahem síry a jejích kyselin, které zalilo do výšky druhého patra městečka Packwood, Ashford, Eatonville a Greenwater. Obyvatelé pod horkým žíravým bahnem neměli ani nejmenší šanci na přežití. Mrak žhavého popela téže noci dosáhl pobřeží, když cestou zasypal města Carbonado, Graham, Buckley a Tacoma. Teplota uvnitř mraku dosahovala asi devíti set stupňů Celsia, což rovněž neumožňovalo zasaženým přežít. Katastrofa se podobala geologicky nedávné erupci blízké sopky St. Helens, byla však nesrovnatelně ničivější. Sopka Mt. Rainier pohřbila během pekelné noční hodiny dvě stě tisíc obětí, nejvíce ve městě Tacoma, které popel zasypal horkou třímetrovou vrstvou, z níž se ještě několik dní kouřilo.

A jako by to nestačilo, počátkem května se objevila kometa.

Komety byly kdysi označovány za zvěstovatele katastrof – neúrody, moru a válek. Dnes již nežijeme ve středověku, takže je považujeme za mimořádné a pozoruhodné úkazy ve vesmírném okolí Země. Tato kometa však byla mimořádně jasná. Objevili ji hvězdáři na Mt.Palomar ještě než proťala dráhu Uranu a nazvali ji podle objevitele »Davidsonovou kometou«.

Kometa se navíc pohybovala neobyčejně rychle. Dávalo to váhu tvrzením, že vlastně nepatří do Sluneční soustavy a přilétla k nám z hlubokého vesmíru. Krátce po svém objevení se dostala na úroveň oběžné dráhy Saturnu, který však byl stranou, a mířila k Jupiteru, který jí stál v cestě. Astronomové se dohadovali, co s ní udělá gravitace planety Jupiter, přezdívané »lapač komet«. Rovněž se připravovali na možnost zachytit její případnou srážku s Jupiterem, jak se nedávno stalo s jinou kometou.

Davidsonova kometa se však kolem Jupitera prosmýkla, byť zřejmě těsně, a aniž by změnila směr, pokračovala v letu dál ke středu Sluneční soustavy.

A tehdy se objevily první poplašné zprávy.

Při propočtu extrapolace další dráhy se ukázalo, že kometa míří do míst, kde se v čase jejího průletu bude nacházet Země.

Na Davidsonovu kometu se okamžitě soustředila pozornost většiny astronomů. Pozorování stíhaly propočty a brzy bylo jasné, že průlet jádra komety kolem Země bude velice těsný. Jenže to ještě nebylo všechno. Když kometa prolétávala kolem Jupitera, zpozorovali hvězdáři, že citelně vychýlila z dráhy jeden z mnoha menších Jupiterových měsíčků. A při propočítávání vyšlo najevo, že Davidsonova kometa má obrovskou hmotu – zhruba sto dvacet pět miliard tun. Kdyby to byla kamenná koule, bylo by to těleso o průměru čtyř kilometrů! Raději nedomýšlet, jaké účinky by měl její dopad na Zem! Proslulý Yucatánský kráter způsobilo podle výpočtů hypotetický asteroid o rozměrech až patnácti kilometrů a výsledkem této srážky bylo vymření většiny živočišných druhů na konci křídy, před šestašedesáti miliony let. Kdyby se to mělo opakovat, byla by to pro lidstvo konečná Apokalypsa, kterou by zjevně nepřežilo.

Davidsonova kometa tedy zvěstovatelem katastrofy byla.

A co víc, mohla by ji sama způsobit.

Errata:

14.08.2021 09:32