Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

Oberon nás přenesl na vlajkovou loď. Velitel celého svazu – admirál Nielson už na nás čekal.

„Omlouvám se admirále, ale nemáme úplně standardní velení, proto jsem vzal raději všechny, kterých by se to mohlo týkat.“

„S tím jsem počítal kníže, u vás není standardní nic!“ rozchechtal se admirál a podíval se na Mindura.

„Pouštím si záznam na kterém šest vašich mužů zajalo válečnou loď a pořád se na to nemůžu vynadívat. Musíte mi ale vysvětlit několik věcí!“ řekl admirál a pustil nám ten záznam.

Trpaslíci se řítí otevřeným vesmírem k nepřátelské lodi, která po nich pálí a snaží se uniknout.

„Proč letí nohama napřed? A jak to, že je nemůžou zasáhnout?“ zeptal se admirál a zastavil záznam.

„To je jednoduché. V botách mají zařízení, které ovládá gravitaci, takže z jejich pohledu padají dolů na tu loď. Navíc, jak si jednou určí, kde je jejich »dole«, tak si loď může letět kam chce, oni na ni prostě spadnou. Teda pokud nepoužije FTL. A asi nevidíte silový štít kolem nich, ale je tam!“ vysvětlil generál.

Admirál nechal ať se záznam přehrává dál. Trpaslíci dopadli na loď a několika údery kladiv se probourali dovnitř. Čekala jsem, že z lodi vytryskne vzduch, ale ono nic!

„Mají požehnaná kladiva, která rozpouští kov!“ Mindur na nic nečekal a vysvětloval dál.

„Navíc měli rozkaz zajmout posádku. Proto se probourali do přechodové komory. Dostali se dovnitř, na díru dali záplatu a byli v lodi. Tady to probíhalo velice rychle. Nevěřili byste jak rychle se nepřátelé vzdali. Stačilo zjistit, že paralyzátory na trpaslíky nefungují a jiné zbraně na palubě nejsou. Navíc zkuste odporovat někomu jako jsou trpaslíci!“ uzavřel to se smíchem generál.

Admirál nám v rychlosti shrnul situaci.

Nebyla to nehoda, ale sabotáž. Někomu se podařilo šikovně vyřadit, skoro zničit svaz lodí, který má na starosti pořádek v celém tomto sektoru. Toho ihned využili separatisté. To co se stalo na Quequeku není ojedinělé. Od federace se odtrhlo celkem šedesát dva planet, téměř naráz a to určitě není náhoda. Těch šedesát dva planet je sice dost, ale to se dá ještě nějak ukočírovat. Horší je, že se k vojenské planetě Guhu II blíží skupina separatistických lodí. Planeta se nějakou dobu ubrání, ale bez podpory lodí určitě padne a s ní i ohromné množství federačního vojenského materiálu. Federace nemůže poslat lodě z jiného sektoru, protože i v jiných sektorech jsou nějaké nepokoje.

Lodě už jsou víceméně opravené, ale v FTL motorech se něco nenávratně pokazilo a bude potřeba je vyměnit.

Admirál se zadíval na Oberona: „Chtěl jsem se zeptat kníže, jestli nevíte, jak z této prekérní situace? Napadlo mě, jestli by se vaše Kladivo nemohlo vydat do Ruliské loděnice pro nové FTL motory? Za dva dny bychom je měli namontované, snad se po tu dobu na Guhu udrží.“

Oberon přemýšlí. Na tváři Černého Větru se objevil úsměv: „Admirále a co tato varianta? Půjčíme vám náhradní FTL motory včetně pilotů. U Guhy jsme do půl hodiny, řekněme za další dvě – tři hodiny bychom to tam mohli dát do pořádku. Potom by Kladivo skočilo pro ty motory a vy byste je v klidu namontovali.“

Všichni jsme na něj hleděli.

„Jak to myslíš?“ zeptal se ho v mysli Oberon.

„No jak asi? Na každou loď dáme jednoho draka, který tu loď vezme a protáhne ji přes mimoprostor až na místo určení. Tam už můžou létat za pomoci normálních motorů.“

Zamyslela jsem se a není to tak šílené, jak to na první pohled zní.

Admirál se zvědavě podíval na Oberona: „To by šlo?“

„Ale jistě, to by šlo. Dodáme vám technologii a člověka, který s ní umí. V podstatě to bude vypadat tak, že zavelíte, objevíte se na místě, na kterém se domluvíme a pak už to bude jen na vás. My poletíme pro náhradní motory.“

„Dostaňte celý svaz na Guhu a nemusíte nikam létat. Na Guhu jsou loděnice.“

Ještě chvíli se domlouvali.

Konečný verdikt byl ten, že na každou loď se přemístí jeden z dračích pilotů a na pokyn přemístí loď na předem stanovené souřadnice.

Bála jsem se, kde Černý Vítr sežene těch osmdesát draků, ale s úsměvem mi odpověděl, že to není problém.

Nakonec to bylo trochu složitější a delší. Navíc to vyžadovalo mou pomoc. Na každou loď svazu se přenesl jeden drak a já s ním. Většině draků totiž chybí potřebná magie. Admirál to s Oberonem ale dohodli úžasně.

Objevíme se na lodi. Strojovna dostane příkaz a spustí generátory na plno. Já odebírám téměř všechnu energii, kterou vyrobí a předávám ji draku dokud jí nemá dost. Pak se generátory vrátí do normálu. Drak tu zůstane a já jdu na další loď.

Dobře, nebylo to o tolik delší. Všechny přípravy jsme zvládli za hodinu a půl.

Celý svaz, naše Kladivo a ty naše tři „zajaté“ lodě se přemístili k planetě Guhu. Skutečně se k planetě blíží skupina cizích lodí. Sice nejsou všechny federační lodě ve stavu vhodném pro boj, ale nepřátelé to rychle otočili. Asi to bude tím, že jsme je čtyřikrát přečíslili. Boj o planetu Guhu skončil dřív než mohl vůbec začít.

Z hvězdných doků vyletělo hejno malých člunů a automatických opravárenských lodí a pustili se do opravy federačních lodí.

My se zatím mohli pustit do zkoumání naší kořisti.

Máme dvě neporušené federační bojové lodi třídy tornádo, jen mají postřílenou posádkou. Pak máme jednu bojovou loď třídy mohykán se zajatou posádkou a jednou nefunkční přechodovou komorou.

„To se vyklepe!“ prohlásil vedoucí trpasličích kovářů, když to viděl.

Nazir rozhodl, že se bude zajatcům nejdřív trochu sám věnovat a pak je teprve předáme federaci. Je zvláštní, že nechtěl aby šel někdo s ním.

Přenesli jsme se i se zajatci na vlajkovou loď. Kromě admirála na nás čekalo i dvacet ozbrojených vojáků, kteří si zajatce hned odvedli.

„Potřebujeme si s vámi promluvit admirále! Nejprve si ale vyslechněte zajatce!“ ozval se Nazir.

Porada nebyla dlouhá. Na konci porady bylo všem jasné, co mají dělat. Loděnice pojedou na maximum, aby daly lodě co nejrychleji do bojeschopného stavu. Quequeské povstání není jediné. Z výslechů zajatců a zpráv operativců je jasné, že takových povstání je spousta a někdo je koordinuje. Nebo je alespoň cíleně vyvolává. To bude úkol pro lodě. Budou hledat a rozbíjet centra povstání. Rozvědka má za úkol zjistit, kdo za tím stojí. Kladivo má za úkol prozkoumat planetu Ruile. Na kterou odvážely quequeské lodě všechny neterranské zajatce. Oberon požadoval, aby s námi letěl někdo jako svědek a zástupce federace. Admirál souhlasil, že s námi pošle Petra Guarga – prvního důstojníka.

Oberon mě požádal, abych dělala Petrovi průvodce.

Této povinnosti jsem se ráda zhostila.

Bála jsem se, že to bude nějaký studený čumák, ale říkala jsem si, že by pro mě mohlo být zajímavé potkat se zase s někým z federace. Proto jsem byla skoro až nedočkavá, když pro něj Oberon skočil.

Objevili se na můstku. Čekala jsem na Guargovu první reakci. První teleport je první teleport a co si budeme vykládat ve federaci to neznají. Musím mu ale nechat, že se ani nelekl. Jediné, co jsem dokázala z jeho tváře vyčíst byla zvědavost.

„Poručík Petr Guarg – první důstojník z lodi Nezkrotná, zástupce admirála Nielsona a federace!“ uvedl jej Oberon a zavedl jej za mnou.

„Pane poručíku, toto je Lana moGara, orčí šamanka a hledačka pravdy. Zde na lodi má na starosti vnitřní komunikaci, energetiku a bude vám zde dělat průvodkyni!“ představil mě Oberon.

Podali jsme si ruce a odvedla jsem poručíka do jeho kajuty, aby se mohl ubytovat. Rychle si do kajuty hodil věci, naštěstí se nedíval po vybavení kajuty. V těch našich je jen kovová truhla, kovová postel a nějaké medvědí kožešiny na přikrytí. Asi to nedosahuje federačního standardu, ale co byste mohli chtít jiného, když kajuty vybavují trpaslíci, kteří nepotřebují spát a vlastně ani ty kajuty. Od Oberona i Nazira mám povolení ukázat mu celou loď a dokonce ho můžu připojit i ke společné mysli.

Při prohlídce valil poručík oči. Nedivím se mu, z jeho pohledu tady nemáme nic, co dělá loď lodí.

„Asi je to tajemství, ale kde máte strojovnu nebo jinou technologickou sekci?“ zeptal se mě poté, co jsme prošli skoro celou loď.

„Tajemství to není, ale je to trošku komplikovanější. Nejblíž strojovně je tato místnost!“ otevřela jsem dveře do mého krystalového sálu. Ukázala jsem na krystaly: „Toto jsou naše baterie. Víc techniky, ve federačním smyslu tu skutečně nemáme. Asi to bude znít šíleně, ale naše technologie jsou biologické podstaty. Dalo by se říct, že našimi technologiemi jsme my sami.“

Vyvalil na mě oči.

„Tak třeba já mám na starosti energetiku. Umím nasávat energii, kterou uložím do těch krystalů. Černý Vítr je našim »motorem« on si tu energii vezme a pohybuje naší lodí. Nebo trpaslíci, ti zase nějak vytváří gravitaci a udržují loď pohromadě.“

„To je neuvěřitelné!“ s úžasem vykřikl.

„To jsem teda asi jediný, kdo tu nemá nadpřirozené schopnosti.“

„Jak se to vezme. Jednak to pro nás jsou přirozené schopnosti a pak je tu několik lidí, kteří nic takového neumí.“

Pod palbou otázek jsem ho přivedla do jídelny. Seděla tady směna elfích stopařů. Jejich úkolem je používat své ostré smysly a kouzla k tomu, aby prozkoumávali vesmír kolem nás. Práce je to velice náročná a tak není divu, že se směny střídají zhruba každé dvě hodiny.

Elfí stevard nám přinesl jídlo a my jsme pokračovali v hovoru během něhož jsme si potykali.

„Petře chceš se stát dočasně součástí posádky nebo budeš jen nezúčastněný pozorovatel?“ zeptala jsem se ho.

„Každý z vás má nějakou superschopnost, ale já jsem jenom obyčejný člověk. Nevím, čím bych mohl být prospěšný. Ale rád se zapojím, pokud mi najdete něco, čím můžu pomoct.“

Nevěděla jsem co na to říct, ale zachránil mě Oberon. Zničehonic se objevil: „No ono to bude přesně naopak, my tě zapojíme a ty si sám najdeš, čím budeš užitečný. Nemusíš se bát, pro nás bude přínosem i jen to, když nám řekneš svůj názor.“

Oberon mi pokynul abych Petra připojila ke společné mysli. Zeptala jsem se ho, jestli s tím souhlasí. Kývl a já ho připojila.

Jestli byl před tím překvapený, teď byl přímo v šoku.

Vysvětlovala jsem mu, že díky tomuto spojení může mluvit s kýmkoliv, kdo je připojený. Na pozadí uslyšíš hovory všech, to pro případ, že by se bavili o něčem skutečně důležitém. Naneštěstí takhle nejde „šeptat“ tak, aby tě slyšel jenom jeden člověk. Díky tomu vznikla něco jako společná mysl, ke které jsme všichni připojení. Do ní může každý přispět svým vnímáním nebo postřehy. Pro většinu lidí by takováto mysl byla moc složitá a vnímali by ji jenom jako intuici na pozadí. Naštěstí Nazir přispívá svým vhledem a způsobem myšlení. Díky tomu je sdílená mysl uspořádaná dost na to, aby ji mohl každý vnímat. Pojďme se podívat, co v té mysli je.

Někdo z trpaslíků všem zpřístupnil svůj cit pro kov a tak vnímáme loď. Přímo cítíme její stěny a to, že je bez nejmenších závad a mikrotrhlin. Taky bychom věděli o tom, kdyby se k lodi hodně přiblížilo něco kovového. Samozřejmě záleží na velikosti. Vlajkovou loď jsme cítili i na několik stovek kilometrů.

Já zase dávám k dispozici vnímání života. Všichni cítíme, kde je zbytek posádky a jak jsou na tom všichni se zdravím. Kromě toho také zpřístupňuji informaci o tom, kolik máme ještě v zásobě magie.

Elf monitorující federační frekvence nám je také dává k dispozici. Hraničáři zase všem ukazují co je kolem lodi.

Nejvíc jsou ale všichni nadšení z Černého Větra. Díky němu cítíme prostor kolem sebe a vnímáme něco jako vesmírnou mapu. Navíc můžeme přímo vidět, jak ve vesmíru něco proudí nebo možná přesnější by bylo říct, že kolem je zvlněná krajina, která se trochu mění. Nevydržela jsem to a zeptala se ho. Docela jsem byla překvapená, když jsem se dozvěděla, že část toho jsou přitažlivé síly a část pohyb všech předmětů v okolí. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila a převedla si to do „vědeckého jazyka“. Ona to bude nějaká reprezentace gravitačních sil a rychlostí, možná hybností těles v okolí.

Musela jsem se sama sobě zasmát, protože teď jsem mluvila spíš jako federační vědkyně než jako orčí šamanka. Ale ať se to vezme jak se to vezme, s tímhle se musí pilotovat jedna báseň.

„Petře mohl by ses prosím podívat na tyto lodě?“ zeptal se Oberon.

„Ale jistě!“ odpověděl.

Všichni jsme viděli, jak před námi vytvořilo asi padesát lodí bariéru.

„Asi jsme narazili na zbytek vzbouřenecké flotily!“ prohlásil Petr.

Důkladně si lodě prohlédl a pak pokračoval: „Dvacet tři mohykánů, šestnáct tornád a osm střelců. Tato skupina je o dost silnější než ta, která na nás zaútočila po té sabotáži.“

„Hlásím, že nemám ani jeden OUK, ale nebojte budu improvizovat!“ pomyslela jsem si naštvaně. Připravit si OUK by pro mě měla být priorita. Pro příště si to musím zapamatovat. Ale objektivně vzato nebyl čas.

„Zpomalte a nechte to mě!“ prohlásil Nazir a usmál se.

Všichni se na něj otočili s němou otázkou. Tajemně mrkl a víc nám to nevysvětlil.

„Algare prosím odvysílej všem nepřátelským lodím tento vzkaz!“ přikázal našemu spojovacímu elfovy a hned následoval vzkaz: „Vesmír je nekonečná poušť a jako pár zrnek písku nezastaví bouři, vy nezastavíte naše Kladivo!“

Algar to hned odvysílal. Všichni jsme byli dost zvědaví, ale Nazir k tomu dodal jenom: „Dáme jim čas!“

Nečekali jsme ani pět minut a Algar hlásil, že z některých lodí přichází vysílání. Teda vysílání, jenom porucha, protože místo hlasu a obrazu přišel krátký šum.

„Prosím, zvýrazni lodě, které nám tak odpověděly!“ požádal Nazir.

Skoro polovina lodí se nám rozzářila.

„To by mohlo stačit!“ usmál se Nazir a přenesl pozornost na nás.

„Tyto lodě nám nebudou klást odpor, možná nás budou dokonce chránit před těmi ostatními.“

„Alagare prosím odvysílej další vzkaz,“ poprosil Nazir a hned dodal ten vzkaz: „Vzdejte se nebo budete zničeni!“

Předpokládala jsem, že k tomu něco dodá, ale nestalo se.

Nikdo se nevzdal, ale nevěřila jsem vlastním očím. Označené lodě napadly ty druhé. Napadené lodě to nečekaly a tak to byla velice krátká bitva. Všichni jsme na to nevěřícně hleděli.

Algar nám do společné mysli pustil zprávu, kterou k nám jedna z těch lodí poslala: „Hodně štěstí na vaší pouti. Přejeme ať vždycky najdete stín.“ Nazir mu přes Alagara odpověděl, že admirál Nielson kotví se svou flotilou u Guhy a určitě by uvítal podporu.

Lodě na nic nečekaly a hned vyrazily pryč.

Nazir na naše udivené pohledy a dotazy nereagoval a tak jsme letěli dál. Při kontrole spojení jsem zjistila, že kromě Petra se tomu vlastně ani nikdo nediví. Ten byl naopak skoro v šoku a poprosil mě, jestli bychom si nemohli soukromě popovídat.

„Co to bylo? S takovým projevem vaší magie jsem se ještě nesetkal, mohla bys mi to vysvětlit?“ poprosil mě.

„Ono se asi o magii ani nejednalo. Jak bych ti to jenom řekla. Nazir je náš hlavní vyjednavač a diplomat a má spoustu přátel.“ Snažila jsem se to podat nějak kulantně.

„Prosím neurážej inteligenci našeho hosta!“ řekl Nazir, který se vynořil z vedlejší chodby. Přišel za Petrem, podal mu ruku a představil se: „Nazir baNurak pokorný služebník Kalifa, hlava výzvědné sítě a hlavní diplomat kalifátu a vlastně celého Draccoraku.“

Potřásli si rukami a vzájemně se uklonili.

„Mezi vzbouřenci jsem měl pár přátel, kteří za nás rádi vyřešili ten problém.“

„A máte takových přátel hodně?“ zeptal se s úsměvem Petr.

„Já se seznamuji rychle.“

„Ta koule před námi je Ruile!“ slyšeli jsme jak nám Vítr pobaveně ukazuje planetu, ke které míříme. Na cestě jsme jen několik hodin, ale i tak jsme všichni nedočkaví. Celý obraz se nám v mysli tak trochu přiblížil, abychom si mohli tu planetu lépe prohlédnout. Je taková nijaká. Několik velkých kontinentů, jinak moře. Skoro jako většina obydlených planet federace. Kolem planety krouží tři měsíce. Soustředila jsem se na ně a začala jsem mít pocit, že je něco špatně. Přemýšlela jsem co je špatně a v tom se ozval jeden z trpaslíků.

„Je běžné, aby kolem té planety poletovala neviditelná kovová koule s průměrem o kousek delším než je trojnásobek délky Kladiva?“

Rychle jsem si to přepočítala. Ta „koule“ bude mít průměr kolem tří čtvrtin kilometru!

„No běžné to není. To asi bude nějaký maskovaný satelit!“ sdělil nám Petr.

Všichni jsme najednou cítili, kde se ten satelit nachází.

„Ještě, že je to kovové a máme trpaslíky, jinak bychom si toho ani nevšimli!“ pousmál se Nazir a pokračoval: „Určitě bychom to měli náležitě prozkoumat.“

„Pošleme tam dvě šestky strážců chodeb. Až to tam zajistí, pak se tam můžete taky podívat!“ oznámil nám suše trpasličí generál a zmínění trpaslíci se začali chystat. Pobaveně jsem si uvědomila, že se chystají hlavně mentálně, protože fakticky jsou neustále nachystaní na cokoliv.

„A není ten satelit náhodou federační?“ zeptal se Oberon.

„Nerad bych útočil na naše spojence.“

„Určitě není. Informoval jsem se, kde máme v tomto sektoru síly a tady to rozhodně není!“ informoval nás Petr.

„Dokonce ani nespadá pod federační tajnou službu. Taky jsem se informoval!“ usmál se Nazir.

„Zvednout štíty, teď!“ zavelel generál a za monotónního dupání jsme se pomalu přibližujeme k satelitu.

„Všimli jste si někdo, že kromě maskovacího kouzla má ten satelit kolem sebe nějaký štít, který brání teleportaci?“ zeptal se udiveně Oberon.

Taky jsem začala prozkoumávat štít a skutečně dovnitř se nedá přemístit. Zajímavé! Najednou se náš vlastní štít začal prohýbat, ale přitom na něj nic netlačilo. Černý Vítr se zatvářil překvapeně a pak soustředěně. To už jsme všichni vnímali, jak se k nám na loď pokouší něco přemístit. Prozkoumala jsem to, není v tom žádný život. Pokusila jsem se přenést k nám obraz toho předmětu a sama jsem se lekla.

Někdo se pokusil přenést k nám na palubu střední atomovou bombu!

Použila jsem část své moci, abych posílila trpasličí štít a ten se rychle narovnal a tu bombu odrazil zpět. Ta narazila na štít satelitu a vybouchla.

Jejich štít vydržel, škoda. S našim štítem to ani nehnulo, navíc jsem zkusila odsát část energie výbuchu. S potěšením musím říct, že úspěšně!

„Výsadek!“ zavelel generál a my jsme mohli sledovat jak dvanáct trpaslíků opouští naši loď a letí vesmírem k satelitu. Mezi trpaslíky a satelitem jsem vykouzlila štít a dobře jsem udělala. Ze satelitu začaly po trpaslících střílet nějaké plasmové zbraně. Naštěstí se plazma zastavila o štít. Po pár dalších okamžicích se trpaslíci dostali do takové vzdálenosti, že na ně přestaly zbraně střílet.

Ihned po přistání se začali trpaslíci probourávat do satelitu. Nevyznám se v materiálech, ale asi to nebylo nic moc, když se tím trpaslíci probourali na několik málo ran. Očekávala jsem, že ven vytryskne vnitřní atmosféra, ale nestalo se to. Trpaslíci postupně zmizeli ve vzniklé díře.

Sledovala jsem je svou myslí a nestačila se divit. Připadalo mi to, jako by se to dělo v nějakém špatném filmu nebo knížce. Tu a tam po trpaslících střílela nějaká automatika a dokonce proti nim jednou vystartoval nějaký robot. Trpaslíci byli ale nezastavitelní. Lepší slovo mě nenapadlo. Všechny střeli vykryli svými štíty, ať už skutečnými nebo magickými a všechny problémy řešili kladivy. Vzpomněla jsem si na jedno moudro, které říká: „Pokud je kladivo to jediné, co máš, všechno bude vypadat jako hřebík.“ A trpaslíci to s kladivy umí!

Přemýšlela jsem, jak budou řešit, když bude něco mimo dosah kladiva. Ale jen do chvíle, kdy první trpaslík kladivem hodil na deset metrů vzdálenou kulometnou věžičku, touto jedinou ranou ji zneškodnil a ještě zvládl odražené kladivo chytit jakoby nic.

Trpaslíci nikde nenašli ani živáčka. Nepřekvapilo mě to, taky jsem ze satelitu necítila žádný život. Proto je dost překvapilo, když se po vstupu do jedné z místností ozval kovový hlas: „Jejich panství se rozprostírá od hvězdy ke hvězdě...“

Členové komanda tento jazyk znají, ale nerozumí mu. Jeden z nich s úžasem zašeptal: „Pekelná řeč.“

Naštěstí jsme byli neustále všichni propojeni a tak jsem okamžitě tlumočila. Do mého tlumočení vstoupil kněz ve fialovém. Začal recitovat: „Jejich panství se rozpíná od hvězdy ke hvězdě. Buď se před nimi skloníš nebo tě smetou. Mocní a nezdolní jsou Guartové!“

Trpaslíci hned pochopili a opakovali to po něm.

„Autodestrukce zrušena! Data byla smazána!“ prohlásil ten kovový hlas.

Trpaslíci dokončili průzkum při kterém nic nenašli a  vrátili se do lodi.

Errata:

30.05.2021 14:07