Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Podle pověsti jsou v hoře Blaník rytíři, kteří přijdou na pomoc, až nám bude nejhůř. Málokdo ale ví, že tihle rytíři nebyli vždy dobří a lidem vždycky nepomáhali. Dokonce byli tak zlí, že se proměnili ve tři černé rytíře, kteří po léta sužovali celý kraj.

Začalo to tím, že kníže měl tři syny. Náramně ziskuchtivé tři syny, kteří si ve dne i v noci brousili zuby na otcův majetek. Nakonec se proto dohodli, že svého otce zabijí.

To jim ale moc uspokojení nepřineslo. Vlastnili teď sice obrovské jmění, ale když přišlo na jeho dělení, uvědomili si, že když všechno rozdělí na tři díly, zbyde každému jen kus zámku a několik kop grošů, což ani jednoho nemohlo uspokojit.

Začaly mezi nimi rozepře, až starší prostředního vyzval na souboj a při něm ho probodl skrz na skrz. Když uviděl mladší, jak bratr padl mrtev k zemi, neváhal a střelil po starším hbitě ze svého luku a neomylně jej zasáhl do srdce.

Jak ten nejstarší padal k zemi strhl s sebou i velký svícen s hořící svící a celý zámek zapálil a nejmladší bratr v něm uhořel.

Dlouho se o té tragédii nesla zpráva po celém kraji. Jednou v noci, ale shořelý zámek povstal ze svých trosek a stál tu zase znovu, jako by ho nikdy plameny nepohltily. V tom zázračně znovu postaveném zámku se ale začaly dít podivný věci. Začali v něm strašit tři černí rytíři.

Od té doby se v celém kraji vedlo nevalně. Černí rytíři každou noc vyjížděli ze svého zámku a kde mohli tam lidem páchali příkoří. Tu sedlákovi nezralé klasy podťali, takže ho připravili o úrodu a živobytí. Tu porybnému stavidlo zvedli, takže mu do rána všechny ryby odplavaly, snad až někam do moře. Nebo rozpoutali najednou takovou vichřici, že porazili naráz hospodáři celý les.

Už to takhle dál nešlo a když lidé zjistili, že jejich cesta vede vždy k Blaníku, mnoho odvážných mladíků se tam v noci vydalo, aby se s nimi utkalo, ale ani jediný se nevrátil. Každý takový opovážlivec, se proměnil v ztepilý smrk, až z těch smrků byl celý smrkový les.

Za čas už nebyl v kraji nikdo, kdo by se chtěl černým rytířům postavit. Ze zoufalství lidé dovolili, aby šel přenocovat pod Blaník neduživý a bledý Janek, syn vdovy z obecní pastoušky.

Když se poprvé přihlásil, že půjde s černými rytíři bojovat, všichni se mu jen smáli, protože byl malý a slabý a věčně tuberkulózně pokašlával. Když už ale nebyl nikdo kdo by chtěl noc pod Blaníkem strávit, řekli tedy Jankovi, ať jde zkusit štěstí. Vdova z obecní pastoušky to samozřejmě oplakala, když ale viděla, že je její syn pevně rozhodnut, napekla mu makových buchet a řekla, s pánem bohem, ať si tedy jde zkusit štěstí.

Tak vyrazil Janek s šátkem buchet pod Blaník, když se slunce zvolna začalo chýlit k západu.

Strach neměl, říkal si, inu co, když se stanu smrkem a nestane se mi nic horšího, budu hezky shlížet ze stráně do údolí, uvidím i na obecní pastoušku, co tam bydlí máma, vítr se mi bude prohánět v koruně a budu žít daleko déle, než bych žil jako člověk.

Tak došel až pod Blaník, hezky se uvelebil na louce a jednu po druhé snědl všechny maminčiny makové buchty. Pak tvrdě usnul.

V noci ho náhle probudil z ničeho nic zvednuvší se vítr a on zíral, jak se k němu od města blíží tři černí jezdci na koních.

Roztřásl jej chlad a netrvalo ani vteřinu a černí jezdci zastavili přímo před ním, až se od koňských kopyt zakouřilo.

„Ha, co tu hledáš lidská kůže?“ zvolal první.

„Co jsi zač?“ zeptal se druhý.

„Odkud ses tu vzal?“ přidal se třetí.

„Jsem Janek, syn vdovy z obecní pastoušky a chci se s vámi utkat, abyste už víc kraji neškodili!“

Tří černí jezdci se rozesmáli pohrdavým, dlouhotrvajícím smíchem, až se při tom bujarostí zakuckali a museli se tlouct navzájem pěstmi do zad. Když se dost nasmáli, řekl první:

„Ty si troufáš lidská kůže!! A jestli pak víš, co musíš udělat, abys nás přemohl...?“

Janek nevěděl a tak mu prostřední řekl:

„Mého staršího bratra, který se dobře osvědčil v zacházení se sečnou zbraní, musíš porazit ohnivým mečem. Mě ve střelbě z luku, a nejmladšího v přeskakování nejvyšší vatry, jakou nikdy nikdo ještě nespatřil. Troufáš si na to?“

Janka zase rozechvěla zima, vůbec mu z toho nebylo dobře po těle a říkal si nu což, co se mi může horšího stát, nanejvýš prohraju. A statečně přikývl.

Obdiv spatřil ve tvářích všech tří černých jezdců. To už ale sesedl ten první, v ruce třímal dva ohnivé meče a jeden hodil Jankovi, ten držel v ruce meč poprvé v životě, ale počínal si nad míru statečně, vědom si toho, že nemůže nic ztratit, že jako člověk byl šťastný a že bude šťastný i jako strom. Jenže přitom zakopl o kořen a jak se snažil s napřaženým mečem nabýt znovu rovnováhy, probodl toho černého jezdce, protože ten takový nenadálý útok nečekal.

Janek mu pak jednou ranou uťal hlavu a zmizel meč v jeho ruce i rytíř na zemi. Hned sesedl s koně prostřední a už tu byl slaměný terč a Janek i černý jezdec drželi v ruce luk a ohnivé šípy. Nejdřív vystřelil černý jezdec a šíp jasně hořící minul terč a zalétl mezi stromy do lesa, který hned začal hořet. Pak vystřelil Janek, ale i jeho ohnivý šíp minul cíl.

I další střela zalétla do lesa a ten už plál jasnou červení, takže lidé vybíhali ze stavení a dívali se, jak se pod Blaníkem všichni čerti žení. Najednou však Jankův hořící šíp zasáhl prostředek slaměného terče a ten vzplál, jako nejvyšší vatra světa.

Prostřední jezdec zmizel.

„Teď budeme přeskakovat hořící terč,“ řekl ten poslední z jezdců. Janek se prudce rozeběhl a pak se odrazil, přelétl oheň, jako by ho nějaká vyšší božská moc nadnášela a padl na druhé straně.

Černý jezdec se rozeběhl, skočil, ale nedoskočil, dopadl doprostřed ohně a uhořel stejně jako tenkrát na zámku. Najednou oheň zmizel a před Jankem místo černých jezdců stáli tři jezdci bílí.

„Děkujeme ti Janku, že jsi nás zachránil“ řekl první.

„Už jsme se poučili a víme, co může způsobit lidská zloba,“ řekl ten druhý.

„Proto už vždycky budeme lidem jen pomáhat. Až vám v tomto kraji nejhůře bude, stačí jen zavolat směrem k hoře Blaník a my hned přijdeme,“ řekl ten třetí.

„A my vám budeme věrnou družinou...“ ozvalo se odkudsi a Janek viděl, že smrky se postupně proměňují zase v chasníky. Pak všichni nasedli na koně a odcválali k hoře Blaník, kde jsou od té doby připraveni chránit zdejší kraj, stačí se jen otočit k Blaníku a zavolat....

Errata:

30.05.2021 15:34