Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

V malé vísce na Vysočině pod Svidníkem stojí kostel, který dal postavit bohatý kníže z černovického zámku. Vyjel si jednou do okolních lesů na lov.

Pronásledoval zrovna krásného srnce, nejhezčí kousek jaký kdy viděl, když jeho kůň náhle uvízl v lesní bažině a propadal se čím dál hlouběji.

Zatímco srnec přeskočil bažinu jako pírko, těžkého pána i s koněm pohltila zrádná tůň, nebylo z ní úniku. Nezbývalo, než za záchranu prosit Boha a to kníže také udělal; sepjal ruce a začal se modlit:

„Bože můj, jestliže mi nedáš zahynout v této bažině, slibuji ti, že ve svém městě dám vystavět veliký chrám na tvou oslavu.“

Než ukončil modlitbu, už mu byla bažina po pás a nešťastnému koni po krk. Najednou ucítil, že se kůň uchytil na pevném dně a směřuje z bažiny, až se z ní dostal šťastně ven.

Kníže dorazil na zámek všecek zablácený až pozdě v noci. Hned ráno nařídil svým ministrům, aby vyčlenili z jeho pokladnice tisíc kop zlaťáků a devět set kop stříbrňáků, aby se hned mohla započnout stavba velkolepého chrámu na místě skromného dřevěného kostelíku na návsi.

Díla se ujal znamenitý stavitel Matěj.

Byl to šikovný a obratný chlapík, dvě stě tovaryšů mu na stavbě pomáhalo. Když si takhle jednou prohlížel plánek budoucího kostela, kroutil jenom hlavou a říkal si:

„Vždyť to je hotová katedrála, hodí se to vůbec do naší malé vísky? Kdyby se tu postavil skromnější kostelík, nějaké peníze pak by mohly zbýt i pro mě...“

Tak uvažoval celou noc i celý den a ta myšlenka mu pak už vůbec nedávala spát. A když náhodou někdy usnul, zdálo se mu o těch penězích a co všechno by si za ně mohl koupit a spal z toho tak neklidně, že často z postele spadl a ráno se probudil na zemi.

Zjistil, že nebude mít jinak pokoj, jen když ty peníze získá.

Začal nejdřív s předěláváním plánu. Tu umazal věžičku, tam boční arkádu, tu ošidil maltu na písku... a zlaťáky, který takhle ušetřil, šly do jeho vlastního měšce.

Jednou, bylo to už skoro rok, přijel se kníže podívat jak stavba kostela zdárně pokračuje a shledal, že je skoro hotová. Byl to však docela obyčejný kostelík, jaký stojí v každé větší vsi a ne monumentální katedrála, jakou slíbil Bohu za svojí záchranu. Okamžitě se dovtípil, kdo z toho mohl mít prospěch, aby stavbu tak ošidil a tím jej okradl.

Vydal se za stavitelem Matějem a nařídil prohledat jeho dům, jenomže marně, žádné ulité zlaťáky se nenašly. Matěj nebyl včerejší, aby si doma jen tak nechával takovou kopu zlata, už jenom kvůli zlodějům. Zakopal své zlaťáky na bezpečném místě pod podlahou rozestavěného kostela. Tak kníže odjel s nepořízenou.

Když se jednou Matěj v noci vydal zlaťáky vykopat, nemohl je v kostele najít ať kopal, kde kopal. Bůh, který už se na toho zloděje nemohl dívat, způsobil, že místo, kde poklad zakopal, dočista zapomněl. Díky tomu tam snad jsou zlaťáky zakopány dodnes, alespoň neexistuje žádná zpráva, která by z určitostí potvrzovala, že by je kdo byl kdy nalezl.

Errata:

30.05.2021 15:34