Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Incident v Zálivu

„Tajná depeše, pane!“ ohlásil řízně kapitánu Malkowichovi spojařský důstojník Iwalski.

„Rozumím. Předejte ji k dešifrování!“ odvětil kapitán.

„Už jsem ji předal, jen jsem vás chtěl předem upozornit.“

„To je v pořádku.“

Napětí na velitelském můstku raketonosného torpédoborce zhoustlo, že bylo vidět. Nebo se tu vznášel ve vzduchu cigaretový kouř? Nejspíš oboje.

A je to tady! – uvědomil si kapitán Malkowich. Na akci je velitelství upozornilo již před měsícem, jen nikdo nevěděl, kde a co to bude. Tři torpédoborce nejsou tak závratná síla, aby šlo o něco opravdu velkého, ale dostatečná, aby natropily pěknou neplechu. Ještě bude zajímavé, proti komu to bude a jestli nejde jen o další utajovaný nácvik.

„Stáhněte poslední satelitní snímek!“ nařídil Malkowich důstojníkovi.

„Rozumím!“ odvětil řízně oslovený. Nepotřeboval upřesnění, v této situaci to mohl být jedině snímek nejbližšího okolí. Pro stahování satelitních snímků měli v těchto zeměpisných končinách přednost, bylo jasno, obloha bez mráčku, satelitní snímky budou perfektní. Schválně, mají je Rusové – o Číňanech nemluvě – také tak ostré jako břitva?

Torpédoborce s lehkým hučením turbín krájely vlny. Čára za loděmi byla až ke vzdálenému obzoru rovná jako podle pravítka. Běžná hlídková plavba, nic víc. Nebýt chystané akce, o níž věděli jen to, že se chystá... A těch nových zbraní na palubě. Ale o těch se muselo mlčet, i když je každý viděl.

Důstojník kryptovací služby konečně vstal od pultu, odděleného od ostatních tak, aby nikdo neviděl na jeho obrazovky. S klasickým papírem v ruce zamířil přímo ke kapitánovi.

„Depeše, pane!“ ohlásil mu s předepsaným salutováním.

Kapitán Malkowich mlčky převzal papír a pokynul důstojníkovi, aby se vrátil na své místo. Všechno probíhalo přesně podle směrnic, jako by na velitelském můstku právě natáčeli instruktážní film, ve kterém nesmí být jediná chybka.

Idylka ale trvala krátce. Jen dokud Malkowich nepřelétl očima depeši. Pak se začaly dít věci.

„Bojová pohotovost všem lodím!“ oznámil zvýšeným hlasem. „To není cvičení! Obsluha střel »X« – uvést do startovní pohotovosti!“

Střely »X«! Písmenem X začínají vždycky nejnovější projekty, které ani nemají definitivní kód. Takže je budou testovat tady. Menší záhadou zůstává, proč zrovna tady. Chybějí tu cíle, široko daleko od lodí je jen volné moře. Ale kdoví, co vymysleli ti nahoře. Voják nadřízené nekritizuje, voják plní rozkazy.

„Satelitní pohled, pane!“ oznámil kapitánovi důstojník.

Kapitán zkušeným okem přehlédl velkoplošnou obrazovku, kam se mu snímek promítl. Jediným pohledem se ubezpečil, že stopa jeho malé flotily je tam, kde má být, druhým pohledem obkroužil okolní moře do nejbližších padesáti mil. Pět... šest... sedm lodních stop, všechno běžné obchodní lodě, nic podezřelého. Cíl tedy musí být dál. Jenže dál už není nic. Žádné lodní stopy, viditelné až ze satelitů. To znamenalo, že cíl bude někde na pobřeží. Pravda, střely X mají být univerzálnější. Dovedou se plížit jako vlci těsně nad vodou, ale umí prý i stejně těsně kopírovat terén a vyhýbat se i horám. Jsou to dokonalé zbraně. Nepřítel je uvidí – pokud se náhodou dívá jejich směrem – jen pár vteřin před ničivou explozí. Možná si stačí uvědomit, že je zle, ale pokud se dívá na opačnou stranu, ani si to neuvědomí. Střely mají vlastní inteligenci, nejsou řízené, nedají se rušit ani oklamat, zvládnou to i za bouře. Tím spíš dneska, v tak výstavním počasí. Skoro je to pro ně potupa. Jde už jen o jedno – kam, případně na koho zamíří.

„Mathew!“ obrátil se kapitán stranou. „Jste připraven?“

„Jako vždy!“ odvětil obrýlený důstojník od jednoho z pultů.

Kapitán k němu popošel těch několik kroků, ačkoliv důstojník se rychle zvedal ze své pohodlné otáčecí židle.

„Tady máte cíl!“ podal mu kapitán dešifrovanou zprávu.

Důstojník rychle porovnal zprávu s obrazem satelitního snímku, přes který mu již program narýsoval souřadnice.

„To ale není válečná loď!“ ohlásil zaraženě, zatímco nervózně jezdil po obraze šipkou trackballu. „Nespletli se náhodou?“

„To není vaše starost!“ okřikl ho kapitán. „Zadání máte, ne?“

„Jasné!“ potvrdil důstojník, aniž by přerušil programování střely.

„Andělé vzhůru!“ zavelel kapitán. Připravené helikoptéry začaly na ten povel roztáčet listy rotorů, brzy se z každého torpédoborce jedna odlepila a stoupala vzhůru, odkud pozorovatelé uvidí dál než z lodi.

„Hotovo, pane!“ ohlásil důstojník Mathew. „Cíl je zaměřen, program nahrán, střela odjištěna, zbývá ji jen odpálit.“

„Dobrá – takže – pal!“

Odpalovací katapult se pootočil doleva. Vyšlehl ohnivý jazyk, šedivě tmavomodrá střela se prudce vyšvihla nad mořskou hladinu.

„Pro jistotu připravte další!“ nařídil kapitán.

„Snad si nemyslíte, že by mohla minout?“ namítl Mathew.

„Nemyslím. Jedna musí stačit. Ale jistota je jistota. Odpálit ji přece nemusíme,“ odvětil kapitán.

Programování další střely šlo rychle, ačkoliv se Mathewovi ruka na trackballu třásla. Nebylo divu. Tohle nebyl trenažér, na kterém to dosud zkoušel, teď se nad vlnami oceánu žene pár tun, obalujících stovky kilogramů nejúčinnějších trhavin. Ať to dopadne, kam dopadne, bude to stát za to. Programování druhé střely je už jen rutina pro jistotu.

Co je to vlastně za cíl? omrkl Mathew zbytek depeše.

Ach tak, tanker pod vlajkou Libérie? Pod ní se plaví nepřehledná spleť rejdařských společností, ve které se nikdo nevyzná, protože vlajka Libérie znamená nízké daně. Zůstává otázkou, čím si ten nebohý tanker vysloužil pozornost střely X, svištící nízko nad hladinou. Loď asi patří nějakému darebáckému státu, který se chce stavět na zadní. Někdo zřejmě potřebuje pořádnou lekci, tak ji při této příležitosti dostane. Posádka tankeru to zcela jistě není, ta se na zadní stavět nebude. Veze ropu, co také jiného, jenže už ji nedoveze. Lekce je tedy určena jiným ptáčkům. Komu? To už je ale starost jiných expertů.

Mathew dokončil programování druhé střely. Byl připravený měnit zadání podle měnících se podmínek, ale nepředpokládal, že by to bylo nutné. Lodě se po hladině šinou pomalu, široko daleko od cíle se žádná jiná nenachází, cíl tam je jediný a střela ho nemůže v poslední fázi letu minout. Kdo ví, jestli tu závěrečnou prskavku někdo uvidí! Ti, co budou přímo na místě dopadu, to už nikomu nesdělí.

Ale liberijský tanker, to nebude legrácka. Nejde o námořníky na něm, kdoví, jestli si vůbec všimnou, co se to na ně žene, po té prskavce moře jen zabublá a na hladině se rozlijí zbytky neshořelé ropy, ale majitelé spustí celosvětový pokřik. Pokud nebudou tu loď považovat za běžnou námořní katastrofu, také jich bývá několik do roka...

Ano, jenže to bývá za bouří, ne za takového klidu a za plného denního jasu. Dnes je obloha obzvlášť čistá a klidná, všimnout si toho může kdekdo. Člověk neví, kdo se zrovna shora dívá. Rusové tam mají špionážních satelitů plno a kdoví, třeba i Číňané. Jestli to rozmáznou... ale vylhat se z toho už bude starost jiných. Vojáky zajímají jen splněné rozkazy.

„Andělé hlásí, že střela minula cíl, pane!“ zvedl hlavu důstojník od spojařů, zřejmě právě vyslechl jejich hlášení. Řekl to tak zkoprněle, jako by tomu sám nemohl uvěřit. Na můstku byl náhle slyšet jen vzdálený hukot lodních turbín, špendlík padající na podlahu by nadělal víc rámusu. Všem chvíli trvalo, než jim ta slova došla.

„Jak to?“ obrátil se kapitán výhružně na Mathewa.

„Nevím!“ odvětil oslovený nechápajícím tónem. Zaskočilo ho to určitě víc než ostatní, věděl přece, jak pečlivě zkontroloval své dílo, než je nahrál do palubního počítače střely.

„To je to tak obtížné?“ pokračoval kapitán.

„Nemělo by být!“ bránil se důstojník. „Programování těch střel je přece snadné, nechápu, kde se mohla stát chyba!“

„Zkontrolujte tu druhou, ale fofrem! A přemýšlejte, co uděláte, aby ta druhá neletěla pánubohu do oken!“

„Mohl bych ji nechat letět o dva metry výš,“ navrhl nesměle Mathew. „Aby viděla cíl z větší dálky. Jak jednou cíl zamkne, už ho minout nemůže!“

„Tak to udělejte, ale mrskněte sebou!“ nařídil kapitán.

Mathewovi se kupodivu přestaly třást prsty. Měl před sebou poměrně jednoduchý úkol a upnul se na jeho řešení. Bylo to ostatně jen pár korekcí.

„Jedna z těch čtyř střel má televizní kameru,“ napadlo ho. „Mohl bych to přehodit na ni, viděli bychom, kam poletí.“

„Na to není čas!“ odsekl kapitán. „Čekám pouze hlášení, že je to OK. A pohněte sebou!“

„Právě se stalo, je to OK!“ odvětil Mathew pevně.

„A držte palce, ať to tentokrát OK dopadne!“ poradil mu kapitán. „Dvě střely místo jedné, to budeme muset setsakra zdůvodňovat!“

„Je to přece novinka!“ namítl jiný důstojník shovívavě.

„Nezastávejte se ho!“ okřikl ho kapitán. „Hleďte si svého, máte snad svou práci, ne? Druhá střela – pal!“

Druhý ohnivý jazyk olízl palubu a nástavby torpédoborce, druhý tmavý šedomodrý doutník se rozletěl nad vlnami.

„Jak to vidí andělé?“ zeptal se kapitán spojovacího důstojníka.

„Zatím dobrý!“ ozvala se soustředěná odpověď.

Bylo obtížné dorozumět se v rámusu na palubě helikoptéry, letící s otevřenými dveřmi, aby pozorovatele nerušily ani odrazy na sklech.

„Tak se všichni modlete, ať to tentokrát dopadne dobře!“ vrčel kapitán. „Jinak nechtějte vidět ten kolotoč!“

Chvíli bylo opět ticho jako předtím, jen turbíny kdesi v hloubi lodi tiše předly své vrnění a shora byly z dálky slyšet zvuky helikoptér.

„Střela se uchyluje, pane!“ podíval se spojovací důstojník na kapitána nerozhodně. „Andělé hlásí, že zatáčí ostře vpravo, je už úplně mimo kurs!“

„Dobré nebe!“ vyhrkl kapitán. „To vypadá na velký průšvih! Dvě střely mimo, z toho bude tuhé vyšetřovací řízení!“

„To nemůže být chybou programování!“ vyhrkl dotčeně Mathew. „Zatáčka není v programu. Je to hardwarem, musely se zaseknout kormidla, nebo co se to stalo...“

„Dělali jste testy?“ vyštěkl na něho kapitán.

„Naposledy ráno, pane! Bez nejmenší závady!“

„To vaše bez nejmenší závady letí úplně mimo kurs!“ odsekl kapitán. „Jak je na tom ta televizní střela?“

„Připravená jako ostatní!“ hlásil ochotně Mathew.

„Jestli nebude o sto procent lepší než ty dvě!“ rýpl si kapitán.

„Ráno byly všechny střely v pořádku, pane!“ ohradil se Mathew.

„Takže se za půl dne rozsypaly?“

„To opravdu nevím, pane,“ odvětil Mathew. „Mám na ně spustit testy?“

„Na to není čas!“ odsekl kapitán. „Naprogramujte tu televizní!“

„Mohl bych ji nouzově řídit i odsud, pane...“ navrhoval nejistě Mathew.

„Výborně – ale nechte si to v záloze, jen kdyby něco...“

„Pane, cíl mění směr!“ hlásil spojovací důstojník. „Andělé hlásí, že zamířil k pevnině! Asi se chce dostat do stínu pobřežních skal!“

„Takže už vědí, co na ně chystáme!“ vyštěkl kapitán. „Kdoví, možná už to vysílají do éteru. Radiotechnici, prověřte to a kdyby něco, rušit, rušit a rušit!“

Všichni se teď naplno věnovali svým úkolům. Jedno bylo všem jasné. Děje se něco, z čeho kouká důkladné vyšetřování. A není radno padnout do pracek gorilám od vojenské policie, i kdyby byl člověk nevinný jako lilie.

„Naprogramováno, pane!“ hlásil Mathew už značně nervózně. Měl oprávněný pocit, že se gorily soustředí na něho. On byl přece zodpovědný za programy! Jenže tady byla chyba v kormidlech... ale vykládejte to gorilám! Bude je zajímat leda to, s kým mluvil poslední měsíc před vyplutím... včetně vlastní ženy. Rarach aby to...

„Nebylo by jistější pozvat na to bitevní letadla?“ nadhodil kdosi.

„To bychom tady vůbec nemuseli být!“ odpověděl mu kapitán trochu příkře. „Třetí střela – pal!“

Třetí šedomodrý doutník olízl svými plameny palubu a nástavby lodi a s řevem se přehoupl přes lodní boky nízko nad hladinu. Kapitán se postavil za záda důstojníka Mathewa, kterému se na jedné z obrazovek objevil obraz televizní kamery. Přenos byl trochu trhaný a třásl se, ale bylo jasně vidět tu úžasnou rychlost, s jakou se šedomodrý ohnivý šíp hnal nízko nad hladinou. Zůstávala za ním dlouhá brázda vody zpěněné ohněm, podle níž ji pohodlně sledovali i pozorovatelé v helikoptérách.

„Pozor!“ vyhrkl náhle kapitán Malkowich. „Proč zatáčíš?“

„Já ne!“ ohradil se Mathew. „To ona!“

„Vezmi ji ručně!“ poradil mu kapitán.

Mathew na okamžik zaváhal. Ruční řízení bude pomalejší. Je skoro vyloučeno, aby se strefil do cíle, který se vyhoupne z vln pár desítek metrů před kamerou střely.

„Musel bych to vzít výš, jinak cíl minu!“

„Tak to vezmi výš!“ poručil mu kapitán. „Proboha dělej, vždyť už jsi úplně mimo kurs! Takhle to zase poletí mimo!“

„Andělé hlásí, že i třetí střela nepochopitelně zatáčí!“ vmísil se mezi ně hlas spojovacího.

„Přepínám na ruční řízení!“ řekl odhodlaně Mathew. „Zkusím si trochu zamanévrovat... to není možné! Nereaguje! Ani trochu!“

„Ukaž!“ obrátil se na něho kapitán.

„Podívejte se!“ předváděl mu Mathew. „Nalevo – napravo – nahoru – dolů – a nic, letí si podle svého! Já říkám, že se úplně zasekla kormidla!“

Jako by ho chtěla střela usvědčit ze lži, let v té chvíli srovnala. Přímo před ní se nad hladinou objevily lodní stožáry.

„K sakru, tak rychle tam přece nemohla doletět!“ zaklel Mathew a lomcoval pákou ovladače do všech možných stran jako pumpou.

Střela se sama poněkud zvedla do výšky. Nad hladinou se před ní objevily obrysy tří lodí.

„Tohle přece není žádný tanker!“ vykřikl kapitán.

Střela v té chvíli zamířila proti poslední lodi. Na obrazovce se mihly obrysy, připomínající obrys raketonosného torpédoborce, pak obraz trochu zazrnil...

V tomtéž okamžiku, kdy obrazovka zhasla, zaburácel nedaleko za lodí ohlušující výbuch.

„Panebože!“ vykřikl kdosi. „To jsme přece byli my!“

„Motory zpět!“ vykřikl kapitán Malkowich. „Poplach prvního stupně! Patrioty k palbě připravit!“

Další tmavě šedomodrý doutník se v téže chvíli vynořil mezi vlnami. Před vlajkovou lodí se prudce zvedl do výšky, přeletěl ji nízko nad palubou a opět zamířil dolů. Na okamžik bylo vidět, jak míří přímo doprostřed trupu sesterské lodi – než zmizel i s ní v obrovském oblaku ohně. Rána byla tak silná, že se torpédoborec tlakovou vlnou otřásl. Kdosi spadl ze židle.

„Proč nás ale přeletěla?“ vzlykl nechápavě jeden z důstojníků.

Domyslet odpověď stihli jen někteří. Jen ti, kdo se dívali směrem, odkud se druhý šedomodrý doutník tak překvapivě vynořil – a odkud se teď stejně znenadání objevila poslední střela. Nikdo nestihl pochopit, že je druhá střela přeletěla, aby oheň nezastínil výhled třetí. A ta už nikomu neponechala čas na další přemítání.

Třetí matně šedomodrý doutník rozpůlil vlajkový torpédoborec ohnivou pěstí přesně uprostřed. Na palubě explodovala v závěsech i čtvrtá, neodpálená střela. Střepiny asi zasáhly i jednu ze tří helikoptér, takže se v oblaku ohně a kouře několik vteřin poté zaryla do vln. Krátce poté se do výšky vzepjaly přídě a zádě přepůlených lodí, než zdánlivě pomalu klesly pod hladinu. Na záchranné čluny nikdo ani nepomyslel, většinu posádek rozdrtily výbuchy střel a ti uvnitř se nestihli dostat ven.

Snad deset vteřin se piloti zbývajících helikoptér vzpamatovávali ze šoku. Za tu dobu vítr odsunul oblaka dýmu stranou a na hladině oceánu plavalo v hnědé naftové skvrně jen pár trosek. Tři raketonosné torpédoborce, či spíše jejich trosky, v té době ještě klesaly dolů, než se tam vedle sebe složí na kamenité dno.

Jeden z pilotů ztratil hlavu a začal volat Mayday. Než mu došlo, že je to pitomost. Spřátelená plavidla jsou příliš daleko, jedinou nadějí je okamžitě zamířit k pobřeží a modlit se, aby jim tam vystačilo palivo.

Druhému to došlo také, jenže bez řečí a bez takové paniky.

Dva helikoptéří sirotci odletěli směrem, kde mělo být podle satelitní navigace pobřeží. Bohužel patřilo darebáckému státu, jehož tanker se před minutou snažili potopit.

Pokud mohli ještě něco vytušit, pak jen jedno.

Nebudou tam asi vítáni.

Errata:

10.08.2021 22:25