Čarodějnice vědecky
Avalcon 2001 Chotěboř
|
|
Čarodějnice vědecky Avalcon 2001 Chotěboř
|
Na úvod taková zvláštní otázka – znáte „Cargo efekt“?
 |
Cargo efekt - domorodci s maketou amerického letadla |
 |
|
Pro ty, kdo nevědí oč jde: tak nazývali Američané na tichomořských ostrovech za II. světové války vysílačky domorodců, houfně vyráběné z různých bedýnek a plechovek od piva a Coca-coly. Domorodci si totiž všimli, že Američané vysílačkami přivolávají zásobovací letadla plná různých dobrot (a občas jim nějaké hodí). Měli dobře odposlouchaná magická slova, kde se často vyskytovalo slovo »Cargo«/B (zásilka), takže – pilně letadla přivolávali. A když nepřilétala, postavili si i vlastní letadla v dobré víře, že tím pravé ptáky hojnosti/B jednoho krásného dne přece jen přivolají.
Tento jev si dobře zapamatujte. Je obecnější než čekáte a neomezuje se na tichomoří.
Základní otázka zní:
Může na čarování něco být? A když ano, pak co?
Vědecký skepticismus mi brání přijmout jako fakt, že pouhé zvukové vlnění může mít takový vliv na hmotu, jaký čarování má, či mělo. Na druhé straně – není dobré tyto jevy šmahem odmítnout prostým tvrzením, že odporují vědě a tudíž neexistují. Francouzská akademie věd se kdysi proslavila (a zesměšnila) kategorickým soudem: „Kameny v nebi nejsou, tudíž z nebe nepadají!“ Mohlo by se stát, že se časem objeví vysvětlení, které z kategorického tvrzení udělá frašku. Ve vědě by to nebylo poprvé a posledním případem, o kterém vím, byla Americká psychiatrická asociace, která *Kvědeckou pravdu ještě v roce 1972 odhlasovala (!) */K poměrem 75 % : 25 %.
Připomněl bych zde sci-fi Čestmíra Vejdělka „Návrat z ráje“, kde se odehrávaly jevy, velice připomínající čarování. Obyvatelé světa »Lucie« si prostě něco přáli – a všechno se jim splnilo. Pro toho, kdo nevěděl, že za tím vězí dálkové syntezátory hmoty celoplanetárního superpočítače »Bena«, to vypadalo dost magicky. Potřebovali k tomu ovšem ovládací prvek – nenápadnou vysílačku v podobě černého čtverce, který aktivovali stisknutím a vyslovením příkazu. Samozřejmě že to technicky založené pozemšťany nezmátlo a hned byli doma.
Ještě rafinovaněji to vypadá v mém románu „Fulgiu, svět šedé magie“, kde byly podobné vysílačky vytvořeny geneticky přímo v mozku místních obyvatel coby nenápadná pecička nervové hmoty a na první pohled nebylo patrné, jak vlastně čarují. Zejména když schopnost ovládat tuto „sílu“ mělo jen malé procento obyvatel, protože mezitím zapomněli, jak se to dělá a tato genetická nadstavba časem zdegenerovala.
Přímo se tedy vnucuje myšlenka – nejde v případě čarování u nás na Zemi o podobné pozůstatky vzpomínek na návštěvu mimozemšťanů s podobnými vymoženostmi?
Nelze na tomto místě nevzpomenout na světově proslulého propagátora a stoupence myšlenky návštěvy z vesmíru, Dänikena. Domnívám se, že Däniken byl na správné stopě, bohužel podléhal i mnoha falešným. Mezi ně počítám jeho zoufalé pokusy o dokazování existence a provozování raketových kosmických plavidel a stop po nich na všech možných i nemožných místech. Na druhou stranu měl veliké zásluhy na pátrání po mimozemšťanech – shromáždil množství cenných dat a památek na „bohy z vesmíru“. Jen se obávám, že jeho přílišné soustředění na rakety, vzdálený vesmír a v neposlední řadě i na laskavost těchto bohů byly jeho největší omyly.
Nehledě na to je možné přijmout pracovní hypotézu, že v minulosti pobývali na Zemi vyspělí tvorové, zabývající se zde jakousi činností, možná jejím průzkumem? Na rozdíl od Dänikena nevěřím, že oplývali primitivními raketami, předpokládám u nich dokonalejší aparáty. Můžeme tedy pominout problematické důkazy existence jejich raketové techniky. Otázku jejich příchodu i zmizení nebudu rozebírat, zájemce odkážu na svou vlastní knihu „Čtvrtá Země“. Podotýkám jen, že návštěvníky nenazývám stejně jako Däniken „laskavými bohy z dalekého vesmíru“, ale mnohem příznačněji „ďábly z nepříjemně blízkého pekla“ – ale to je námět na jinou diskusi. Ať tak či onak se zdá, že se jejich návštěva odehrála již v pravěku dějin a není tedy dostatečně podchycena už proto, že lidstvo tehdy neznalo písmo.
Důležitý pro nás (a především pro existenci čarodějnic) může být předpoklad, že tito tvorové disponovali technikou pro tehdejší domorodce Země nepochopitelnou. Ostatně, kdo se odváží tvrdit, že by dnes pro nás pochopitelná byla, je podle mě nemístný optimista.
Co se ale dělo po jejich odchodu?
Bohužel, většina lidských aktivit na tomto poli spadá pod Cargo-efekt : lidé do omrzení opakovali slova odposlechnutá od návštěvníků v domnění, že budou fungovat. Samozřejmě, kdyby tomu tak nebylo, jistě by na to ve shodě s I.P.Pavlovem brzy zapomněli. To se ale nestalo. Z toho můžeme odvodit důležitý poznatek – lidé při těchto pokusech občas úspěšní byli! To ovšem znamená, (důležité!) že nám zde návštěvníci zřejmě zanechali část svého zařízení v chodu. Jistě ne pro náš plezír, ale především pro svůj prospěch. Mohli k tomu ale používat zacvičenou lidskou obsluhu. I opice se naučí telefonovat, natož skoro stejně zvědaví, ale k tomuto účelu přece jen vhodnější lidé.
Proberme si (aspoň zběžně), co se za obvyklými čarodějnými praktikami může skrývat.
Čarovné prsteny, spony a jiné šperky. Povšimněte si v televizi nenápadných, často jen černých šperků, které mají hlasatelé i jejich vyslýchaní hosté na oděvu. Uvědomte si, že mikrofon v prstenu není už dnes nic mimořádného. Jde jen o to, k čemu je použit. Může to být čistě odposlechová štěnice, jak je také známe z televize. Pokud je jakýmkoliv způsobem napojen na počítač, můžeme jeho pomocí počítač řídit a to bez dotyku ruky. Je-li počítač vmontován do číslicově řízeného stroje, můžeme s ním vykonat i spoustu mechanické práce – a opět zdánlivě bez námahy. Jistě teď správně pochopíme nutností otáčet prstenem na prstě – někdy se vyplácí silné prostředky před použitím zapnout a pak ihned vypínat. Poměrně okázalé kroucení prstenem může mít za úkol odvést pozornost od menší, nenápadné páčky. Vstup povelů může být i zaheslovaný, případně vázaný na hlas oprávněné osoby, takže nebude poslouchat nikoho jiného. Představte si, že se tak silný prostředek, jako například meč krále Bruncvíka, dostane do rukou neoprávněné osoby, která vykřikne klíčový příkaz: „Všem nepřátelům země České hlavy dolů!“ – a na světě zůstane nepatrná hrstka domorodců na Madagaskaru, kteří o Čechách ani nevědí, takže nemohou být nepřáteli, možná i pár Čechů, kteří to s vlastí myslí opravdu upřímně (česká vláda by nejspíš zmizela jako první a to do posledního muže či ženy). Možná by se jim pak na skoroprázdném světě líbilo – žádní nepřátelé, žádné daně...
Skleněné koule, stříbrné misky a čarovné studánky Ukazují jevy buď vzdálené, nebo jakousi aproximaci do budoucnosti. Nemusím snad připomínat, do čeho všeho se dá vmontovat malá obrazovka.
Čarodějné knihy Dělíme je na dvě skupiny. První jsou manuály k aparátům, které zde po odchodu návštěvníků zůstaly. Na rozdíl od našich knih mohou být vybaveny příslušnou komunikací – například ekvivalentem mikrofonů. Integrovat help do ovládacích prvků není pouze vymožeností počítačů naší doby. Druhá skupina jsou knihy sepsané později lidmi. Tyto kopie ovšem spadají pod heslo Cargo-efekt a podobná falsa se vyskytují i u ostatních artefaktů po návštěvnících.
Čarodějné svitky Jde asi o totéž co u knih, s rozdílem menšího rozsahu a trvanlivosti. Zvláštním případem jsou svitky na jedno použití, které po splnění funkce buď zmizí, nebo se aspoň znehodnotí. Vzpomeňte si ale na seriál, kde hrdina dostává instrukce pomocí walkmanu, ze kterého se hned poté začne kouřit. Tuším, že jde o cosi podobného – motivem je nejspíš utajení.
Čarovné zbraně, především meče Jsou velice častým artefaktem. Bylo by jistě málo prozíravé ponechat v cizím světě drahé zařízení a nestarat se o jeho zabezpečení, zejména když víme o existenci drzých opic s obrovskou vynalézavostí co do zlomyslného ničení. Drahá zařízení musela být jistě vybavena programy sebezáchovy, ale obsluha mohla ze znalostí místních poměrů přesněji odhadnout nutnost zásahu. Jistě dostala i cosi jako kodex nutné sebeobrany, případně pravidla ohledně likvidace překážek, ohrožujících zařízení i jejich obsluhu. Bylo jistě vhodné přizpůsobit se místním poměrům. Zdejší obyvatelé byli zvyklí používat různé nože, ve větším provedení meče. Návštěvníci převzali formu, ale značně vylepšili účinky. Zdařilé rekonstrukce vidíme v seriálu Star wars – ačkoliv zde zobrazené měly zvýšenou rekombinaci iontů na povrchu, projevující se světélkováním. Správně seřízený meč nesmí tolik emitovat (svítit), jinak vzhledem ke škodlivým emisím neprojde STK. (Jiná věc je, že se na to v nouzi nehledí – jak ostatně často vidíme na vracích našich silnic.)
Čarovné zbroje, především štíty a pancíře Patří rovněž do obranných prostředků, proto o nich platí totéž co o mečích. Až na malý detail – silně emitující zbroj působí na těle popáleniny, každý majitel je tedy více zainteresován na jejich údržbě a zbroj proto zásadně nesvítí. Pokud ano, buďme si jistí, že jde o zbroj ukradenou domorodcem, který s ní neumí zacházet. Popisy činů těchto hrdinů často končí slovy: žili šťastně až do smrti... přičemž nebývá dodáváno, kdy ta smrt nastala (tuším, že zpravidla do dvou měsíců po ozáření).
Čarovné pláště Jsou samostatnou kapitolou. Samozřejmě vás ihned napadne, že jde o obdobu skafandrů, ale k tomu by je lidé jistě nepotřebovali. Vtip je v tom, že domorodec obvykle nepostřehne, co se skutečně děje. Soudí, že když se čaroděj prudce zahalí do pláště, tento plášť způsobí jeho neviditelnost. Omyl! Pozornější postřehne, že čaroděj při tom pronáší jakési zaklínadlo. Přihořívá, ale pokud jde o plášť, samá voda. Znalec Star treku je ovšem doma, jakmile rozpozná obsah toho zaklínadla: „Enterprise! Aktivujte teleporty!“ Následuje samozřejmě zmizení dotyčné osoby. Opět tedy příklad cargo-efektu, kdy se domorodci v určování významu odpozorovaných detailů spletli a úplně pominuli skutečnost.
Čarovné hudební nástroje Poněkud zvláštní skupina artefaktů. Slouží různému účelu, mnohdy nejasnému. Povšimněme si ale dálkového ovládání zámků aut. Vydává při zamknutí i odemknutí auta tóny, které s vlastní funkcí nesouvisejí. Podobně je nejasný popis houslisty, který hrou na housle chránil hrad proti Žižkovi a jeho vojskům – popis je značně kusý, ale víme, že unaven dlouhotrvající hrou opomněl chránit sám sebe, jeden z husitských střelců ho zastřelil a osud hradu zpečetil. Housle ovšem podlehly zkáze, takže jejich zkoumání nepřipadá v úvahu. Jinou kapitolou je psychorezonanční ovládání vůle člověka – očarování. Vzpomeňme si ale na frekvenci 7 Hz, zvanou drůbeží smrt – tón této frekvence spolehlivě zabíjí slepice. Drastické použití na lidech najdeme v ruských záznamech pod heslem „Slavík loupežník“. Tento čaroděj používal hvizdu, zabíjejícího lidi, k jejich olupování – očividně už mu nic jiného nefungovalo. Známe i ne tak drsné způsoby použití – například boj proti drzým krysám, ovšem víme, že zesílení účinku může být nebezpečné i lidem. Jinou kapitolou je zde ještě jemnější feromonový účinek – získání lásky čarovnými houslemi.
Čarovné pokrmy a nápoje Zde bych byl obzvláště opatrný v úsudcích. Například je známý případ kouzelnice Kirké, která z Odysseovy družiny nadělala prasata. Není to ale nic divného ani nepochopitelného – prostě je pohostila a přehnala dávkování drogy. Měla ale smůlu, protože Odysseus podezřelý pokrm nejedl a tím této známé uspávačce její úmysly překazil. Jiná verze, uvedená v pověsti Odysseia, tvrdí, že Odysseus očarovaný pokrm jedl, ale byl chráněn jiným kouzlem, takže jeho účinkům odolal. Ani na tom není nic neobvyklého. Stačí si uvědomit, že narkoman musí dávky drogy stále zvyšovat a množství, které by nováčka zabilo, je pro zkušeného feťáka ještě nedostatečné. (Podle toho by byl Odysseus větší prase než jeho posádka, ale nakonec – proč ne? Nebývají velitelé obvykle větší prasata než mužstvo?).
Čarovné pokrmy a nápoje známe dodnes, ať se jim říká etylalkohol, hašiš, heroin, LSD nebo lysohlávky. Nad proměnou lidí v prasata se už ani nepozastavujeme.
Sedmimílové boty ...a další mechanické dopravní prostředky rovněž známe z mnoha rekonstrukcí v různých filmech. Doporučuji zejména Star trek, kde je jedna z postav používá k procházkám po horách, kdežto jiní členové téže posádky zarputile po stejných horách sportovně šplhají.
Čarodějní pomocníci Dostatečně známé jsou zvířecí podoby průzkumných sond, různé čarovné kočky, sovy a hadi. Samozřejmě by bylo možné průzkumné roboty ponechat v holé, řekněme průmyslové podobě, ale ta by domorodcům, tedy nám, připadala příliš odporná, hmyzoidní a tudíž hodná rány kyjem. Zato tence mňoukající a lísající se kočička svádí spíše k pohlazení a podrbání za ušima a pokud vám přitom odebírá vzorek krve, svedete to na drápky. Méně dokonalá bývají maskování jako ryby. Každého jistě napadne, že mluvící ryba je trochu silné kafe, ale mezi námi, ani návštěvníci nebyli neomylní a jako mimikry mohli použít i formy života jako na potvoru právě u nás neznámé – a nemusí jít jen o mluvící ryby. Jsou ale zaznamenané případy velikých, těžkých robotů, jejichž vzezření nebylo maskováno vůbec – nejznámější je asi Golem.
Některá zvířata jsou používána jako dopravní prostředky, za všechny vzpomeňme na okřídleného koně. Musíte si uvědomit, že křídla jsou nejspíš pouhou kamufláží a jejich pomocí tento dopravní prostředek ve skutečnosti nelétá – jen si zkuste představit let devítikřídlého koně pomocí aerodynamiky, když nemá křídla symetricky – na jedné straně 4, na druhé 5, podle mě by měl zatáčet. Očití svědci ale tvrdí, že létal přímo a s mocnou silou. Ačkoliv – i to je vlastně možné. Vzpomeňme si na Douglas 2,5! Opět musím odbočit s vysvětlením.
Za II. Světové války došlo na tichomořských ostrovech k zoufalému útoku Japonců na americké pozice, přičemž Američané museli po nějakou dobu ustupovat. Do nebezpečné blízkosti fronty se dostalo i jejich letiště, navíc krátce předtím úspěšně vybombardované. Jak víte, letci bez letadel jsou bezbranní tvorové a nezbývalo jim než zmizet stůj co stůj. Potíž byla, že jedinému částečně zachovalému dopravnímu letounu Douglas DC-2 chybělo pravé křídlo. Na zemi ale ležela spousta trosek, mezi nimi i zbytky Douglasu DC-3 s nepoškozeným pravým křídlem, bohužel o půl metru delším a o jeden a půl čtverečního metru větší plochy. Nouze ale naučila Dalibora housti a američtí mechanici se pod dojmem neustále se blížícího dunění japonských polních kanónů rozhodli improvizovat. Nás Čechy, mistry improvizací, by něco takového nepřekvapilo, ale když toto letadlo, navíc přeplněné uprchlíky, s jedním křídlem větším než druhým přistálo na letišti daleko odtud, chodili ten div obdivovat mechanici a piloti i ze značně vzdáleného okolí a nazvali ten hybrid Douglas DC-2-a-půl.
Tvrzení, že se za našich předků čarovalo, může být tedy podložené zapomenutými artefakty návštěvníků. Zapomenutými úmyslně pod dohledem vyškolených osob z řad domorodců. Co měly za účel, je dosud tajemství, ale i kdybychom se omezili na nejjednodušší funkci – další sledování dějů na Zemi a předávání audiovizuálních informací kamsi i po jejich odchodu, to by jistě mnohé vysvětlilo.
Osud těchto zařízení mohl být různý. Dá se očekávat, že byla značně trvanlivá, ale jistě se opotřebovávala a občas se rozpadla nebo byla zničena. Zmíněná vyškolená osoba, požívající značné úcty ostatních domorodců, v takovém případě pravděpodobně nefunkčnost svěřeného zařízení zatajovala, aby dál budila respekt, který jí zaručoval bezpečí. Málokdo si totiž troufal ohrožovat čaroděje či čarodějnici, chráněné kouzly. Obavy z čarodějnic bývaly velice pragmatické – kdo jste viděli Indiana Jonese dobývat ztracenou archu, jistě si vzpomenete na naivního domorodce, který na něho vytáhl meč a těšil se, že ho zabije, či aspoň zastraší. Jones klidně vytáhl revolver a se slovy „jdi do pr***“ domorodce odpráskl. Domorodci asi mívali dříve před čaroději větší respekt a není divu, že si takovou kuráž velice dobře rozmýšleli. Jakmile ale zjistili, že čaroděj už jenom blufuje a jeho kouzla jsou mrtvá, obvykle si tu kuráž dodali, takže mnoho čarodějů skončilo neslavně. (Zejména čarodějnice napadala myšlenka na útěk příliš pozdě). Chytřejší čarodějové dokázali blufovat i dlouho po skončení životnosti svěřeného zařízení, volili k tomu ovšem odchod do ústraní, lesů a na zapomenutá místa, kam noha domorodce zamířila zřídka a odkud každý raději rychle utekl, aby nemusel sám na sobě ověřovat, zda čarodějova kouzla přece jen nefungují.
Věnuji se teď trochu osobnostem čarodějů a čarodějnic, tedy osobám zaškoleným do obsluhy mimozemské techniky.
Jak se dá očekávat, výcvik takových osob býval pro mimozemskou civilizaci značně nákladný – cvičitelé, školitelé či lektoři určitě požadovali příplatky za nebezpečné prostředí, přinejmenším za práci v zápachu (uvědomme si, že lidská hygiena je poměrně novodobý výmysl). Zaškoleným osobám bylo svěřováno zařízení nemalé hodnoty, proto se vyplatilo postarat se o vyšší životnost i těchto draze pořízených obslužných osob. Pro ně to ovšem skýtalo další nezanedbatelné výhody. Už tím, že mívali zpravidla geneticky vyšší životnost než ostatní lidé – záznamy poukazují na čaroděje staré tisíce let, případně tak staré, že si ani sami svůj věk nepamatují – viz výraz žil tam od nepaměti. Bývalo to asi povolání lukrativní. Čarodějové nemívali všední starosti obyčejných lidí, nemuseli se honit po lese za večeří, měli ji zajištěnou jinak. Můžeme se domnívat, že část jejich stravy byla syntetizovaná podle mimozemských receptur, což těmto zaškoleným osobám zcela jistě nevadilo, i když se osobám nezasvěceným takové jídlo hnusilo, připomínajíc cosi ohavného. Míním pokrmy v podobě pečených hadích ocásků, žab, much a jedovatých hub. Nicméně materiální zabezpečení čarodějů budilo u ostatních lidí závist tím větší, čím byl život čarodějů okázalejší.
Staré záznamy hovoří i o učednících, kteří se dokázali do přízně čarodějů vloudit pod záminkou, že jim na stará kolena jejich službu ulehčí. Podotýkám, že stará kolena nemusela být fikcí, neboť i pětisetletý jarý čaroděj byl obvykle starší než nejstarší kmeti mezi lidmi. Za ochotou čarodějů přijímat učedníky se ovšem může skrývat i obyčejná a pochopitelná lidská lenost. Lenochy čaroděje mohla zlákat možnost přesunout část povinností na někoho jiného. Nemuselo se jim to ale vyplatit. Když učedník dosáhl dojmu, že již svého mistra překonal a postavil se proti němu. Mohl být i úspěšný, neboť si mohl vyčíhat okamžik, kdy bude jeho mistr v oslabení, například ve spánku, takže není vyloučeno, že ho zlikvidoval. Obvykle pak díky své nevyškolenosti svěřené zařízení znehodnotil úplně. Většinou ale úspěšný nebyl, jen donutil svého mistra uplatnit paragraf likvidace překážek, ohrožujících zařízení i jejich obsluhu. Občas docházelo ke kompromisům, kdy dostatečně inteligentní učedník včas pochopil, že se proti mistrovi postavit nesmí, je-li mu život milý, ale situaci řešil útěkem s přivlastněnými kouzly svého mistra, což pro původního čaroděje znamenalo nepříjemnosti. Zkuste v nějaké pustině ukradnout automobilistovi ovladač od zámků zamčeného auta. Jistě pochopíte, proč čarodějové takové zloděje úporně pronásledovali.
Zbývá mi otázka, co je s čaroději a čarodějnicemi v současné době. Domnívám se, že i dnes se mezi námi najdou školené osoby, znalé obsluhy artefaktů návštěvníků, nedá se vyloučit, že část těchto artefaktů bude navzdory úctyhodnému věku funkčních. Bude jich však jistě jen zlomek. Domnívám se, že úbytek originálních, tj. mimozemskými návštěvníky vycvičených čarodějů i jejich zařízení sleduje jako mnoho jiných přírodních jevů křivku exponenciálního poklesu. Většina dnešních čarodějů buď manipuluje s pouhými troskami artefaktů (čili prostě blufuje), nebo má k dispozici jen falsa (využívá cargo-efekt). Nezasvěcení lidé, kteří se s takovými čaroději dostanou do styku, je ale dodnes tajně obdivují. Někteří se pokoušejí do tohoto klanu proniknout, aby získali jeho výhody. Většinou se ale naučí jen pečlivě kopírovat vnější podobu artefaktů a přesně naučenými slovy a rituály vzývat zmíněné bedýnky a plechovky od piva v naději, že tím přivolají ptáky hojnosti. Od takových podvodníků se o původním obsahu pojmu čaroděj (čarodějka) nic nedozvíte, i kdyby oplývali kdovíjak cizokrajnými termíny. Raději se jim vyhněte, zbytečně ztrácíte čas. Narazit na pravého nefalšovaného čaroděje má v dnešní době stejnou reálnou pravděpodobnost, jako zakopnout na rušné ulici o pohozený kufřík s milionem dolarů v neoznačených bankovkách. Nicméně – obě ty pravděpodobnosti nejsou identicky nulové, takže se dobře rozhlížejte, můžete mít štěstí. Nebo smůlu, podle okolností – je totiž otázka, zda si čarodějové po velice špatných zkušenostech připouštějí k tělu učedníky. Původní čarodějové, kteří ještě pamatují ďábly, budou spíš patřit k těm zdravě nedůvěřivým, kteří vám těžko nabídnou studijní pobyt ve svém příbytku. Spíše ve vás budou vidět potenciální ohrožení a pak – Bůh s vámi!
|
|
|
© Václav Semerád, Avalcon 2001 Chotěboř
|
|
Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Čarodějnice vědecky četli 9 (1=normal)
Q-21120122=2144 Q-22020418=1802 Q-220215223=1223 Q-20101115=2109 Q-21102518=1805 host=1208 Q-211026045=1055 Q-22031007=2133 Q-2409010012=0013
Včera 13 návštěvníků, Čarodějnice vědecky četli 0
|
Domů
Statistiky
11.08.2021 23:07