Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Geometrická teorie teleportů Pragocon 2003 Praha

Teleporty – klasika už od Star Trek, vlastně mnohem dřív.

Ale jak by mohly doopravdy vypadat?

Vynálezce u svého teleportu

Počátek sekvence teleportování

První teleporty se snažily přemístit objekty po částech, přesněji – po částicích. Nebylo to snadné. Přenášený objekt musely nejprve rozložit (analyzovat) a pak zase složit (restaurovat).

Občas (prý) dokonce fungují. Šum v přenosu však může být zdrojem katastrofických chyb. A to i když tak na první pohled nevypadají...

Něco se nepovedlo?

Nemusí to objekt úplně zdevastovat. Někdy stačí změna malého detailu, například smíchání dvou úplně odlišných DNA.

Nevím ale, jak rádi byste cestovali dopravním prostředkem, který by z vás dělal tohle.

Sám vynálezce nedopadl dobře...

Zajímavý typ kulového teleportu se objevil ve filmu „Odysseus a hvězdy“.

Na dokumentárním obrázku je vidět, jak se dvě polokouličky zvednou, aby se spojily do velké koule, pohlcující předměty ve svém okolí, aby je oscanovala a odeslala k sestavení... kdesi...

Rozpůlená koule se spravila a zvětšila

Podobné teleporty se – zřejmě po vychytání nejhorších chyb – objevují i v kosmických lodích seriálu Star Trek.

Někdy ovšem i tam dojde k chybince. Teleporty Star Treku pak vadný přenos zruší, bohužel i s přepravovanými. Vzhledem k vojenskému charakteru těchto lodí se na to ale zřejmě tolik nehledí.

Asi bude lépe, když tento typ teleportů opustíme a věnujeme se těm, které vás do cíle dopraví vcelku a bez fatálních mutací.

Nesmírně efektní jevy doprovázejí otevírání kosmické červí díry projektu „Hvězdná brána“.

Počáteční gejzír u StarGate

V této souvislosti patří demonstrace síly amerických mariňáků poněkud směšně. Je však třeba uznat, že k průzkumu tohoto fenoménu přistupovali mnohem zodpovědněji než v předchozích případech. Například nechali vše nejprve otestovat pomocí robota, než přistoupili k testu na dobrovolnících.

Bohužel, jak už to na Zemi bývá, projektu StarGate se zmocnila armáda USA. Takže se okolo tohoto projektu okamžitě začalo mlžit a kamuflovat. Všimněme si například kamuflážního planšetu s dvojrozměrným zobrazením třírozměrného vesmíru! Inu – vše podléhá utajení. Takže se nedivme, když se ve filmu občas objeví naprosto zavádějící hlášky o jakémsi molekulárním rozkladu – což je u StarGate naprostý nesmysl.

Dá se zobrazit třírozměrný vesmír na dvojrozměrné ploše?

Všimněme si ale, že ve filmu bylo možné ruku do té vlnící se plochy nejen vstrčit, ale také ji nepoškozenou a nerozloženou vytáhnout zpět, což svědčí o absenci jakéhokoliv rozkladu.

Ba ne – hvězdnou branou se cestuje vcelku!

Pozor! Opatrně!

Musíte ale uznat, že cesta tunelem je velice zajímavá a efektní.

Jinou cestou se ubíralo cestování v příběhu KONTAKT. Obrovské monstrum, rozměrově přesahující jiné kosmické projekty, mělo odeslat do vesmíru kapsli s odvážlivcem.

Na první pokus se – jak už to v Americe bývá – dívaly z dálky tisíce diváků.

Diváci...

Pak se stalo, co se občas stává. Nahoře vybuchla bomba... ...a kusy stroje létaly až mezi diváky...

Naštěstí se u druhého stroje pokus podařil... (i když stroj sám vypadal dost nebezpečně...)

Druhý stroj byl utajený

Však to také sledovali z úctyhodné dálky... Nečekali, že loď zasáhne zvýšená gravitace... ...a že to s nimi pěkně hodí...

Hrdinka v kapsli si zatím užívala cesty.

A jedeme!

A hlavně – triumfálního příletu do cíle... (Že to pak dopadlo jinak? Ach jo!)

(Asi jí to někdo nepřál...)

Čtenáři knih z Galaktického společenství myslících bytostí (GSMB) si při této příležitosti jistě vzpomenou na vagonovité kontejnery systému „vjosuzgu“, na nichž byla v GSMB doprava víceméně založena. Systém „vjosuzgu“ byl ovšem proti předešlým systémům podstatně propracovanější, zejména co do spolehlivosti. K haváriím tady nedocházelo (s výjimkou kolapsu při explozi supernovy a následném zhroucení galaktické dopravy, ovšem ve srovnání se zkázou celé planety je to maličkost).

Zoidee, divka z planety Bardža, (c) Vaclav Semerad 2001

Podobné kabinkové transfery najdeme alespoň v desítce dalších scifi. (Strugackých »Nulový transport«, teleportační kabinky Mrzoutů v Jupiterském duchovi). Většinou jsou to nenápadné prostředky hromadné dopravy jak v rámci jedné planety, tak i v meziplanetární dopravě.

Podívejme se ale na úplně jiné způsoby, využívající geometrie paralelních vesmírů.  

Vesmír totiž není jen třírozměrný, jak ho vidíme. Ačkoliv i tam se dá objevit ledacos zajímavého, jako třeba Möbiův prsten – toto třírozměrné těleso, ač na to nevypadá, má jen dvě strany.

Teorie paralelních vesmírů navíc předpokládá, že je vesmír zohýbaný jako japonská skládačka origami. Tady si musíme pomoci dvojrozměrným zjednodušením. A to tak, že původně třírozměrný vesmír bude jen dvojrozměrným listem papíru. Nám se zdá samozřejmě rovný a pokud bychom chtěli putovat mezi body A,B,C, byly by nejkratší cesty červené přímky. Když si ale uvědomíme, že je vesmír poskládaný jako origami, všimneme si, že mezi body A-B a B-C se objevily mnohem kratší zelené spojnice – jenže nevedou po ploše našeho dvojrozměrného vesmíru, ale dalším (zde tedy třetím) rozměrem. A když vesmír sklapneme úplně, vzdálenost mezi body A,B,C se zmenší na úplné minimum – prakticky na nulu (případně na tloušťku papíru).

Již ve starých ságách jsou zmínky o hvězdných branách, jednodušších než brány typu StarGate. Na prastarém obrázku je vidět starší typ brány, ještě poměrně velké, ale už na rozdíl od bran StarGate přenosné. Průhledem věncem blesků mezi dračími hlavami vidíte otevřenou bránu do úplně jiného světa s podivnou flórou i faunou. A když věnujete bližší pohled zobrazeným postavám, zjistíte, že postava podobná muži není člověk. Nejde jen o jeho špičaté uši, ale zejména o jeho elektrický orgán – povšimněte si Eliášova ohně kolem jeho ruky. Zdá se, že naši předkové přece jen mohli mít zkušenosti s obyvateli sousedních vesmírů. A že existence čarodějů a dokonce i draků nemusí být tak nemožná.

Schody do nebe?

Vývoj však se ani ve vesmíru nezastavil a dnes jsou hvězdné brány ještě jednodušší než kdysi. Na dalším obrázku je vidět individuální typ brány. K jejímu vytvoření nepotřebujete žádné ohromné strojové monstrum velikosti rakety Apollo, ba ani složitou bránu typu StarGate. Vidíte zde otevřenou bránu do jiného světa, kterou cestovatelka proskakuje bez dalších prostředků.

Ano, do vzdálených světů se dá pomocí přehybů vesmíru přejít i pěšky.

Pro úplně poslední typy propustí nejsou obrázky.

Tyto propusti totiž nejsou statické. Propust se objeví na velice krátký okamžik, kratší než milisekunda, přitom přenese objekt na téměř libovolnou vzdálenost, dokonce i mezi vesmíry.

Objekt (cestovatel vesmírem, nebo přenášený předmět) se pak prostě objeví na jiném místě.

Tento způsob je ve vesmíru poměrně nový. Začal se používat až v posledních necelých tisíci letech (což je ve srovnání s trváním kosmických civilizací velice krátká doba).

Na Zemi se dostal do povědomí lidí jako naprosto nečekané objevování a naopak mizení vesmírných návštěvníků. Pokud přitom odnášeli lidi ze Země, zachovalo se to v pověstech jako odnášení lidí ďábly do pekla. Ve skutečnosti to může být úplně jinak, ale není vyloučeno, že je tomu přesně tak jak pověsti popisují.

Noční stín

Pro dnešek – Konec, děkuji za pozornost...

www.sw.gurroa.cz

Konec

© Václav Václav Semerád, Chotěboř