Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Hnízdo v ohrožení

V první chvíli jí rozproudil krev pocit štěstí. Plam se díky závěrečným zkouškám zařadil mezi uznávané letce svého hnízda. Těšil se, až se pochlubí Hance, protože jinak neměl v dosahu nikoho blízkého, kdo by na něj byl pyšný. Strýc Hor se momentálně nezdržoval doma. Míval ve zvyku zmizet na neurčený počet měsíců a nebyl dostupný ani v rámci dračí komunikace.

Plam se proto vypravil za bratrem Zuřivým drápem. Přinejmenším jeho syn Fuentis strýčkovu návštěvu uvítá. Malé černé dráče bylo neuvěřitelně vnímavé, zvědavé a učenlivé. Dračí rodiče sice nepotěšilo, když zjistili, že ho Zuřivý plamen učí drobným magickým kouskům a nenápadně mu vtlouká do hlavy základy lidské řeči, ale na druhou stranu si rádi odpočinuli od nutnosti hlídat neposedného potomka.

„Jdi mi z očí!“ zlostně zasyčel na bratra Zuřivý dráp, sotva ho spatřil před jeskyní. „Už Fuentise hlídat nebudeš!“

Plama nevlídné uvítání zaskočilo: „Co se stalo, bratře? Proč se zlobíš? Nic nepatřičného jsme neprovedli.“

„Nic? Tomu ty říkáš nic?! Naučil jsi ho vyčarovat bránu!“

„Já? Zbláznil ses? Na tak složitou magii je moc malej,“ ohradil se Plam.

„Lháři! Kde jinde by kouzlo odkoukal, když ne než u tebe?! Každopádně ho umí a pořád se přemisťuje za námi. A začíná být stejně divnej jako ty. Drak se má prát, bojovat s vrstevníky, trénovat křídla a ne sedět na zadku a biflovat cizí řeči!“

„Copak nejsi rád, že Fuentise baví učení?“

„Koukej zmizet! Hlavně někam daleko, abych tě neměl na očích!“ vytlačil Zuřivý dráp svého bratra pryč od jeskyně a šlehl ho ocasem po křídle, až mladý černý drak zavrávoral. Plamovi nenadálý vyhazov úplně pokazil sváteční náladu.

Otočil se k jeskyni zády a chystal se důstojně odkráčet.

Vtom se do jeho mysli, stejně jako do myslí všech zdejších dračích obyvatel, zařízl ostrý tón poplachu. „Zachraňte vejce! Nenechte mláďata samotná! Vraždící nepřítel pronikl do líhně!“

Plam se chystal vystartovat k ohrožené oblasti, avšak těžká tlapa na jeho ocase ho zbrzdila. Otočil se. Drápova jednooká hlava vyhlížela hrozivěji než jindy.

„Lítat sice umíš, ale bojovník nejsi! Zůstaň tady a hlídej Fuentise! Ale hlídej ho pořádně, jinak si mě nepřej!“ nařídil mu bratr a spolu s družkou vyrazil k ohroženému srdci dračího hnízda.

Řev rozzlobených ještěrů se nedal přeslechnout. Fuentis vystrčil hlavu ven a zazubil se na strejdu. „Pudu za tátou,“ prohlásil odhodlaně.

„V žádném případě! Zalez zpátky domů a opovaž se vystrčit nos,“ svým tělem mu černý drak zatarasil cestu.

„Chci za tátou,“ trvalo na svém mládě.

„Až později!“ pokusil se Plam o přísný tón.

Dráček ho rozpustile rafl do tlapy a hbitě uhnul, aby unikl zaslouženému pohlavku. Plam se za malým dračím uličníkem rozběhl do útrob jeskyně. Fuentis honičku pojal jako hru na schovávanou. Nebylo těžké ho najít. Občas vybafl zpoza rohu a uháněl dál. Náhle však ztichl a Plamovi nezbylo, než zapojit magické schopnosti, aby vypátral jeho skrýš. Ke svému překvapení synovce odhalil těsně u vchodu do jeskyně.

„Stůj a čekej na mě,“ nařídil dráčeti, ovšem Fuentise ani nenapadlo, aby poslechl. Vystřelil ven dřív, než ho strejda mohl fyzicky zadržet. Plamovi přímo před očima zmizelo dráče v mihotavém oblouku brány. Dráp měl pravdu. Navzdory věku dráče instinktivně okopírovalo otcovo kouzlo. Kde ke své schopnosti Fuentis přišel? Že by zdědil magické nadání po babičce?

Plam se bez meškání přemístil k líhni. Jeho odhad byl přesný, ani se nemusel zdržovat sledovacími fintami. Popadl nezvedeného synovce za krk a škubnutím ho otočil k sobě. Rozzlobeně na něj vycenil chrup: „Jestli ještě jednou použiješ v mé přítomnosti bránu, aniž bys byl v ohrožení života, je mezi námi dvěma konec! Tady končí veškerá legrace! Nečekej, že ti pomůže slibování a přemlouvání. Ještě jednou a už nikdy nepřekročíš práh mojí jeskyně! Jasné?!!!“

Fuentis nemohl ani pořádně polknout, jak pevně ho Plam svíral. Nakonec beze slova přikývl.

Černý drak ho pustil a rozhlédl se. U vchodu do líhně drželi stráž čtyři draci. Ostatní se právě přemisťovali někam pryč. V okamžiku, kdy stočil pohled zpátky na synovce, už jen zahlédl, jak malý Fuentis využil příležitosti a otevřenou bránou následoval členy bojové jednotky, do níž patřil jeho otec. Plam zaklel a bez váhání se vrhl za malým nezbedníkem.

Ocitli se na skalnatém území, které si svou členitostí v ničem nezadalo s jejich dračím domovem. Podnikavé dráče mělo naštěstí tolik rozumu, aby si udrželo odstup od hlavní skupiny bojovníků a přikrčilo se za kamenným blokem. Z úkrytu opatrně vykukovalo, aby jeho zvědavým očím nic zajímavého neuniklo.

Mohutní černí bojovníci se vpředu roztáhli do půlkruhu a vzrušeně čekali na útočný řev vůdčího draka. Plam napínal oči, ale nepřítele, kterého pronásledovali, zahlédnout nedokázal. Marně pátral v paměti, zda v dračí komunikaci během poplachu někdo zmínil totožnost drzého narušitele. Ne, určitě ho nikdo nepojmenoval, to by nepřeslechl.

Narůstající zvědavost Plama postrkovala kupředu. Přestal dávat pozor na nezbedného synovce a obezřetně se sunul blíž a blíž. Využil terénu, aby pronikl těsně za záda dračího bojového uskupení. Stále nedokázal rozeznat podrobnosti. Cítil, jak jsou bojovníci rozzuření. Jindy by ho bojový mág vyhmátl už při průchodu bránou, nyní však byla veškerá jeho pozornost upřená do skal. Plama rozčilovalo, že nevidí, oč se jedná. Málem vyjekl, když mu synovec přišlápl ocas. Zamračil se na něj, ale zahnat ho v téhle chvíli nemohl. K Fuentisovu zklamání se žádný útok nekonal. Místo něj začali draci mezi sebou mluvit.

„Zatracenej slizkej červ! Úniková brána se nedá vystopovat!“

„Byl sám?“

„Nachytal celé hnízdo na prachsprostou iluzi. Dračí mor na něj! Už ho cítím! Za touhle provokací vězí člověk. Mimořádně schopný lidský kouzelník! Tak věrohodnou iluzi jsem v životě neviděl. A ke všemu odsud beze stopy zmizel!“

„Proč nás přilákal právě sem? K tomuhle kameni... Vidíš tamtu světlejší trhlinu s drápem? Co když ve skutečnosti nešlo o iluzi? Mohl patřit útočníkovi.“

„Nenech se zmást. Klame všechny naše smysly. Dráp není zkrvavený a útočník měl menší tlapy,“ sípavě vydechl dračí mág ve snaze uklidnit svou zuřivost. „Ale jinak máš pravdu. Chtěl, abychom sem přišli a naservíroval nám pod nos tenhle zvláštní, magicky upravený dráp. Navíc je k němu připojený vzkaz.“

„Jaký vzkaz?“ ozvalo se zezadu, odkud draci zmíněný předmět nedokázali zahlédnout.

„Nezavání podobný výsměch Martisovou krví?“ vztekle syčel Zuřivý dráp.

„Totéž napadlo v první chvíli i mě,“ přikývl zamyšleně bojový mág, „ale struktura kouzla neodpovídá. Mrazí mě však při pomyšlení, že lidský kouzelník našel a zabil našeho odvěkého nepřítele.“

„Chci jeho krev!“ zaskřípaly drápy jednookého draka o skálu.

„Chceme jeho krev,“ sdíleli stejný nenávistný postoj i další černí draci.

„A co nám vzkazuje?“

Dračí mág zdvihl předmět do výše očí a nad skalami se zamlžil vzduch. V něm přítomní rozeznali obraz rytíře na koni. Mávl mečem, zvolna ho zastrčil do pochvy, sundal přilbici, opřel ji o hrušku sedla a otočil tvář k přihlížejícím.

„Tento vzkaz je určen uznanému staršímu vašeho hnízda. Předpokládám, že se toužíte utkat s narušitelem líhně. Jsem připraven vám setkání umožnit, ale jen za předem dohodnutých podmínek. Vyšlete svého bojovníka na náš turnaj. Pokud třikrát za sebou porazí vybrané rytíře, slibuji mu utkání se skutečným narušitelem. Ve všech případech půjde o souboj na život a na smrt a obě strany se zavazují, že za smrt v turnaji nebudou nárokovat pomstu. Naší podmínkou je, že vítěz smí s tělem poraženého naložit podle vlastního uvážení. Jako projev dobré vůle jsem ochoten hnízdu poskytnout za každý souboj pět zcela výjimečných drobností, jistě už tušíte jakých, vhodných pro další magické zpracování. Rovněž předpokládám, že jste otestovali sílu našeho mága a nebudete riskovat zbytečně utracené životy draků při přepadení rytířského řádu. Snad mezi sebou najdete dostatečně odvážného jedince, který se nezalekne našich rytířů a bude ochoten se s nimi utkat. Zavazuji se, že do soubojů náš mág osobně zasahovat nebude. Rytířům, kteří nemají magické vzdělání, je dovoleno při soubojích vlastnit magické vybavení a amulety. Bude-li s námi chtít uznaný starší jednat, tento předmět – magicky ošetřený dráp – mu umožní osobní rozhovor. Naši nabídku považujte za důvěrnou.“

Mlžný opar nad skalami se rozplynul a draci naštvaně mumlali mezi sebou o nadutosti lidských měkkýšů. Dokonce i Plama překvapila rytířova drzost. Jak si může dovolit nabízet drakům souboj v aréně?!

„Vydloubáme ty červy z brnění a vymačkanou krví pohnojíme zem,“ zasyčel jeden z přítomných.

„Nepohnojíme,“ vztyčil hlavu bojový mág. „Copak vážně nemáte představu o hodnotě nabízené dohody? Tuhle záležitost musí posoudit rada našeho hnízda.“

„Chcete se paktovat s lidmi?“ znechuceně se ozvalo zezadu. „Vždyť jsme černí draci!!!“

„Za takovou drzost z nich nadělám smaženou žoužel. Ukážu jim, jak černý drak drtí svoje protivníky!“ pohodil hlavou Zuřivý dráp.

Plam odtáhl Fuentise stranou do úkrytu za skálou a společně sledovali, jak bojová jednotka draků prochází bránou domů. Zadržel synovce, který jevil snahu se k nim nenápadně připojit.

„Chci za tátou,“ protestoval Fuentis, ale Plam ho za packu prudce otočil k sobě.

„Sklapni! Buď rád, že nás neobjevili.“

Dráče zmlklo a pozorovalo Plama, jak zkoumá skálu, kde ležel vzkaz.

„Měli pravdu,“ mumlal tiše sám pro sebe, „maskovací kouzlo opravdu připomíná Martisovu magii. Ale při bližším zkoumání jako by se jeho podstata měnila. Zvláštní! Velice zvláštní!“

Když se otočil, málem se přerazil o synovce, který mu byl v patách.

„Tady už víc nezjistíme,“ kývl na Fuentise a bránou přenesl sebe i synovce zpět do hnízda.

Ke vší smůle padli přímo do pracek Zuřivého drápa. Jak se dalo očekávat, nebyl po akci v nejlepší náladě a hned si svoji zlost vybil na mláděti a bratrovi. Fuentise popadl za krk a po Plamovi šlehl ocasem takovou silou, až se mladý drak ve snaze uchránit křídla převalil na bok.

Svým mládětem mrskl Dráp směrem k jeskyni. Dráče zasténalo, urychleně se zvedlo a hrabalo se pryč z otcova dosahu i dohledu.

Plam mezitím zaujal důstojnější pozici a připravil se k obraně, kdyby se ho bratr rozhodl počastovat dalšími ranami.

„Vážně si myslíš, že jsem o vás dvou nevěděl? Hlupáku! Ohrozil jsi Fuentisův život! Uznaný starší ti to pěkně spočítá! A jestli sebemenší zmínka o téhle trapné akci pronikne mezi lidi, označím tě za zrádce! Jsi hanba černejch draků – hodnej, ustrašenej a neschopnej uhlídat jednoho mrňouse,“ znechuceně nad bratrem mávl tlapou Zuřivý dráp. „Byl jsem hloupej, že jsem ti Fuentise svěřoval. Mýho syna ale dál kazit nebudeš! Naše rodina v tomhle ustrašeném Sistinově hnízdě nezůstane ani hodinu. Stěhujeme se jinam a opovaž se nás hledat. Zapomeň, že existujeme, a já zapomenu, že jsi stejné krve jako já. Kliď se mi z cesty.“

Plam se zahleděl do jediného bratrova oka, ale nenašel v něm kromě vzteku ani zlomek lítosti. Jasně. Dráp se už odmala chová jako pravý černý drak a na city si nepotrpí. Smutně zašilhal k otvoru jeskyně, v níž zmizel Fuentis, a přikývl: „Spolehni se, bratře. Nebudu vás hledat.“

Hanka se odtrhla od Plamových vzpomínek a zula si boty. „Tu koupel zřejmě potřebujeme oba,“ vyšplhala na dračí krk, kde vyčkala, až se Plam zdvihne a vzlétne. Přímo ze vzduchu prořízlo dračí tělo hladinu a Hanku ze hřbetu smetla rozčeřená voda. Chlad jezera pronikl jejím tělem jako ledový šíp. I po výstupu na břeh se celá drkotala zimou. Plam jí galantně magií vysušil šaty i dlouhé vlasy a pak do nich s rozkoší foukl, až se Hance rozlétly kolem hlavy.

„Nevím jak ty, ale já se cítím líp,“ pohlédla s náznakem úsměvu na černého draka a přitiskla tvář k jeho nozdrám.

Errata:

12.08.2021 21:39