Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
Spolupracovníci ochránců |
Hanka vstupovala do střediska ochránců se směsicí nejistoty a respektu. Ač měla v zádech Sváťu, přece jen ji naléhavé písemné pozvání znervózňovalo. Ochránce, který je vedl, před nimi otevřel dveře do strohé místnosti s kulatým stolem a osmi židlemi. Zatím tu nikdo nebyl, dorazili s mírným předstihem. Odmítli nabídku občerstvení a posadili se.
„To jsem vážně zvědavý, co nám chtějí,“ zavrtěl se na své židli Sváťa a odchytil tulíka, který se probudil a začal prohledávat jeho kapsy. „Chovej se slušně, Plavíku, žádné sušenky s sebou nemám.“
Tulík vyskočil na stůl, naklonil hlavičku a upřel na Sváťu napůl vyčítavý, napůl tázavý pohled. Mladík se zasmál a sklouzl pohledem na Hanku. Malý chlupatý kamarád přicupkal před ní a skočil jí do klína.
Přitiskla ruku na svou kapsu. „Jasně, že jsou schované u mě. Ale teď nic nedostaneš. Nemůžeme tu nadrobit ještě před začátkem schůzky.“
Tulík uraženě přeskočil zpět k Sváťovi, usadil se mu na rameni a začal si čistit kožíšek, fousky a ocásek. Jedním očkem pomrkával po Hančině kapse.
Vtom se otevřely dveře a tulík vystřelil jako vymrštěný z praku.
„Ahoj, lidi. Vy už jste tady?“ Široký Rafanův úsměv vyvolal podobnou odezvu i v Hančině a Sváťově obličeji.
„Rafe? Kde ty se tu bereš?“
Přivítat se však nestihli, neboť vstoupil další účastník porady. Hančin úsměv poněkud pohasl, když poznala Pohromaka. Doprovázela ho Helara ve své oblíbené vestě ježící se sadou vrhacích nožů. Zavřela za sebou, z čehož Hanka usoudila, že jsou v plném počtu.
„Vážně jste toho spratka ještě nenašli?“ otočil se na dívku kouzelník.
Pokrčila rameny a honem hledala nějakou šikovnou výmluvu. Pohromak však jen mávl rukou: „Nevadí. Kluk může počkat. Momentálně musíme projednat něco důležitějšího, takže vás vítám na naší narychlo svolané schůzce.“ Jak bylo jeho zvykem, ani nyní Pohromak neztrácel čas a gestem pokynul, aby usedli. „Považujte toto jednání za tajné ve všech aspektech.“
Helara sáhla do kapsy a na stůl položila ruku dlaní nahoru. Tulík okamžitě zaznamenal několik vylouskaných oříšků a tázavě pohlédl na ochránkyni. Ta na něj mrkla jedním okem a malý chlupáč byl v mžiku u její dlaně a zmocnil se nabídnuté lahůdky. Pohromak sjel kolegyni nesouhlasným pohledem, ale nahlas neřekl nic.
„Jde o to, že bychom potřebovali víc informací o rytířském řádu, který se poslední dobou nezdravě rozrůstá. Jeho představitelé odmítají spolupracovat s ochránci a způsobují neklid mezi draky. Zde přítomný Rafael Vron navrhl, abychom využili šťastné náhody, která jeho sourozence zavedla mezi rytíře. Pronikli do blízkosti řádu v přestrojení a mají solidní výchozí pozici. Takže se ptám. Jste ochotní oficiálně spolupracovat na této problematické půdě s ochránci a podílet se na zajištění obecné bezpečnosti?“
Hanka už spolupráci s ochránci zažila, proto byla opatrná. „Proč ne, ale co konkrétně bychom měli za úkol?“
„Rytíři vykřikují, že je magie nezajímá. Uznávají pouze magicky vylepšenou zbroj a sem tam nějaký artefakt. Jenomže my máme podezření, že využívají služeb mága nebo více mágů, pravděpodobně velice zdatných mágů, kteří se zaměřují na kouzla proti drakům. Souboje draků a rytířů, ke kterým dochází stále častěji, podle našeho názoru slouží jako experimentální prostředí k vyzkoušení nových poznatků. Nechci ani domýšlet, k čemu takový výzkum povede. Rovněž je zatím záhadou, jak dokážou přimět draky k souboji v aréně. Je zde něco, co nám uniká a co by se mohlo stát hrozbou pro celý kraj.“
Pohromak se odmlčel, jako by hledal ta správná slova.
„Potřebujeme hlavně informace o magických aktivitách řádu. Je nejasné, jakým způsobem rytíři ovlivňují draky. Očekával bych, že po nich draci vystartují a zničí je. Ale oni jim evidentně jdou na ruku. Proč? Dračí postoj vůči rytířům postrádá logiku.“
„Ale ta zničená vesnice...“ chtěla Hanka namítnout, že ne vždy se draci chovají jako beránci. Pak si uvědomila, že by o vesnici vlastně ani neměla vědět, ale slova se vzít zpátky nedají.
„Správně,“ přikývla Helara, „člověk by čekal, že se rozhoří vzájemná nenávist. Ale draci i rytíři dali od záležitosti ruce pryč, jako by se nic nestalo. Jenže ono se stalo...“
„Helaro! Tohle ne!“ snažil se ochránkyni zarazit kouzelník.
„Sklapni, Pohromaku! Jestli půjdou do akce, nasadí svůj krk. Mají právo vědět víc.“
Nevšímala si temného mágova pohledu a naklonila se k Hance. „U té vesnice zahynul i jeden ochránce ve službě. Snažil se bojující usměrnit, ale jedna dračice ho spálila i s holí moci. Něco natolik posílilo její magii, že pro ni hůl moci nebyla větším strašákem než ulomená větev. Naše nejmocnější kouzlo překonala jediným výdechem, což znamená, že jsme v pr... v problematické situaci. A přestože byla dračice silnější než ochránce ve službě, zabilo ji kouzlo vyslané mágem na straně rytířů. Jestliže rychle nesrovnáme skóre, můžou si Bdělí i ochránci sbalit saky paky a jít se klouzat.“
Nyní už se Hanka nedivila, proč se ochránci tolik snaží odhalit tajemství rytířů. Horečně přemýšlela, do jaké míry se změní její budoucnost, přijme-li úkol. Bude si muset dál hrát na Bublovu služebnou bez možnosti kdykoliv s tím seknout a vrátit se domů. Služba ve výcvikovém středisku není až kdovíjaká slast. Nějaký ten týden se dá vydržet, ale měsíc, dva nebo víc...? Nerozhodně pohlédla na Sváťu. Ani on zatím nepřikývl.
„Přes koně se nedostanu dost blízko, abych mohl zjistit něco užitečného,“ zamyšleně Rafan drbal svého tulíka. Hanka jeho slova pochopila jako nepřímou žádost o pomoc. Sváťa byl zřejmě naladěn na stejnou vlnu, protože při pohledu na bratra lehce kývl a opřel se o stůl, aby mohl pohlédnout Pohromakovi do očí. „Opravdu o té magii kolem rytířů vůbec nic nevíte?“ otázal se aniž z ochránce spustil zrak.
Pohromak se ošil a mrkl směrem k Helaře. Pokynul jí, aby mluvila dál.
„Našla jsem jedno jejich tajné turnajové místo. Můj kolega odvedl skvělou práci a dokázal lokalizovat čas, kdy se tam odehrál souboj rytířů s drakem.“
„Rytířů?“ pozvedl obočí Sváťa.
„Ano. Bojovali dva proti jednomu zelenému drakovi. Pokusili jsme se o vizualizaci boje. Dva lidé bez sedmého smyslu by neměli mít proti drakovi šanci. Přesto zvítězili a zabili ho.“
„A jak se jim to podařilo?“
„Jediným vysvětlením je mocný artefakt, protože meče rytířů krájely dračí šupiny jako máslo a dračím kouzlům oba bojovníci odolávali dá se říct na devadesát procent.“
„Páni!“ poklesla Hance čelist. „To je neuvěřitelné!“
„Přesně tak.“
„Vážně tím draci nejsou znepokojeni?“ zamračil se Sváťa nechápavě.
„Jestli ano, nám se s tím svěřovat nebudou,“ zachmuřil se Pohromak a pohlédl na hodinky, aby dal přítomným najevo, že na ně nemá celý den.
„Jestli se rytíři a draci jednou střetnou natvrdo, nekouká z toho pro nás nic dobrého,“ podotkl Rafan a Hanku napadlo, zda ho k obavám nevede nějaká neblahá vize budoucnosti. Nedá se nic dělat, budou muset úkol přijmout, aby si později nevyčítali, že složili ruce do klína a nepomohli, dokud byl čas. Sváťa vycítil její rezignaci a neznatelně kývl.
„Dobrá. Zůstaneme u Bubaldina ještě čtyři týdny. Pokud nás mezitím neprokouknou a nevyženou, pokusíme se zjistit o rytířských aktivitách co nejvíc,“ oznámil Pohromakovi s vážnou tváří a dodal, „potom se můžeme znovu sejít a buď spolupráci prodloužit nebo ukončit.“
„Souhlasím,“ kývl Pohromak. „Od této chvíle je vaším kontaktem Helara. Jí budete podávat zprávy a radit se s ní, než něco podniknete na vlastní pěst. Rozumíme si?“
Jakmile všichni přítomní přikývli, Pohromak se zvedl a odešel.
Helara se dotkla Hančina a Sváťova prstenu. Nyní byli oficiálními spolupracovníky ochránců.
Dívčin povzdech Rafana pobavil. „Tolik let jsi toužila být ochráncem, tak si úkol užívej a nevzdychej.“
„Co ty víš, jaké to je dělat služku Bublovi,“ ušklíbla se.
„Nemysli si, sestřičko, u koní taky nemám na růžích ustláno.“
Hančina nehlídaná kapsa se zavlnila a na stůl vyskočil tulík s ukořistěnou sušenkou.
„Navrhuji napodobit našeho nejmenšího kamaráda a vylepšit si náladu obědem u Zachariáše,“ zasmál se Sváťa. „Snad tím malým zdržením naši misi neohrozíme.“
„Jdeš s námi, Helaro?“ otočil se Rafan na ochránkyni.
„Byla bych hloupá, kdybych odmítla,“ ušklíbla se přátelsky na přítomné.
12.08.2021 21:39