Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Vévoda v ohni

Otevřenou magickou bránou proudil dav pozvaných. Velmistr si mnul ruce. První letošní souboj s drakem ho opět posune na žebříčku významných lidí směrem vzhůru. Bratra poslal hlídat k bráně, aby se jim mezi diváky nevloudil žádný z maskovaných ochránců či kouzelníků. Na turnaje nikdy nezval magicky nadané osobnosti, čímž si vysloužil velkou popularitu mezi těmi, jimž příroda sedmý smysl upřela. Konečně tu byla zábava pro normální lidi, které se mágové neúčastnili.

Náladu mu kazilo pouze pomyšlení na další turnaj, který byl podle smlouvy povinen uspořádat pro draky. Nedostaví-li se pozvaný gryf, bude nucen dát dvěma dračím bojovníkům, kteří v turnajích zvítězili, gryfí mládě. Neodvažoval se odhadnout, jak dračí turnaj skončí. Obával se, že se na něj bratr kvůli mláděti naštve. Vždycky reagoval nepříčetně, pokud mu někdo sahal na jeho mazlíčky. Pokaždé je chtěl usmrtit sám. Doufal, že tentokrát bude rozumný a nebude ze vzteku zabíjet draky. Někdy ho až mrazilo z moci, kterou bratr zdědil po jejich otci. Než se táta zabil – stále se musel ujišťovat, že bratr nemá s otcovou smrtí nic společného –, ukázal svému nadanému potomkovi, jak pracovat s gryfími artefakty a kde je hledat. Nyní se bratrovi nemohl rovnat žádný z kouzelníků. Před pár lety vzal otec kolem ramen i jeho a důrazně mu kladl na srdce: „Dávej na svého bratra pozor a drž ho v ústraní, nepouštěj ho moc blízko k mágům ani k drakům, jinak se jednou proti němu spojí a sprovodí ho ze světa. Dokud budete spolu, můžete si být užiteční navzájem.“ Ačkoliv se občas bratr vymykal kontrole a měl nepochopitelnou zálibu v trápení mláďat, dalo se s ním vyjít po dobrém. Usměrňoval ho, dopřál mu zábavu, dovolil mu tu a tam zabít draka, ale zatím mu nikdy nesáhl na jeho mazlíčka.

Velmistr zahnal nevítané myšlenky a vyrazil vstříc návštěvníkům, aby některé z nich osobně uvítal a zavedl na tribunu.

Dole se před zraky všech přítomných chystali dnešní bojovníci. Zelený drak bezstarostně ulehl na vyhrazeném místě. Dva rytíři na koních zatím neměli helmy a povídali si. Sváťa nervózně přešlapoval a marně se rozhlížel, zda neuvidí Hanku nebo některého z ochránců. Ještě nikdy nezažil situaci, kdy se chce známý člověk nechat z rozmaru zabít. Nejraději by zasáhl a odtáhl Bublu domů.

Tribuna se zaplnila diváky a krátký proslov zahájil turnaj.

„A ti z vás, kdo už podobné klání zažili,“ zaznělo z tribuny na závěr, „si jistě pamatují základní pravidla boje. Rytíř nepoužívá kouzla, ale smí vlastnit magicky vylepšené vybavení. Drak se zavazuje, že v průběhu boje nebude létat. To je vše, dobře se bavte.“

Osm rytířů na koních obstoupilo hranice arény a zabodlo do země magické praporce. Vyznačovaly místo souboje a zároveň vytvořily ochrannou bariéru, aby bojová kouzla nepronikla k divákům a aby naopak nikdo zvenčí nemohl ovlivňovat boj.

V místě, kam se žádní diváci nedostali, se otevřela brána a vstoupili dva zelení draci. I oni se přišli podívat na domluvený souboj.

„Doufám, že se budou vztekat a po zápase ohrožovat lidi,“ zašeptal velmistrovi do ucha jeho bratr.

„Doufáš marně, tentokrát vyhraje drak.“

„Škoda,“ ušklíbl se muž v černém a uvelebil se v připraveném křesle.

Sváťa vystoupil na připravené schůdky a připevnil Bubaldinovi na hlavu přilbu. „Kéž tě provází štěstí,“ řekl tiše na rozloučenou a stálo ho hodně úsilí, aby ještě jednou nezačal Bublu přemlouvat k odchodu z kolbiště. Místo toho k němu vyslal energii pro posílení hbitosti a jasné mysli. Odnesl schůdky mimo hranice bojového prostoru a začal se rozhlížet po Rafanovi. Ani se nemusel namáhat. Tulík ho s velkým nadšením navedl správným směrem.

„Kde jsou ti tvoji ochránci?“ dloubl Sváťa do bratra, který zpovzdálí pozoroval oba rytíře a draka. „Přece o tomhle souboji musí vědět!“

Rafan bratra počastoval soucitným pohledem. „Samozřejmě. Ale zatím se tu neděje nic proti zákonu. Je to sice zahrávání si se životem, ale obě strany souhlasí se stanovenými pravidly, nikdo není omezován ve svých právech nebo násilně nucen k něčemu proti své vůli.“

„Ale ten drak je zabije, jako když zaplácneš omámenou mouchu.“

„Možná ano, možná ne. Podle toho, co se nám podařilo o turnajích zjistit, někdy zvítězí rytíři, někdy drak. Zatím nevidím důvod, proč by se do toho měli ochránci plést.“

Nad arénou zaznělo troubení rohu a  odstartovalo souboj. Mladí rytíři se rozjeli do stran, aby první úder vedli proti drakovi kopím. Předpokládali, že se drak otočí k jednomu z nich a druhý mezitím zasadí ještěrovi ránu, která ho přinejmenším zpomalí. I drak se však pohnul kupředu. Proudem ohně přinutil Bublu uhnout ze směru a druhý rytíř měl co dělat, aby se vyhnul prudkému švihnutí drakova ocasu. Enbergovi se nějakým zázrakem podařilo hodit oštěp a trefit drakovo křídlo. Vytasil meč a vzápětí jeho kůň bolestivě zaržál, když mu plamen přiškvařil srst.

„Na koně zřejmě použili bojové kouzlo, jinak by ho už shodil a utekl od ohně pryč,“ okomentoval situaci Rafan.

„Ten Bubla se snad zbláznil! Podívej, co dělá!“ rozhodil nešťastně rukama Sváťa, když rytíře uviděl zabodávat oštěp do zadní tlapy draka. Nejenže se mu manévr nepodařil, ale vystavil své zvíře drápům nepřítele, čehož drak okamžitě využil. Bok koně se zbarvil krví a rytíř přepadl dopředu přes řičící hlavu, neboť pod zvířetem podklesla přední noha. Nakonec to bylo jeho štěstí, protože následující plamenný útok ho jen velmi těsně minul.

Enberg nezaváhal a pokusil se vrazit meč drakovi z druhé strany do krku. Zvolil však špatný úhel, takže v podstatě ještěra ani neškrábl.

„Vidíš to? On si s nimi hraje,“ nevěřícně zavrtěl hlavou Rafan, „ještě ani nepoužil kouzla.“

„Komu fandíš? Rytířům nebo drakovi?“ mračil se Sváťa.

„Nikomu,“ zavrčel mladík, „tuhle hloupou zábavu, při které umírají nádherní koně, bych jednou provždy zatrhl. Kdyby bylo po mém, zapálil bych pořadatelům i divákům sedadla pod zadkem, aby si taky něco užili na vlastní kůži.“

„Bezva nápad,“ vzdychl Sváťa a bezmocně sledoval Bublu, jak se ztěžka zvedá ve svém brnění a snaží se ze spáleného koňského sedla vypáčit meč. Drak se o něj přestal zajímat a začal si hrát s Enbergem.

„Vsadím boty, že má drak ve smlouvě doložku o době trvání zápasu. Jinak už by je musel dávno uškvařit,“ ušklíbl se Rafan, když drak složil Enbergova koně na zem, ale ohněm na něj nezaútočil.

Bubaldin konečně vyprostil svůj meč a přiskočil k drakovi zezadu. Prudce ťal po zadní noze, která před okamžikem rozpárala břicho jeho klisny. Podle bolestného dračího řevu a následného kulhání došel Sváťa k názoru, že ostří muselo zasáhnout a poškodit dračí šlachy. Ocas Bublu odmrštil až téměř k okraji arény a za řevu diváků byla postava statečného rytíře plně zasažena dračím ohněm.

„A má to za sebou,“ ztěžka polkl Sváťa. Ucítil, jak se tulík tiskne k jeho krku a mírní prudký nával vzteku a lítosti.

Enbergovi se podařilo zvednout, ale na koně už se vyškrábat nedokázal. Jeho bojové odhodlání pohaslo a nezdálo se, že by měl v úmyslu dál na draka útočit. Obecenstvo nespokojeně hučelo. Užuž se zdálo, že se dá rytíř na ústup, když drak přiskočil, rozevřel tlamu a vzápětí jeho zuby rozdrtily rytířův hrudník včetně brnění. Sváťa se odvrátil od arény, zatímco obecenstvo šílelo.

Troubení rohu ukončilo nerovný zápas a zvučný hlas prohlásil zeleného draka za vítěze.

Rafan popadl bratra za rukáv a táhl ho k okraji arény, kde skončilo spálené Bubaldinovo tělo. Diváci se mezitím začali rozcházet a o mrtvé se zatím nikdo nestaral.

„Vezmi tělo do Santareny k Zachariášovi,“ otevřel Rafan bránu a postrčil bratra směrem k ní, „trpaslík ti pomůže dát věci do pořádku.“

Sváťa bratra bezděčně poslechl a vzápětí se ocitl s mrtvolou rytíře v santarenské zahradě.

„Vidím že drak vyhrál,“ konstatovala vousatá tvář ve dveřích. „Budeme ho muset vyloupnout z té jeho plechovkové skořápky,“ vytáhl Zachariáš nástroje, když Bubaldina dovlekli dovnitř. Pustil se do práce a poslal zdrceného Sváťu do kuchyně pro džbán s pivem. Než se mladík vrátil, leželo bezvládné tělo na plachtě a pokroucené zbytky plechu vedle něj. Ke Sváťovu překvapení seskočil tulík z jeho ramena a stulil se na břiše zabitého. Nebo snad není zabitý? Sváťa se sklonil k napuchlé hlavě, na níž vlivem žáru chyběly vlasy i obočí. Sten, který se prodral z Bubaldinova hrdla, ho téměř polekal.

„To není možné! On snad žije,“ udiveně zdvihl oči k trpaslíkovi.

„Ale je vydatně flambovanej. Budeš s ním mít plno práce,“ pokýval hlavou Zachariáš.

„Ale já nemám čas. Musím najít Hanku a Vítka!“ vzepřel se Sváťa.

„Jak myslíš,“ pokrčil rameny trpaslík. „Pojď odneseme ho aspoň na postel.“

„Do háje!“ popadl Sváťa židli a mrsknul s ní k posteli. „Když mu nepomůžu, umře.“

Tulík opustil Bubaldinovo tělo, vyšplhal ke Sváťově tváři a přitiskl se k ní.

„Já vím, Plavíku,“ podrbal maličkého přítele na bříšku, „Hanka je schopná se o sebe postarat sama. On ale ne.“ Znovu pohlédl na Bublovu opuchlou tvář a s tulíkovou pomocí se pokusil o zklidnění svých emocí. Musel vynaložit nemalé úsilí, aby se plně soustředil na léčení.

„Dobře, Plavíku, dáme se do práce,“ usmál se na tulíka a jemně ho položil na prsa nemocného. „Jestli ale tenhle nevděčný vévoda ještě jednou před mou maličkostí pípne o dračí trofeji nad bránou Soví hůrky, osobně mu omlátím hlavu o zeď.“

Errata:

12.08.2021 21:39