Vítej, návštěvníku!

Kouzelníkovi mazlíčci se bouří

„Všechno jde krásně podle plánu,“ zamnul si ruce velmistr, „dračí obecenstvo už je na zítřek celé nažhavené.“

„Pořád doufáš, že přiletí?“ kouzelník v černém zdvihl oči od večeře a tázavě pohlédl na svého bratra.

„Každopádně by sis měl odpočinout, abys byl na naši velkou akci magicky v kondici,“ usmál se velmistr, „sejde se tu nejmíň stovka draků. Aréna musí mít trojnásobně větší plochu oproti dnešku. Těžko odhadnout, co všechno se může zvrtnout.“

„Draky zvládnu levou zadní. Horší budou ochránci. Kouzla při tomhle souboji neututláme.“

„Kdyby se objevili, raději se jim kliď z očí. Já se o ně postarám.“

„A jestli gryf nepřiletí?“

„Máme v moci jeho dítě. Věřím, že přiletí.“

„A když ne?“

„Pak budu muset drakům předhodit mládě.“

„Cože?! Mládě drakům?! Souhlasil jsem s tím, že ti ho půjčím, ne že ho těm šupinatým bestiím věnuju,“ muž v černém zlostně odstrčil talíř, „tohle jsme si nedomluvili!“

„Uklidni se. Velká mamka přiletí a ty si pak svého mazlíčka můžeš zase odvést.“

Rozcuchaný kouzelník pohlédl na svého bratra se zachmuřenou tváří: „Zatím ti všechny plány vycházely a byli jsme spokojení oba dva. Ale tentokrát si zahráváš!“

„Nemám na vybranou, bratře. Draci požadují svůj podíl na výhře, jinak by je rytířské souboje přestaly zajímat. Musím dodržet, co jsem jim slíbil.“

„A ochránci?“

„Žádný strach! Nenapadne je, že se hned druhý den po velkém turnaji chystá další střetnutí.“

Černý kouzelník se zvedl od stolu. Nespokojený výraz z jeho tváře nezmizel. Rukou si neklidně prohrábl neposlušné vlasy. „Jdu zkontrolovat mazlíčky,“ zamumlal.

Nyní od stolu vyskočil i jeho bratr. Málem mu zaskočilo, jak se rychle snažil spolknout sousto. „Mazlíčky?!“ vyrazil ze sebe polekaně. „Copak tys tu dívku ještě nepropustil?!“

„Radši se starej o svůj zítřejší turnaj! A dohlídni, ať se na něm nemotají ochránci!“ odsekl kouzelník a práskl dveřmi.

Za pár okamžiků už stál ve svém podzemním království. Ihned mu padly do oka zotvírané dveře. Některý z jeho mazlíčků musel uniknout! Stačilo pár kroků, aby uviděl prázdná místa. Po názorové výměně s bratrem tohle byla poslední kapka, aby pohár přetekl. Zlostí se mu zatmělo před očima. Jeho narušená osobnost převzala kontrolu a přehlušila zbytky rozumu. Mávl proti stropu a rázem se po celé ploše obrovské jeskyně sesypaly k zemi ostré úlomky skály.

Hanka procitla, když ji jeden ostrý kámen sekl do ramene a druhý do nártu. Cítila se dezorientovaná. Nemohla si vzpomenout, kde je a co se jí přihodilo. Magická bariéra odsoudila její pokus o komunikaci k nezdaru. Dokázala sice pohnout rukou, aby odhrnula vlasy z čela, ale nic víc. Co se stalo? Zapátrala po vzpomínkách.

Mezitím kouzelníkova zlost nabírala na síle. Očekával, že vyplaší své zaběhlé mazlíčky, ale marně se rozhlížel po nějakém pohybu. Ani přivolávací rozkaz nepřinesl výsledek. Že by amulety přestaly plnit svůj účel? Sevřel ruku v pěst a rozeslal po celém podzemí iluzi plamenů a žáru.

Hanka se nejdřív vyděsila. Ani oheň ji však nevyburcoval k pokusu o útěk. Vtom si všimla, že látka šatů nehoří, a uklidnila se. No jasně! Co by tu v jeskyni mohlo hořet? A proč někdo plýtvá magií na iluzi ohně? Znovu se pokusila změnit polohu. Dotkla se šňůrky na krku a kamínku, který nosila místo amuletu. Jakoby z něj přeskočila jiskra přímo do její paměti. Zatočila se jí hlava a vybavila si, v jakém vězí průšvihu. A nejen ona!

Z přilehlé chodby se přiřítilo gryfí mládě. Proběhlo těsně kolem ní, nezpomalilo a mířilo přímo proti kouzelníkovi. Ten měl v úmyslu zastavit svého mazlíčka letmým mávnutím ruky a vysláním znehybňujícího kouzla. Podcenil však rychlost vyděšeného tvora a opozdil se o několik sekund. Ty bohatě stačily, aby mu mladý gryf zaryl drápy do krku a porazil ho. Zlostí celý bez sebe zbytečně silným kouzlem vymrštil znehybněné gryfovo tělo ke stropu a nechal ho vlastní vahou dopadnout na nerovný skalnatý povrch jeskyně.

„Ty zmetku nevděčnej, tohle si vypiješ! Kapka krve v tobě nezůstane! Vymačkám tě jako přezrálý rajče!“ sáhl po další várce magie a zamířil k místu, kam gryf dopadl.

Vtom mu do cesty skočil Vítek. „Ne! To nesmíte!“ zašermoval proti kouzelníkovi rukama. Krok po kroku couval před mužem v černém, ale neutekl. Stále svým tělem zakrýval zraněné mládě.

„Máš kuráž,“ zamumlal kouzelník a běsnění v jeho nitru ustoupilo stejně rychle, jako ho zachvátilo. Náhle si uvědomil, že nechybělo mnoho a Kchuoka zabil. Tváří v tvář klukovi se ovládl. Velmistr má kliku, o svou návnadu do arény nepřijde. Nejspíš by pěkně zuřil, kdyby mu ráno doručil mrtvolu mláděte.

Kouzelník Vítka zatlačil až k nehybnému gryfovi. Všiml si drobného pohybu po straně. No vida, dráče má chuť se zapojit do hry. Najednou ho začalo zajímat, jak by se mazlíčkové zachovali, kdyby jim poskytl iluzi, že mají situaci ve svých rukou. Skvělý nápad! Podobný experiment ještě nikdy nevyzkoušel. Najednou přesně věděl, co udělá. V okamžiku, kdy Fuentis zaútočil na jeho záda, klopýtl, zhroutil se a udeřil hlavou o zem. Uvolnil končetiny a předstíral ztrátu vědomí. Bylo zábavné naslouchat jásotu zúčastněných. Dráče prokázalo základní magickou dovednost a zrušilo Kchuokovo ochrnutí. Kluk doběhl pro provazy a spoutal mu ruce i nohy. Kouzelník se dobře bavil. Tahle pouta by ho neudržela ani dvě vteřiny. Nenápadně seslal na všechno živé v jeskyni kouzlo ospalosti.

Vítek kromě provazů donesl i pohár s vodou a vyrazil zkontrolovat Hanku.

„Chceš se posadit? Počkej, pomohu ti,“ odložil vodu a sklonil se k dívce. Sotva se jí dotkl, proudila z jeho rukou síla a Hanka vděčně přijala chlapcovu pomoc nejen fyzickou, ale i magickou. Posadila se, vypila donesený pohár a Vítek jí mezitím vylíčil, jak spoutali kouzelníka.

„Dobrá práce,“ usmála se Hanka. „Někam ho zamkněte, a až se trochu vzchopím, najdeme cestu ven.“

„Hledali jsme pečlivě, ale chodby jsou neprůchodné.“

„Žádný strach, magie nám pomůže.“

„Fuentis magii zkoušel a málem nám na hlavu spadl strop.“

„Fuentis je malé dráče. Ještě ani nezačal chodit do školy. Neumí s magií pořádně zacházet. Raději ať nic nezkouší.“

„Ale ty magii umíš, ne?“

„Umím.“

„Tak proč se neuzdravíš?“

„A co asi myslíš, že dělám? Jenomže tělo vstřebalo všechnu energii a z toho jsem unavená. Potřebuju si aspoň na okamžik zdřímnout a nabrat sílu.“

„Taky se mi chce spát,“ přiznal Vítek a vrátil se ke svým dvěma kamarádům. Ti se mezitím uvelebili na tvrdém skalnatém loži a jen pootevřeli oči, když se kluk uvelebil mezi nimi. Chviličku se prospíme a kouzelníka někam zamkneme až potom, usoudil Vítek v duchu. Drak, gryf i malý chlapec usnuli přitisknuti jeden na druhého.

Kouzelník ze sebe shodil provazy a vstal. Pomocí magie prohloubil kouzlo spánku zaměřené na mazlíčky a protáhl si ruce i nohy. Přistoupil blíž ke spícím mláďatům, aby zjistil, proč na ně jeho přivolávací magie neúčinkovala.

„Vida! Za všechno můžeš ty,“ prohlédl si zkrvavenou Kchuokovu tlapu a krví upatlaný dráp na jeho šíji. „Začínáš být nebezpečný.“

Sundal svůj náhrdelník, opatrně z něj vyvlékl jeden dráp a zamyslel se. Kouzlem obalil povrchovou vrstvu velice pečlivě, aby po ní tekutina sklouzla, a přitom se jí nedotkla. Novým drápem nahradil znehodnocený amulet na gryfím krku. Totéž zopakoval i u chlapce a draka.

„A teď jste opět moji,“ mrštil znehodnoceným artefakty co nejdál a zálibně spočinul pohledem na pochrupujících mláďatech. „Pěkně spinkejte, miláčkové. Až mi skončí zítřejší služba, budeme mít spoustu času na hraní. Napadá mě skvělá hra – lov na uprchlou čarodějku.“

Náhle ticho jeskyně narušil kolísavý tón.

„Ale, ale,“ zdvihl kouzelník hlavu, „zdá se, že si mě můj milovaný bratříček přišel osobně zkontrolovat.“

Magicky zdvihl chlapce i dračí mládě nad povrch podlahy a skluzem je poslal na druhý konec jeskyně, kam se nedalo dohlédnout. Obě těla se skulila do Hančiny blízkosti a tím dívku probudila.

Zdvihla hlavu a velice rychle ji přitiskla zpět k zemi. Zahlédla nejen kouzelníka, jak čaruje nad gryfím mládětem, ale i velmistra, který se vynořil z nedalekého tmavého oblouku chodby.

Bylo zřejmé, že pohled na Kchuokovo tělo návštěvníka ani v nejmenším nepřekvapil. Muž položil ruku kouzelníkovi kolem ramen a oba zamířili k obytné části jeskyně.

Jakmile zmizeli z dohledu, Hanka se opatrně zdvihla a přeběhla k Vítkovi. Zacloumala jím, ale spal jako zabitý. Drak rovněž. Rozhodla se jejich probuzení odložit na později a v tichosti sledovat oba muže. Nebylo by marné vyslechnout, o čem si velmistr přišel popovídat.

Ruce i nohy se jí ještě třásly slabostí, ale zatnula zuby a nenápadně magicky posílila svůj sluch. Snad to bude stačit. Větší kouzlo by ji mohlo prozradit. Doplížila se až ke dveřím ze stlučených hrubých prken. Měla štěstí. Zůstaly otevřené dokořán a dalo se za nimi částečně ukrýt. Zatajila dech, když uslyšela šoupání židle a chrastění nádobí. Nebylo rozumět, co kouzelník povídá. Potom ale rušivé zvuky ustaly a velice jasně zazněl velmistrův hlas: „Samozřejmě, že ti věřím, bratře, tohle žádná kontrola být nemá. Jen jsem prostě nemohl usnout.“

Jejich věznitel mluvil mnohem tlumeněji a Hanka musela hodně napínat uši, aby porozuměla. „Nelži, znám tě jako svý boty. Furt mi stojíš za zadkem a nedopřeješ mi žádnou zábavu.“

„Nezahrávej si! O tom už jsme přece mluvili tisíckrát. Pokud nechceš skončit se zablokovanou magií, mučení mláďat vynecháš.“

„Jenom si s nimi hraju.“

„To si vysvětluj ochráncům, až tě načapají.“

„Nenačapají mě.“

„Skutečně tu nikoho dalšího zavřeného nemáš?“

„Přece mě znáš...“

„No právě! Nezapomínej, co úsilí a majetku mě stálo, abych ti minule zachránil zadek.“

„Však už jsem ti to mnohonásobně splatil. Nebo snad ne?“ zvýšil tentokrát hlas i kouzelník.

„Nalej mi. Nechci se s tebou hádat. Jsem z toho zítřka nervózní.“

„Já taky. Celá akce smrdí malérem.“

„Přece už jsem ti vysvětloval, že nemám jinou možnost. Draci se dožadují splnění slibu. Musím jim alespoň jednou předhodit v aréně gryfa,“ velmistr se nakrátko odmlčel, asi se napil, a ztišil hlas, „jinak jsem skončil a éra rytířů taky.“

Hanka zaslechla ťuknutí pohárů a po chvilce velmistr zanotoval známou hospodskou písničku. Tohle bude nadlouho, pomyslela si. Doufala, že by mohla při velmistrově odchodu vypozorovat, jak se otvírá východ z jeskyně. Ale možná bude výhodnější neriskovat prozrazení a počkat na zítřek, až budou oba muži zaměstnaní na turnaji. K písničce se připojil druhý hlas. Nezdálo se, že by měla návštěva v úmyslu odejít.

Hanka opustila úkryt a vrátila se k Vítkovi a drakovi. Zaváhala. Raději kouzlo spánku zruší až bude kouzelník pryč. Úplně stačí, zůstane-li vzhůru ona. Vybrala si pozorovací stanoviště, odkud mohla vystrčit hlavu a mít v zorném poli spícího Kchuoka, osvětlené dveře kouzelníkova příbytku a částečně i místo, kde ležel uspaný drak s Vítkem. Byla přesvědčená, že ji nepohodlná pozice udrží v bdělém stavu. Ale mýlila se. Nedostatečně vyléčené tělo si zakrátko vyžádalo svou daň. S hlavou opřenou o skálu tvrdě usnula.

Errata:

12.08.2021 21:39