Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Poslední rok základní školní docházky

Druhý den ráno je čekal začátek školního roku, který už důvěrně znali. Fronty u kabinek do školy, nudný projev ředitele školy a jeho zástupkyně, nezbytné formality a poté žranice v zahradách.

Když je pokyn z hodinek nasměroval do tříd, už se těšili, až ten zmatek budou mít za sebou a zase se sejdou se spolužáky. Hanka rozhodně neměla v úmyslu vyprávět o svých zážitcích z prázdnin, ale věděla, že se nevyhne zvědavým otázkám. Přece jen se rozkřiklo, že ji adoptovali jednorožci a očekávala, že i spolužáci budou zvědaví, jaké to u nich je.

Nebylo to ale tak zlé, jak čekala. Po chvilce hovoru o jednorožcích se začalo mluvit i o ostatních dětech, každý měl něco, o čem se dalo vyprávět. Než dorazili jejich třídní, hučelo to ve třídě jako v úlu.

Když vstoupili Jasanov a Ferinová, přivítali je mohutným potleskem. Hlavně Ferinovou. Přece jen byla oblíbenější než zástupkyně ředitele Diana Rena, která ji loni zastupovala. Učitele jejich uvítání viditelně potěšilo.

Po krátkém shrnutí toho, co už se ve škole naučili, a pochvale za vydařené školní představení se konečně dostali jako každý rok k organizačním otázkám ročníku.

„Asi už jste si pomocí hodinek zjistili, jaké jsou před vámi možnosti,“ řekl profesor, „tak to vezmu jen stručně a rámcově. V prvním čtvrtletí vás čeká obvyklý typ výuky. Během této doby máte ještě možnost přemýšlet o tom, zda si zvolíte studium na některé spřátelené jinodruhové škole. U jednorožců žádný cizí jazyk potřebovat nebudete, ale kdo se chce ucházet o přijetí na školu draků nebo sirén, měl by se přihlásit na drakonštinu a sirénštinu. Ti z vás, kteří se rozhodnou po skončení ročníku vstoupit do praxe, by si měli vybrat některý z oborů s označením PA, praktická atestace. Obory s označením S, studijní, jsou vhodné pro ty, kdo chtějí pokračovat ve studiu na vyšší úrovni. Zapomněl jsem ještě na něco, paní kolegyně?“ otočil se Jasanov na Ferinovou.

„Snad jen na to, že v nejbližších dnech si každého žáka pozveme na osobní pohovor. Jeho účelem je pomoci nerozhodným najít optimální kombinaci předmětů, aby každý z vás měl co nejvyšší šanci na konci svého studia uspět.“

„Správně,“ přitakal Jasanov, „a ještě jedna věc, kterou jste se pomocí hodinek ještě neměli šanci dozvědět. Máte letos možnost studovat poněkud neobvyklý obor, zaměřený na speciální doplňkovou ochranu před očarovanými předměty, jedy a nebezpečnými kouzly. Máte-li pocit, že by se vám to mohlo hodit, stačí se jen přihlásit.“

„Co se týče žetonů,“ ujala se slova zase profesorka, „měli byste jich mít na konci více než čtyřicet. Snad vám pomůže to, že za každou získanou atestaci nebo za úspěšně vykonanou zkoušku v jinodruhové škole vám přičteme dvacet. Máte k tomu nějaké dotazy?“

„Co by se stalo, paní profesorko, kdyby někdo přišel o všechny své žetony?“ ozvalo se z poslední lavice.

„Doufám, Alberte, že nemáš v úmyslu si to vyzkoušet,“ zdvihla obočí Ferinová.

„To ani ne, jen mi už dlouho vrtá hlavou, co by se stalo.“

„Mohl ses zeptat hodinek. Ale když už o tom mluvíme... Po zmizení posledního žetonu bys dostal čtyřicet průhledných žetonů pro slaboduché. Kdyby zmizely i ty, zavolali bychom rodičům a doporučili individuální pokus o vzdělání zaostalého. No a v případě neúspěchu by byl takovému jedinci zablokován sedmý smysl, aby se předešlo možnému riziku při neodborném užití magie.“

„Ještě někdo nějaký dotaz?“ rozhlédl se po třídě Jasanov.

„Dobrá,“ spokojeně kývl, když už se žádná ruka nezdvihla, „tak to nebudeme protahovat. V předmětech, které pro vás letos budou povinné se budeme hlavně učit, jak magií nenarušit své okolí a životní prostředí, jak obnovit rovnováhu. Dál už je to na vás, kam se přihlásíte, a co budete chtít studovat. Vybírejte pečlivě, aby vám v budoucnu nechybělo něco, co jste se mohli právě teď bez problémů naučit.“

„Od této chvíle,“ upozornila je Ferinová, „si můžete pomocí hodinek začít sestavovat svůj individuální rozvrh. Nebudete-li si s něčím vědět rady, neváhejte kontaktovat mě nebo tady pana profesora.“

Pak se oba učitelé rozloučili. Někteří žáci zmizeli hned vzápětí, ale hodně jich tu ještě zůstalo, aby si dopověděli své zážitky z prázdnin. Sváťa obešel květiny na parapetu. Zdálo se, že o prázdninách se jim neměl kdo věnovat. Obral suché listy a uvadlé kvítky a Hanka mu je šla pomoci zalít. Nepřekvapilo ji, že si s nimi Sváťa tichounce povídá, vždycky se k rostlinám choval jako k pomalejším, lehce zranitelným, bytostem.

Nejvíc práce měl tulík, než obešel všechny ve třídě. Z každého se pokusil vyloudit nějakou mlsku nebo aspoň pohlazení, což se mu dařilo na jedničku.

Po návratu domů je čekal první složitý úkol. Vybrat hodiny, na které budou letos chodit. Bylo to těžší, než čekali. Po dlouhém dohadování zmačkal Rafan papír s poznámkami a prohlásil: „Musíme na to jít jinak. Každý si napíšeme předměty, které považujeme za nezbytné.“

Hanka se Sváťou ho napodobili a udělali si seznam. Ten Sváťův byl proklatě dlouhý.

„Ty jsi se zbláznil,“ řekl Rafan, když ho uviděl.

„Ale... Tohle všechno se potřebuji naučit,“ namítl kamarád.

„Nesmysl!“ otočil si k sobě jeho papír Rafan a začal škrtat. „Podle mě už tohle umíš, no a přenášení pozitivních vlivů na květiny je u Spanilé jen ztráta času.“

„Nejsi ty proti ní zaujatý?“ neodpustila si zlomyslné rýpnutí Hanka.

Se zákmitem humoru se na ni podíval, ale pak pokračoval v plánování.

„Teď se pokusíme ty povinné a vybrané předměty poskládat do rozvrhu. No a pokud zbydou nějaká volná okénka, můžeme přibrat to, co je zrovna v tu dobu k dispozici.“

Tímhle způsobem už jim to šlo o něco lépe. Hanka spokojeně konstatovala, že stihne drakonštinu i sirénštinu a ještě si do volného okna může zařadit ten nový předmět, o kterém mluvil Jasanov.

Nakonec se podařilo sestavit přijatelný rozvrh i Sváťovi. Sice hořekoval, že musel vypustit historii zemědělství, ale jinak vypadal se svým konečným výběrem spokojený.

„Od zítřka nám začne pěkný kolotoč,“ konstatovala Hanka, když skončila s přihláškami na svých hodinkách.

„A nejhorší na tom je,“ ušklíbl se Rafan, „že budeme mít přesně to, co jsme chtěli.“

Od druhého školního dne se jim vyučování rozběhlo naplno. Hanka záhy zjistila, že bude mít se sirénštinou větší problémy, než očekávala. Bylo to něco podobného, jako když jednorožci mluvili lidským jazykem, aniž by ve skutečnosti ze sebe vydali jediný zvuk. Sirénština byla směsicí velice specifických zvuků v podobě, v jaké vznikají ve vodě. Představit si v mysli tyto zvuky připadalo dívce téměř nemožné. Teprve, když ji Rafan vytáhl do bazénu, kde musela celou hodinu poslouchat pod hladinou jeho slova v sirénštině, začala se trochu chytat. Nebýt toho, že kamarád už tento jazyk ovládal dost dobře, asi by ty začátky sama nezvládla. Ona na oplátku pomáhala klukům s drakonštinou, na kterou se letos přihlásil i Sváťa.

V pátek měli poprvé hodinu speciální doplňkové ochrany před očarovanými předměty, jedy a nebezpečnými kouzly. Hodina se konala venku v zahradách, což byla příjemná změna. Uvelebili se spolu s ostatními spolužáky do trávy a čekali na učitele. Hanku až teď napadlo, že si ani nezjistili, kdo bude jejich vyučujícím.

Mezi posledními žáky, kteří na hodinu dorazili, byli i oba bratři Pohromakovi a Anděla. Rafan se při pohledu na ni rozzářil. Ještě pořád ho to nepustilo, ušklíbla se v duchu Hanka.

„Tak vás tu všechny vítám,“ ozvalo se vedle nich a objevil se muž v černém oblečení, „jsem váš nový učitel a doufám, že spolu budeme dobře vycházet. Já jsem prakticky založený člověk, takže nečekejte příliš mnoho teorie. Budeme se věnovat hlavně praktickým ukázkám. Dnes si pohovoříme o tom, co vás čeká, i o tom, co očekávám já od vás, a od příště začneme naostro. Takže bych se vám možná měl představit. Jmenuji se Hodal Pohromak a od letoška tu budu působit jako učitel.“

Hanka se podívala po svých dvou kamarádech a měla pocit, že dostala po hlavě těžkým pytlem. Šok z toho, že tento muž zde získal místo učitele, byl k neunesení. On, který nedávno v podzemí umožnil útěk únosci draků, on, který se jim před lety pokusil sebrat školní hodinky, on, který kluky Pohromakovy učí nepovolená kouzla, tu teď bude šířit osvětu mezi žáky?! Nemohla se s tou myšlenkou vyrovnat. Pohromakovi! Panebože, jak by tu bylo ve škole fajn, kdyby tu nemuseli být. Pak se trochu uklidnila, když si připomněla, že moc nescházelo a ani ona už tu nemusela být. Měla by být ráda, že může studovat, a ne se trápit záležitostmi, se kterými nejde nic dělat. Skoro automaticky zaktivovala obrannou vrstvu pro svou magickou auru. Jsou-li nablízku Patrik a René Pohromakovi, měla by být opatrná. Vron tu není, aby ji uzdravil, kdyby zase kluky napadlo provozovat jejich oblíbenou zábavu, tak si své bezpečí bude muset hlídat sama. Při vzpomínce na Vrona ji opět bodla výčitka svědomí. Zase ji napadlo, jestli za to Drápův život stál. Hned si ale podobné úvahy zakázala a přinutila se poslouchat, co jim Pohromak říká.

„... no a teď bych rád, abyste se mi představili vy,“ zakončil své povídání učitel.

Žáci postupně jeden po druhém vstávali a říkali svá jména.

„Toto jsou mí synovci a neteř,“ mávl rukou, když přišla řada na Patrika, Reného a Andělu, „ty znám.“

Ještě další dva chlapci se zvedli a představili, než přišla řada na Hanku.

„Hana Vronová,“ setkala se s očima učitele a přečetla si v nich, že ani on neoplývá sympatiemi k holce, která mu už dvakrát zkřížila cestu.

„Neměla by ses teď přejmenovat na Hanu Jednorožcovou, když máš nové rodiče?“ zeptal se Hodal Pohromak škodolibě.

Hanka cítila, jak ji Rafan táhne, aby se posadila. Zatnula zuby, když uslyšela hihňání spolužáků, neodpověděla a podvolila se tlaku Rafanovy ruky. Zbytek hodiny už proběhl v klidu.

„To snad není možné! Taková drzost!“ rozčilovala se Hanka po hodině.

„Co se divíš,“ pokrčil rameny Rafan, „brácha mu holt zařídil nové zaměstnání.“

„Ale on přece pomáhal únosci draků.“

„To mu nemůžeš prokázat,“ upozornil ji Rafan, „jestli máš pravdu, tak to udělal velice šikovně.“

„Myslím, že na tenhle předmět chodit nebudu,“ mračila se.

„Neblázni. Přece mu neuděláš tu radost,“ domlouval jí kamarád, „a kromě toho je vždycky lepší seznámit se s tím, co bude vyučovat. Musím přiznat, že jsem velice zvědavý na ty jeho praktické metody. Mám k nim sice nedůvěru, ale jsem zvědavý.“

„Taky jsem zvědavý,“ přiznal Sváťa, „a vůbec mi není jasné, jak chce dělat praktické ukázky. To se nás pokusí otrávit nebo ohrozit? Mám z té představy za krkem husí kůži.“

Nakonec se shodli na tom, že odejít mohou vždycky a zatím tedy na Pohromakových hodinách zůstanou.

Errata:

12.08.2021 12:24