Obhajoba u jednorožců (29) - Otrocká krása Dětská fantasy (od 15 let)

Když celí ospalí vykoukli ze svých ložnic, zeptal se: „Sam tady s vámi není?“

„A proč? Já tu přece jsem. Jenom jsem se nemohl vzbudit,“ ozval se Samův hlas přímo za jeho zády.

„Co se tu couráš neoblečený,“ sjel ho přísným pohledem Vron, „padej se dát do pořádku. Moc času už nám nezbývá.“

Na ta slova zareagoval nejen Sam, ale i ostatní. Najednou se opřekot začali chystat. Sotva se oblékli, začali se strkat před zrcadlem a tahat o hřeben. Do toho všeho se jim nadšeně pletl pod nohy tulík. Vron raději vyklidil pole, aby jim nepřekážel ještě on.

Potom Hanku kontaktoval R'íhan. Sotva si uvědomila, že je to jeho hlas, celá pookřála.

„Za chvilku vám otevřu bránu na zahradě, tak se připrav, dcero moje,“ řekl jí vlídně.

Hanka mu poděkovala a začala honit kamarády, aby si pospíšili na zahradu. Hvězdy zářily na jasném nebi, ale neměla moc času to vnímat, protože se objevila dvojčata a za nimi Vron s Gehanem. Srdečně se pozdravila s trpaslíkem a doufala, že už mu Vron stihl vysvětlit, o jakou akci se jedná.

„Jsme připraveni,“ sdělila otci a za chvíli všichni prošli otevřenou branou na území jednorožců.

Ocitli se na nějaké travnaté ploše. Protože byla ještě tma, Hanka si nebyla jistá, jestli je to místo, které zná. Zachvěla se chladem a nervozitou.

„Právě stojíme na louce s Rozhodovacím kruhem,“ začal vysvětlovat R'íhan. Podle výrazu ostatních Hanka zjistila, že mluví k celé jejich skupině.

„Je to svým způsobem posvátné místo, kde se stádo schází ve výjimečných případech, kdy je třeba najít východisko z problematické situace. Jestliže je některý z jednorožců obviněn ze zrady, musí o jeho osudu rozhodnout celé stádo.“

„Nejsi. Ale jen proto, že jsi dosud nebyla přijata mezi dospělé. Ty a já jsme obviněni, že jsme ohrozili existenci stáda.“

„Zodpovídám za tebe i za skutky, kterých se dopustíš, dokud jsi mé dítě.“

„Ach jo, vůbec jsem si neuvědomila, že by moje problémy mohly zasáhnout i tebe,“ řekla nešťastně.

„Netrap se, H'anaríjo, budu stát za tebou jak se na správného rodiče sluší.“

Něžně se dotkla jeho nozder a v duchu mu vyjádřila svou úctu a vděčnost. Jeho mentální pohlazení ji málem rozbrečelo. Navzdory všem problémům, které s ní zažíval, zůstal tak vstřícný a chápavý, jako by už ani nepatřil mezi přísné jednorožce.

Přiklusala k nim S'faidea a dvakrát hrábla kopytem, aby upoutala jejich pozornost.

Všechny příchozí včetně R'íhana vedla loukou až k prostoru, který byl ohraničen kruhem z bílých kamenů. Tady se na pokyn zastavili a zvědavě se rozhlédli kolem sebe. V uctivé vzdálenosti od kruhu se začínali shromažďovat jednorožci. Mezi kruhem a jejich řadami zůstal dostatek místa pro vedoucí osobnosti stáda. U východního obzoru se začalo jasnit. Nový den se probouzel mezi růžově zbarvenými krajkovými oblaky. Do prázdného prostoru kolem kruhu vstoupil D'fan, S'faidea, B'hara a K'lumonideotis, strážce života a času. Všichni kolem napjatě ztichli. K'lumonideotis zdvihl hlavu a nehybně čekal. V okamžiku, kdy se jeho rohu dotklo slunce, hlasitě zaržál a oslovil přítomné.

„Budiž den pochválen, že zastihl stádo v plném počtu. Svolal jsem toto shromáždění, abychom rozhodli v případě mimořádně závažného provinění jednoho z našich dětí. Proto pozorně naslouchejte a spravedlivě rozhodujte. Všichni, kdo budou chtít promluvit, dostanou svůj čas. Nyní se ujme řízení rituálu naslouchající ctihodný Otec stromů D'fan a přednese obvinění.“

„Vítám tě, H'anaríjo a vítám zde i tvé přátele. Moje povinnost mě netěší, ale je potřeba dát věci do pořádku. Proto vznáším proti tobě a tvému zákonnému zástupci obvinění, že jsi ohrozila samotnou podstatu a existenci stáda, což se téměř rovná zradě. Tvým přičiněním se dostal na naše území sitbel a ty jako poznamenaná jsi mohla způsobit naprostou zkázu nejen jednorožců, ale celého světa. Kdyby tě aberilové využili k šíření sitbelů, nebo nás vydírali kvůli našemu příbuzenskému svazku, ohrozilo by to zdejší život tím nejzákeřnějším způsobem. Naštěstí k tomu nedošlo. To tě však neomlouvá ani nezbavuje obvinění. Jako důkaz zde tvůj otec uchovává dotyčný sitbel v ochranné kouli. Buď tak laskav, R'íhane, a přemísti doličný předmět k vám do kruhu.“

Mezi bílé kameny zvolna vplula průsvitná koule. V jejím středu však už nebyl sitbel, spíš to vypadalo na hrudku prachu.

„Dovol, D'fane, abych promluvila,“ vzala si slovo S'faidea, „a vysvětlila, co vidíte. Po posledním boji s aberily se podařilo odstranit jejich kněze a díky tomu se všechny sitbely, které svou magií oživil, rozpadly v prach. Ani tento není výjimkou.“

S'faidea kývla rohem a koule vznášející se ve vzduchu se rozpustila a k zemi se sneslo jen pár zrníček prachu. Jednorožci se zavlnili, jak se snažili zahlédnout, o čem je řeč.

„Jsem rád, že hrozba živoucích kamenů pominula,“ promluvil znovu D'fan, „ani to však neomlouvá obviněnou. Nezkoumáme její jednání v souvislosti s událostmi, ale musíme posoudit míru ohrožení stáda. A ta byla vskutku vysoká. Kdybychom včas nezasáhli a nevyhostili H'anaríju ze svých řad, mohli se z nás všech stát vraždící bestie bez vlastní vůle. Zabíjeli bychom pak všechno živé a dost možná i sebe navzájem.“

Z řad jednorožců se ozvalo funění a přešlapování, jak byli zděšeni předestřenou vizí.

„Osobně si myslím,“ pokračoval D'fan, „že tento zločin nejde ničím obhájit ani omluvit. H'anaríja však dosud nepatřila mezi dospělé, takže to nemůžeme nazvat zradou. Navíc naše zákony umožňují každému obviněnému dostatek času na to, aby se obhajoval a aby si mohl přivést i ty, kdo promluví v jeho prospěch. To nyní umožníme i R'íhanovi a jeho dceři.“

„Asi by bylo lepší, kdyby místo tebe mluvil tvůj otec,“ řekl jednorožec Hance, „určitě zvolí mnohem vhodnější slova a nedopustí se žádných urážek stáda.“

D'fan na ni hleděl, chvíli mlčel, pak potřásl hřívou: „Je tu jedna možnost, jak ho z toho vynechat.“

Hanka otce obešla a znovu se postavila čelem k D'fanovi: „O jakou možnost jde?“

„Můžeš požádat, abychom uznali tvou plnoletost a soudili tě jako dospělého jedince. V tom případě ale budeš čelit obvinění ze zrady.“

„Nedělej to, dcero, odsoudili by tě k smrti,“ znovu ji odstrčil R'íhan a tentokrát jí nedovolil, aby ho obešla. Couval a bokem ji tlačil blíž k jejím přátelům. „Já se ujmu tvé obhajoby a ponesu náš úděl s hrdostí. Rodina by mi nikdy neodpustila, kdybych tě nechal zemřít jen kvůli tomu, abychom se nemuseli stěhovat.“

„Neblázni, holka,“ zatřepal s ní Vron, „tohle není dobrý nápad. Umíš si představit, co by se dělo, kdyby ses od jednorožců nevrátila?“

„Zatracená ženská! Copak jsi ztratila všechen rozum?!“ rozčílil se Rafan. „Tohle je jako vrhnout se ze skály a čekat, že ti narostou křídla. Uvažuj! Život máš jenom jeden!“

„Ty si vůbec neumíš představit, co znamená pro jednorožce vyloučení ze stáda. To je možná horší než umřít. A pak! Jsem plnoletá a je to jenom moje rozhodnutí!“

Rafan ji pustil a bezmocně rozhodil rukama: „No tak si tedy běž vyjednat svou cestu do pekel.“

Pak se otočil k ostatním a omluvně zavrtěl hlavou: „To je marné. Jakmile se kouká takhle zarputile, tak s ní nehne ani hejno draků.“

Dívka udělala několik kroků k D'fanovi a požádala ho, aby ji soudili jako dospělého. Mezi jednorožci to opět zašumělo.

„Dobrá,“ přikývl, „souhlasíme, abys převzala odpovědnost za své činy. Obviňuji tě ze zrady svého stáda. Nyní můžeš začít s obhajobou. A R'íhana prosím, aby se zařadil mezi diváky.“

„Neměla by si Hanka přizvat na pomoc draky?“ tiše se Rafan zeptal jednorožce, než překročil kruh bílých kamenů.

R'íhan sebou trhl a koukl se přímo na něj: „Hlavně to ne! To by jí víc uškodilo, než prospělo. Doufám, že to nemá v úmyslu.“

„Draci jsou špatný nápad. Musí to zvládnout sama,“ uklidnil se trochu Hančin otec, „kéž byste jí dokázali pomoct.“

Hanka počkala, až se R'íhan zařadí mezi ostatní diváky a pak odhodlaně postoupila kupředu.

„Zdravím vás, kteří v tuto chvíli ještě patříte do stejného stáda jako já, a doufám, že spravedlivě posoudíte míru mého provinění i to, co následovalo. Nejsem si úplně jistá, jak se mám hájit, tak začnu tím, že řeknu pravdu. Všechno začalo mou slabostí pro hezké věci. Chtěla jsem se někomu líbit, proto jsem podobně jako moje spolužačky zatoužila po krásném třpytivém kamínku v kůži. Ani mě ani nikoho v mém okolí nenapadlo, že by mohl být nebezpečný. Byla to pro nás jen krásná třpytivá ozdoba. Do této doby jsem ani nečetla, ani nikdy neslyšela o sitbelech. Udělala jsem chybu z nevědomosti. A nebyla jsem bohužel sama. Nikdo nás nevaroval, nikde nebyla ani zmínka o otrocké kráse. Dost dobře nechápu, proč bylo něco tak důležitého drženo v tajnosti. Snad proto, aby se někdo nezeptal, jak se s poznamenanými lidmi naložilo v minulosti? Tím se pochopitelně nechtěli chlubit ani ochránci ani ostatní. Kvůli této nevědomosti získali aberilové spoustu služebníků dřív, než se zjistilo, oč běží. Byla jsem šokovaná vaší reakcí na maličký kamínek a ocitla jsem se najednou osamělá. Vadilo mi, že nevím, co je špatně. Nemluvili jste se mnou, neposkytli mi jedinou informaci. Stejně nepřiměřeně jednala i Karmaneuduna, když se dozvěděla o mém zážitku. To už jsem začala tušit, že se jedná o velký průšvih.“

Hanka podrobně vyprávěla o svém léčení a hledání informací. Před jednorožci se začal odvíjet příběh, který se odehrál díky jednomu maličkému kamínku. Trpaslík se ujal líčení Hančina útěku z tábora a dalo by se říct, že si to docela užíval. Jako vypravěč byl skvělý a jednorožci reagovali živěji než bylo obvyklé. Jako skládanka do sebe zapadaly objevované kousky informací, včetně dopisu a mapy od harpyjí. Nakonec Plavík vylíčil zánik aberilského kněze ve spolupráci draka, jednorožce a hexity.

„Ano, to byl nádherný příběh,“ přikývl D'fan, když skončili. „Jestli už nechcete nikdo nic dodat, měl bych pár otázek.“

Otočil se na Hanku: „Pověz mi podle pravdy. Kamínek jsi přijala dobrovolně? Nebyla jsi pod nátlakem ani pod vlivem kouzla?“

„O tom už jsem přece mluvila. Netušila jsem, oč jde. Přijala jsem ho dobrovolně.“

„Ne, myslím, že ne. Všechno se dělo tak nějak bez mého přičinění.“

„To přece není pravda,“ vložil se do toho Gehan, „bojovala jsi bez ohledu na vlastní život. Bez tebe by vítězná bitva možná dopadla špatně.“

„To je jen hypotetická úvaha,“ odpověděl D'fan, „a ne polehčující okolnost.“

„Vaše obvinění je také založeno na hypotetické úvaze, jak špatně mohlo stádo dopadnout,“ naštval se Vron.

„Zloba není na místě,“ napomenul ho jednorožec, „nám jde o spravedlnost.“

„Ta dívka ohrozila existenci stáda a to je u nás považováno za zradu. Žádná polehčující okolnost nemůže ten fakt změnit.“

Zatímco se Vron hádal s D'fanem o tom, co je spravedlnost, Hanky se zmocnila beznaděj. Nic z toho, co tu tak podrobně vyprávěli, nemůže změnit to, z čeho ji D'fan obvinil. Přinesla sitbel do domova jednorožců ať už úmyslně nebo neúmyslně. Budou opravdu žádat její smrt?

„Neboj se, dcero moje, nebudou chtít zahubit tvé mládí. Váš příběh byl působivý a většina stáda se přikloní k pouhému vyhoštění. Už jen proto, že jste aktivně pomáhali zničit zdroj zla. Jen už nebudeš moci přicházet do naší rodiny a mně nedovolí s tebou komunikovat. Přesto tě vždycky budu mít rád.“

Hance se zamžily oči. Ale byla ráda, že mají s R'íhanem chviličku pro sebe. Ujistila ho i o své náklonnosti a poprosila, aby pozdravoval L'galu a P'ujiba. Už se nebála. Otec vždycky věděl, kdy potřebuje uklidnit a vlídné slovo.

„Prosím! Už dost těchto neplodných diskusí,“ nenaladěně hrábl kopytem D'fan a Vron zmlkl.

Pokrčila rameny a usmála se na něj: „S tím nic nenaděláme. Ve stádu mě nenechají.“

„Je tu ještě jeden svědek, který zkusí promluvit ve tvůj prospěch,“ mrkl Sam na Hanku jedním okem a vytáhl z kapsy kus pevného provázku.

„Same!“ prudce se k němu otočila a zazmatkovala. „Co máš v úmyslu?!“

Její ostrý šepot přitáhl pozornost kamarádů. Rafan odstrčil Toma, aby dosáhl na Sama a zabránil mu v jeho aktivitě, ale nestihl to. Upuštěný provázek se sám od sebe na zemi spojil do kruhu a umožnil otevření brány. Jednorožci okamžitě zareagovali gestem obrany a zabezpečili prostor mezi bílými kameny. Hanka a její přátelé se v mžiku ocitli pod neprostupnou průhlednou bublinou.

Uprostřed kruhu se v celé své kráse i ošklivosti zjevila harpyje. Tom jí nenápadně podal jakýsi kámen připomínající oko a harpyje ho bleskurychle nechala zmizet. Hanka poznala Kelainu. Magický zrak ji ukazoval v její zářivě andělské podobě. Přesto z ní vyzařovalo cosi hrozivého.

Hanka chtěla začít vysvětlovat, že dvojčata v dobré víře bez jejího vědomí... Ale ani nestihla domyslet svoji řeč, když na svém rameni ucítila ruku Kelainy.

„Není třeba se za Sama a Toma omlouvat. Za své jednání by se spíš měli omlouvat oni,“ řekla a ukázala rukou na jednorožce. Pak ťukla lehce do bubliny a ta se rozplynula.

„Otče stromů,“ oslovila D'fana, „nepřišla jsem na toto jednání ve zlém. Jsem tu jako svědek a možná i trochu jako její obhájce. Dovol mi promluvit. Slibuji, že nepřekročím váš kruh a že už nepoužiji kromě brány žádná kouzla.“

D'fan se viditelně radil se svými druhy a asi to byla vzrušená debata, protože nervózně měnili svá místa. Když se opět postavili do řady, D'fan přikývl.

„Ještě nebylo vyhlášeno rozhodnutí, takže smíš vystoupit jako svědek, i když tě nikdo z našeho stáda na slyšení nepozval.“

„Děkuji,“ řekla s ironickým podtónem a postavila se ke kraji kruhu vedle Hanky. Své hrozivě podmanivé oči upřela na D'fana.

„Nechci vás zdržovat, takže přejdu rovnou k tomu, co je potřeba vyslovit. Když jste tuto dívku přijímali do stáda, museli jste si uvědomit, že není stejná jako vy. Má trochu jiné potřeby, jiný názor na svět, a má-li šťastně vyrůst, je třeba brát ohled na její lidské zvyky. Odpovězte mi prosím po pravdě. Tenkrát vám to nevadilo? Byli jste ochotni tolerovat její odlišnost?“

„Ano. Už tenkrát jsme si byli vědomi toho, že je člověk. Dlouho jsme váhali, ale její charakter se zdál být pevný. Vykazovala dostatečné kvality i přiměřený smysl pro dobro,“ po krátkém zaváhání přikývl D'fan.

„Od minulé zkázy jsme dodržovali tabu jako všichni ostatní. Tak zněla dohoda.“

„A nemáte náhodou pocit, že je to vaše chyba, když Hance chyběly potřebné znalosti? Nebo snad běžně necháváte při bouři své děti uprostřed louky, aniž byste je varovali před bleskem?“

„Prý máte dostatečnou představivost,“ pokračovala harpyje, „ale já o tom pochybuji. Proto si dovolím vám předložit jednu teoretickou vizi. Zkuste si představit, že se jednoho vašeho nedospělého sirotka ujali draci a přijali ho do hejna. Zabezpečili pro mládě louku plnou trávy, učitele a starali se, aby vyrůstalo v pohodě. Sice jim trochu vadilo, že to mrně nemá křídla a nedokáže létat, ale snažili se být tolerantní. Jednou se však mládě zatoulalo do míst, kde byla tráva obzvlášť lákavě zelená. Bohužel mu neřekli, že tu roste kouzelná bylina, po které bude malý jednorožec vstřícný k lidem. Co vy na to? Dovedete si to představit? Mládě si nadšeně ukousne trávy, což je pro něj naprosto přirozené. Draci to zjistí a hrozně se naštvou. Mají totiž strach, že by to mrně k nim mohlo přivést lidi. Co s ním? Raději ho vyženou do světa, aniž by mu řekli, co má dělat. Tak co? Jak se vám líbí můj smyšlený příběh?“

Harpyje přejela pohledem stádo, které naslouchala s velkou pozorností. Spokojeně se ušklíbla a pokračovala.

„A jak to bude dál? Malý jednorožec je chytrý a udělá všechno proto, aby se své závislosti zbavil, což se mu podaří. Pak se důvěřivě vrátí k drakům, které považuje za svou rodinu. Co myslíte? Jak se k němu zachovají? Přivítají ho s otevřenou náručí, nebo si řeknou, že tohle divné mládě stejně neumí létat a vždycky bude trochu jiné než draci, takže bude pohodlnější ho vyhnat? Jak byste rozhodli vy? Jste přesvědčeni, že mládě draky zradilo a zaslouží si vyhnanství?“

Na louce kolem kamenného kruhu se rozhostilo absolutní ticho. Hanka se pomalu ani neodvažovala dýchat. To, co si dovolila harpyje, by si u jednorožců nikdo jiný říci netroufl. Kelaina s trochu poťouchlým pohledem sledovala jednorožce a pak zaostřila přímo na D'fana. Ten váhavě přešlápl na místě.

„Demit měl pravdu,“ potřásl hřívou, „H'anaríja se umí spřátelit s osobnostmi bez ohledu na to, z jakého druhu pocházejí. Také on nás žádal o pochopení. Snad jsme mu měli více naslouchat a dát ještě dívce šanci. Ale ona je tak problematická. Neustále vnáší do stáda neklid. Nikdy nevíme, co vyvede příště. Je tak nepředvídatelná. I dnes nás tak trochu zaskočila svým výběrem svědků. Přiznám se, že přítomnost draka by mě tu nepřekvapila, ale zástupce harpyjí jsem opravdu nečekal. Je mi ctí se s vámi seznámit.“

Oba kluci ocenili její výkon zdviženým palcem. Jejich neúcta k autoritám byla téměř šokující. Harpyji to ale, jak se podle jejího vlídného pohledu zdálo, nijak zvlášť nevadilo.

Nahnul hlavu a zadíval se na Hanku: „Doufám, že tohle rozhodnutí nebude největší chybou mého života. Lidé jsou velice proměnliví a málo zodpovědní. Ale sám Bdělý na nás naléhal, abychom ti, H'anaríjo, poskytli zázemí a pomohli nalézt smysl pro vyšší dobro. Pravil, že zraněná srdce se často zanítí zlem a že bychom neměli být těmi, kdo ti způsobí bolest. Většina našeho stáda je na tvé straně a věří, že si zasloužíš být přijata mezi dospělé. Nezklam nás, H'anaríjo.“

Úleva ji zaplavila takovou silou, že ze sebe nedokázala vypravit slova, aby poděkovala. Proto otevřela všem svou mysl, aby jim zprostředkovala pocity, co zmítaly jejím nitrem, a vděčnost, kterou cítila.

„Nyní se musím zeptat ještě tebe osobně. Chceš být plnohodnotným členem stáda?“

„Budeš respektovat naše vůdce a jednat vždy s ohledem na prospěch a dobro stáda?“

„Přijímám tvůj slib a jsem rád, že se vracíš do našeho stáda. Při vstupu mezi dospělé je však zvykem prověřit způsobilost jedince zvláštním úkolem. Jestliže ho posuzovaný nezvládne, může být jeho přijetí mezi dospělé na čas odloženo. Rozhodli jsme, že tvým úkolem bude podrobně zpracovat všechny detaily a poznatky kolem aberilů a jejich aktivit. Zajistíš, aby tvou zprávu zkontrolovali lidé, draci, trpaslíci, zkrátka všichni zúčastnění a doplnili to, co znají oni. Až bude tvé pojednání kompletní, postaráš se o to, aby bylo převedeno do řeči všech inteligentních tvorů a aby bylo náležitě uchováno pro případ, že by se podobná situace někdy v budoucnu opakovala. Už by se nemělo přihodit, aby bylo k dispozici tak málo informací jako tentokrát. Tvým odpovědným poradcem bude R'íhan. S'faidea ti pak zajistí kontakty se všemi, které budeš muset navštívit. Také bychom uvítali, kdybys co nejdříve získala atest na kouzlo brány a nebyla závislá na cizí pomoci. Jako právoplatný člen stáda musíš nést plnou odpovědnost za každý svůj čin a zvažovat i dopad svého jednání na pověst jednorožců.“

Hanka nadšeně přikyvovala a umiňovala si, že odvede dobrou práci. Podrobné informace budou tou nejlepší zbraní, pokud by se někdo v budoucnu ocitl v ohrožení aberilskými metodami. Už teď se na svůj úkol těšila.

„Musím uznat, že jsi zvolila skvělé obhájce. Ani jsem nedoufal, že by se to mohlo podařit. Tvá radost je i mou radostí a už se těším, až tě uvítáme doma,“ otřel se R'íhan jemně o její rameno.

Hanka s hlavou v oblacích přijímala další gratulace od svých kamarádů, jednorožců i od harpyje. Když si povídala se S'faideou, koutkem oka zahlédla, jak se Kelaina loučí s dvojčaty a vzápětí mizí branou uvnitř kruhu z provázku.

Jednorožci se začali pomalu rozcházet a na louce za pár minut zbyl jen R'íhan, Hanka a její přátelé. Posadili se do trávy a udělali si pohodlí. Tulík poskakoval kolem nich a dorážel i na R'íhana. Dvojčata rozzářeně vysvětlovala, jak Sam ještě v noci zašel za Kelainou a požádal ji o pomoc.

To Hanku nadzvedlo tak, že se na něj rozčileně obořila: „Neříkej mi, Same, že ses u ní zase zadlužil! To bys mě vážně naštval.“

„Bez obav! Vyjednal jsem to naprosto geniálně. Slíbil jsem Kelaině, že jí umožníme sledovat celou akci. Za to se uvolila nám pomoct, kdyby to pro tebe vypadalo špatně.“

„Tedy vás někam vzít, to je fakt nepředvídatelné riziko. Proč jste nám o tom neřekli předem?“

„Pak bys ale tohle slyšení docela určitě prohrála,“ sebevědomě odsekl Sam.

Hanka se ohlédla na Vrona a setkala se s jeho pobaveným úsměvem. I ostatní se tvářili podobně.

„Myslím, že bys jim neměla nic vyčítat,“ uklidňoval ji Rafan, „sama nejsi o mnoho lepší.“

„Má pravdu,“ souhlasil R'íhan, „ti dva to také mysleli dobře a neohlíželi se na možné následky. Možná bys jim měla poděkovat.“

„No dobře, dobře,“ vzdychla Hanka, ale oči jí svítily úsměvem, „děkuji všem zúčastněným za jejich podporu, zvlášť potom Tomovi a Samovi za to, že přizvali svědka, který dokázal zvrátit rozhodnutí jednorožců.“

„No vidíš, ani to nebolelo,“ mrkl na ni spokojeně Rafan, „možná už opravdu přicházíš k rozumu.“

Sváťa toho nenápadně využil a přisunul se blíž k ní. Tiše se zeptal: „Opravdu jsi při boji s aberily myslela na mě?“

Hanka zalitovala, že své zážitky z podzemí dnes líčila jednorožcům tak podrobně.

Hanka se o kousek odtáhla a při tom zavadila o Rafanův zvědavý pohled. Bylo jí jasné, že kvůli Vincentovi si z ní bude utahovat nejméně do konce školního roku. Už měla na jazyku slova, kterými by otázku obrátila v žert, ale něco ve Sváťově pohledu ji zarazilo. Ne, s jeho city by si neměla zahrávat. Je to kamarád a věrný přítel. Neměla by ho zraňovat posměchem.

„Blázníš? To bych to chytla! Vincent je dávno odepsaná kapitola. Na něj sem tam dole nemyslela ani jednou.“

Když uviděla, jak se mu rozzářil obličej, polekala se, že se tím přiznáním dopustila chyby.

„Ale,“ natáhla před sebe ruku, když se k ní snažil dostat blíž, „nedělej z toho falešné závěry. Jsi prostě můj nejlepší kamarád.“

Sváťův obličej pohasl, jako by cvakl vypínačem: „Jasně. Jsme jenom kamarádi. To já přece vím.“

Dokonce i seriózní R'íhan se sám pro sebe v duchu usmíval. Většina věcí se dnes vrátila do normálu a on v hloubi srdce doufal, že to aspoň chvíli vydrží...

Slovník

Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

Následuje:

Zlodějíček z pátých hradeb

Skupina

Sedmý

01) Ostrov zasvěcení

02) Smrt kouzelného džina

03) Únosce draků

04) Vrať drakovi, co je jeho

05) Průvodce ztracených

06) Otrocká krása

07) Zlodějíček z pátých hradeb

08) Dračí cejch

09) Bez práva na život

10) Naučte mě zabít draka

Mapa světa ságy Sedmý smysl

Titul: Otrocká krása

Autor: Ilka Pacovská

Skupina: Sedmý smysl 6

Veškeré připomínky jsou vítané

vsemerad@volny.cz

Nakladatel: Albatros

Žánr: Dětská fantasy (od 15 let)

Téma: Otrocká-krása-S6

Vyšlo: 2014

ISBN: 978-80-00-03827-8

Seženete ji: Albatros

Cena: 269Kč

Next: Zlodějíček z pátých hradeb

(Sedmý smysl 7)

Errata:

Anotace

Mezi lidmi i mezi žáky kouzelné školy se rozmáhá podivná móda - piercing. Podlehne jí i Hanka. Jednorožci ji ale zděšeně odeženou a také dračice pozná, že drahokamy v piercingu jsou nasáklé tou nejčernější, zlou magií, se kterou si ani ona sama se svou velice silnou dračí magií náhle neví rady. Pokusí se Hanku té zlé krásy zbavit - ale ani její čáry na to nestačí...

Připomínky

Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit.

ZDE můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 2800137346/2010 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.