Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Hlubiny podvědomí

Došli jsme spolu se Sygupki na konec chodby. Dál byla už jen skála.

„Mohli bychom jít až do Perdolbna, ale radši se vrátíme,“ řekl jsem. „Já do Luvocie, ty do Birhorie.“

„Já vím,“ zesmutněla trochu. „Radši by ses vrátil na Zem, ale to nejde...“

„Nejde...“ opakoval jsem po ní. Ale pak jsem se vzchopil.

„Musím zavolat Mufalze!“ rozhodl jsem. „Počkej chvilku!“

„Snad by stačilo, až se vrátíš na Luvocii!“ namítla Sygupki.

„Týká se to vědy!“ ujistil jsem ji. To jí vzalo vítr z plachet její výřečnosti. Zmlkla a čekala, až se zase odpojím.

„Copak?“ ozvala se mi Mufalga ihned. „Jak dopadl výlet?“

„Něco jsem objevil,“ řekl jsem. „Můžeš ke mně teď hned přijít? Jsem na Birhorii v tunelu Isfétského »krhútu«. Nech všeho a přijď sem!“

„Je to tak zajímavé?“ zeptala se, neboť ji moje vážnost jistě také zaujala.

„Velice!“ ujistil jsem ji.

„Dobře, jdu!“ souhlasila a odtrhla se ode mne.

„Pojď, vyjdeme ven,“ obrátil jsem se k Sygupki. „Za chvíli sem přiletí Mufalga.“

Nečekali jsme dlouho. Mufalga si přispíšila a za chvilku na plošině před otevřeným tunelem přistála její bublina »ronuglu«.

„Tak povídej!“ pobídla mě, sotva se její bublina rozplynula.

„Pojďte se mnou obě,“ vybídl jsem je.

Vešli jsme do otevřeného a pořád ještě osvětleného tunelu všichni tři a zvolna jsme došli ke skále na jeho konci.

„Uvidíme!“ řekl jsem nahlas.

A telepaticky jsem dodal: »Vryvyj Gea-ždulu!«

Skála zmizela a tunel pokračoval dál.

„Poslyš, kdo ti řekl, jak se otevírají Isfétské »krhúty«?“ podívala se na mě Mufalga překvapeně. „To je přece vyhrazené jen pro vědce z kosmického průzkumu!“

„Umím to,“ řekl jsem. „Půjdeme dál?“

„Tak to pozor!“ zarazila nás při pohledu na hrbolatý tunel, který se před námi otevřel. „Tohle není do známých stanic! Mohli bychom projít do prostředí nebezpečných planet! Bez skafandrů dál nesmíme!“

„To není do žádné nebezpečné planety,“ ujistil jsem ji. „Jen pojďte a nebojte se!“

Vykročil jsem dál a obě mimozemšťanky mě po krátkém zaváhání následovaly. Prošli jsme spolu na konec tunelu a já jsem příkazem »suhrej« otevřel další dveře a rozsvítil za nimi.

Sygupki poprvé na Zemi...

Prošli jsme do hrubě vytesaného rozcestí. Na tomto sloupku jsem kdysi potkal Skrčka.

Byli jsme na Zemi...

„Vítejte u nás na Zemi!“ oslovil jsem nadmíru překvapené mimozemšťanky, když se za námi zavřel tunel »krhútu«.

„Jak jsi našel ta slova?“ vyhrkla Mufalga.

„Zapamatuj si Isfétský příkaz »nojsisiva«!“ řekl jsem jí. „Tím si v kterémkoliv Isfétském »krhútu« vyvoláš zobrazení jeho mapy, něco jako jste našli ve Skrčkově paměti. Jenže tam byla ta mapa utržená, příkazem ji dostanete celou. A když znáš jména stanic, dostaneš se tam jako »krhúty« civilizací »Cošhifyge«, jen ten příkaz se jmenuje »vryvyj«. Zapamatujte si je, abyste nebyly závislé na mně, jako jsem byl já na Skrčkovi. A ještě maličkost. Když jméno stanice končí isfétským »přídechem«, potom je třeba před otevřením dveří opatrně vyrovnat tlaky. Při náhlém otevření vrat do světa bez atmosféry by vás tlak vzduchu za vámi vystřelil jako prakem, kdežto náhlé otevření do světa vyššího tlaku by vás v okamžiku rozdrtilo jako kladivem. Je na to příkaz »zaluzgic«, ale ten už možná vaši průzkumníci znají.“

Přídech obsahovaly v naší galaxii hned čtyři stanice, nebylo to tedy zbytečné varování. A navíc to nevarovalo před světy, které měly jedovaté ovzduší. Isfétům by nevadily, nám ano. Jenže čtyři stanice se jménem začínajícím na »Gea-« mi bez váhání označily můj domov, Zemi. Přípony »jedna,dvě,tři,čtyři« zřejmě označily pořadí jejich stavby. »Gea-ždulu« čili »Gea-čtyři« jsem správně odhadl jako poslední, nejnovější pražskou stanici. Zajímalo mě, kam asi vedou ty první tři. Ale to už si snadno zjistím...

„Takže jsi našel svůj domov!“ řekla Mufalga.

„Našel,“ přikývl jsem vážně. „Ale to neznamená, že už tady zůstanu a nevrátím se do »Cošhifyge«. Myslím, že tam teď budu ještě víc potřebný. Možná nebude nutné, abych pracně sepisoval své paměti, když teď všechny potřebné informace o Zemi získáte přímo tady. Ale ani já se u toho nebudu nudit.“

Pokynul jsem svým návštěvnicím dál do chodby. Všude se tu dalo rozsvítit Skrčkovým světlem, ale očekával jsem, že sklep číslo dvě, neboli »prokletý«, bude potmě. Nevadí, vrátím se sem lépe vybavený a s doprovodem Luvocijských vědců.

„Ty to tady vlastně znáš!“ zeptala se mě Sygupki.

„Ano, znám,“ přikývl jsem. „Můžeme se tu porozhlédnout, ale dál navazují neosvětlené chodby, kde jsem i já dříve chodil se svítilnou. Tam už vás lákat nebudu. Vrátíme se a Mufalga zarazí přípravy k vyslání hvězdné výpravy. Byla by to škoda námahy, Skrčkova mapa nás posune dál od kraje galaxie, než by to šlo pomocí lodí.“

„To máš pravdu,“ řekla Mufalga ulehčeně. „Takže se vrátíš s námi do Birhorie? Nebo dokonce až do Luvocie?“

„Země nám už neuteče!“ přikývl jsem.

Vrátili jsme se Isfétským »krhútem« na Birhorii, kde jsme se rozloučili se Sygupki.

Nejkratší cestou jsme pak oba spěchali do velké Mufalginy laboratoře, ale než jsme tam dorazili, byla skoro plná. Všiml jsem si party kosmických průzkumníků, ale byli tam i další, které jsem ani neznal. Pochopil jsem, že je Mufalga svolala telepaticky a že to bude asi velké rokování.

Nezmýlil jsem se. Telepatie je rychlejší než mobily a když Mufalga zpravila své kolegy o objevu cesty na Zem, ti už se sami postarali o další publicitu, takže už na nás čekalo několik velmi důležitých delegací, sotva se všichni vešli do laboratoře.

Přivítali nás opravdu vřele. Aby ne! Vždyť jsme vlastně byli první astronauti, kteří navštívili Zemi! Navíc jsme tam šli úplně bez vybavení, jako obyčejní výletníci! To se prý ještě nikdy v celé historii kosmického pronikání Luvocianů nestalo! Je ovšem také pravda, že ještě nikdy nevedl výpravu do neznámého světa tamní domorodec. Jen tak mohly Mufalga i Sygupki uvěřit, že je nevedu na smrt do jedovatého ovzduší nebo do vakua, ale do příjemného prostředí mé rodné Země. A mohly to potvrdit i shromážděným odborníkům kosmického průzkumu, kteří jen kroutili hlavami nad tak odvážným krokem.

Pochopitelně dostala Mufalga ihned slovo, aby přítomné vědce stručně ujistila, že nejde o zkreslení, omyl ani výmysl, my dva, navíc s Birhou jménem Sygupki jsme opravdu vstoupili do světa zvaného Země a regulérně jsme se vrátili. Pozemšťan totiž objevil ve vlastní podvědomé paměti zablokované informace od Skrčka, které ten pokus umožnily. Nejdůležitější je objev mapy Skrčkovy sítě »krhútů«, navíc doprovázený varováním ohledně světů životu nebezpečných.

Okamžitým důsledkem bylo zastavení příprav na hvězdnou výpravu, kterou tento objev učinil zbytečnou. Průzkumníci by se měli zaměřit na všechny nově objevené »krhúty« Skrčkovy sítě. Čtyři z nich, jejichž jména začínají na »Gea-« podle všeho vedou do pozemšťanova světa zvaného Země a pozemšťan se chce také účastnit výzkumu s tím, že má dostatečné povědomí o nástrahách, se kterými se mohou průzkumníci na Zemi setkat. Navazuje tím na dosavadní zápisky, z nichž vyplývá, že Země není jednoznačně přátelský, ale stále ještě rozporuplný svět.

Pak mě vyzvali, abych přednesl můj pohled na další postup. Doplnil jsem Mufalginy informace o pár dodatků. Skrček některé informace vložil do mého podvědomí tak, abych si je nemohl sám zpřístupnit, ale objevily se mi po použití drogy rosuhnoru. Mapa Skrčkovy sítě tam nebyla, jen příkaz pro její zobrazení. Stejně tak důležitá může být informace o Isfétském »přídechu«, označujícím světy nebezpečné tlakovými podmínkami. Domnívám se, že by se to mohlo hodit i pro jiné sítě Isfétů, pokud se je podaří objevit.

„Máme takové,“ dodal rychle jeden z průzkumníků. „A zdá se, že nám tahle informace hodně pomůže.“

„Měl bych pro průzkumníky návrh, o kterém by měli zkusit uvažovat,“ pokračoval jsem. „Necítím se způsobilý k průzkumu neznámých světů. Ale svět Země znám. Nechte mě projít všemi čtyřmi »krhúty« označenými »Gea-«. Umístím je na mapě našeho světa a doufám, že jsem oprávněný posoudit jejich vhodnost pro další průzkum. Například »Gea-čtyři« vede do míst, která dobře znám, ale na druhé straně vím, že nevede do centra dění na Zemi. Podle číselného označení bych soudil, že šlo o Skrčkovu poslední bránu. Je tedy otázkou, kam vedou předchozí tři.“

„Ten nápad chci podporovat,“ přidala se ke mně Mufalga. „Může nám ušetřit mnohé chyby a zklamání. Přiznám se, pořádně mi zatrnulo, když nás pozemšťan bez jakékoliv přípravy vyzval ke vstupu do jeho světa. Ale prošlo to v pohodě a věřím mu, že se tam vyzná lépe než kdybychom tam začínali od začátku.“

Pak už jsme se zdrželi dalších poznámek, i když se diskuze rozproudila do nečekaných podrobností. Na některé otázky jsem ovšem neznal odpovědi, i když se daly předpokládat. Navrhl jsem vyzkoušet je přímo na místě. Šlo především o to, jak se Skrček na Zemi zabezpečil, zda tam kromě »krhútů« postavil i »revekred« a zda by se případně něco z toho nedalo využít.

Pro mě bylo důležité, že toto shromáždění bylo oprávněné učinit důležitá rozhodnutí ohledně dalšího osudu Země a prvním z nich bylo, že mám volnou ruku k určení zbývajících »krhútů«. Prvním krokem mělo být ověření využitelnosti »revekred«, další postup bude záviset na tom, co na Zemi objevím.

Nemohl jsem si přát víc!

Errata:

19.07.2021 18:20