Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

3. jednání

(V kuchyni královského hradu).

Výstup 1.

(Obrajtr, kuchař, později Jaroslav).

(Za stolem sedí rytíř Obrajtr. Má nový plášť a před sebou talíř s večeří a džbán vína. Stranou stojí kuchař.)

Obrajtr: Moc ses dneska nevyznamenal, kuchaři. Ta pečeně je jako vyválená v louži, nemá to chuť ani říz!

Kuchař: Všem ostatním chutnala, pane rytíři. I princezna s královnou si dnešní večeři pochvalovaly.

Obrajtr: Ženským to chutnat mohlo, ty vůbec nemají chuť. Povídám, chybí tomu troška pořádně ostrého koření.

Kuchař: Podle vaší libosti, pepř leží před vámi.

Obrajtr: Pepř, pořád jenom pepř. To je málo na můj jazyk. Nic ostřejšího nemáš? I kdybych na tu pečeni obrátil celou pepřenku, bude to chutnat jako kus hadru.

(Vstoupí Jaroslav.)

Jaroslav: Á, tady je!

Kuchař: Vzácný pane, večeře už je připravena, jen jsem musel vyslechnout nějaké připomínky stran její kvality...

Jaroslav: Tebe jsem nemyslel, Floriáne. A už bys mi taky nemusel říkat vzácný pán. Na večeři dost času, ale tady ten pán by mi měl asi něco vysvětlit.

(Ukazuje na Obrajtra).

Kdo to dnes zase schvátil Siváka a potom ho nechal stát ve stáji uvázaného, že se ani nažrat, ani napít nemohl?

Obrajtr: To myslíš mě?

Jaroslav: Koho jiného? Odkdy se někdo smí takhle chovat ke koni?

Obrajtr (s plnými ústy): Odkdy má co štolba radit rytířům?

Jaroslav: Kdo koním nerozumí, měl by si občas dát vysvětlit, co potřebují.

Obrajtr: Ty usmrkánku, já jsem cválal na koni do bitvy, když tebe ještě houpali v kolíbce. Ty mně poučovat nebudeš, rozumíme si?

Jaroslav: Kdo schvátí koně a potom se o něho nestará, měl by se koním vyhýbat. O jaké bitvě je vlastně řeč?

Obrajtr (potěšen, že se může vytáhnout): Bojoval jsem za našeho krále ve slavné bitvě u Závištejna. Víš vůbec, kolik hlav Dobertových vojáků padlo mou rukou?

(Vstoupí princezna, která zaslechla pouze část sporu).

Princezna: Ani jedna, milý rytíři.

Obrajtr (vyskočí): Ale veličenstvo, co vy tady v kuchyni?

Princezna: Mohu si snad chodit, kam se mi zachce, nebo si myslíš něco jiného?

Obrajtr (servilně): Zajisté výsosti, chtěl jsem jen naznačit, že k tomu nemáte nejmenšího důvodu.

Princezna: Právě tak, jako ty nemáš důvod chlubit se nám bitvou u Závištejna. Vždyť tam žádné hlavy nepadaly.

Obrajtr: Ale vojsko krále Doberta jsme rozprášili a zahnali na útěk! Dobře se na tu lítou seč pamatuji! Útočil jsem na levém křídle královské kavalerie!

Princezna: Asi jste si spletl bitvu, pane Obrajtr. Královská kavalerie přece neútočila!

Obrajtr (uraženě): Vy jste tam snad nebyla, výsosti!

Princezna: Ani jsem tam být nemohla, když jsem v té době ležela v povijanu. Ale o té podivné bitvě všichni hovořili jinak. I můj otec, který tenkrát vojsko vedl. Od něho dobře vím, že jeho královská kavalerie vůbec nevyjela, protože vojsko krále Doberta se obrátilo na útěk ještě dřív než se bitva započala.

Jaroslav: Taky si myslím, že pan rytíř Obrajtr ani u Závištejna, ani v jiné bitvě nebyl.

Obrajtr (vyskočí): Tu urážku mi splatíš krví!

(Tasí meč).

(Kuchař se celý přikrčí a hledí, kudy by v případě nouze utekl. Jaroslav sice nemá zbraň, ale postaví se tak, aby mezi ním a rytířem stál těžký stůl.)

Princezna: Nechte sporů, pane Obrajtr! Jistě dobře víte, že královna všechny druhy soubojů zakázala.

Obrajtr (znechuceně): Baže, vím. Ale nesouhlasím s tím. Což si může pověsti dbalý rytíř nechat líbit bez trestu takovou neúctu? Království, kde si rytíř nechá vyčítat od štolby, nestojí za špetku tabáku!

Princezna: Myslela jsem, že se vám u nás daří dobře. Máte snad nějaký důvod ke stížnostem?

Obrajtr: Tak ať mi tady ten pohůnek nemluví do mé večeře! Nebo se neznám!

(Zastrčí meč a opět se posadí ke stolu).

Kuchař: Mohu už odejít? Musím dohlédnout, aby se maso v komíně správně udilo.

Obrajtr: Já už tě nepotřebuji, leda tady výsost.

Princezna: Jen jdi, Floriáne.

(Kuchař ulehčeně odkvačí).

Princezna (k Jaroslavovi): Odkdy se staráš o večeři pana Obrajtra, Jaroslave?

Jaroslav: O jeho večeři mi nejde, ale o Siváka. Ten necita ho nejprve schvátil a potom ho jen tak uvázal u kůlu a šel se najíst. Dobrý jezdec se stará nejprve o koně a až pak o sebe!

Obrajtr: Jezdím v rámci výcviku, do toho ty nemáš co mluvit. Rytíř se o koně nestará nikdy, usmrkánku. Od toho jsou štolbové. Nemohu za to, že ve stáji nebyl ani jediný. To bys měl vědět nejlépe ty sám, nebo ne?

Jaroslav: Všichni koně kromě toho jednoho byli včas a řádně obstaráni. Chasa odešla na večeři a na zasloužený odpočinek. Ale stačilo zavolat a určitě by někdo koně od vás převzal.

Obrajtr: To mám někoho prosit, aby si koně odvedl? Měli byste být rádi, že jsem ho uvázal, aby neutekl.

Jaroslav: Kdyby ten kůň utekl, asi by dobře udělal. Sám se divím, co všechno ta němá tvář vydrží. Být na jeho místě, dávno bych už takového pána shodil.

Obrajtr: Taky si někdy přeju, abys byl ty na místě toho koně. To bys teprve viděl, jak umím vzpurné koně krotit!

Princezna: Ke zvířatům bys měl být mírnější, rytíři. Ale za tebou jsem nepřišla. Jaroslave, má matka se dává poroučet, máš k ní zajít.

Obrajtr: Nechápu, proč má takové vzkazy vyřizovat princezna, služek je tu habaděj.

Princezna: Třeba se mi chce!

Jaroslav: Já už jsem vlastně řekl, co bylo třeba, nic mi nebrání splnit přání královny. Nevíš, Mileno, o čem bude řeč?

Princezna: Musíme přijmout vyslance poledního krále a máti chce, abys u toho byl.

Obrajtr (uštěpačně): Ovšemže, dvorní jasnovidec se má podívat, zda je návštěva vhodná k přijetí, či zda se má vypoklonkovat! Pchá – jasnovidec, a neví, o kom je řeč!

Princezna: Do toho zase není nic tobě, rytíři. Měl by ses starat, aby stráže v noci nespaly, nehrály v kostky a hlídaly. Kolikrát už jsem je sama přistihla – a rozhodně nemám ve zvyku ponocovat.

Obrajtr: Máte divná přání, výsosti. Nejprve mi zakážete provinilce veřejně zbičovat, aby si to řádně pamatovali, pak chcete, aby ve vojsku byla kázeň. Přitom každý dobře ví, že změkčilost a kázeň spolu jaksi nejdou dohromady.

Jaroslav: Stáje, zahrada a kuchyně jsou v naprostém pořádku i bez biče. Každý tam dělá, co je třeba. Kdyby byla hradní stráž...

Obrajtr: Do hradní stráže mi nemluv, to není tvůj rajón.

Princezna: Nech toho, Járo. A pojď, ať máti s panem vyslancem nečekají.

(Odpluje zpátky, následována Jaroslavem).

Obrajtr: Všichni jsou stejná pakáž. Ani ta pečeně za nic nestojí. Je samý pepř a pálí od ní huba. Ale kde by ze mě udělali velitele hradní stráže, i když je to jen sebranka pobudů? Co se dá dělat, musím to ještě nějakou dobu vydržet. Ještě že aspoň víno je tu dobré.

(Zhluboka si přihne ze džbánku).

Jednoho z té dvojice mladých bláznů se mi už podařilo vyštvat, ten druhý je tvrdší... Ale i na něj dojde, čím dřív, tím líp.

Opona – konec 3. jednání.

Errata:

11.08.2021 23:04